Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

NOVÉ HESLO POLICIE NEZNÍ POMÁHAT A CHRÁNÍT, NÝBRŽ" SEBRAT SE A ODEJÍT".

Doplním svůj návrh - doplnění nápisu na vozidlech:
POTŘEBUJEME POMÁHAT A CHRÁNIT před zlovůlí státní moci a neschopným NEministrem policie!

Přesně tak to funguje i v tomto sektoru, nelíbí se ti něco tak běž nikdo tě tady nedrží, je to prostě kapitalismus, ale o přidání financí nikdo mluvit nechce, top management je hluchý a slepý k základním požadavkům. Vždyť jenom ta inflace a žívotní náklady jak rostou. Tady chtějí jenom a jenom koláče. Hodně síly všem co zůstavají.

Ahoj státní zaměstnanci, přeji vám peníze,ale pořád se zapomíná na ty co pracují v soukromém sektoru.Dělám v potravinářském průmyslu na 3 směny,přesčasy a denně nazdvíhám 8 metráků a s platem nic nenadělám, protože za branou, jak říká majitel firmy, jich stojí pořád dost.Přeji hodně ůspěchů a ahoj

hledat, neustále hledat lepší a fyzicky méně náročnou práci. Až se objeví, s úsměvem na tváři majiteli říct, ať si vezme jednoho, co mu stojí za branou. Přesně takhle to totiž funguje ve státním a už si to začínají někteří odpovědní uvědomovat. Proč pak asi tolik tisíc lidí utíká z tak "luxusních" míst. Držím pěsti.

Chtel bych se zeptat, jestli nekdo nevi, jak to bude s 10%, ktere jsou zvysene dle §114 odst. 2. Nema k tomu nekdo blizsi info? Nekde jsem cetl, ze to maji zrusit a hodiny ze 150 navysit na neomezene. Pry to je demotivujici???

je pořád 10%, žádné zvýšení se nekoná, tady je znění uvedeného § 114 :

§ 114
Základní tarif

(1) Základní tarif je měsíčně poskytovanou složkou služebního příjmu, která je stanovena v měsíčních částkách za stanovenou dobu služby. Příslušník má nárok na základní tarif, který je stanoven pro tarifní třídu stanovenou pro služební místo a služební hodnost, do níž je jmenován, a pro tarifní stupeň, do kterého je zařazen.

(2) Základní tarif, na který má příslušník nárok podle odstavce 1, se zvyšuje o 10 % příslušníkovi, který vykonává službu ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby.

(3) Základní tarif včetně zvýšení se zaokrouhluje na desítky korun nahoru.

Novela zákona o policii ČR?

10% jen do konce roku!!!

Takze novelou k 1.1.2009 se rusi priplatek 10% ???

novela zákona o policii společného se zákonem o služebním poměru. Zase tu vymýšlíte nesmysly, zoufalci a kachnaři, nic jiného nejste. Navíc se nenovelizuje 283/91Sb, ale chystá se díky "deformě" úplně nový zákon o policii a o inspekci s tím, že nakonec asi "o inspekci" ze zákona odstraní a schválí samostatný zákon pro inspekci.

tak si nechte svoje žvásty a kachny pro někoho jiného a nevymýšlejte blbosti. Sbohem

dlouho jsem tu nebyl a nic se tu nezměnilo, pavlačový drby, nářky, blbý kecy a hlavně neschopnost některých kolegů samostatně myslet...

celej den ani názor....... to se mi nelíbí....že by cenzura

INFLACE STÁLE OKUPUJE HRANICI 7,2 % , PLATY NADÁLE KLESAJÍ.

Když se ti tvůj plat u Policie ČR nelíbí, tak běž makat jinam. V civilu budeš makat daleko víc za menší plat. Máš nadstandartní plat, tak neřvi a makej. Takových co jen řvou a nic u policie nedělaj je hodně.

for SVRČ
ty budeš asi nějaký chytrolín, který je v 6 nebo 7 PT ,že? Tak ty mám kurva nejraději, kteří lezou neustále šéfům do zadku, na ulici nevylezou a na poradách mají nejvíc keců. Penez si serete navzájem když přijdou odměny mezi sebou i když jich máte dost a tváříte se jako nepostradatělní. A když se někde neco vysere, tak máte strašně hodně práce ve svých kanclech a všichni se stratíte. Tady rozumuješ. Brzy na vás dojde!!!

