Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Takových partnerek, které svým protějškům vyčítají tyto věci je moře, v práci prakticky pořád, peníze vcelku směšné a rozpadů rodin také přibývá-příchází modrá doba.

Asi brzo přijdu o svou partnerku a to díky personálnímu stavu u PČR a plánování šichet za kolegy kteří chybí. Partnerka mi už jen říká, že se domů chodím akorát vyspat a nažrat a peníze nosím stále stejné.

Tak jí kopni do prdele, ať táhne !!!

kauza ČERVÍČEK for LIVIC: plný souhlas. Jinak si živě pamatuji jeho prezentaci, když chtěl změnit dopravní policii a snížit nehodovost. Nic se takového nestalo a odstoupení nehrozí!!!! Takže tuto funkci může dělat kdejaká šlapka z ulice. Bordel. Proč jste se přejmenoval? Jako ČERVÍČEK jsem se narodil.

Taky jsem pane Červíčka doprovázel a určitě bych tohoto člověka nehodnotil z prvního dojmu. Je s ním vstřícná komunikace a rozhodně z jeho rozhovoru není patrná žádná arogance a nadřazenost jako u většiny panáčků na PP.

Tak a máme tady dalšího dopravního úderníka, který v pracovní době tráví svůj čas vysedáváním na tolik důležitém dětském představení. Nevím jaká je komunikace s panem Červíčkem a v podstatě je to úplně jedno. Zatím jsou ze strany pana Červíčka slyšet jen jeho smělé plány, to uděláme, to dělat nebudeme, tam to posílíme a ona ta realita je taková, že dopravních nehod je stále víc a víc, o mrtvých nemluvě a potkat poldu v bílé košili, bude pomale zázrak. Na jedné straně chápu ministra vnitra, že chce policii odlehčit, ale na straně druhé, policejní šlechta tráví čas kulturou Řekl bych, že to tu již bylo, rudé šátky, kytice karafiátů a dětské představení s názvem THE PIONÝR. Samozřejmě nic proti dětem.

Tak jsem dnes, potkal Červíčka. Mohu Vám sdělit, že jsem rád, že nejsem u PČR. Nemusím se proto stydět za policistu v bílé košili, s rozevlátým rozepnutým sakem, bez čepice, v hodnosti plukovníka, jak si kráčí k bankomatu KB v Klášterské v Jindřichově Hradci asi tak v 11:40. Opravdu Vagabund. To pak můžete ty nové policisty učit co chcete pane Langře, ale když uvidí takový příklad, tak jim můžete vykládat o dodržování služební kázně a zákonů co chcete. Proč by to měli dodržovat oni? Ryba smrdí většinou od hlavy.

Nerad se zapojuji do veřejných diskusí, ale tento příspěvek mě nutí, abych na něj reagoval. V pondělí 23. června byl skutečně plk. Červíček v Jindřichově Hradci. Byl tam pozván na školní představení s tématikou bezpečnosti silničního provozu – The Action a na následnou tiskovou konferenci. Měl jsem tu čest, být jeho průvodcem. A rozhodne musím konstatovat, že Policii ČR dobře reprezentoval. Napadnout anonymně někoho za to, že neměl na hlavě čepici a ve 30 stupňovém horku měl nebo neměl sako dle předpisu mi nepřijde férové. Neznám přesně předpisy pro nošení uniforem, nejsem policista, jsem ale normální člověk. Když plk. Červíček veřejně reprezentuje Policii ČR, vždy je ukázkově ustrojen. A jestli po akci má nebo nemá dopnuté všechny knoflíky asi není podstatné. Domnívám se, že lidé se hodnotí podle toho co umějí, jak se chovají ke svému okolí apod.

Pane Gebauere! Je hezké, že se Červíčka zastáváte, ale pravdu, samozřejmě, nemáte. Kontrolní orgánové dupou policisty za tzv. ústrojovou nekázeň běžně. A když je člověk v uniformě, tak nikdo nepozná, zda je či není ve službě. Na saku to napsané nemá. Je to asi tak, jako když policista mimo službu poruší dopravní předpisy. Bude trestán jako policista, ne jako běžný občan.

