KONEČNĚ PROJEV HODNÝ PRESIDENTA A MĚLA JEJ KANDIDÁTKA NA PRESIDENTKU.

VŠICHNI PÁNOVÉ, ZELENÍ, RUDÍ, MODŘÍ I RŮŽOVÍ BY SE MĚLI, ZA SVOJE PROJEVY A HLAVNĚ VIZE, PŘED TOUTO DÁMOU VELMI, ALE VELMI SKLONIT. POSUĎTE JAKO LIDÉ TOHOTO STÁTU A NA CHVÍLI ZAPOMEŇTE NA SVOJE ŽABOMYŠÍ POLICEJNÍ A CIVILO-POLICEJNÍ HÁDKY:


Jana Bobošíková: Jsme krok od mafiánského režimu
Jana Bobošíková u KSČM

11:45 | 15.2.2008 | Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové,

ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech...

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance, ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne, není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij, nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.

Jiřina Šiklová
Narodila se v roce 1935 v Praze. Vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1965 se podílela na založení katedry sociologie FF UK. Kvůli své angažovanosti byla po 21. srpnu 1968 z fakulty vyloučena a později vězněna za šíření zahraniční literatury. Po roce 1989 se vrátila k výuce sociologie a podílela se na založení Katedry sociální práce FF UK či pražského Centra pro Gender Studies.


Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali.
________________________________________

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.


Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.


Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni.
Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.


Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší.


Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat.


Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.


Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci.


Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.


Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české.


V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál,za několik dní ho překryje ten další.


Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova.


I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic.


Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.


Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora.


Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.


Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály.


Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým.
Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.


Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.


Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní", případně "tihle budou ještě horší".


Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu.


Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.


Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.


Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli.


Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.


Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?


Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.
Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti.


Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.
Jiřina Šiklová
Klimentská 17, Praha 1.
e-mail: jirina.siklova@ecn.cz

Výborný komentář k dnešní politické a ekonomické atmosféře u nás.
Jen jsem se zase utvrdil v tom,že naše policie je k ničemu.
Pardon vlastně není,protože před týdnem dala jednomu důchodci pokutu za měsíc propadlou lékárničku :-)))

nejsem policista,dokáže mne rozpálit do běla kauza ex ministra vnitra-Krakatice,která se raději umlčela...a další průsery politiků,třeba v 90 letech,kteří jeli v LTO a dodnes je nikdo nepotrestal,kam toto spěje,je to horší než za komunistů...

kde to žiješ. Co může a nemůže PČR je dáno schválenými zákony, předpisy a nařízeními. A nesměl by jí do toho kecat kde jaký politik. Bohužel, může vyšetřovat jen to, co je jí dovoleno.

Ale v tom případě má civil pravdu,když můžete vyšetřovat jen to,co je vám dovoleno.Tak jste opravdu na nic!!!

Asi jsem to nenapsal jednoznačně. Myšleno bylo dle zákona.

zákon ti nedovolí vyšetřovat osobu,která vzala úplatek?

zredukovat konečně přebujelou státní správu a samosprávu, je jich jako hnoje kam to spěje.

tohle vypadá jako vystřižené z příručky boje proti imperialismu !

iváne...seš mafiánský hovado...posraty...

http://slepeckahul.pecina.cz/2010/01/senator-stetina-byl-dobrovo lnym.html

Bude se propouštět. Mám to z dobře informovaného zdroje. Vedení půjde po všem, sebe menší prohřešek se bude řešit propouštěním, dneska se to projednalo na prezidiu. První budou na řadě rebelové a pak další.

Stránka nebyla nalezena
Omlouváme se, ale hledaná stránka blogu Slepecká hůl už neexistuje.

chlapy se domluvte jestli bude ten uvrat nebo se bude propouštět. Obojí se fakt stíhat nedá.

Vůbec nechápu, co jsi chtěl říci, a jinak se píše "chlapi - páni"

SLEPECKÁ HUL
19.1.2010
Tečka za případem Štětina
Případ Štětina je u konce. Zatímco u běžných smrtelníků je podpis vázacího aktu pro pseudopravicová media fakticky "rozsudkem smrti", v případě antikomunistického senátora nejenže nejde o nic zavrženíhodného, ale, jak sám Jaromír Štětina vysvětlil ve své tiskové zprávě, byl to čin bezmála hrdinský, jímž se podařilo tupou Státní bezpečnost oklamat. Inu, učiněný zázrak: jak se říkávalo, chromí chodí, slepí vidí a blbí tomu věří.

Jak jsem předpokládal, media (vyjma ČTK) mlčí, bylo by ostatně velmi zahanbující přinést zprávu o tom, že dosud do nebe vynášený senátor, ikona antikomunismu, spolupracoval s StB.

Co mne překvapilo nepříjemně, je relativní četnost hlasů, které Štětinu omlouvají a viní mne: buď z toho, že jsem dokumenty uveřejnil v nevhodnou dobu, že Štětina pomáhá dobré věcí a proto má právo na zvláštní zacházení, anebo v extremním případě, že jeho verse je věrohodná a měl bych se mu omluvit. Tyto reakce nepředstavují většinu, jsou však zastoupeny v míře, jež mne znepokojuje.

