1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Takových partnerek, které svým protějškům vyčítají tyto věci je moře, v práci prakticky pořád, peníze vcelku směšné a rozpadů rodin také přibývá-příchází modrá doba.

Asi brzo přijdu o svou partnerku a to díky personálnímu stavu u PČR a plánování šichet za kolegy kteří chybí. Partnerka mi už jen říká, že se domů chodím akorát vyspat a nažrat a peníze nosím stále stejné.

Tak jí kopni do prdele, ať táhne !!!

kauza ČERVÍČEK for LIVIC: plný souhlas. Jinak si živě pamatuji jeho prezentaci, když chtěl změnit dopravní policii a snížit nehodovost. Nic se takového nestalo a odstoupení nehrozí!!!! Takže tuto funkci může dělat kdejaká šlapka z ulice. Bordel. Proč jste se přejmenoval? Jako ČERVÍČEK jsem se narodil.

Taky jsem pane Červíčka doprovázel a určitě bych tohoto člověka nehodnotil z prvního dojmu. Je s ním vstřícná komunikace a rozhodně z jeho rozhovoru není patrná žádná arogance a nadřazenost jako u většiny panáčků na PP.

Tak a máme tady dalšího dopravního úderníka, který v pracovní době tráví svůj čas vysedáváním na tolik důležitém dětském představení. Nevím jaká je komunikace s panem Červíčkem a v podstatě je to úplně jedno. Zatím jsou ze strany pana Červíčka slyšet jen jeho smělé plány, to uděláme, to dělat nebudeme, tam to posílíme a ona ta realita je taková, že dopravních nehod je stále víc a víc, o mrtvých nemluvě a potkat poldu v bílé košili, bude pomale zázrak. Na jedné straně chápu ministra vnitra, že chce policii odlehčit, ale na straně druhé, policejní šlechta tráví čas kulturou Řekl bych, že to tu již bylo, rudé šátky, kytice karafiátů a dětské představení s názvem THE PIONÝR. Samozřejmě nic proti dětem.

Tak jsem dnes, potkal Červíčka. Mohu Vám sdělit, že jsem rád, že nejsem u PČR. Nemusím se proto stydět za policistu v bílé košili, s rozevlátým rozepnutým sakem, bez čepice, v hodnosti plukovníka, jak si kráčí k bankomatu KB v Klášterské v Jindřichově Hradci asi tak v 11:40. Opravdu Vagabund. To pak můžete ty nové policisty učit co chcete pane Langře, ale když uvidí takový příklad, tak jim můžete vykládat o dodržování služební kázně a zákonů co chcete. Proč by to měli dodržovat oni? Ryba smrdí většinou od hlavy.

Nerad se zapojuji do veřejných diskusí, ale tento příspěvek mě nutí, abych na něj reagoval. V pondělí 23. června byl skutečně plk. Červíček v Jindřichově Hradci. Byl tam pozván na školní představení s tématikou bezpečnosti silničního provozu – The Action a na následnou tiskovou konferenci. Měl jsem tu čest, být jeho průvodcem. A rozhodne musím konstatovat, že Policii ČR dobře reprezentoval. Napadnout anonymně někoho za to, že neměl na hlavě čepici a ve 30 stupňovém horku měl nebo neměl sako dle předpisu mi nepřijde férové. Neznám přesně předpisy pro nošení uniforem, nejsem policista, jsem ale normální člověk. Když plk. Červíček veřejně reprezentuje Policii ČR, vždy je ukázkově ustrojen. A jestli po akci má nebo nemá dopnuté všechny knoflíky asi není podstatné. Domnívám se, že lidé se hodnotí podle toho co umějí, jak se chovají ke svému okolí apod.

Pane Gebauere! Je hezké, že se Červíčka zastáváte, ale pravdu, samozřejmě, nemáte. Kontrolní orgánové dupou policisty za tzv. ústrojovou nekázeň běžně. A když je člověk v uniformě, tak nikdo nepozná, zda je či není ve službě. Na saku to napsané nemá. Je to asi tak, jako když policista mimo službu poruší dopravní předpisy. Bude trestán jako policista, ne jako běžný občan.

