4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Je velká chyba, že na policejníém prezídiu jsou samí mladí lidé okolo 30-40 let v hodnostech pplk, kteří mají velké plány, ale bohužel nemají žádnou praxi a zkušenosti s realitou. Mají pouze své představy, ale realita a výkon služby v dnešní době je jedna velká džungle, kterou nedokáží pochopit a respektovat.

Milá Terezko, na PP jsou ještě mladší pplk. a plk. (25 let), jsou tam dokonce i mladinké dámy v těchto hodnostech. Dnes už hodnosti nejsou o zkušenostech, to určitě víš, ale o funkcích, ale také podle toho to u Policie tak vypadá. Když není pplk. schopen přeříkat §39 ze zákona o Policii, že on to prý potřebovat nebude, tak se není čemu pak divit.

Pod vládou modrých gaunerů se policie úplně rozpadne. Jedno byrokratické nařízení střídá další a zlepšení práce nikde.

a co rudí vrazi??

škoda, byli nedůslední

A to nás čekají další změny v nemoci. Od 1.1.2009 dostaneme první tři dny neplacené volno , pak do 14-tého dne náhradu mzdy od zaměstnavatele a teprve od patnáctého dne nemocenskou, která je ..... určitě ne 100% :)).

Vím, že je další Vaše výhoda pryč, ale ruku na srdce, proč by to nemělo být takto nastaveno.

4 klik..
Kliku, zdravím tě opět po pár dnech. Souhlasím s tebou, ALE pouze v případě, že bude měřeno V Š E M rovným dílem! Tedy i našim zákonodárcům. Určitě i ty platíš nemalou částku každý měsíc na zdravotní pojištění. Kde jsou všechny ty peníze? Proč by si za ně měl Topol a jemu podobní létat na dovču, tenis, atletiku.Proč by oni měli pít a pomalu se topit zdarma ve víně a normální občan (bez rozdílu, zda je to polda, železničář, zdr. sestra, učitel....atd)si bude užívat jen obyčejné vody? A to ještě pouze když si ji koupí za své. Z mé strany to není závist, jen suché konstatování, jak pár lidmi zvolených klíšťat vysává cca 10mil lidí a čekají, jak obyčejní lidé budou dlouho trpět tento obtížný hmyz....

Něco málo pro Zlíňáka. Opravdu nevím, jestli se snažíš svými názory jenom rozproudit zdejší diskusy, nebo jseš nástěnkářem ministerstva propagandy, a nebo , dle tvého nicku, musíš být rodiným příslušníkem našeho ministra - neministra. Jediné s čím lze s tebou souhlasit, je pravidelný příjem policistů každý měsíc. Prozatím. Ale kdo ví, co ještě budoucnost přinese, :-DDD. To je ale ovšem asi tak všechno, s čím se dá ve tvém příspěvku souhlasit. Tebou uváděných šest týdnů dovolené je jeden obrovský podvod. Pokud opravdu pracuješ u policie, pak přeci musíš vědět, že do dovolené se u policie započítávají i soboty a neděle, a ne pouze dny od pondělka do pátku, jako je to u jiných zaměstnání. Takže když odečtu ze šesti týdnů dovolené dny pracovního klidu, na které dovolená připadá, pak mi vychází téměř stejný počet dní dovolené na rok, jakou mají zaměstnanci mimo náš resort, kteří ovšem pracují od pondělka do pátku, o sobotách a nedělích jsou hezky doma a o nočních směnách nemají ani potuchy. Navíc jsem jaksi nepostřehl, že by pracovníci jiných resortů měli uzákoněnou povinnost odpracovat ročně cca jeden měsíc zdarma v podobě 150 zelených hodin.
K tvým dalším agitátorským heslům o sociálních výhodách a jistotách se ani nebudu vyjadřovat a snad jen k tvému provolání " nekecat a makat ". Opravdu si myslíš, že drtivá většina kluků na základních útvarech, myslím těch dělníků ulice, chodí do práce jen popíjet kafe, nemají do čeho píchnout, nudou se nemohou dočkat konce šichty ? Nemyslíš, že to je z tvé strany tak trochu plivnutím do tváře těm tisícům bezejmených, poctivě každodenně makajícím klukům, bez jejichž každodeního nasazování krku na ulici by tato kocábka šla už dávno ke dnu ? Myslíš si opravdu, že si ti hoši za svojí každodenní práci nezaslouží trochu lepší finanční a společenské ohodnocení ? Mám totiž možnost porovnávat, jak to chodí u našich sousedů směrem na západ od našich hranic a můžu tě zodpovědně ujistit, že to je úplně o něčem jiném.
Řeknu to ještě jinak. Když jsem pře lety nastupoval k tomuto spolku, vůbec jsem neporovnával naší situaci s vyspělými zeměmi. Plat byl, jaký byl ( mimochodem, v té době skoro jednou tak vyšší než ve fabrikách, což již dnes není pravda ), ceny zboží byly takové, jaké byly. Dalo se poměrně slušně žít. Dnes je ovšem zcela jiná situace. Ceny veškerého zboží a energií pro domácnost jsou díky neviditelné ruce trhu srovnatelné, a někdy i vyšší než jinde v Evropě. Není snad potom celkem legitimní a logické se ptát, kam se u nás poděla ta pověstná ruka trhu také v otázce platů obyčejných lidí ? A to vše prosím v době, kdy každý den čelíme mediální masáži, jak koruna posiluje, jak se daří ekonomice atd. atd.. Když se tak daří naší koruně, proč se neustále zdražuje ? Když se tak zdražuje, a přitom se ekonomice tak daří, proč nerostou úměrně tomu platy ? Kam mizí bohatství plynoucí z té tak dobře fungující ekonomiky? Já mám tušení, kam asi mizí. A znovu je tím pádem na stole otázka: Co s tím ? Pokud budeme zticha a necháme si vše líbit, pak v duchu historických tradic a mentalitě pověstného malého českého človíčka, budeme za pár let pouze přihrblými otroky našich mocipánů. Ti zase za jidášský groš budou poklonkovat mocipánům z Bruselu a každodení starosti obyčejných lidí je budou pramálo zajímat. Proto je potřeba ukázat, že tu jsme, máme své každodenní problémy a starosti. Naší vrchnosti je proto potřeba ukázat, že tu jsou mimo jiné také proto, aby se našimy požadavky a připomínkami zabývali. Přeji Všem hezký den.

