1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A DALŠÍ A DALŠÍ POLICISTÉ ZNECHUCENĚ ODCHÁZEJÍ DO CIVILU. NYNÍ PŘICHÁZÍ NA ŘADU "GENERAČNÍ ŠPUNT JUNIORŮ" V PŘECHODNÉM OBDOBÍ.
KDO SEŽENE PRÁCI PELÁŠÍ CO MU NOHY STAČÍ.

Vážený pane ministře, můžete to obsáhleji vysvětlit?
Jaro 2000: vrcholí bitva o největší tuzemskou stavební společnost IPS. Mezi zájemci se angažuje developer Luděk Sekyra podporovaný bossem podsvětí Františkem Mrázkem. Mají potíže s finančním krytím transakce a potřebují zatlačit na bankéře v IPB.
Nynější ministr vnitra se do policejního svazku dostal kvůli svým kontaktům na právníka a podnikatele Luďka Sekyru, kterého tehdy detektivové zařadili do Mrázkovy skupiny a shromáždili takové podklady, že jim soudce 14. dubna 2000 obratem povolil jeho odposlech. Odposlechnuté hovory podle zjištění Aktuálně.cz dokazují, že Langer za zájmy skupiny skutečně u šéfů Investiční a poštovní banky lobboval. Dokonce se kvůli tomu s nimi sešel. Skupině zaštítěné Luďkem Sekyrou se s pomocí IPB a vlivných zastánců nakonec podařilo stavební firmu získat. Banka ale záhy z rozhodnutí tehdejšího premiéra Miloše Zemana a za doprovodu hlasitých protestů ODS spadla do nucené správy, což kvůli úvěrování plány skupiny zhatilo a na druhý pokus v bitvě zvítězila Skanska.
Sám Langer své angažmá při prodeji stavební společnosti nyní nepopřel. Svou aktivitu vysvětluje tak, že měl zájem na tom, aby český stavební gigant zůstal v českých rukou. O roli Mrázka a jich propojení s Luďkem Sekyrou podle svého tvrzení neměl ani tušení. "Nic jiného, než zájem o českou firmu v tom nebyl. Pan Sekyra tehdy využil toho, že se známe. A já jsem neudělal nic nestandardního, jen jsem se sešel s Liborem Procházkou z IPB," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Langer.
Langer: Nic jsem si nevzal Ministr vnitra dnes tvrdí, že za své angažmá v případu žádné peníze nevzal. Na soudem povolených odposleších jsou nicméně zachyceny rozhovory Františka Mrázka, na nichž se se svými spolupracovníky baví o tom, že Langer dostane deset milionů. Na dalším záznamu zase řeší nákup nemovitosti určené pro Langera.

Jsem opravdu asi naivní.. Jak jsem tu již psal, nechtěl jsem se již zapojovat do diskuse této úrovně, která se tu dlouhodobě vede. Na můj příspěvek zareagoval smysluplně pouze F1, Foun a světe div se i Vámi tolik nenáviděný Klik. Proč sakra nepříjde i někdo další s něčím konkrétním, s nějakým návrhem, či nastíněním další možné cesty ? Nebo, že by příspěvky ode mne a od F1 byly natolik adresné, že se v nich jako v zrcadle většina zde anonymně diskutujících poznala ? Připadám si opravdu jako ve virtuálním světě. Vy si opravdu myslíte, že zde hesla typu " ožebračování policistů pokračuje, odcházím za xxx dní do civilu, články od paní Benešové, nebo od pana Štěpánka ", něco vyřeší ? Opravdu je tu ještě někdo tak naivní, že si myslí, že těmto lidem jde opravdu o nás, o to abychom se měli lépe, případně o nápravu pokřivených vztahů a vazeb v našem resortu ? Tito lidé zveřejňují svá populistická stanoviska v médiích a my jim sloužíme pouze jako nástroj pro jejich zviditelňování se. Nemá cenu si tu popisovat neustále dokola kolik policistů odchází, kdo je nahradí, jací nezkušení mladíci přijdou atd. To vůbec neřeší naší situaci. Zeptám se ještě jinak. Kolik z Vás bylo na fontáně, kolik z Vás přispělo na konto, kolik z Vás se vůbec pokusilo něčím konkrétním přispět ke zlepšení stávající situace ? Nechci zde moralizovat a už vůbec zde nechci vyzdvihovat svoje osobní zásluhy, že jsem svojí maličkostí alespoň trochou přispěl do mlýna tím, že jsem se výše uvedených akcí zúčastnil, že jsem se snažil rozšiřovat podpisové archy, a to i přesto že mám rodinu a že jsem potom měl problémy. Nestěžuji si. Pro zviditelnění sebe samotného zde ale nepíšu. Poučme se z chyb. Již při konání zmiňované akce na fontáně se z našeho oddělení zúčastnili 3, slovy TŘI lidé, z počtu cca 60 zaměstnaných policistů našeho oddělení. Nikdo si totiž nechtěl pálit prsty, ale všichni nám prý drželi palce. Jak šlechetné. No a jaký je výsledek ? Nepoučili jsme se. Více jak po roce od konání zmiňované fontány, všichni zase jen remcají mezi sebou a přitom si nechtějí uvědomit, že dopadli přesně jak pravil v jedné ze svých básní klasik Karel Kryl: " Už zase ryjeme držkou v bahně. " Za to si ale můžeme částečně sami. Přeji Všem hezký den.

