Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

A DALŠÍ A DALŠÍ POLICISTÉ ZNECHUCENĚ ODCHÁZEJÍ DO CIVILU. NYNÍ PŘICHÁZÍ NA ŘADU "GENERAČNÍ ŠPUNT JUNIORŮ" V PŘECHODNÉM OBDOBÍ.
KDO SEŽENE PRÁCI PELÁŠÍ CO MU NOHY STAČÍ.

Vážený pane ministře, můžete to obsáhleji vysvětlit?
Jaro 2000: vrcholí bitva o největší tuzemskou stavební společnost IPS. Mezi zájemci se angažuje developer Luděk Sekyra podporovaný bossem podsvětí Františkem Mrázkem. Mají potíže s finančním krytím transakce a potřebují zatlačit na bankéře v IPB.
Nynější ministr vnitra se do policejního svazku dostal kvůli svým kontaktům na právníka a podnikatele Luďka Sekyru, kterého tehdy detektivové zařadili do Mrázkovy skupiny a shromáždili takové podklady, že jim soudce 14. dubna 2000 obratem povolil jeho odposlech. Odposlechnuté hovory podle zjištění Aktuálně.cz dokazují, že Langer za zájmy skupiny skutečně u šéfů Investiční a poštovní banky lobboval. Dokonce se kvůli tomu s nimi sešel. Skupině zaštítěné Luďkem Sekyrou se s pomocí IPB a vlivných zastánců nakonec podařilo stavební firmu získat. Banka ale záhy z rozhodnutí tehdejšího premiéra Miloše Zemana a za doprovodu hlasitých protestů ODS spadla do nucené správy, což kvůli úvěrování plány skupiny zhatilo a na druhý pokus v bitvě zvítězila Skanska.
Sám Langer své angažmá při prodeji stavební společnosti nyní nepopřel. Svou aktivitu vysvětluje tak, že měl zájem na tom, aby český stavební gigant zůstal v českých rukou. O roli Mrázka a jich propojení s Luďkem Sekyrou podle svého tvrzení neměl ani tušení. "Nic jiného, než zájem o českou firmu v tom nebyl. Pan Sekyra tehdy využil toho, že se známe. A já jsem neudělal nic nestandardního, jen jsem se sešel s Liborem Procházkou z IPB," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Langer.
Langer: Nic jsem si nevzal Ministr vnitra dnes tvrdí, že za své angažmá v případu žádné peníze nevzal. Na soudem povolených odposleších jsou nicméně zachyceny rozhovory Františka Mrázka, na nichž se se svými spolupracovníky baví o tom, že Langer dostane deset milionů. Na dalším záznamu zase řeší nákup nemovitosti určené pro Langera.

Jsem opravdu asi naivní.. Jak jsem tu již psal, nechtěl jsem se již zapojovat do diskuse této úrovně, která se tu dlouhodobě vede. Na můj příspěvek zareagoval smysluplně pouze F1, Foun a světe div se i Vámi tolik nenáviděný Klik. Proč sakra nepříjde i někdo další s něčím konkrétním, s nějakým návrhem, či nastíněním další možné cesty ? Nebo, že by příspěvky ode mne a od F1 byly natolik adresné, že se v nich jako v zrcadle většina zde anonymně diskutujících poznala ? Připadám si opravdu jako ve virtuálním světě. Vy si opravdu myslíte, že zde hesla typu " ožebračování policistů pokračuje, odcházím za xxx dní do civilu, články od paní Benešové, nebo od pana Štěpánka ", něco vyřeší ? Opravdu je tu ještě někdo tak naivní, že si myslí, že těmto lidem jde opravdu o nás, o to abychom se měli lépe, případně o nápravu pokřivených vztahů a vazeb v našem resortu ? Tito lidé zveřejňují svá populistická stanoviska v médiích a my jim sloužíme pouze jako nástroj pro jejich zviditelňování se. Nemá cenu si tu popisovat neustále dokola kolik policistů odchází, kdo je nahradí, jací nezkušení mladíci přijdou atd. To vůbec neřeší naší situaci. Zeptám se ještě jinak. Kolik z Vás bylo na fontáně, kolik z Vás přispělo na konto, kolik z Vás se vůbec pokusilo něčím konkrétním přispět ke zlepšení stávající situace ? Nechci zde moralizovat a už vůbec zde nechci vyzdvihovat svoje osobní zásluhy, že jsem svojí maličkostí alespoň trochou přispěl do mlýna tím, že jsem se výše uvedených akcí zúčastnil, že jsem se snažil rozšiřovat podpisové archy, a to i přesto že mám rodinu a že jsem potom měl problémy. Nestěžuji si. Pro zviditelnění sebe samotného zde ale nepíšu. Poučme se z chyb. Již při konání zmiňované akce na fontáně se z našeho oddělení zúčastnili 3, slovy TŘI lidé, z počtu cca 60 zaměstnaných policistů našeho oddělení. Nikdo si totiž nechtěl pálit prsty, ale všichni nám prý drželi palce. Jak šlechetné. No a jaký je výsledek ? Nepoučili jsme se. Více jak po roce od konání zmiňované fontány, všichni zase jen remcají mezi sebou a přitom si nechtějí uvědomit, že dopadli přesně jak pravil v jedné ze svých básní klasik Karel Kryl: " Už zase ryjeme držkou v bahně. " Za to si ale můžeme částečně sami. Přeji Všem hezký den.

