Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Je velká chyba, že na policejníém prezídiu jsou samí mladí lidé okolo 30-40 let v hodnostech pplk, kteří mají velké plány, ale bohužel nemají žádnou praxi a zkušenosti s realitou. Mají pouze své představy, ale realita a výkon služby v dnešní době je jedna velká džungle, kterou nedokáží pochopit a respektovat.

Milá Terezko, na PP jsou ještě mladší pplk. a plk. (25 let), jsou tam dokonce i mladinké dámy v těchto hodnostech. Dnes už hodnosti nejsou o zkušenostech, to určitě víš, ale o funkcích, ale také podle toho to u Policie tak vypadá. Když není pplk. schopen přeříkat §39 ze zákona o Policii, že on to prý potřebovat nebude, tak se není čemu pak divit.

Pod vládou modrých gaunerů se policie úplně rozpadne. Jedno byrokratické nařízení střídá další a zlepšení práce nikde.

a co rudí vrazi??

škoda, byli nedůslední

A to nás čekají další změny v nemoci. Od 1.1.2009 dostaneme první tři dny neplacené volno , pak do 14-tého dne náhradu mzdy od zaměstnavatele a teprve od patnáctého dne nemocenskou, která je ..... určitě ne 100% :)).

Vím, že je další Vaše výhoda pryč, ale ruku na srdce, proč by to nemělo být takto nastaveno.

4 klik..
Kliku, zdravím tě opět po pár dnech. Souhlasím s tebou, ALE pouze v případě, že bude měřeno V Š E M rovným dílem! Tedy i našim zákonodárcům. Určitě i ty platíš nemalou částku každý měsíc na zdravotní pojištění. Kde jsou všechny ty peníze? Proč by si za ně měl Topol a jemu podobní létat na dovču, tenis, atletiku.Proč by oni měli pít a pomalu se topit zdarma ve víně a normální občan (bez rozdílu, zda je to polda, železničář, zdr. sestra, učitel....atd)si bude užívat jen obyčejné vody? A to ještě pouze když si ji koupí za své. Z mé strany to není závist, jen suché konstatování, jak pár lidmi zvolených klíšťat vysává cca 10mil lidí a čekají, jak obyčejní lidé budou dlouho trpět tento obtížný hmyz....

Něco málo pro Zlíňáka. Opravdu nevím, jestli se snažíš svými názory jenom rozproudit zdejší diskusy, nebo jseš nástěnkářem ministerstva propagandy, a nebo , dle tvého nicku, musíš být rodiným příslušníkem našeho ministra - neministra. Jediné s čím lze s tebou souhlasit, je pravidelný příjem policistů každý měsíc. Prozatím. Ale kdo ví, co ještě budoucnost přinese, :-DDD. To je ale ovšem asi tak všechno, s čím se dá ve tvém příspěvku souhlasit. Tebou uváděných šest týdnů dovolené je jeden obrovský podvod. Pokud opravdu pracuješ u policie, pak přeci musíš vědět, že do dovolené se u policie započítávají i soboty a neděle, a ne pouze dny od pondělka do pátku, jako je to u jiných zaměstnání. Takže když odečtu ze šesti týdnů dovolené dny pracovního klidu, na které dovolená připadá, pak mi vychází téměř stejný počet dní dovolené na rok, jakou mají zaměstnanci mimo náš resort, kteří ovšem pracují od pondělka do pátku, o sobotách a nedělích jsou hezky doma a o nočních směnách nemají ani potuchy. Navíc jsem jaksi nepostřehl, že by pracovníci jiných resortů měli uzákoněnou povinnost odpracovat ročně cca jeden měsíc zdarma v podobě 150 zelených hodin.
K tvým dalším agitátorským heslům o sociálních výhodách a jistotách se ani nebudu vyjadřovat a snad jen k tvému provolání " nekecat a makat ". Opravdu si myslíš, že drtivá většina kluků na základních útvarech, myslím těch dělníků ulice, chodí do práce jen popíjet kafe, nemají do čeho píchnout, nudou se nemohou dočkat konce šichty ? Nemyslíš, že to je z tvé strany tak trochu plivnutím do tváře těm tisícům bezejmených, poctivě každodenně makajícím klukům, bez jejichž každodeního nasazování krku na ulici by tato kocábka šla už dávno ke dnu ? Myslíš si opravdu, že si ti hoši za svojí každodenní práci nezaslouží trochu lepší finanční a společenské ohodnocení ? Mám totiž možnost porovnávat, jak to chodí u našich sousedů směrem na západ od našich hranic a můžu tě zodpovědně ujistit, že to je úplně o něčem jiném.
Řeknu to ještě jinak. Když jsem pře lety nastupoval k tomuto spolku, vůbec jsem neporovnával naší situaci s vyspělými zeměmi. Plat byl, jaký byl ( mimochodem, v té době skoro jednou tak vyšší než ve fabrikách, což již dnes není pravda ), ceny zboží byly takové, jaké byly. Dalo se poměrně slušně žít. Dnes je ovšem zcela jiná situace. Ceny veškerého zboží a energií pro domácnost jsou díky neviditelné ruce trhu srovnatelné, a někdy i vyšší než jinde v Evropě. Není snad potom celkem legitimní a logické se ptát, kam se u nás poděla ta pověstná ruka trhu také v otázce platů obyčejných lidí ? A to vše prosím v době, kdy každý den čelíme mediální masáži, jak koruna posiluje, jak se daří ekonomice atd. atd.. Když se tak daří naší koruně, proč se neustále zdražuje ? Když se tak zdražuje, a přitom se ekonomice tak daří, proč nerostou úměrně tomu platy ? Kam mizí bohatství plynoucí z té tak dobře fungující ekonomiky? Já mám tušení, kam asi mizí. A znovu je tím pádem na stole otázka: Co s tím ? Pokud budeme zticha a necháme si vše líbit, pak v duchu historických tradic a mentalitě pověstného malého českého človíčka, budeme za pár let pouze přihrblými otroky našich mocipánů. Ti zase za jidášský groš budou poklonkovat mocipánům z Bruselu a každodení starosti obyčejných lidí je budou pramálo zajímat. Proto je potřeba ukázat, že tu jsme, máme své každodenní problémy a starosti. Naší vrchnosti je proto potřeba ukázat, že tu jsou mimo jiné také proto, aby se našimy požadavky a připomínkami zabývali. Přeji Všem hezký den.