pro TAKYPOLDU: A ty jsi co, jasnovidec, že víš tak dobře, co je SVRČ zač ??? Vypadá to, že budeš jeden z těch ukřivděnejch chudinků, pro který je každej, kdo má trošku vyšší funkci jenom řiťolezec, kamcelářská krysa, atd... Jinak jsem taky normální řadovej, ale tyhle vaše kecy mě fakt vždycky serou ! Přestaňte brečet a napadat ostatní a koukejte dělat něco pro to, abyste těm nad váma nemuseli takhle trapně závidět.

Jsem řadový polda v 5TT a rozhodně souhlasím s názorem SVČR i klobasy. Je pravda, že někteří místo toho aby začali něco dělat, raději tady do nekonečna omílají, že "INFLACE STÁLE OKUPUJE HRANICI 7,2 % , PLATY NADÁLE KLESAJÍ". Platy neklesají přímo, pouze stagnují. Pokles je dán inflací. Mám za to, že i ten plat znehodnocený inflací by jsi v C nikde nedostal, možná jedině tehdy, že jsi opravdu nějaký specialista. Já pracoval v C dost dlouho, abych věděl jak se na peníze těžko dělá. Tak se prober, přestaň brečet a začni něco dělat. Třeba začni Pomáhat a chránit a nepomlouvej jiné kolegy, třebas i ve vyšší funkci, když nevíš o koho se jedná. Přeji hodně úspěchů v CIVILU.

vždyť to je jeden a ten samý exot a vy se tomu divíte.... Ale v podstatě má pravdu, inflace je přes 7% a platy jsou stejné jako loni a budou takové i příští rok, přespříští rok až do dalších voleb.

Tak odchází další kolega do civilu, mladý ve funkci vedoucího OOP a má toho dost-důvod finance.

Tak ať se mu daří.

hmm, to je ale důležitá informace....

Tak navrhuji další odbornou diskusi nedoceněných policistů. Je kvalifikace skutku jako TČ krádeže v níže odkazovaném článku správná?

http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id= 604810

Ty se musíš v práci docela nudit,nebo jseš už marod

Čemu na tomto jednoduchém případu nerozumíte? Paragrafové znění trestního zákona je snad zcela jasné.

Podle mě je kvalifikace krádež dle § 247, odstavec 1/e) tr.z nesprávná. Muž přišel do restaurace ne s úmyslem krást, ale tím, že přišel, najedl se a napil se dopustil podvodu. Hospodského svým jednáním uvedl v omyl, protože každý hosposdský předpokládá, že za svoji službu (poskytnutí jídla a pití) dostane zaplaceno.

Zatím je to v této diskusi 50 na 50. Je vidět, že u PČR neslouží jenom tupci. Správný je samozřejmě výklad XXX. A policisté z Ústí nad Labem si zaslouží odměnit, protože takovou blbost vymyslet, to se jen tak nevidí.

Díky kolego, pochvala potěší i když od neznámého člověka. Zato u nás na OŘ na to mají jiný názor. Nepatřím svými názory zrovna mezi oblíbence.

Policista má striktně zakázány jakékoliv činnosti, které jsou dalším zdrojem příjmu nad služební plat. ( je zde otázka nestranosti policisty a ovlivnění při výkonu jeho policejní činnosti v návaznosti na jinou pracovní činnost ). Výjimkou jsou pouze literární - umělecké činnosti, které stejně musí odsouhlasit ředitel podřízeného. Tedy jakýkoliv jiný příjem než je služební plat je porušením, toho co jsem uvedl.

Je zde tedy fakticky dána přímá úměra životní úrovně ( daná vládou, jak dále vysvětlím ) policisty na poskytnutém služebním platu bez možnosti si zvýšit životní úroveň dalším příjmem, což také znamená, že pokud se vláda rozhodne nezvyšovat - nevalorizovat plat policistů ( což mimo jiné nastalo letos a údajně má i pokračovat další dva roky ), tak vědomě policistům ( ale i jiným členům bezpečnostních složek ) zasahuje do životní úrovně a některé nutí přehodnotit svou " situaci " do budoucna.