Jak trefně poznamenal Tomáš Krystlík, co jiného bych čekal po výsledku Kunderovy affairy. Rozdíly tu ale jsou: zatímco Kundera se po zveřejnění dokumentů nijak konkrétněji nevyjádřil, Štětina si vymyslel legendu, která je sice zjevnou fabrikací, ale umožňuje udržovat dekorum a tvrdit, že na jeho vázací akt existují dva možné, stejně legitimní pohledy.

I Kundera to mohl udělat: vymyslet si historku o desetihodinovém výslechu na policii, o tom, že StB si vše vymyslela, aby jej mohla později vydírat, anebo že svým udáním pomohl zachránit členy vlastní konspirační skupiny.

Kundera mlčel, a aspoň v tom se zachoval čestně.
Vystavil Tomáš Pecina v 17:50 0 komentářů
Štítky: Jaromír Štětina, Milan Kundera, StB, totalita

for!!!
Když se jak tady píšeš bude propouštět za každý sebemenší prohřešek, kdo bude tedy sloužit, když nejsou naplněné stavy ? Logicky by pak nikdo nemohl jít na dovolenou, rehábko, marodit nebo by nemohl čerpat studijní volno. To nemluvím o skutečnosti dalšího využití ŠPS, která přišla o náplň tedy chrlení nováčku a zase se vráti do módy zdokonalovací kurzy.

Langer,začíná se proslýchat,že v této společnosti bude brzy převrat,já k tomu dodávám-komu zvoní hrana a doufám,že pod okny sněmovny budete mít matrace...

Není to "jen" o penězích.Co je málo a co je hodně pochopíš, až vyzkoušíš na vlastní kůži.

Vyzkoušeno mám "téměř" na vlastní kůži a vím o čem mluvím, ale má odpověď nezpochybňovala v žádném případě práci policistů a platy za ni. Ale reakce některých se mi nelíbí, stálé naříkání, nadávání atd..., někdy trocha pokory neuškodí a když se zdá, že někdo provokuje,tak mu na to přeci neskočím ...

nové značení je super a je fakt vidět. Za to díky.

jo v garáži je ti to značení na nic,protože zase není na benzín a to je leden

kdyby Vám stáhli 4%, bylo by hafo na benol, ale to socani ne, každej je většinou v mínusu, ale pašíci ne - ostuda.

neboj to přijde,už nám začínají ve velkém sundávat osobní

Ono to osobní není nic moc, až ho sundají celé ono to tak bolet dole nebude. Ale mělo by se brát té svrchovanosti, tam by to bolelo hodně moc.

Kdy začnete chodit do civilu? Ono se to nedá už vydržet, každý měsíc brát slušné peníze!!!!

A kdy vy už konečně nastoupíte, abyste ty slušné peníze bral taky a nemusel už závidět?

Nastoupit můžeme až začne policie brát,čeká nás hodně. Mnozí stále nadáváte,že máte málo atd.Uvolněte místo těm, co mají zájem...

on už nemá kdo odcházet, protože posledních 2000 zkušených odešlo ke konci roku do nejistoty. Těm novým moc dlouho taky nebude trvat než vyhoří :-)

Já už v civilu jsem a nestěžuji si. Ale skutečně doporučuji každému, ať si tu službu vyzkouší. Pokud tedy, jak jsem již opakovaně zmínil, projde psychotesty, fyzicky a zdravotně.

jsem taky odešel do C a taky si nestěžuji,vše je individuální.

teď byly dva roky, kdy k PČR brali každýho, kdo má ruce nohy, takže Frantíkům a jemu podobným v nástupu nic nebránilo, a teď se mohli taky mít jak prasata v žitě a nezávidět

Nic jsi nepochopil ty prasátko v žitě.

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id= 657747

obyčejná lopata, ale služebák v autě nenechávám.Asi jsem se něco naučil od starých poldů. V dnešní době se razí mládí vpřed a tak se nedivnme, že místo zkušeností užívají 30-letí manageři-teoretici skripta. I někdejší jiný náměstek byl ,, úspěšný " absolovent plzeňských práv a včas bral kramle.

Služebák nechat v autě? To by snad nenapadlo nikoho ani po ZOPce.To nám zase šéfují "manažéři",ještě se vrátí ten vytelenej nahoře a je to celé v pr....

stupidní blbej policajt,poslat ho chytat zloděje žvejkaček do Tesca...jako většinu...

No, ještě že jsi odešel. Se "zdravím" rozumem.

rozum ti zřejmě chybí oj oj to bude síla,

Nemachruj s češtinou, u sboru je češtinářských blbců mraky a nikoho to nesere. Dávej si pozor na svůj pravopis.

proto bych Vás zredukoval jedna dvě a státní kasa by byla plná!!!!

proč, protože před rokem jste tady tlachali, jak všichni odejdete od PČR a teď se tam držíte jako klíšťata a ještě se vracíte, asi proto!!!!

já jsem od fízlů odešel a mohu říci,že jsem šťastnej a ze zkušenosti mohu říci,že to co se děje u pčr je vítězství hlouposti nad zdravím rozumem.

A tebe to šíleně štve, protože tě k PČR nevzali?