Také pro Zlíňáka, jak vypadají " ozdravné pobyty " ( v tomto případě se nejedná o lázeňské pobyty ) při rehabilitaci s nárokem každý rok po 15 letech služby a jak hezky to pěkně a hlavně v reálu popsal jeden již hodně pamatující polda :

Naučil jsem se to teď v "policejním pionýrském rehabilitačním táboře" -Staré Splavy II. Teda 30 let jsem se vrátil zpět a "omládl". Že se krajská správo nestydíte! Jak jste to za socialismu postavili, tak to tam je. Úroveň "ze krále klacka". Nakonec. Co by ještě dělný lid chtěl-že? Jenže ten dělný lid se s tím vyrovnal, bylo naštěstí pěkné počasí a tak jsme byli na trempské osadě. Vodu jsme si nosili v kanystru a odnášeli příp. splašky, chodili na společné zamčené záchody a sprchy(které nám ale ve 22,30 zamkli) a šetřili teplou vodou, nosili na krku klíče a stále si je půjčovali, protože na chatku byly jen jedny; mycí prostředky, houbičky apod. jsme si prostě koupili; některé kecy a zbožná přání správce jsme brali s rezervou; nechali se vyhodit od TV, když se fandilo při hokeji, neboť asi nemohl spát; zaplatili jinde zvláštní ubytování pro manželku a děti na víkend i když bylo u nás volno;snažili se dělat uklízečky a třídit odpad a ........ hlavně mít dobrý pocit z nějakého sportovního a kulturního vyžití než nás zase přivítají KZO, čárky,spisy, objasněnost... NO a jelikož nás krky od častého nevěřícného kroucení hlavou už neboli, klidně zase dáme za rok "expedici Apalucha" a budeme jen uplácet policejního boha, aby nám dopřál počasí a neutopili jsme se jinak v blátě. Teda fakt "Čest práci-krajská správo"

Na podzim také jedu na tzv. ozdravný (OPR) 14-ti denní pobyt po 15 letech služby. Tak určitě pak dám vědět, jaké to bylo. Chtěl jsem zažádat původně o lázeňský pobyt, abych na chvíli vypnul z toho chaozzu, ale bylo mi sděleno BOHUŽEL, že jsem jen slušně řečeno "šlapka na ulici". Do lázní pojede jen pantáta director a jemu rovní. Plebs z ulice může maximálně na ozdravný pobyt do zchátralých zařízení MV.
No aaaa vovovotom to jéé!!!

http://www.denik.cz/ekonomika/delnicke_profese20080615.html

http://www.denik.cz/z_domova/policie_rekruti20080615.html

Nově příchozí - jak je to s posilovnami

Dneska k nám dorazil školák " na výpomoc ", přičemž se nám v kanceláři i sám od sebe představil, což jsme vzali jako dobrý signál - slušný kluk, to se dneska cení. Další konverzace byla již bohužel v naivitě, protože na otázku, zda máme na oddělení posilovnu, že by si zatím zaposiloval, než uděláme administrativu, jsme mu řekli, že takové věci u nás nejsou, kdo ví, co mu napovídali náboroví pracovníci. V každém případě s tlačítkama počítače bude posilovat ještě dost. Horší, až se dozví celou pravdu, tedy že to není jak ve filmu, kde si poldové zajdou do suterénu do posilovny nebo na služební střelnici nebo jak jen chytají pachatele a pak už " to někdo udělá ". Bohužel ta naivita příchozích je obrovská a dnes jsem ji měl možnost vidět v plném světle.

