1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Je velká chyba, že na policejníém prezídiu jsou samí mladí lidé okolo 30-40 let v hodnostech pplk, kteří mají velké plány, ale bohužel nemají žádnou praxi a zkušenosti s realitou. Mají pouze své představy, ale realita a výkon služby v dnešní době je jedna velká džungle, kterou nedokáží pochopit a respektovat.

Milá Terezko, na PP jsou ještě mladší pplk. a plk. (25 let), jsou tam dokonce i mladinké dámy v těchto hodnostech. Dnes už hodnosti nejsou o zkušenostech, to určitě víš, ale o funkcích, ale také podle toho to u Policie tak vypadá. Když není pplk. schopen přeříkat §39 ze zákona o Policii, že on to prý potřebovat nebude, tak se není čemu pak divit.

Pod vládou modrých gaunerů se policie úplně rozpadne. Jedno byrokratické nařízení střídá další a zlepšení práce nikde.

a co rudí vrazi??

škoda, byli nedůslední

A to nás čekají další změny v nemoci. Od 1.1.2009 dostaneme první tři dny neplacené volno , pak do 14-tého dne náhradu mzdy od zaměstnavatele a teprve od patnáctého dne nemocenskou, která je ..... určitě ne 100% :)).

Vím, že je další Vaše výhoda pryč, ale ruku na srdce, proč by to nemělo být takto nastaveno.

4 klik..
Kliku, zdravím tě opět po pár dnech. Souhlasím s tebou, ALE pouze v případě, že bude měřeno V Š E M rovným dílem! Tedy i našim zákonodárcům. Určitě i ty platíš nemalou částku každý měsíc na zdravotní pojištění. Kde jsou všechny ty peníze? Proč by si za ně měl Topol a jemu podobní létat na dovču, tenis, atletiku.Proč by oni měli pít a pomalu se topit zdarma ve víně a normální občan (bez rozdílu, zda je to polda, železničář, zdr. sestra, učitel....atd)si bude užívat jen obyčejné vody? A to ještě pouze když si ji koupí za své. Z mé strany to není závist, jen suché konstatování, jak pár lidmi zvolených klíšťat vysává cca 10mil lidí a čekají, jak obyčejní lidé budou dlouho trpět tento obtížný hmyz....

Něco málo pro Zlíňáka. Opravdu nevím, jestli se snažíš svými názory jenom rozproudit zdejší diskusy, nebo jseš nástěnkářem ministerstva propagandy, a nebo , dle tvého nicku, musíš být rodiným příslušníkem našeho ministra - neministra. Jediné s čím lze s tebou souhlasit, je pravidelný příjem policistů každý měsíc. Prozatím. Ale kdo ví, co ještě budoucnost přinese, :-DDD. To je ale ovšem asi tak všechno, s čím se dá ve tvém příspěvku souhlasit. Tebou uváděných šest týdnů dovolené je jeden obrovský podvod. Pokud opravdu pracuješ u policie, pak přeci musíš vědět, že do dovolené se u policie započítávají i soboty a neděle, a ne pouze dny od pondělka do pátku, jako je to u jiných zaměstnání. Takže když odečtu ze šesti týdnů dovolené dny pracovního klidu, na které dovolená připadá, pak mi vychází téměř stejný počet dní dovolené na rok, jakou mají zaměstnanci mimo náš resort, kteří ovšem pracují od pondělka do pátku, o sobotách a nedělích jsou hezky doma a o nočních směnách nemají ani potuchy. Navíc jsem jaksi nepostřehl, že by pracovníci jiných resortů měli uzákoněnou povinnost odpracovat ročně cca jeden měsíc zdarma v podobě 150 zelených hodin.
K tvým dalším agitátorským heslům o sociálních výhodách a jistotách se ani nebudu vyjadřovat a snad jen k tvému provolání " nekecat a makat ". Opravdu si myslíš, že drtivá většina kluků na základních útvarech, myslím těch dělníků ulice, chodí do práce jen popíjet kafe, nemají do čeho píchnout, nudou se nemohou dočkat konce šichty ? Nemyslíš, že to je z tvé strany tak trochu plivnutím do tváře těm tisícům bezejmených, poctivě každodenně makajícím klukům, bez jejichž každodeního nasazování krku na ulici by tato kocábka šla už dávno ke dnu ? Myslíš si opravdu, že si ti hoši za svojí každodenní práci nezaslouží trochu lepší finanční a společenské ohodnocení ? Mám totiž možnost porovnávat, jak to chodí u našich sousedů směrem na západ od našich hranic a můžu tě zodpovědně ujistit, že to je úplně o něčem jiném.
Řeknu to ještě jinak. Když jsem pře lety nastupoval k tomuto spolku, vůbec jsem neporovnával naší situaci s vyspělými zeměmi. Plat byl, jaký byl ( mimochodem, v té době skoro jednou tak vyšší než ve fabrikách, což již dnes není pravda ), ceny zboží byly takové, jaké byly. Dalo se poměrně slušně žít. Dnes je ovšem zcela jiná situace. Ceny veškerého zboží a energií pro domácnost jsou díky neviditelné ruce trhu srovnatelné, a někdy i vyšší než jinde v Evropě. Není snad potom celkem legitimní a logické se ptát, kam se u nás poděla ta pověstná ruka trhu také v otázce platů obyčejných lidí ? A to vše prosím v době, kdy každý den čelíme mediální masáži, jak koruna posiluje, jak se daří ekonomice atd. atd.. Když se tak daří naší koruně, proč se neustále zdražuje ? Když se tak zdražuje, a přitom se ekonomice tak daří, proč nerostou úměrně tomu platy ? Kam mizí bohatství plynoucí z té tak dobře fungující ekonomiky? Já mám tušení, kam asi mizí. A znovu je tím pádem na stole otázka: Co s tím ? Pokud budeme zticha a necháme si vše líbit, pak v duchu historických tradic a mentalitě pověstného malého českého človíčka, budeme za pár let pouze přihrblými otroky našich mocipánů. Ti zase za jidášský groš budou poklonkovat mocipánům z Bruselu a každodení starosti obyčejných lidí je budou pramálo zajímat. Proto je potřeba ukázat, že tu jsme, máme své každodenní problémy a starosti. Naší vrchnosti je proto potřeba ukázat, že tu jsou mimo jiné také proto, aby se našimy požadavky a připomínkami zabývali. Přeji Všem hezký den.