Máte pravdu v tom,že je nelidské napadnout někoho v 30 stupňovém horku,že je neupraven.Jestli zase někdy potkáte plk.Červíčka,řekněte mu to,protože to vyžaduje od svých podřízených i kdyby,bylo třeba 50 stupňů horka.A takových kontrolorů ustrojennosti má pod sebou mraky.

Je vidět, že se díváte na věc z vnějšího světa ( mimo-policejního ) a tedy s neznalostí, jak to vlastně s tou ustrojeností u Policie ČR chodí.

Ona se totiž ta policie často soustřeďuje na věci, které nejsou rozhodně tím co dělá policii starosti. Často je to právě soustředěnost na " pérování lidí " za ustrojenost a to snad aby se nezapomnělo, kdo tady velí a kdo ne.
Všimněte si, jak se u Policie ČR začaly používat reflexní vesty. Nevím, kde s tím začali jako první, ale snad v Brně, kde je takový inovátorský pan ředitel a městské policie s tím také " vyšli do ulic ". V podstatě si může člověk říci, že je to hlavně bezpečnost policistů, kdy ale - a právě o tom je to ale, to nemělo trochu i jiný záměr.
V současnosti je policie děvka, která dostává facky kam se jen podívá, všechno je špatně, všichni snad berou úplatky, všichni jsou snad nevzdělaní, nemakačenkové, kteří nic neumějí, špatně prošetřují oznamované věci, pozdě příjiždějí k oznamovateli atd. Já vím, že je to jinak a stačí jen trochu sledovat, jakým způsoebm postupuje policie mimo ČR ( zkušenosti turistů ) a hned procitne, jak je ta Policie ČR zlatá, plný servis - což v zahraničí ani náhodou.
Ale vracím se k těm reflexním vestám. Postupně se to rozmohlo snad po celé ČR a i u nás se musí nosit při službě venku. Jak prostě člověk vyleze z baráku, musí si nasadit vestičku a jsou k tomu " oblastní " nařízení šéfů. U nás již za to byli i potrestáni poldové, protože si vestičku nenavlékli. Co nám ale připadalo opravdu na bednu, tak to byla povinnost nosit reflexní vesty i na nočních atd. což jsme zhodnotili jako netaktické, protože hlídka je sice v nasvětlení pouličních lamp velmi dobře vidět, to je hezké, ale naprosto netaktické vůči pachatelům, kteří hlídku v každém případě spozorují dříve, než hlídka může zareagovat na pachatele. Takže toť názor můj, jako člověka z ulice. Zajímá tento názor někoho - ne nezajímá, neboť hlavním důvodem proč se tyto vesty nosí, je skutečně " zviditelnit policii " v ulcích. Jde tedy o to, aby občan již na " několik set metrů " viděl hlídku ve vestách s tím, aby bylo vyloučeno, že se nestane, že by ji nezpozoroval. Co na tom, že tam je ta hlídka i tak. Je potřeba ji zpozorovat občanem ( ale i pachatelem a včas utéci ). U některých městských policií to ještě vypiplali a hlídka strážníků městské policie vjede do ulice, samozřejmě se strážníky oblečenými do reflexních vest a krátce problikne majákem v ulici případně " špitne " majákem. To aby zase lidi věděli, že ta policie tam na té ulici pod okny je a lidem se jakoby lépe spalo.
Jsou to ale neskutečné šaškárny, které se nyní u policií dějí, jen aby se ta policie nějak zavděčila společnosti a byla vzata na " milost ".
Takže o to je to také o trestání za reflexní vesty.

