Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Tady u toho sboru už lépe nikdy nebude a je potřeba to zabalit. Zdraví má člověk jenom jedno.

http://benesovsky.denik.cz/zpravy_region/vysetrovani-skoncilo-za pomente20080605.html taky síla!

V modře natřené PČR je nepřípustné uznat chybu člověka výše postaveného. Prostě by to tomu laku nedělalo dobře. Ohrozilo by to nastartovanou deformu a navíc i verbovací kampaň. Petra je don Quijote. To byl rytíř, což se asi o dalších aktérech v celé kauze, říct nedá. Ostatně blíží se volby a těm mlýnům slábne vítr.

Petra je ..... Však vy víte!

A ten postřelený do hlavy není poznamenaný na celý život? Je pravda, že nedodržel zákon a byl za to odsouzen, ale o trestu nerozhoduje policista na místě. Ten taky porušil zákon, tak proč by se neměl zodpovídat i on. Jestli se nedokáže správně rozhodnout, pak nemá ve službě co dělat. Jinak abychom se báli zapomenout rozsvítit světla u auta a potkat takového "kropiče"!

1. O vině a trestu tento policista rozhodně " nerozhodoval ", takže bych to neposouval do úrovně " vždyť ho ten policista vlastně málem popravil ". Takto jsem to neformuloval a naznačil jsem jen to, že v situacích, kdy se stres dere do tváře až nafukuje krční tepny je to situace na udělání problému. Ti co slouží déle se měli možnost již dobrat k momentu, kdy to železo raději nechat tam, kde je a k momentu, kdy ho již opravdu vytáhnout ( Platí zpravidla u většiny déle sloužících ). Mladí kolegové ještě nemají dostatek " citu " na situace, kde bude použití zbraně " zřejmě " bez problému pro policistu - i když to nelze úplně vyloučit, to riziko je vždy. Holt použít střelnou zbraň na kohokoliv jiného než na osobu, která někoho ohrožuje na životě nebo ( vážně ) na zdraví, prchá z místa závažného trestného činu ( vraždy, pokusu vraždy ....... ) je vždy krapet problém a o to větší, čím je použití zbraně proti osobě, která není momentálním vážným ohrožením.
Já jsem jen naznačil, že míra odpovědnosti policisty v různých situacích není o zásobování ovocem a rizika jsou jasně dána - ať už selháním poldy ve stresové situaci s vážnými důsledky pro něj ( výčitky do konce života, ukončení služby s přestěhováním do jiného města k " vyčichnutí problému ", tak ohrožením jeho samého.
Tlaky na policisty, aby jim neutíkaly předváděné, zatčené osoby, jsou dosti silné a za útěk osoby zatčené ( na příkaz soudu a pod. ) - například i pro banální trestné činy, je policistům jasně opakovaně sdělováno, že to bude znamenat vyhazov.

Dám příklad ( pro tu absurditu ) :

Nedávno byl řešen běžný banální případ, kdy utekl mladík ( bohužel je to parchant ) z Výchovného ústavu mládeže, kam byl umístěn na základě rozhodnutí soudu ( jinak již utekl mnohokrát, jako jiní v tomto státě a policií byl zadržen mnohokrát a je to stále dokola ).
Tedy tento mladík se vloupal do domu, byl zadržen policií, vyslechnut vyšetřovatelem atd. a nakonec eskortován na oddělení, kde byl zadržen a kam si pro něj měli dojet z ústavu. Když jsem tohoto hajzlíka převážel s kolegou a osobně ho již delší dobu znám pro jeho tr. činnost, tak jsem mu dal pouta, ale při nasedání do vozu jsem si řekl, že raději dám pojistku, aby nám někde při zastavení na křižovatce nevzal " čápa " při rychlém otevření dveří. Před eskortou každému říkam : Chceš na záchod ? máš možnost, pak mě to nezajímá, nestavím nikde (nesmí se ). Hajzlíka jsme tedy standartně dovezli na oddělení.
Potom si pro něj přijel " pán " z ústavu nasedli do vozidla za na ší podpory a jeli směr ústav. Po pár kilometrech si řekl hajzlík, že chce na záchod a tak byla zastávka na benzince. Po " aha " odmítl hajzlík nastoupit do vozidla a tak mu " pán z ústavu řekl : " jak chceš ", zabouchl dveře a jel sám směrem ústav.