To je tady histerická zeď nářků policistů? Vy jste opravdu sorta, všichni dohromady.

a co jsou potom učitelé, lékaři, nádražáci a ostatní, kteří hlavně stávkují?... My si o tom jen povídáme a předáváme zkušenosti. Tak nepruď !

ano jsem, ale ty taky, že jsi našla pravičásck strnáky

Zlíňáku jediná jistota je, že tu přijde 15 výplata jinak je to osekané a nedůstojné pro tuto organizaci.
Lázeňské zařízení jsou žádány, ale jsou rozebrány vyvolenými osobami a je jich velice pomálu. Penzijka jsou, ale na úkor příspěvků na dovolenou a mohli bychom pokračovat dál. Stravenky za 30,-Kč s přispěním policisty 22 korunami je velká potupa......atd..

Jaká potupa, když se chceš najíst, tak si zaplať ze svýho!!

Marie která píše o pár řádků dole opravdu nechápe základní podstatu neustálých odchodů velkého množství policistů od sboru. Policie už dávno nemá co nabídnout a stává se výsměchem všem lidem v okolí svým zázemím a službami pro své lidi.

Policie nabízí více než dost, nevím co byste ještě chtěl. Podívejte se na šest týdnů dovolené, 14 dnů rehabilitace v lázeňských zařízeních, vlastní rekreační objekty, příspěvky na stravu, dovolenou, penzijní připojištění, bezúročné půjčky atd... Nemusíte se bát, že Vám v termínu nepřijde mzda na účet, při žádostech o úvěry nejsou ve většině případů žádné problémy. Chce to jen jedno: Nekecat a makat!!!

Při žádostech o půjčky a hypotéky začínají být docela velké problémy co se týče dostatečné bonity klienta, takže si stačí promluvit s odborníky na finance.

z naší směny o 16 lidech zůstali 4. Velitel směny, 1 basman a 2 šlápoty. Zbytek ze 16 odešel do "C". Je divné, že zahodili všechny ty "výhody" o kterých píšeš a raději zvolili nejistou budoucnost v "C". Co myslíš, že je k tomu vede?

For Zlíňák :

Když se říká "Á" je tam i "B"

- 6 týdnů dovolené, ano ale je to diskutabilní bonus vykoupený u dosti poldů na zatížených odděleních. Je to totiž napracováno pozdními odchody z pracoviště při dodělávání nápadu, odslouženými 150 hodinami.......... .
- lázeňské pobyty. Kolik poldů tenhle bonus využilo. Není to masová věc, jak je uváděno.
- příspěvky na stravu. Ano, ale zřejmě nejubožejší v ČR ( mám oči a vidím kolem sebe, příbuzná je na Městském úřadě a raději tu naši " žebračenku neukazuji " )
- penzijní připojištění. Ano, ale jak s těmi stravenkami
- vlastní rekreační objekty - bez komentáře
- ostatní souhlas

Jinak, kdyby se ozval pan podnikatel nahoře, tak jsem jen srovnával s okolím nic jiného

- Ono v podstatě je spousta věcí jen relativních. Můj příbuzný, kdysi zaměstnaný u PVT mě také jednou říkal : " Hele, vždyť já nemám o moc větší plat než ty. No a shodli jsem se na tom, že má o nějakých tisíc měsíčně víc. Takže tam nebyl velký rozdíl. Zakopaný pes byl v odměnách, které jsou většinou v jiných výšinách než je člověk navyklý u PČR ( jen konstatuji ). Jeho odměny byly totiž čtvrtlentně 15-20.000,- Kč. To již přiznal, že s platem je skutečně o řád výše. Takže spousta věcí je často jinak. Jen stačí vidět věci i z jiného úhlu. Moje odměny dělají za rok maximálně 4-6 tisíc a to jsem na oddělení, kde je šrumec.

14ti denní rehabilitace - nárok po 15ti letech služby!, vlastní rekreační objekty - no ty komunistické haciendy, to je hnus a platíme si to!, příspěvek na stravu - 25 Kč na dvanáctihodinovou službu!, penzijní připojištění - přidávají nám 100 Kč!, bezůročné půjčky - do 30 tis. a další až po splacení. Úvěry - v obchodě jsem nedostal půjčku a to jsem chtěl jen pračku s lednicí!... takže řekni mi ještě jednou ty výhody....!

Zlíňáku...Ty jsi buď Vůl a nebo Hovado. Pokud oboje tak Ti gratuluji

Husák