Nelze také připomenout nedávnou dobu asi před 2 lety, kdy začal hon na čarodejnice, opravuji na policisty a to hlavně televizí Nova, která opět udělala z policie fackovacího panáka a samozřejmě odezva byla patřičná. Policisté byli často kontrolováni - těmi co rozhodují o životě policistů, tedy inspekcí, která když už nic nenalezla u kontrolovaného policisty, tak mu alespoň zjistila " nepředpisové " rozmístění hvězdiček a kolejniček na výložkách. To byla taková slušná buzerace policistů, kteří často ve službě nevědí kudy kam, nestíhají ani jezdit na místa oznamovatelů a pak přijedou " kontrolóři ".
Kolikrát si i uvědomuje člověk takové maličkosti, jako například to, že policista musí mít při řízení u sebe " doklady předepsané pro řízení motorového vozidla ", což je samozřejmá věc, jako u ostatních řidičů. Nebyla by tzo ale policie, aby měla něco navíc přichystané pro své lidi. Takže policista musí mít u sebe navíc oproti občanům doklad, který není předepsaný při řízení a tím je klasický občanský průkaz. Je to trochu na hlavu mít u sebe ve službě občanský průkaz za okolností, kdy mám u sebe ŘP ( totožnost je uvedena ), kupon opravňující řídit služební vozidlo ( uvedeno jméno....) , služební průkaz PČR. A po pravdě, kdo ten OP u sebe má, když ostatní řidiči ho mít nemusí. Já ho nenosím a teoreticky, tak riskuji při kontrole inspekcí potrestání, i když je to hovadina.
Všeobecně jsou ale policisté někde za ustrojenost celkem dost drbaní, takže ty zkušenosti jsou někde takové a někde zase jiné, ale nelze se divit reakcím, jako nahoře.
S těmi vedry 30 st. C. Koho to zajímá, že se chtěl " odvětrat. Vždyť v těchto vedrech se běžně posílají lidi na " vyhřátou asfaltku, tedy v tesilkách, že je člověk zpocený jak dobytek, pot mu teče po zádech a člověk neví, zda si má dřív stírat pot z levého spánku nebo z pravého spánku a s těmi zády je to v hajzlu, tam to teče prostředkem zad do slipů. Takže je potřeba mít slipy, co dobře sají. Kdo se ptá, jestli je to k vydržení nebo ne. Stará se někdo o zajištění pití těmto lidem v těchto nadměrně teplých dnech a pod. Vždyť na ty lidi dole kálej z vysoka na rozdíl na jiných místech veřejné sféry. Takže buzerace je až až a nepředpisové " chvilkové pohodářství Červíčků je v tomto srovnání pro řadu lidí trnem v oku.

No mě ještě dál dojímá, jak tetno mladý a zkušený odborník každým coulem, tento plukovníček Martin Červíček, má ještě čas v tom svým policejním fofru a problémech, ještě jezdit z Prahy do Hradce na jakési dětské představení. Pane Červíčku, Vy nemáte opravdu co na práci ? Raději objíždějte svá dopravní oddělení a místa, kde dochází ke smrtelným dopravním nehodám a hlavně něco dělejte. Ono obléci se do parádní, od maminky vyžehlené uniformy s nablýskanýma hvězdama a být obdivován dětma, tak to je asi tak všechno, co tento Váš výlet naplnil. Předpokládám, že ten Váš čestný průvodce, je Váš bezpochyby spolužák z deváté třídy a že nezapomene napsat obsáhlý děkovný dopis MV a PP ČR o Vašem nebojácném reprezentování PČR před dětmi. Doporučím Vám jedno, jezděte např. po dálničních odděleních a tam vysedávejte a hlavně naslouchejte svým podřízeným, protrože problémů mají ti chlapi až nad hlavu a když to vyslechnete, tak jim zkuste pomoct. A než někam prosím pojedete, tak si tam předem zavolejte, mohlo by se stát, že dálčníční oddělení bude zavřené a na dveřích bude velká cedule " Vážení občané omluvte nás, jsme všichni na dětském představení v Jindřichově Hradci "

kauza ČERVÍČEK for LIVIC: plný souhlas. Jinak si živě pamatuji jeho prezentaci, když chtěl změnit dopravní policii a snížit nehodovost. Nic se takového nestalo a odstoupení nehrozí!!!! Takže tuto funkci může dělat kdejaká šlapka z ulice. Bordel. Proč jste se přejmenoval? Jako ČERVÍČEK jsem se narodil.