Máte pravdu v tom,že je nelidské napadnout někoho v 30 stupňovém horku,že je neupraven.Jestli zase někdy potkáte plk.Červíčka,řekněte mu to,protože to vyžaduje od svých podřízených i kdyby,bylo třeba 50 stupňů horka.A takových kontrolorů ustrojennosti má pod sebou mraky.

Je vidět, že se díváte na věc z vnějšího světa ( mimo-policejního ) a tedy s neznalostí, jak to vlastně s tou ustrojeností u Policie ČR chodí.

Ona se totiž ta policie často soustřeďuje na věci, které nejsou rozhodně tím co dělá policii starosti. Často je to právě soustředěnost na " pérování lidí " za ustrojenost a to snad aby se nezapomnělo, kdo tady velí a kdo ne.
Všimněte si, jak se u Policie ČR začaly používat reflexní vesty. Nevím, kde s tím začali jako první, ale snad v Brně, kde je takový inovátorský pan ředitel a městské policie s tím také " vyšli do ulic ". V podstatě si může člověk říci, že je to hlavně bezpečnost policistů, kdy ale - a právě o tom je to ale, to nemělo trochu i jiný záměr.
V současnosti je policie děvka, která dostává facky kam se jen podívá, všechno je špatně, všichni snad berou úplatky, všichni jsou snad nevzdělaní, nemakačenkové, kteří nic neumějí, špatně prošetřují oznamované věci, pozdě příjiždějí k oznamovateli atd. Já vím, že je to jinak a stačí jen trochu sledovat, jakým způsoebm postupuje policie mimo ČR ( zkušenosti turistů ) a hned procitne, jak je ta Policie ČR zlatá, plný servis - což v zahraničí ani náhodou.
Ale vracím se k těm reflexním vestám. Postupně se to rozmohlo snad po celé ČR a i u nás se musí nosit při službě venku. Jak prostě člověk vyleze z baráku, musí si nasadit vestičku a jsou k tomu " oblastní " nařízení šéfů. U nás již za to byli i potrestáni poldové, protože si vestičku nenavlékli. Co nám ale připadalo opravdu na bednu, tak to byla povinnost nosit reflexní vesty i na nočních atd. což jsme zhodnotili jako netaktické, protože hlídka je sice v nasvětlení pouličních lamp velmi dobře vidět, to je hezké, ale naprosto netaktické vůči pachatelům, kteří hlídku v každém případě spozorují dříve, než hlídka může zareagovat na pachatele. Takže toť názor můj, jako člověka z ulice. Zajímá tento názor někoho - ne nezajímá, neboť hlavním důvodem proč se tyto vesty nosí, je skutečně " zviditelnit policii " v ulcích. Jde tedy o to, aby občan již na " několik set metrů " viděl hlídku ve vestách s tím, aby bylo vyloučeno, že se nestane, že by ji nezpozoroval. Co na tom, že tam je ta hlídka i tak. Je potřeba ji zpozorovat občanem ( ale i pachatelem a včas utéci ). U některých městských policií to ještě vypiplali a hlídka strážníků městské policie vjede do ulice, samozřejmě se strážníky oblečenými do reflexních vest a krátce problikne majákem v ulici případně " špitne " majákem. To aby zase lidi věděli, že ta policie tam na té ulici pod okny je a lidem se jakoby lépe spalo.
Jsou to ale neskutečné šaškárny, které se nyní u policií dějí, jen aby se ta policie nějak zavděčila společnosti a byla vzata na " milost ".
Takže o to je to také o trestání za reflexní vesty.