For Civil
Nebude to tím, že v zahraničí je Policie vybavená na hledání kradených vozidel a u nás ne. Jestli jsi nepochopil tak nářek poldů na tomto fóru nebyl jenom o platech, ale také o vybavení. Až budu mít k dispozici vozidlo z rentgenem tak pro mě nebo kolegy nebude problém nalézt nějaké kradené vozidlo. Tak nekritizuj, když nic nevíš.

Na to co děláte berete až,až...........

http://www.nova.cz/tvarchiv/?238v=138908&238p=TNOVINY&238d=12.06 .2008&238o=

Bohužel jsem CIVILE nepochopil tuto kritiku. To je to samé jako kritizovat poldu co kontroluje vozidlo a po prohlédnutí dakladů s kotrolou VIN odjiždí vozidlo dále, ačkoliv je to původně odcizené vozidlo s přebouchaným VIN číslem, " postaveném " na dovezeném šrotovém vozidle - třeba ze SRN. Tam v té reportáži se snad hlavně hovořilo o různém podvádění - falšování, které se " zřejmě " na místě při kontrole asi nepozná. Víš co já jsem musel za svou " kariéru " již z kontrolovat původně odcizených vozidel, ale z " legalizovaných " na jiných " legálních " papírech. Kolik jich bylo nevím, ale jistě to již nějaké byly. A vinu na tom, že jsem to při běžné kontrole nerozpoznal - vůbec nemám. Bez konkrétního podezření se důsledná kontrola nad rámec obyčejné, běžné kontroly nekoná. Ale to by jsi mohl snad vědět při těch častých kritikách. Obdobné je to tedy asi i těch dopravců - když falšuješ a falšuješ dobře, tak to asi jde fungovat i s policií za zády.

For Civil
Nebude to tím, že v zahraničí je Policie vybavená na hledání kradených vozidel a u nás ne. Jestli jsi nepochopil tak nářek poldů na tomto fóru nebyl jenom o platech, ale také o vybavení. Až budu mít k dispozici vozidlo z rentgenem tak pro mě nebo kolegy nebude problém nalézt nějaké kradené vozidlo. Tak nekritizuj, když nic nevíš.

30.11.2007: Bankrot české policie
Autor: Marie Benešová
Přečteno 6851 krát
Pošli e-mailem
Když jsem si v tomto týdnu přečetla v tisku, že odcházející policisté dokonce prodávají na internetu svoji služební výstroj, včetně služebních odznaků a tento výprodej se stal masovým policejním jevem, napadlo mne jediné slovo - BANKROT !

Je to bohužel smutný jev současných předvánočních dnů, které s sebou přinášejí nejenom nákupy, radost a očekávání toho hezkého, ale také obrovské obavy té části Policie ČR, jenž ve velkém a se ztracenými iluzemi odchází, ale i té, která prozatím ještě zůstává. Všichni se však shodují na jedné otázce - co bude dál a kam až tato viditelná destrukce policie vůbec půjde?

Možná na uprázdněná místa dosednou čerstvě přijatí nováčci, ale kde vzít zkušené, pracně a draze vyškolené specialisty s praxí a tím správným čichem, který se trénuje léta ? Jak mohou vlastně ti zbylí a trochu zkušení policisté stihnout tak náročnou a čím dál víc složitou práci na rozkrývání kriminality všeho druhu ? A obavu mají nejen policisté, ale také veřejnost. Denně se ve večerních televizních zprávách totiž dozvídáme nejen na kterém frekventovaném místě se právě střílelo a koho čerstvě neznámí pachatelé právě popravili, ale také běží v přímém přenosu četné dopravní nehody s tragickými následky a všelijaké uliční výtržnické potyčky s účastí vyhlášeních tuzemských i zahraničních aktérů.

Méně se snad jen v současnosti informuje v oblasti hospodářské a finanční kriminality, což zcela jistě neznamená, že mávnutím čarovného proutku v ČR vymizela. Jen diskrétně ustupuje do pozadí v záplavě násilných činů všeho druhu a patrně není mnoho policistů po překotném, ale to více umíněném zrušení příslušných speciálních policejních útvarů, jež na tomto úseku zůstalo a má vůbec vytvořeny podmínky pro svoji práci.