Mě a kolegu vyfotil digitálem bez čepice nějaký civil..... 10 % na 1 měsíc a spravedlnost je kde ? V pr ******

Kluci, fandím Vám. O víkendu jsem měl problém a volal policii. Přijeli hned, ale byl to jeden polda a s ním 18-ti letá slečna před školou. Poak jsme se dozvěděl, že ten polda tam byl na celou sobotu sám..Druhý obvod držela policistka a 18-ti letý chlapec před školou. V ten moment byla ošklivá bouračka a tak tam jeli pomáhat i jiné hlídky, které byly ve stejném skožení..V ten moment byla ta jedna hlídka na celý okres, jak mi ten polda řekl. Lanře, co to je? Já chci mít bezepečno v ulicích a ne sekretářky, o které se každý otře a ty se jich ani nezastaneš. Je mi za Vás trapně a stydím se . Lidem lžete! Škoda, že poldíci nemohou jít do ulic stákovat a a udělat po letech defenestraci. Ano, můj syn je policista a teď vidím, že jste diletant a ješita. Nechte je dělat jejich práci a tiskněte si brožurky o "schengenu."

Nová doba žádá mladé ženy ke sboru, zkušenost nikoho nezajímá.

Pro SOS
Ještě bych dodal, že jde také o fyzický fond a z policistky nebo policisty o váze do 50 Kg a výšce do 165 cm, které se v současné době přijímají si žádný drban na zadek nesedne.

oprava kteří

http://www.novinky.cz/clanek/143147-politici-se-prou-zda-zrusi-l imit-u-nehod.html

nehodáři to mají za pár

Kluci opravdu je lepší odejít než si nechát kálet na hlavu za pár šupů.

Ivan Langer vydělal na pronájmech bytových domů v Olomouci na 950 000,-. Policista si nesmí vydělat ani penny!

Co meleš, pronajímat můžeš i jako policajt. Že nic nemáš, to máš blbý. Vždycky je lepší být chytrý a bohatý, než hloupý a chudý. Ale proto jseš policajt a ne ministr.

já jsem polda a pronajímám byty z vesela a kolegové také. Trochu si ty své zapšklé stereotypy pooprav, frajírku :-))))

Tak díky už jdu taky pronajímat a šmelit.

budeš až tehdy, co nepřiznáš příjmy z pronájmu. Tudíž až za rok....:-))))

pro hmm a ostatní chytráky, kde na ty bytové domy asi vzal, já myslím, že si spořil do prasátka, pro mě je Langer bezcharakterní člověk, to co provádí s PČR nemá obdoby, asi má strach, aby mu nezačali opět vyšetřovat někoho z rodiny

za to, že jsem sám investoval a pronájímám byty jsem nazván chytrákem.... :-)))) děkuji. Reagoval jsem na . a jeho stereotypy (jestli ti to něco říká) a modráka a jeho šmelení. To, kde na to vzal je otázkou, ale ne odpovědí na výše uvedené žvásty. Asi tak. P.S.: a kdybys mě náhodou začal označovat za podobného zloděje bez důkazů, važ slov. Poctivě jsem se zadlužil do důchodu a pak doufám, že díky majetku nebudu muset vybírat popelnice, protože co nám tihle excelentní ekonomové předvádí.....to stojí za to. Budeme rádi, že dostaneme důchod na jídlo.

V této zami kradou pomalu všichni- podnikatelé, finančníci, politici, manažéři atd. Hlavně pořádně narvat své účty a konta.

Ten Zlíňák má ale částečně pravdu, jsou mezi námi paka, která se nechájí oblbnout stupidními dárečky :-)