For Civil
Nebude to tím, že v zahraničí je Policie vybavená na hledání kradených vozidel a u nás ne. Jestli jsi nepochopil tak nářek poldů na tomto fóru nebyl jenom o platech, ale také o vybavení. Až budu mít k dispozici vozidlo z rentgenem tak pro mě nebo kolegy nebude problém nalézt nějaké kradené vozidlo. Tak nekritizuj, když nic nevíš.

Na to co děláte berete až,až...........

http://www.nova.cz/tvarchiv/?238v=138908&238p=TNOVINY&238d=12.06 .2008&238o=

Bohužel jsem CIVILE nepochopil tuto kritiku. To je to samé jako kritizovat poldu co kontroluje vozidlo a po prohlédnutí dakladů s kotrolou VIN odjiždí vozidlo dále, ačkoliv je to původně odcizené vozidlo s přebouchaným VIN číslem, " postaveném " na dovezeném šrotovém vozidle - třeba ze SRN. Tam v té reportáži se snad hlavně hovořilo o různém podvádění - falšování, které se " zřejmě " na místě při kontrole asi nepozná. Víš co já jsem musel za svou " kariéru " již z kontrolovat původně odcizených vozidel, ale z " legalizovaných " na jiných " legálních " papírech. Kolik jich bylo nevím, ale jistě to již nějaké byly. A vinu na tom, že jsem to při běžné kontrole nerozpoznal - vůbec nemám. Bez konkrétního podezření se důsledná kontrola nad rámec obyčejné, běžné kontroly nekoná. Ale to by jsi mohl snad vědět při těch častých kritikách. Obdobné je to tedy asi i těch dopravců - když falšuješ a falšuješ dobře, tak to asi jde fungovat i s policií za zády.

For Civil
Nebude to tím, že v zahraničí je Policie vybavená na hledání kradených vozidel a u nás ne. Jestli jsi nepochopil tak nářek poldů na tomto fóru nebyl jenom o platech, ale také o vybavení. Až budu mít k dispozici vozidlo z rentgenem tak pro mě nebo kolegy nebude problém nalézt nějaké kradené vozidlo. Tak nekritizuj, když nic nevíš.

30.11.2007: Bankrot české policie
Autor: Marie Benešová
Přečteno 6851 krát
Pošli e-mailem
Když jsem si v tomto týdnu přečetla v tisku, že odcházející policisté dokonce prodávají na internetu svoji služební výstroj, včetně služebních odznaků a tento výprodej se stal masovým policejním jevem, napadlo mne jediné slovo - BANKROT !

Je to bohužel smutný jev současných předvánočních dnů, které s sebou přinášejí nejenom nákupy, radost a očekávání toho hezkého, ale také obrovské obavy té části Policie ČR, jenž ve velkém a se ztracenými iluzemi odchází, ale i té, která prozatím ještě zůstává. Všichni se však shodují na jedné otázce - co bude dál a kam až tato viditelná destrukce policie vůbec půjde?

Možná na uprázdněná místa dosednou čerstvě přijatí nováčci, ale kde vzít zkušené, pracně a draze vyškolené specialisty s praxí a tím správným čichem, který se trénuje léta ? Jak mohou vlastně ti zbylí a trochu zkušení policisté stihnout tak náročnou a čím dál víc složitou práci na rozkrývání kriminality všeho druhu ? A obavu mají nejen policisté, ale také veřejnost. Denně se ve večerních televizních zprávách totiž dozvídáme nejen na kterém frekventovaném místě se právě střílelo a koho čerstvě neznámí pachatelé právě popravili, ale také běží v přímém přenosu četné dopravní nehody s tragickými následky a všelijaké uliční výtržnické potyčky s účastí vyhlášeních tuzemských i zahraničních aktérů.

Méně se snad jen v současnosti informuje v oblasti hospodářské a finanční kriminality, což zcela jistě neznamená, že mávnutím čarovného proutku v ČR vymizela. Jen diskrétně ustupuje do pozadí v záplavě násilných činů všeho druhu a patrně není mnoho policistů po překotném, ale to více umíněném zrušení příslušných speciálních policejních útvarů, jež na tomto úseku zůstalo a má vůbec vytvořeny podmínky pro svoji práci.