Také pro Zlíňáka, jak vypadají " ozdravné pobyty " ( v tomto případě se nejedná o lázeňské pobyty ) při rehabilitaci s nárokem každý rok po 15 letech služby a jak hezky to pěkně a hlavně v reálu popsal jeden již hodně pamatující polda :

Naučil jsem se to teď v "policejním pionýrském rehabilitačním táboře" -Staré Splavy II. Teda 30 let jsem se vrátil zpět a "omládl". Že se krajská správo nestydíte! Jak jste to za socialismu postavili, tak to tam je. Úroveň "ze krále klacka". Nakonec. Co by ještě dělný lid chtěl-že? Jenže ten dělný lid se s tím vyrovnal, bylo naštěstí pěkné počasí a tak jsme byli na trempské osadě. Vodu jsme si nosili v kanystru a odnášeli příp. splašky, chodili na společné zamčené záchody a sprchy(které nám ale ve 22,30 zamkli) a šetřili teplou vodou, nosili na krku klíče a stále si je půjčovali, protože na chatku byly jen jedny; mycí prostředky, houbičky apod. jsme si prostě koupili; některé kecy a zbožná přání správce jsme brali s rezervou; nechali se vyhodit od TV, když se fandilo při hokeji, neboť asi nemohl spát; zaplatili jinde zvláštní ubytování pro manželku a děti na víkend i když bylo u nás volno;snažili se dělat uklízečky a třídit odpad a ........ hlavně mít dobrý pocit z nějakého sportovního a kulturního vyžití než nás zase přivítají KZO, čárky,spisy, objasněnost... NO a jelikož nás krky od častého nevěřícného kroucení hlavou už neboli, klidně zase dáme za rok "expedici Apalucha" a budeme jen uplácet policejního boha, aby nám dopřál počasí a neutopili jsme se jinak v blátě. Teda fakt "Čest práci-krajská správo"

Na podzim také jedu na tzv. ozdravný (OPR) 14-ti denní pobyt po 15 letech služby. Tak určitě pak dám vědět, jaké to bylo. Chtěl jsem zažádat původně o lázeňský pobyt, abych na chvíli vypnul z toho chaozzu, ale bylo mi sděleno BOHUŽEL, že jsem jen slušně řečeno "šlapka na ulici". Do lázní pojede jen pantáta director a jemu rovní. Plebs z ulice může maximálně na ozdravný pobyt do zchátralých zařízení MV.
No aaaa vovovotom to jéé!!!

http://www.denik.cz/ekonomika/delnicke_profese20080615.html

http://www.denik.cz/z_domova/policie_rekruti20080615.html

Nově příchozí - jak je to s posilovnami

Dneska k nám dorazil školák " na výpomoc ", přičemž se nám v kanceláři i sám od sebe představil, což jsme vzali jako dobrý signál - slušný kluk, to se dneska cení. Další konverzace byla již bohužel v naivitě, protože na otázku, zda máme na oddělení posilovnu, že by si zatím zaposiloval, než uděláme administrativu, jsme mu řekli, že takové věci u nás nejsou, kdo ví, co mu napovídali náboroví pracovníci. V každém případě s tlačítkama počítače bude posilovat ještě dost. Horší, až se dozví celou pravdu, tedy že to není jak ve filmu, kde si poldové zajdou do suterénu do posilovny nebo na služební střelnici nebo jak jen chytají pachatele a pak už " to někdo udělá ". Bohužel ta naivita příchozích je obrovská a dnes jsem ji měl možnost vidět v plném světle.