Také pro Zlíňáka, jak vypadají " ozdravné pobyty " ( v tomto případě se nejedná o lázeňské pobyty ) při rehabilitaci s nárokem každý rok po 15 letech služby a jak hezky to pěkně a hlavně v reálu popsal jeden již hodně pamatující polda :

Naučil jsem se to teď v "policejním pionýrském rehabilitačním táboře" -Staré Splavy II. Teda 30 let jsem se vrátil zpět a "omládl". Že se krajská správo nestydíte! Jak jste to za socialismu postavili, tak to tam je. Úroveň "ze krále klacka". Nakonec. Co by ještě dělný lid chtěl-že? Jenže ten dělný lid se s tím vyrovnal, bylo naštěstí pěkné počasí a tak jsme byli na trempské osadě. Vodu jsme si nosili v kanystru a odnášeli příp. splašky, chodili na společné zamčené záchody a sprchy(které nám ale ve 22,30 zamkli) a šetřili teplou vodou, nosili na krku klíče a stále si je půjčovali, protože na chatku byly jen jedny; mycí prostředky, houbičky apod. jsme si prostě koupili; některé kecy a zbožná přání správce jsme brali s rezervou; nechali se vyhodit od TV, když se fandilo při hokeji, neboť asi nemohl spát; zaplatili jinde zvláštní ubytování pro manželku a děti na víkend i když bylo u nás volno;snažili se dělat uklízečky a třídit odpad a ........ hlavně mít dobrý pocit z nějakého sportovního a kulturního vyžití než nás zase přivítají KZO, čárky,spisy, objasněnost... NO a jelikož nás krky od častého nevěřícného kroucení hlavou už neboli, klidně zase dáme za rok "expedici Apalucha" a budeme jen uplácet policejního boha, aby nám dopřál počasí a neutopili jsme se jinak v blátě. Teda fakt "Čest práci-krajská správo"

Na podzim také jedu na tzv. ozdravný (OPR) 14-ti denní pobyt po 15 letech služby. Tak určitě pak dám vědět, jaké to bylo. Chtěl jsem zažádat původně o lázeňský pobyt, abych na chvíli vypnul z toho chaozzu, ale bylo mi sděleno BOHUŽEL, že jsem jen slušně řečeno "šlapka na ulici". Do lázní pojede jen pantáta director a jemu rovní. Plebs z ulice může maximálně na ozdravný pobyt do zchátralých zařízení MV.
No aaaa vovovotom to jéé!!!

http://www.denik.cz/ekonomika/delnicke_profese20080615.html

http://www.denik.cz/z_domova/policie_rekruti20080615.html

Nově příchozí - jak je to s posilovnami

Dneska k nám dorazil školák " na výpomoc ", přičemž se nám v kanceláři i sám od sebe představil, což jsme vzali jako dobrý signál - slušný kluk, to se dneska cení. Další konverzace byla již bohužel v naivitě, protože na otázku, zda máme na oddělení posilovnu, že by si zatím zaposiloval, než uděláme administrativu, jsme mu řekli, že takové věci u nás nejsou, kdo ví, co mu napovídali náboroví pracovníci. V každém případě s tlačítkama počítače bude posilovat ještě dost. Horší, až se dozví celou pravdu, tedy že to není jak ve filmu, kde si poldové zajdou do suterénu do posilovny nebo na služební střelnici nebo jak jen chytají pachatele a pak už " to někdo udělá ". Bohužel ta naivita příchozích je obrovská a dnes jsem ji měl možnost vidět v plném světle.