Další otázka často kladená samotnými policisty zní: je to úmysl přímý, nebo důsledek fatální nekompetentnosti odpovědných osob? Jsou to otázky na tělo a určitě nepříjemné, protože přeloženy do češtiny vlastně znamenají - chce tady někdo schválně destruovat českou policii, a tím vyhovět mafiím všeho druhu, nebo je jen ve svém koncepčním počínání naprosto neznalý a neobratný ?

Ať je to tak, či onak, obojí je pro občany špatnou zprávou s nebezpečnou vizí. Naskýtá se totiž ruku v ruce s tím následná otázka, kdo je vlastně bude kvalifikovaně chránit před nápory kriminality v blízké i vzdálenější budoucnosti? A ta jistě zaútočí a bude o to záludnější a obludnější, neboť její představitelé tentokráte nastoupí ve stejnokroji policistů a s nefalšovanými policejními odznaky, zakoupenými ve výprodeji na internetu. Kdo z Policie ČR bude mít dostatek znalostí, zkušeností, odvahy a cti tento nápor zastavit a nasadit třeba i svůj život ? Kde vezmou ti policisté, kteří zůstali, motivaci ke své těžké a nebezpečné práci, když zejména vzácný a tolik citlivý artikl zvaný motivace je u Policie ČR v současnosti hlavním nedostatkovým zbožím…

Přemýšlí o tom někdo z jejích vedoucích činitelů, když chystá nová, leč byrokratická opatření, svazující především samostatné myšlení policistů? Dělají tyto problémy starost ministru vnitra ČR? Patrně nikdo z vedoucích představitelů si hlavu příliš neláme, a tak jsme svědky jevu, který jsem nazvala bankrotem české policie. A obávám se, že takových bankrotů i v ostatních státních orgánech bude přibývat.

Oni neodchází jenom řadoví policisté, ale už i mladí vedoucí funkcionáři, kteří toho majíé plné zuby.

http://blog.aktualne.centrum.cz/utf/blogy/marie-benesova.php?ite mid=2136

Poznámka: Předpověď se vyplnila

Je mi líto všech nových"ještě hloupých" policistů, kteří jsou tak naivní.

nedělej tady machra,taky jsi kdysi náborářům skočil na špek

Hovado s kuním ksichtem a bez charakteru. Doufám, že budeš spravedlivě potrestán a to i s tím tvým spolkem arogantních nenažranců. Jsem mnohem mladší, takže Vám budu chodit pravidelně močit a kakat na hrob. S pozdravem Todor.

Já jsem i ve čtvrtý třídě spokojenej. Sloužím už skoro tři roky a proti tomu co jsem měl u nás v papírnách je to dost dobrý.

Cítit se jako " král ", je výsadou prvních let u Policie ČR a žádný jiný komentář to nepotřebuje. Poznání " moudra " se dostavuje až při letitém rozpoznání " nepoznaného " -zákonitě se dostaví.

Stanovisko F1 mohu jen potvrdit, a s několika vykřičníky!!!!!! Když je člověk mladý, moc nehledí do budoucnosti, je pro něho prioritní momentální stav (vzpomínám na vlastní zkušenosti). S přibývajícími léty člověk přehodnotí priority a ejhle, změní v mnoha pohledech názor na věc. Nenadarmo se říká, že člověk zmoudří až s přibývajícími léty.
Mazáku, za pár let změníš pohled na věc! Tipuji, že to bude možná už se zavedením Eura (měny) v naší zemi České. Nechci sem tahat politiku, jen si to pamatuj! Přeji Ti tu spokojenost dlouhou, ale jsem si jistý, že změníš názor!!!

A když už jsem nakousnul to Euro, tak nadnesu malou otázku. Pánové a dámy, kolegové a kolegyně, řadoví policisté (dělníci ulice), jak se Vám bude líbit, když po zavedení Eura dostanete na konto výplatu 700 až 800 Euro měsíčně? Předpokládám, že koruna už o moc procent neposílí, spíše může být ještě hůř, čili ve výsledku méně Eur, než jsem výše psal.

Já dostanu 2000 Euro měsíčně, když to nepůjde dál stejně, jinak tipuji tak 3000.

Ještě takové jiné přirovnání proč to vypadá někdy u Policie ČR, jako na zámku ( dle hodnocení někoho jiného ) :

Při jízdě v rychlém autě bude člověk také " opojen " při sešlápnutí plynu, který provede prudké zrychlení - až překvapivé. Kór v mladém věku bude člověk " opojen " z těchto chvil v takovém autě, kdy v takovém věku jsou hodnotícími kritériemi především - točivý moment, maximální rychlost, zvuk motoru. Teprve později se dostaví hodnocení i jiných věcí ( většinou těch podstatných ) - spotřeba, výše pojistky, cena oprav...... ( pokud není milionář ).