Další otázka často kladená samotnými policisty zní: je to úmysl přímý, nebo důsledek fatální nekompetentnosti odpovědných osob? Jsou to otázky na tělo a určitě nepříjemné, protože přeloženy do češtiny vlastně znamenají - chce tady někdo schválně destruovat českou policii, a tím vyhovět mafiím všeho druhu, nebo je jen ve svém koncepčním počínání naprosto neznalý a neobratný ?

Ať je to tak, či onak, obojí je pro občany špatnou zprávou s nebezpečnou vizí. Naskýtá se totiž ruku v ruce s tím následná otázka, kdo je vlastně bude kvalifikovaně chránit před nápory kriminality v blízké i vzdálenější budoucnosti? A ta jistě zaútočí a bude o to záludnější a obludnější, neboť její představitelé tentokráte nastoupí ve stejnokroji policistů a s nefalšovanými policejními odznaky, zakoupenými ve výprodeji na internetu. Kdo z Policie ČR bude mít dostatek znalostí, zkušeností, odvahy a cti tento nápor zastavit a nasadit třeba i svůj život ? Kde vezmou ti policisté, kteří zůstali, motivaci ke své těžké a nebezpečné práci, když zejména vzácný a tolik citlivý artikl zvaný motivace je u Policie ČR v současnosti hlavním nedostatkovým zbožím…

Přemýšlí o tom někdo z jejích vedoucích činitelů, když chystá nová, leč byrokratická opatření, svazující především samostatné myšlení policistů? Dělají tyto problémy starost ministru vnitra ČR? Patrně nikdo z vedoucích představitelů si hlavu příliš neláme, a tak jsme svědky jevu, který jsem nazvala bankrotem české policie. A obávám se, že takových bankrotů i v ostatních státních orgánech bude přibývat.

Oni neodchází jenom řadoví policisté, ale už i mladí vedoucí funkcionáři, kteří toho majíé plné zuby.

http://blog.aktualne.centrum.cz/utf/blogy/marie-benesova.php?ite mid=2136

Poznámka: Předpověď se vyplnila

Je mi líto všech nových"ještě hloupých" policistů, kteří jsou tak naivní.

nedělej tady machra,taky jsi kdysi náborářům skočil na špek

Hovado s kuním ksichtem a bez charakteru. Doufám, že budeš spravedlivě potrestán a to i s tím tvým spolkem arogantních nenažranců. Jsem mnohem mladší, takže Vám budu chodit pravidelně močit a kakat na hrob. S pozdravem Todor.

Já jsem i ve čtvrtý třídě spokojenej. Sloužím už skoro tři roky a proti tomu co jsem měl u nás v papírnách je to dost dobrý.

Cítit se jako " král ", je výsadou prvních let u Policie ČR a žádný jiný komentář to nepotřebuje. Poznání " moudra " se dostavuje až při letitém rozpoznání " nepoznaného " -zákonitě se dostaví.

Stanovisko F1 mohu jen potvrdit, a s několika vykřičníky!!!!!! Když je člověk mladý, moc nehledí do budoucnosti, je pro něho prioritní momentální stav (vzpomínám na vlastní zkušenosti). S přibývajícími léty člověk přehodnotí priority a ejhle, změní v mnoha pohledech názor na věc. Nenadarmo se říká, že člověk zmoudří až s přibývajícími léty.
Mazáku, za pár let změníš pohled na věc! Tipuji, že to bude možná už se zavedením Eura (měny) v naší zemi České. Nechci sem tahat politiku, jen si to pamatuj! Přeji Ti tu spokojenost dlouhou, ale jsem si jistý, že změníš názor!!!

A když už jsem nakousnul to Euro, tak nadnesu malou otázku. Pánové a dámy, kolegové a kolegyně, řadoví policisté (dělníci ulice), jak se Vám bude líbit, když po zavedení Eura dostanete na konto výplatu 700 až 800 Euro měsíčně? Předpokládám, že koruna už o moc procent neposílí, spíše může být ještě hůř, čili ve výsledku méně Eur, než jsem výše psal.

Já dostanu 2000 Euro měsíčně, když to nepůjde dál stejně, jinak tipuji tak 3000.

Ještě takové jiné přirovnání proč to vypadá někdy u Policie ČR, jako na zámku ( dle hodnocení někoho jiného ) :

Při jízdě v rychlém autě bude člověk také " opojen " při sešlápnutí plynu, který provede prudké zrychlení - až překvapivé. Kór v mladém věku bude člověk " opojen " z těchto chvil v takovém autě, kdy v takovém věku jsou hodnotícími kritériemi především - točivý moment, maximální rychlost, zvuk motoru. Teprve později se dostaví hodnocení i jiných věcí ( většinou těch podstatných ) - spotřeba, výše pojistky, cena oprav...... ( pokud není milionář ).

