KONEČNĚ PROJEV HODNÝ PRESIDENTA A MĚLA JEJ KANDIDÁTKA NA PRESIDENTKU.

VŠICHNI PÁNOVÉ, ZELENÍ, RUDÍ, MODŘÍ I RŮŽOVÍ BY SE MĚLI, ZA SVOJE PROJEVY A HLAVNĚ VIZE, PŘED TOUTO DÁMOU VELMI, ALE VELMI SKLONIT. POSUĎTE JAKO LIDÉ TOHOTO STÁTU A NA CHVÍLI ZAPOMEŇTE NA SVOJE ŽABOMYŠÍ POLICEJNÍ A CIVILO-POLICEJNÍ HÁDKY:


Jana Bobošíková: Jsme krok od mafiánského režimu
Jana Bobošíková u KSČM

11:45 | 15.2.2008 | Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové,

ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech...

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance, ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne, není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij, nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.
Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.
Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.

Já, jakožto nastupující policista v r. 1997 s tím, že to bude moje celoživotní povolání, jsem dnešního dne podal výpověď, jelikož mi přidali plat do minusu, čekali mě v budoucnosti hezké vyhlídky, nikdy jsem nepracoval navíc, nikdo po mě nechtěl žádné papírování, rychlost ETŘ zrychlovala ze dne na den, KEP mě potěšil, o odměny jsem zakopával, osobní mě svou výši překvapilo, limit benzínu jsem ještě nepřečerpal, lhůty těch pár ( dvou) spisů jsem stíhal v totálním klidu,, pohodoví spokojení nadřízení, jenž stojí za mnou a věří mi a jiné perspektivní vyhlídky, které mě čekaly, mě tak ovlivnily, že jsem to prostě podal. Asi jsem taky ten zv. generační špunt , je mi z toho smutno, ale tu tzv. tlustou čáru za části života jsem udělal, i když tomu pořád nevěřim.

Tak to to jsem udělal s velkým váháním před rokem, po 14 letech služby u PČR. Hned druhý den jsem šel do zaměstnání a můžu říct, že ve mě byla první a druhý měsíc malá dušička, takový divný pocit, že jsem měl zůstat. Dnes, pomalu po roce říkám, že jsem měl odejít hned po 10-ti letech. Hlavně záleží v jakém regionu člověk bydlí, jaký je trh práce. Mám ve firmě to samé jako PČR, ale bez nočních, víkendů + příspěvek a hlavně klid a ten je důležitý.
.

Tak to máš opravdu štěstí na práci, všude jinde to dřou hlava nehlava a dávaj kamery pomalu i na hajzl, aby jsi se někde neflákal.

Kliku, Ty máš o sobě hodně nízké sebevědomí... Kdo se práce nebojí a dělat chce, ten se v civilu uživí! A nevím, kde žiješ Ty, ale třeba u nás na Moravě má větší plat než četník i cvičená opice ve strojírenském podniku, o cvičených opicích u míchačky na stavbě ani nemluvím! Nedejbože o řemeslnících s praxí, kteří fakt už něco umí! A neboj, v naší zemi se nikdo nepředře!!! Bo se tu stále robi po socialisticku...

Jsem pryč skoro rok. Počáteční otrkávání pomine a za pár měsíců nebudete ani vědět, že jste se někdy tahali s humusákama a riskovali denně na ulici život. Biologický hodinky se rychle srovnaly do normálu a volné výkendy jsou k nezaplacení. Beru stejně jako u policie a to vlastně začínám od nuly. Obracet se musím, ale prospívá mi to a baví mě to. Čím víc dělám, tím víc peněz, to je motivace.... Jen se nebát, odvážní vyhrávájí, ale ne ve státním.

Radši si ten překlep opravím ... víkend ... jsem to po sobě ani nečetl :) A přeju hodně trpělivosti těm, co se snaží zůstat a hodně štěstí těm, co odcházejí.