Takže takovéto hodnocení je od poldy, který slouží pár let a některé věci není schopen posoudit očima první linie. První rok trávil na škole = pohoda. Další rok trávil při rozkoukávání někde na základním útvaru, další rok řeší čísla jednací, přestupky a jak to bývá na většině útvarů - složitější věci nezpracovává - tedy pohoda a veze se v závěsu těch co napravují špatně vyslechlé věci a máčí si čumák v problémech atd. Tohle postavení si ale projde každý polda a sám si to po letech přizná, že byl elévem, zkušeností pramálo, znalost pachatelů nicotná, při výslechu protřelých pachatelů nezkušenost vedení výslechu a pod. Já jsem tím prošel, každý tím prošel ( elévovstvím ). Kdyby se mě zeptal někdo při 5-6 odsloužených létech, jak to vidím, tak bych mu dle našeho oddělení řekl - administrativní práce hodně, ale jinak snesitelné, nepravidelná procházka po městě ve funkci územáka, žádné trestní spisy, jen přestupečky, často i doslova ptákoviny, veškeré věci, o kterých jsem neměl vůbec v té době jasno, řešili ti zkušení, kteří z toho měli taky dost často nafouklou hlavu ( pytel od banánů ), ale vždy mě hřál pocit, že si s tím naštěstí já nemusím dělat hlavu a čeká mě procházka, jako územáka.
Dále jsou zde lidi na hlídkových, kteří chodí domů s čistou hlavou a tito jsou také relativně spokojení co se týká " policejní zátěže " - občas úřední záznam při zadržení neřidiče nebo pachatele, papírování minimální, odchody důmů většinou včasné - peníze ale menší. Takže tito poldové říkám - relativně " vidí svět jinak ". Některé fary u policie - tam nevědí ani co se děje a co jinak poldové ve městech za směnu " všechno za šichtu řeší ". U nás při krátkém pobytu farních poldů, nemohli vyjít z úžasu, co se všechno za směnu řeší, těch telefonátů, těch oznamovatelů, ten shon a šrumec pospíchání, výjezdů tam a zas jinam, doslova páté přes deváté...... Když odcházeli farní poldové, tak to bylo za doprovodu jejich slov v tom stylu, jak v tom můžeme sloužit a " žít ", že by to nedělali ani hodinu. Inu zvyklí na jiné směny, budiž jim přáno.
Sami školáci, když hodnotí dvě takováto rozdílná oddělení, to berou jako popravu, když jdou na to naše oddělení, protože u nás musejí alespoň něco málo dělat, ale, když přijdou na faru, tak se musí nejdříve přepnout na nižší otáčky, v klidu se usadit, uklidnit, vypít čaj a ......... čekat na zvonek konce směny. Farní mě asi budou napadat ( jen konstatuji stav oproti stavu na zatížených odděleních), ale tak to je a já vím, že ten styl si nenadělili, ale tak to je.
Takže i na takovém oddělení bude své přebývání hodnotit polda jinak - tedy tak, jak například uvádí : "Mazák"
Ale tohle je v policii všeobecně známé, nezažil jsem, že by k nám přišel někdo z ciziny, z dopravky - opravdu ani jeden člověk. K nám odejít, to je každopádně do horšího (ne třebas peněžně), ale celkovým psychickým zatížením a tou všehochutí řešených věcí. Co si pamatuji. Tak do nás požaduje něco SKPV, od nás něco požaduje dopravka, od nás požadovala cizina ( kdysi mapování cizinců ). Tak to je a kdo si myslí, že je to jinak může o tom přesvědčovat, ale marně.
P.S. Mazák asi nepochopí.

Pro F1
Zapomněl jsi napsat okřídlenou větu kolegů z hlídkový a ciziny, že jim ty větší prachy co by měli na obvodě za tu pakárnu nestojí.

JESTLI REFORMA POLICIE SPOČÍVÁ V PROPADÁNÍ PLATŮ POLICISTŮ A ROZHÁZENÝCH STOVEK MILIONŮ ZA NEEKONOMICKY PROHÝŘENÉ PENÍZE ZA VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ A NÁKUP PŘEDRAŽENÉ TECHNIKY, TAK TO BOŽE OCHRAŇUJ NÁS.

Naše práce není vůbec náročná, akorát že ty nemoci se v člověku střádají a důchodu si dlouholetý policista nikdy moc neužije. Nejhorší je sloužit pod modrým Ivanem, který blekotá o průměrných platech a prohýřil v recepcích a výběrových řízení na techniku stamiliony.