Nelze také připomenout nedávnou dobu asi před 2 lety, kdy začal hon na čarodejnice, opravuji na policisty a to hlavně televizí Nova, která opět udělala z policie fackovacího panáka a samozřejmě odezva byla patřičná. Policisté byli často kontrolováni - těmi co rozhodují o životě policistů, tedy inspekcí, která když už nic nenalezla u kontrolovaného policisty, tak mu alespoň zjistila " nepředpisové " rozmístění hvězdiček a kolejniček na výložkách. To byla taková slušná buzerace policistů, kteří často ve službě nevědí kudy kam, nestíhají ani jezdit na místa oznamovatelů a pak přijedou " kontrolóři ".
Kolikrát si i uvědomuje člověk takové maličkosti, jako například to, že policista musí mít při řízení u sebe " doklady předepsané pro řízení motorového vozidla ", což je samozřejmá věc, jako u ostatních řidičů. Nebyla by tzo ale policie, aby měla něco navíc přichystané pro své lidi. Takže policista musí mít u sebe navíc oproti občanům doklad, který není předepsaný při řízení a tím je klasický občanský průkaz. Je to trochu na hlavu mít u sebe ve službě občanský průkaz za okolností, kdy mám u sebe ŘP ( totožnost je uvedena ), kupon opravňující řídit služební vozidlo ( uvedeno jméno....) , služební průkaz PČR. A po pravdě, kdo ten OP u sebe má, když ostatní řidiči ho mít nemusí. Já ho nenosím a teoreticky, tak riskuji při kontrole inspekcí potrestání, i když je to hovadina.
Všeobecně jsou ale policisté někde za ustrojenost celkem dost drbaní, takže ty zkušenosti jsou někde takové a někde zase jiné, ale nelze se divit reakcím, jako nahoře.
S těmi vedry 30 st. C. Koho to zajímá, že se chtěl " odvětrat. Vždyť v těchto vedrech se běžně posílají lidi na " vyhřátou asfaltku, tedy v tesilkách, že je člověk zpocený jak dobytek, pot mu teče po zádech a člověk neví, zda si má dřív stírat pot z levého spánku nebo z pravého spánku a s těmi zády je to v hajzlu, tam to teče prostředkem zad do slipů. Takže je potřeba mít slipy, co dobře sají. Kdo se ptá, jestli je to k vydržení nebo ne. Stará se někdo o zajištění pití těmto lidem v těchto nadměrně teplých dnech a pod. Vždyť na ty lidi dole kálej z vysoka na rozdíl na jiných místech veřejné sféry. Takže buzerace je až až a nepředpisové " chvilkové pohodářství Červíčků je v tomto srovnání pro řadu lidí trnem v oku.

No mě ještě dál dojímá, jak tetno mladý a zkušený odborník každým coulem, tento plukovníček Martin Červíček, má ještě čas v tom svým policejním fofru a problémech, ještě jezdit z Prahy do Hradce na jakési dětské představení. Pane Červíčku, Vy nemáte opravdu co na práci ? Raději objíždějte svá dopravní oddělení a místa, kde dochází ke smrtelným dopravním nehodám a hlavně něco dělejte. Ono obléci se do parádní, od maminky vyžehlené uniformy s nablýskanýma hvězdama a být obdivován dětma, tak to je asi tak všechno, co tento Váš výlet naplnil. Předpokládám, že ten Váš čestný průvodce, je Váš bezpochyby spolužák z deváté třídy a že nezapomene napsat obsáhlý děkovný dopis MV a PP ČR o Vašem nebojácném reprezentování PČR před dětmi. Doporučím Vám jedno, jezděte např. po dálničních odděleních a tam vysedávejte a hlavně naslouchejte svým podřízeným, protrože problémů mají ti chlapi až nad hlavu a když to vyslechnete, tak jim zkuste pomoct. A než někam prosím pojedete, tak si tam předem zavolejte, mohlo by se stát, že dálčníční oddělení bude zavřené a na dveřích bude velká cedule " Vážení občané omluvte nás, jsme všichni na dětském představení v Jindřichově Hradci "

kauza ČERVÍČEK for LIVIC: plný souhlas. Jinak si živě pamatuji jeho prezentaci, když chtěl změnit dopravní policii a snížit nehodovost. Nic se takového nestalo a odstoupení nehrozí!!!! Takže tuto funkci může dělat kdejaká šlapka z ulice. Bordel. Proč jste se přejmenoval? Jako ČERVÍČEK jsem se narodil.