Takže takovéto hodnocení je od poldy, který slouží pár let a některé věci není schopen posoudit očima první linie. První rok trávil na škole = pohoda. Další rok trávil při rozkoukávání někde na základním útvaru, další rok řeší čísla jednací, přestupky a jak to bývá na většině útvarů - složitější věci nezpracovává - tedy pohoda a veze se v závěsu těch co napravují špatně vyslechlé věci a máčí si čumák v problémech atd. Tohle postavení si ale projde každý polda a sám si to po letech přizná, že byl elévem, zkušeností pramálo, znalost pachatelů nicotná, při výslechu protřelých pachatelů nezkušenost vedení výslechu a pod. Já jsem tím prošel, každý tím prošel ( elévovstvím ). Kdyby se mě zeptal někdo při 5-6 odsloužených létech, jak to vidím, tak bych mu dle našeho oddělení řekl - administrativní práce hodně, ale jinak snesitelné, nepravidelná procházka po městě ve funkci územáka, žádné trestní spisy, jen přestupečky, často i doslova ptákoviny, veškeré věci, o kterých jsem neměl vůbec v té době jasno, řešili ti zkušení, kteří z toho měli taky dost často nafouklou hlavu ( pytel od banánů ), ale vždy mě hřál pocit, že si s tím naštěstí já nemusím dělat hlavu a čeká mě procházka, jako územáka.
Dále jsou zde lidi na hlídkových, kteří chodí domů s čistou hlavou a tito jsou také relativně spokojení co se týká " policejní zátěže " - občas úřední záznam při zadržení neřidiče nebo pachatele, papírování minimální, odchody důmů většinou včasné - peníze ale menší. Takže tito poldové říkám - relativně " vidí svět jinak ". Některé fary u policie - tam nevědí ani co se děje a co jinak poldové ve městech za směnu " všechno za šichtu řeší ". U nás při krátkém pobytu farních poldů, nemohli vyjít z úžasu, co se všechno za směnu řeší, těch telefonátů, těch oznamovatelů, ten shon a šrumec pospíchání, výjezdů tam a zas jinam, doslova páté přes deváté...... Když odcházeli farní poldové, tak to bylo za doprovodu jejich slov v tom stylu, jak v tom můžeme sloužit a " žít ", že by to nedělali ani hodinu. Inu zvyklí na jiné směny, budiž jim přáno.
Sami školáci, když hodnotí dvě takováto rozdílná oddělení, to berou jako popravu, když jdou na to naše oddělení, protože u nás musejí alespoň něco málo dělat, ale, když přijdou na faru, tak se musí nejdříve přepnout na nižší otáčky, v klidu se usadit, uklidnit, vypít čaj a ......... čekat na zvonek konce směny. Farní mě asi budou napadat ( jen konstatuji stav oproti stavu na zatížených odděleních), ale tak to je a já vím, že ten styl si nenadělili, ale tak to je.
Takže i na takovém oddělení bude své přebývání hodnotit polda jinak - tedy tak, jak například uvádí : "Mazák"
Ale tohle je v policii všeobecně známé, nezažil jsem, že by k nám přišel někdo z ciziny, z dopravky - opravdu ani jeden člověk. K nám odejít, to je každopádně do horšího (ne třebas peněžně), ale celkovým psychickým zatížením a tou všehochutí řešených věcí. Co si pamatuji. Tak do nás požaduje něco SKPV, od nás něco požaduje dopravka, od nás požadovala cizina ( kdysi mapování cizinců ). Tak to je a kdo si myslí, že je to jinak může o tom přesvědčovat, ale marně.
P.S. Mazák asi nepochopí.

Pro F1
Zapomněl jsi napsat okřídlenou větu kolegů z hlídkový a ciziny, že jim ty větší prachy co by měli na obvodě za tu pakárnu nestojí.

JESTLI REFORMA POLICIE SPOČÍVÁ V PROPADÁNÍ PLATŮ POLICISTŮ A ROZHÁZENÝCH STOVEK MILIONŮ ZA NEEKONOMICKY PROHÝŘENÉ PENÍZE ZA VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ A NÁKUP PŘEDRAŽENÉ TECHNIKY, TAK TO BOŽE OCHRAŇUJ NÁS.

Naše práce není vůbec náročná, akorát že ty nemoci se v člověku střádají a důchodu si dlouholetý policista nikdy moc neužije. Nejhorší je sloužit pod modrým Ivanem, který blekotá o průměrných platech a prohýřil v recepcích a výběrových řízení na techniku stamiliony.