Proč to píšu ? : Kdyby utekl tento hajzlík mě s kolegou, tak nám slibují " vyhazov " od Policie ČR. Když uteče po předání policií zástupci ústavu, ta je vše v pohodě. Jaký to má všechno tohle smysl. No a hajzlík je samozřejmě na útěku " někde krade ", aby měl co do huby. A ve stejném duchu se toto děje naprosto v celé ČR. Policie chytá a pak se zase bez problému utíká. Nemá ani cenu zkoušet utíkat policii, stačí počkat až dorazí vychovatel z ústavu a pak utéci při dopravě do ústavu. Vychovatel se vrátí do ústavu, nahlásí se útěk svěřence a policie starej se, pátrej dokola dokolečka a když nevypátráš, tak tě zkritizujeme za neschopnost / Jinak je v republice 40.000 lidí, po kterých se pátrtá/. Běda, jak policii někdo uteče, ředitel jasně razí přísně potrestání nebo vyhazov. Takže tak to je a ještě spousty jiného.

hezky jsi to napsal, policista ví o čem je řeč, civil až na výjimky zřejmě stejně nepochopí,...

pro F1
Hezky jsi to napsal, tebe je u PČR škoda. V politice by ti to šlo určitě lépe. Druhá část reakce je naprosto pravdivá, ale za situaci může ministerstvo školství, které není schopno se v rámci ústavního pořádku s problematikou útěkářů vyrovnat. Policejní prezidium tomu pak dalo korunu svým závazným pokynem. Ale vzhledem k tomu guláši bych se žádného vyhazovu za "útěk" chovance nebál. V jejich případě se totiž nejedná o útěk, ale odchod. Policajt se musí také sám umět obhájit. Minimální právní vzdělání na úrovni střední školy přece má. Bohužel stav právního vědomí u policistů je takový jaký je.
Co se týká první části odpovědi, jseš úplně mimo mísu. Použití zbraně je jasně dáno zákonem a není o čem diskutovat. V tomto je naopak závazný pokyn PP jasný a je dobrým návodem na aplikaci zákona. Že se policajti, kterým ujedou nervy a sahnou po zbrani když na to nemají právo, snaží své jednání napasovat na některé z ustanovení zákona, je běžná věc. Ale bohužel tu platí to, co jsem již napsal. Jejich právní vědomí je na tragické úrovni. První část reakce tedy hodnotím tak, že je hodna politika, který se snaží obhájit neobhajitelné. Tedy keci, keci, keci...

Kecy, kecy, Kecy, kecičky ?

1. V první části jen zaobaleně řečeno, že je potřeba mít jasno, kdy nastávají zakonné důvody použití zbraně a " neujet ", což se bohužel stává, ale řekl bych, že na počet policistů to není nijak tragické - to by musel někdo srovnat se zkušenostmi ze zahraničí, tak jako například srovnat trestnou činnost policistů v ČR a v zahraničí a pak to srovnat s procentuální trestnou činností v civilu a u sboru. Řada mediálních věcí, tak jak jsou prezentována, jsou totiž s ohledem na senzacechtivost zavádějící a skutečnost nevyjadřují.
2. Pokud je nyní právní vědomí " tragické ", jsem zvědavý na úroveň nových náborovaných policistů, kteří neprojdou ani " zbla " tím, čím se procházelo ( rychlokvašky ).
3. Politika je totální hnus - to by pro mě nebylo. Hnusy nemám rád.