Mě a kolegu vyfotil digitálem bez čepice nějaký civil..... 10 % na 1 měsíc a spravedlnost je kde ? V pr ******

Kluci, fandím Vám. O víkendu jsem měl problém a volal policii. Přijeli hned, ale byl to jeden polda a s ním 18-ti letá slečna před školou. Poak jsme se dozvěděl, že ten polda tam byl na celou sobotu sám..Druhý obvod držela policistka a 18-ti letý chlapec před školou. V ten moment byla ošklivá bouračka a tak tam jeli pomáhat i jiné hlídky, které byly ve stejném skožení..V ten moment byla ta jedna hlídka na celý okres, jak mi ten polda řekl. Lanře, co to je? Já chci mít bezepečno v ulicích a ne sekretářky, o které se každý otře a ty se jich ani nezastaneš. Je mi za Vás trapně a stydím se . Lidem lžete! Škoda, že poldíci nemohou jít do ulic stákovat a a udělat po letech defenestraci. Ano, můj syn je policista a teď vidím, že jste diletant a ješita. Nechte je dělat jejich práci a tiskněte si brožurky o "schengenu."

Nová doba žádá mladé ženy ke sboru, zkušenost nikoho nezajímá.

Pro SOS
Ještě bych dodal, že jde také o fyzický fond a z policistky nebo policisty o váze do 50 Kg a výšce do 165 cm, které se v současné době přijímají si žádný drban na zadek nesedne.

oprava kteří

http://www.novinky.cz/clanek/143147-politici-se-prou-zda-zrusi-l imit-u-nehod.html

nehodáři to mají za pár

Kluci opravdu je lepší odejít než si nechát kálet na hlavu za pár šupů.

Ivan Langer vydělal na pronájmech bytových domů v Olomouci na 950 000,-. Policista si nesmí vydělat ani penny!

Co meleš, pronajímat můžeš i jako policajt. Že nic nemáš, to máš blbý. Vždycky je lepší být chytrý a bohatý, než hloupý a chudý. Ale proto jseš policajt a ne ministr.

já jsem polda a pronajímám byty z vesela a kolegové také. Trochu si ty své zapšklé stereotypy pooprav, frajírku :-))))

Tak díky už jdu taky pronajímat a šmelit.

budeš až tehdy, co nepřiznáš příjmy z pronájmu. Tudíž až za rok....:-))))

pro hmm a ostatní chytráky, kde na ty bytové domy asi vzal, já myslím, že si spořil do prasátka, pro mě je Langer bezcharakterní člověk, to co provádí s PČR nemá obdoby, asi má strach, aby mu nezačali opět vyšetřovat někoho z rodiny

za to, že jsem sám investoval a pronájímám byty jsem nazván chytrákem.... :-)))) děkuji. Reagoval jsem na . a jeho stereotypy (jestli ti to něco říká) a modráka a jeho šmelení. To, kde na to vzal je otázkou, ale ne odpovědí na výše uvedené žvásty. Asi tak. P.S.: a kdybys mě náhodou začal označovat za podobného zloděje bez důkazů, važ slov. Poctivě jsem se zadlužil do důchodu a pak doufám, že díky majetku nebudu muset vybírat popelnice, protože co nám tihle excelentní ekonomové předvádí.....to stojí za to. Budeme rádi, že dostaneme důchod na jídlo.

V této zami kradou pomalu všichni- podnikatelé, finančníci, politici, manažéři atd. Hlavně pořádně narvat své účty a konta.

Ten Zlíňák má ale částečně pravdu, jsou mezi námi paka, která se nechájí oblbnout stupidními dárečky :-)