Urážet pracující je jediné co umíte, každé povolání má své a říkat o někom, že je cvičená opice ... a policajt je potom co, elita národa ?

http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/region-praha/vzornym-ridicum -pivko-za-odmenu.html

ZASTŘELIL SE DALŠÍ POLICISTA ! JAK TO VIDÍ LIKVIDÁTOR POLICIE, VELKÝ PRONAJÍMATEL NEMOVITOSTÍ A NEMINISTR POLICIE IVAN LANGER?

Třeba ale taky chlastal nebo měl milenky, byl gambler, zahla mu stará nebo se do něčeho namočil. V tomto případě pan ministr přece za to nemůže. Není spíše něco shnilého v karlovarské policii?

Souhlas!!

Nebude nemocná celá policie?

chtěla bych se zeptat-když nebudou placené 3dny nemocenské,tak bychom přece neměli platit pojistné taky vůbec a neměla by chodit kontrola přeci.Proč mám platit pojistné a nemám to zaplacené-to je okrádání lidí děkuji

Znechucení policistů je obrovské, pan neministr policie Langer a jeho utopie v podobě průměrných platů musí vyhnat policisty do ulic. Vždyť se zdražuje jako prase a platy se propadají již druhým rokem!

Vážení Kolegové, co říkáte na odbourání byrokracie v podobě KEP?

....ty mě chceš nasrat, že jo?

Na KEP není nic špatného, nestyďte se prodat svoji práci a ať ti druzí vidí co všechno musíme dělat. Ono se to usadí a pak Vám to ani nepřijde....

a nezapomeňte si psát i ty dny co máte volno, já přijdu z volna uvedu do KEPu, že mám volno a jdu dom.

http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.pht ml?id=609047

Jo lidi budou " nadšeni ", když už teď slyší o zdražování s příchodem roku 2009 - elektřiny o 15 % v závěsu jako obvykle plyn ........atd.
Takže si udělejte dirkáčkem další dírku na opasku, ten si utáhnětě a z vesela tleskejte. Jo není nad optimistickou budoucnost a vyvíjející se společnost s rostoucí životní úrovní.

http://www.novinky.cz/clanek/143337-jiz-druhy-policista-se-zastr elil-na-kriminalce-v-karlovych-varech.html

The Action v České republice zajišťuje agentura EuroNet.CZ ve spolupráci s Ministerstvem dopravy – BESIP. Autorská práva k projektu vlastní holandská společnost ITC. Česká verze byla realizačním týmem po konzultacích s odborníky upravena a rozšířena tak, aby odpovídala mentalitě českých teenagerů a mohla je tak lépe oslovit. Licenci pro ČR má na dobu 10 let agentura EuroNet.CZ. Generálním partnerem projektu je Ministerstvo dopravy – BESIP. Hlavním partnerem projektu je společnost ACA1213 (Autoklub Czech Assistance a.s.)

Bez kometáře

Zcela zbytečné víkendové dopravní nehody mladých lidí vracejících se z diskoték nás utvrzují v tom, že náš projekt je velmi potřebný. Přestože je představení poměrně drsným vykreslením reality, ani vzdáleně nemůže zachytit tragické následky nehod. Naléhavé emocionální působení na diváky je snad poslední myslitelný způsob, jak mladé řidiče upozornit na hrozící nebezpečí. ,“ říká Martin Gebauer ze společnosti EuroNet.CZ, která je producentem projektu The Action.

Koukám,že všude je to stejný.To co se děje tady to nemá obdoby.Chtěl bych vidět kolik lidi by šlo dělat 150 hod. zdarma a jakých ještě.Nasazovat život a zdraví,ale to nikdo nevidí.Já už jsem se dočkal civilu za 6 dní jim to jdu hodit na hlavu.Všem ostatním přeju pevný nervy,protože co jsem nastoupil tak je to rok od roku horší.A to jsem si vždy říkal,že horší to být nemůže.Ubezpečuji vás,že může a bude to jen horší.