Chytrolíne s obrosvkým IQ (chlubil ses tu asi 140) píše se česky keci a ne kecy

by ses sekl i ve jméně Ty vemeno opoziční

1. nepřeceňovat, pouze 139
2. o chlubení nešlo, už jsem to naznačoval
3. je třeba si všimnout, že jsem nepapouškoval keci, keci keci, dal jsem " Y", protože tak je to O.K.
4. Trochu sebekritiky by nezaškodilo - myslím u pana " osočovatele "

Jinak je to takto dle pravidel českého pravopisu on-line :

Slovní tvar kecy převeden na kec

Nalezené tvary: kec ~ kecech ~ kecem ~ kecu ~ kecům ~ kecy

kec, -u m., mn. 1., 4., 7. kecy (nespis.)

Jinak ale o pravidlech pravopisu to tu není a já vidím spousty " češtinářů " a nechává mě to chladným. Zajímají mě totiž myšlenky - to je zde podstatné.

Procesu, jehož produktem je myšlenka, nejsou bohužel někteří z přispěvatelů schopni. Mnohem lépe jim jde činnost, při které vzniká rovněž produkt, ale nevalné hodnoty a zápachu. Tyto stránky se staly názorovým septikem. Stáhneš gatě a…………….. Zbytečně se namáháš.

koukam policiste maji opravdove zazemi jak se pratri, pistole bychom mohli odevzdat a nafasovat strikaci pistolky aby vypadalo, ze neco mame a nezranili nikoho ac na to mame ze zakona pravo,

http://www.novinky.cz/clanek/141852-inspekce-necha-stihat-polici stu-ktery-postrelil-prchajiciho-muze.html

Teď by měl nastoupit ten nahoře a sdělit, že bude samozřejmě přísně potrestán. Hodilo by se ještě pronést, že žádnou výsluhu nedostane, aby bylo obecenstvo spokojeno, ale v tomto případě to asi stejně nepřipadá v úvahu, byl to mladý poldík.

Ted by měli něco pronést ti občané ( a že jih je ), jak často od nich slyšívám, že se s nimi moc " sere... " a oni ( " chytří občané " ), kdyby měli pistoli, tak by jim ukázali, by se s nimi nepárali. Nepárat a " ustřelit " = průser do konce života. Takže i o tom je to, o sekundovém rozhodnutí, které člověka poznamená na celý život. Jen jedno z možných rizik a průseru u Policie ČR a že těch situací je .......

http://www.lidovky.cz/tisice-policistu-zvazuji-zda-maji-odejit-d o-civilu-f8k-/ln_noviny.asp?c=A080531_000006_ln_noviny_sko&klic= 225715&mes=080531_0

Je to jak vkládat kuličky do děravého poháru.....

Odejdou, nuž naberem nové....... další odešli, nuž naberem zase další, a zase odešli, tak naberem znovu další....... a proč jich tolik odchází ?......, to neřeš a nabírej, ber všechno co má ruce a nohy, hlavně ať to doplníme.....

Je to styl " Vědro má ve dně díru Milá Lízo, Milá Lízo " Kdo zná tuto písničku, tak pochopí.

Dobrý článek, taky patřím mezi uvedených 11671 kusů u PČR. Přemýšlím a poslední dobou stále častěji a častěji.

Nebuďte hoši na Ivánka tak zlí. Navrhněte ho na Nobelovu cenu, vynalezl "policejní perpetum mobile".

Stakovouto budou u policie stále noví nastupující policisté a vysokoškoláci. Také bude potřeba početně posílit inspekci, aby ty jejich průsery mohla řešit a dělat si čáry.

Hanyk je guma.

nevím kdo je větší pitomec a mrkni na názor Klika:
Tak Jirko jsi členem, nebo ne? Vždyť to je tak málo, co pro to můžeš udělat. Já také přispívám odborům v práci a třeba se mě to vrátí jednou ve využití právních služeb a třeba také ne. Zatím z toho není moc prospěch, ale organizovanost máme na 92% a musejí s námi jednat o kolektivní smlouvě. Ten kdo nemá odbory, tak s nimi drbou jak můžou.

v reálu jsou věci úplně jinak. Moc nečti.

Klik je pitomec

Ten vv se nám zbláznil né?

Nebudu mít na Vás nějakou chvíli čas, tak se nezlobte.