To je tady histerická zeď nářků policistů? Vy jste opravdu sorta, všichni dohromady.

a co jsou potom učitelé, lékaři, nádražáci a ostatní, kteří hlavně stávkují?... My si o tom jen povídáme a předáváme zkušenosti. Tak nepruď !

ano jsem, ale ty taky, že jsi našla pravičásck strnáky

Zlíňáku jediná jistota je, že tu přijde 15 výplata jinak je to osekané a nedůstojné pro tuto organizaci.
Lázeňské zařízení jsou žádány, ale jsou rozebrány vyvolenými osobami a je jich velice pomálu. Penzijka jsou, ale na úkor příspěvků na dovolenou a mohli bychom pokračovat dál. Stravenky za 30,-Kč s přispěním policisty 22 korunami je velká potupa......atd..

Jaká potupa, když se chceš najíst, tak si zaplať ze svýho!!

Marie která píše o pár řádků dole opravdu nechápe základní podstatu neustálých odchodů velkého množství policistů od sboru. Policie už dávno nemá co nabídnout a stává se výsměchem všem lidem v okolí svým zázemím a službami pro své lidi.

Policie nabízí více než dost, nevím co byste ještě chtěl. Podívejte se na šest týdnů dovolené, 14 dnů rehabilitace v lázeňských zařízeních, vlastní rekreační objekty, příspěvky na stravu, dovolenou, penzijní připojištění, bezúročné půjčky atd... Nemusíte se bát, že Vám v termínu nepřijde mzda na účet, při žádostech o úvěry nejsou ve většině případů žádné problémy. Chce to jen jedno: Nekecat a makat!!!

Při žádostech o půjčky a hypotéky začínají být docela velké problémy co se týče dostatečné bonity klienta, takže si stačí promluvit s odborníky na finance.

z naší směny o 16 lidech zůstali 4. Velitel směny, 1 basman a 2 šlápoty. Zbytek ze 16 odešel do "C". Je divné, že zahodili všechny ty "výhody" o kterých píšeš a raději zvolili nejistou budoucnost v "C". Co myslíš, že je k tomu vede?

For Zlíňák :

Když se říká "Á" je tam i "B"

- 6 týdnů dovolené, ano ale je to diskutabilní bonus vykoupený u dosti poldů na zatížených odděleních. Je to totiž napracováno pozdními odchody z pracoviště při dodělávání nápadu, odslouženými 150 hodinami.......... .
- lázeňské pobyty. Kolik poldů tenhle bonus využilo. Není to masová věc, jak je uváděno.
- příspěvky na stravu. Ano, ale zřejmě nejubožejší v ČR ( mám oči a vidím kolem sebe, příbuzná je na Městském úřadě a raději tu naši " žebračenku neukazuji " )
- penzijní připojištění. Ano, ale jak s těmi stravenkami
- vlastní rekreační objekty - bez komentáře
- ostatní souhlas

Jinak, kdyby se ozval pan podnikatel nahoře, tak jsem jen srovnával s okolím nic jiného

- Ono v podstatě je spousta věcí jen relativních. Můj příbuzný, kdysi zaměstnaný u PVT mě také jednou říkal : " Hele, vždyť já nemám o moc větší plat než ty. No a shodli jsem se na tom, že má o nějakých tisíc měsíčně víc. Takže tam nebyl velký rozdíl. Zakopaný pes byl v odměnách, které jsou většinou v jiných výšinách než je člověk navyklý u PČR ( jen konstatuji ). Jeho odměny byly totiž čtvrtlentně 15-20.000,- Kč. To již přiznal, že s platem je skutečně o řád výše. Takže spousta věcí je často jinak. Jen stačí vidět věci i z jiného úhlu. Moje odměny dělají za rok maximálně 4-6 tisíc a to jsem na oddělení, kde je šrumec.

14ti denní rehabilitace - nárok po 15ti letech služby!, vlastní rekreační objekty - no ty komunistické haciendy, to je hnus a platíme si to!, příspěvek na stravu - 25 Kč na dvanáctihodinovou službu!, penzijní připojištění - přidávají nám 100 Kč!, bezůročné půjčky - do 30 tis. a další až po splacení. Úvěry - v obchodě jsem nedostal půjčku a to jsem chtěl jen pračku s lednicí!... takže řekni mi ještě jednou ty výhody....!

Zlíňáku...Ty jsi buď Vůl a nebo Hovado. Pokud oboje tak Ti gratuluji

Husák