Životní úroveň policistů ( a jiných pod tímto zákonem ) byla totiž původně v novém služebním zákoně zaručena !!!! každoročním navýšením - valorizací základu platu " příslušníka " o částku tvořenou vynásobením pevně daného koeficientu např. koeficientu 1,15 x průměrná mzda za předchozí rok ( průměrná mzda v nepodnikatelské svéře vyhlášená Českým statistickým úřadem ). Tímto byla zaručena stoupající životní úroveň policistů " svázáním " s průměrnou mzdou ( takový mechanismus je mimo jiné u poslanců ) a tedy byla dána myšlenka - služby se drž, je to garance rozvoje životní úrovně a pokud budeš poctivě sloužit, nebudeš propuštěn ze služebního poměru za příjímání úplatku a pod., budeš mít zaručenou životní úroveň - ne suprovou, ale zase ne špatnou a hlavně zhoršovat se ti nebude.

Tohle ale neplatí a nastoupil systém bereš co bereš, zaruka životní úrovně ja ta tam a běda, jak by jsi svou životní úroveň byť z nutnosti pro povinnost splácet úvěry, leasingy nabrané v příznivější předchozí době, chtěl řešit dalším nepovoleným příjmem.

Toto nyní neplatí, neboť těsně než nový zákon vešel do platnosti, tak v něm byly udělány změny, kde je plat policistům stanoven každoročním nařízením vlády a tedy bez jakékoliv garance zachování životní úrovně, přičemž nyní se již tato negarance začíná projevovat tak, že při letošní nemalé inflaci, která byla negována u větších firem podstatným navýšením platů, se u Policie ČR poprvé za mnoho let po roce 1989 nijak tento inflační skok nevyrovnal a dochází k degradaci služebních příjmů a tedy faktickému zhoršení životní úrovně, které má pokračovat další asi dva roky - tedy výhled do budoucnosti žádný perspetktivní a pokud ti nestačí služební příjem, který máš zmrazen vládou a nechceš porušovat zákaz dalšího příjmu pobíráním nějakého " černého " příjmu, tak od policie odejdi.

Reakce na přemýšlení poslanců, kteří chtějí zvýšit platy s odůvodněním " zjednodušení " celkově vyplácené mzdy ( dopravné, asistentné ..... ) a legrační názor poslanců, že si budou po zvýšení jejich platů klidně i platit hromadnou dopravu. Mám podle toho pocit, že nyní na to ještě nemají dostatek peněz. A že je zajímá, že policisté, kteří dojíždějí do svých služebních míst na mimořádné služby si hradí cestu ze svého, dotují stát a snižují si fakticky svou mzdu.

děkuji Ti kolego za článek, který prokazuje, že i u policie je spousta inteligentních lidí, kteří dovedou rozumně shrnout svoji současnou nespokojenost a v způsobech vyjadřování, nebo vystupování dovedou v mnoha směrech trumfnout ty, kteří o nás bohužel r o z h o d u j í

Vyměnit poslance, kteří vymýšlením vyhlášek, které se později ukážou jako v praxi absolutně nefunkční a stojí daňové poplatníky spoustu vyhozených peněz !!!!!!!
A to chtějí ještě přidat, hovada jedna nenažraná. Takhle mrhat penězma. A když k tomu připočítáme spoustu dárků a suvenýrů v podobě sponzorských darů, tak se všichni mají jako králové. PROČ ??? Pro policii a další zavedli zák.č. 361/2003 Sb. neuvěřitelný marasumus, nekoncepčnost a nefuknčnost a systematická skrýtá likvidace zkušených zaměstnanců. O to tady té vládnoucí české managerii jde. Všimněte si toho !!! Kdo z nich má zájem aby policisté (státní) na ulicích nebyli považováni jen za jakési "asistenty", kteří by měli dle takového statusu maximálně převádět občany přes přechod a pomáhat stařenkám s nákupy ! A ta podpisová složka (a to ještě všude jinak !?) asistent nstržm. Josef Novák - OEČ - 007007 - JN . Ale to je jen ten nejmenší z problémů nového zákona ... A ti mladí časem prozřou, že toho není normálního u této fimy více.

http://zpravy.idnes.cz/vlcek-a-kubera-chteji-zmenit-platy-zakono darcu-vyplatnice-ale-neukazou-1nd-/domaci.asp?c=A080509_154502_d omaci_ton