To je tady histerická zeď nářků policistů? Vy jste opravdu sorta, všichni dohromady.

a co jsou potom učitelé, lékaři, nádražáci a ostatní, kteří hlavně stávkují?... My si o tom jen povídáme a předáváme zkušenosti. Tak nepruď !

ano jsem, ale ty taky, že jsi našla pravičásck strnáky

Zlíňáku jediná jistota je, že tu přijde 15 výplata jinak je to osekané a nedůstojné pro tuto organizaci.
Lázeňské zařízení jsou žádány, ale jsou rozebrány vyvolenými osobami a je jich velice pomálu. Penzijka jsou, ale na úkor příspěvků na dovolenou a mohli bychom pokračovat dál. Stravenky za 30,-Kč s přispěním policisty 22 korunami je velká potupa......atd..

Jaká potupa, když se chceš najíst, tak si zaplať ze svýho!!

Marie která píše o pár řádků dole opravdu nechápe základní podstatu neustálých odchodů velkého množství policistů od sboru. Policie už dávno nemá co nabídnout a stává se výsměchem všem lidem v okolí svým zázemím a službami pro své lidi.

Policie nabízí více než dost, nevím co byste ještě chtěl. Podívejte se na šest týdnů dovolené, 14 dnů rehabilitace v lázeňských zařízeních, vlastní rekreační objekty, příspěvky na stravu, dovolenou, penzijní připojištění, bezúročné půjčky atd... Nemusíte se bát, že Vám v termínu nepřijde mzda na účet, při žádostech o úvěry nejsou ve většině případů žádné problémy. Chce to jen jedno: Nekecat a makat!!!

Při žádostech o půjčky a hypotéky začínají být docela velké problémy co se týče dostatečné bonity klienta, takže si stačí promluvit s odborníky na finance.

z naší směny o 16 lidech zůstali 4. Velitel směny, 1 basman a 2 šlápoty. Zbytek ze 16 odešel do "C". Je divné, že zahodili všechny ty "výhody" o kterých píšeš a raději zvolili nejistou budoucnost v "C". Co myslíš, že je k tomu vede?

For Zlíňák :

Když se říká "Á" je tam i "B"

- 6 týdnů dovolené, ano ale je to diskutabilní bonus vykoupený u dosti poldů na zatížených odděleních. Je to totiž napracováno pozdními odchody z pracoviště při dodělávání nápadu, odslouženými 150 hodinami.......... .
- lázeňské pobyty. Kolik poldů tenhle bonus využilo. Není to masová věc, jak je uváděno.
- příspěvky na stravu. Ano, ale zřejmě nejubožejší v ČR ( mám oči a vidím kolem sebe, příbuzná je na Městském úřadě a raději tu naši " žebračenku neukazuji " )
- penzijní připojištění. Ano, ale jak s těmi stravenkami
- vlastní rekreační objekty - bez komentáře
- ostatní souhlas

Jinak, kdyby se ozval pan podnikatel nahoře, tak jsem jen srovnával s okolím nic jiného

- Ono v podstatě je spousta věcí jen relativních. Můj příbuzný, kdysi zaměstnaný u PVT mě také jednou říkal : " Hele, vždyť já nemám o moc větší plat než ty. No a shodli jsem se na tom, že má o nějakých tisíc měsíčně víc. Takže tam nebyl velký rozdíl. Zakopaný pes byl v odměnách, které jsou většinou v jiných výšinách než je člověk navyklý u PČR ( jen konstatuji ). Jeho odměny byly totiž čtvrtlentně 15-20.000,- Kč. To již přiznal, že s platem je skutečně o řád výše. Takže spousta věcí je často jinak. Jen stačí vidět věci i z jiného úhlu. Moje odměny dělají za rok maximálně 4-6 tisíc a to jsem na oddělení, kde je šrumec.

14ti denní rehabilitace - nárok po 15ti letech služby!, vlastní rekreační objekty - no ty komunistické haciendy, to je hnus a platíme si to!, příspěvek na stravu - 25 Kč na dvanáctihodinovou službu!, penzijní připojištění - přidávají nám 100 Kč!, bezůročné půjčky - do 30 tis. a další až po splacení. Úvěry - v obchodě jsem nedostal půjčku a to jsem chtěl jen pračku s lednicí!... takže řekni mi ještě jednou ty výhody....!

Zlíňáku...Ty jsi buď Vůl a nebo Hovado. Pokud oboje tak Ti gratuluji

Husák