1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Červíčku ty jseš docela ujetej:
http://www.novinky.cz/clanek/143662-policie-by-chtela-chodce-nav lect-do-reflexnich-vest.html
Takové nápady neměli ani komunisti!

Až půjdete s manželkou na ples, ať si k róbě nezapomene vzít reflexní vestu nebo na ni pořídit reflexní nášivky. Nevím, proč píší, že to chce policie, mne jako policistu to uráží !!!!

Doufám, že si tento článek také přečetla paní Marie, která nás tady kritizovala za urážení našeho vedení. Jinak je to docela síla a jsem zvědavý co pak bude následovat, že by pak chtěli navlést do reflexních vest domácí mazlíčky a lesní zvěř.

Při podobných výlevech naprosto hloupých nápadů některých vedoucích funkcionářů jako pan Červíček pak musí být každému normálně smýšlejícímu policistovi stydno, že je v jednom zaměstnaneckém pytli s těmito lidmi. Dosud mnozí funcionáři měli idiotské nápady směřující pouze k chodu uvnitř policie, ale nyní je začínají směřovat i mimo ni vůči občanům. Naštěstí již letos také končím.

Praze chybí přes tisíc policistů, plán na jejich získání zkrachoval
29. června 2008 iDNES
V Praze je kritický nedostatek policistů. Jejich šéf Petr Želásko proto navrhl, aby jeho muži dostávali zvláštní odměny. Kvůli tomuto nápadu se ale dostal do sporu s náměstkem ministra vnitra Jaroslavem Salivarem. "Není možné to řešit finančními příplatky," prohlásil první náměstek Ivana Langera.
V Praze už chybí tolik policistů, že radní z bezpečnostního výboru situaci označují za kritickou. V ulicích schází zhruba 1 400 mužů a žen v policejních uniformách. Emotivní náborová kampaň v metropoli nezabrala. "Začíná to být alarmujícím problémem," řekl iDNES.cz ředitel pražské policie Petr Želásko.
Najít mezi pražskými policisty muže nebo ženu křtěnou Vltavou je úkol hodný kouzelníka Pokustóna. Ze statistik ministerstva vnitra vyplývá, že většina z nich je mimopražská. Na ulicích se pohybuje až 90 procent "přespolních".
Praze se je ale nedaří udržet a řada z nich odchází do civilu, a to přesto, že teoreticky mají nejvyšší platy v republice. "Pan ministr Langer sice tvrdí, že průměrný plat u policie je 31 tisíc, ale zapomněl dodat, že hrubého. Čistého máme kolem 20 tisíc. Kolegové, kteří dojíždějí za rodinou, mají ještě míň, protože hodně procestují," řekl iDNES.cz jeden pražský policista, jehož jméno redakce zná, ale nemůže zveřejnit.
Také jeho do metropole přivábil vyšší výdělek a vidina rychlého vyučení. Díky vysokému příspěvku za rizikové pracoviště si polepší až o čtyři a půl tisíce korun. Jenže když zjistil, že za živobytí a dojíždění utratí víc, než kdyby zůstal doma, tak nemá šanci na přeložení. "Žádal jsem dvakrát, vždycky to velitel zamítl, protože to je nesystémové. Jít v Praze k policii je past, z níž vede cesta jen do civilu," podotkl.
Situaci by vyřešily odměny, říká ředitel
Ředitel pražské policie Petr Želásko to přiznává. "Za současného podstavu si to nemůžeme dovolit, za chvíli bych v Praze sloužil sám," tvrdí. Situaci, kterou sám popisuje jako kritickou, chce řešit zvláštním motivačním programem.
Želásko proto přišel s návrhem, aby v Praze sloužící policisté od města dostávali roční příplatek 60 tisíc korun, například formou zvláštní odměny. Předseda bezpečnostního výboru hlavního města Pavel Žďárský (ODS) myšlenku podpořil.
Nápad se ale podle serveru Policista.cz vůbec nelíbí náměstkovi ministra vnitra Jaroslavu Salivarovi. Minulý týden k němu na setkání Ivana Langera s pražskými policisty řekl, "že není možné řešit nedostatek policistů v Praze či jiném regionu plošnými finančními příplatky". Podle Salivara je především chyba v rozložení sil v těchto regionech.
Policisté nescházejí jenom v Praze. Ale pouze v hlavním městě příliš nezabrala rozsáhlá náborová kampaň, která například na severu Moravy přivábila tři tisíce nováčků. "Neřekl bych, že v Praze kampaň selhala, kopíruje situaci na trhu práce," míní mluvčí policejního prezidia David Kubalák. - čtěte K policii láká v reklamě statečný školák
Petr Želásko neúspěch kampaně v Praze přičítá tomu, že náboráři v jiných krajích byli zkrátka obratnější. "Pro policejní prezidium je prý rozhodující, aby kampaň zabrala plošně," říká. Sám si myslí, že by finanční benefit mohl pomoci. Ale podle všeho se jen tak nedočká.
Policejní prezidium chce policisty, ale i ty, kteří se ke službě teprve hlásí, motivovat možností přespat za minimální náklady na ubytovně. "Většina z mých lidí chce bydlet ve svém," říká k nápadu prezidia Želásko.
Jiný plán na policejním prezidiu zatím nemají. V pražských služebnách tak podle všeho bude dál běžné, že v nich slouží pouze dva tři lidé, kteří jsou navíc přetíženi administrativními úkony.
Počet nově přijatých policistů
Severomoravský region - 3 000
Severní Čechy - 1 600
Jihomoravský kraj - 1 500
Středočeský kraj - 660

Jen upřesnění - ale podstatné :

Spodní čísla o přijatých policistech jsou naprosto " mimo mísu " a uvedená informace je o něčí nevědomosti. Jedná se pouze o čísla zájemců o službu u Policie ČR, se kterými běžel či běží příjímací řízení a konkrétně v Praze měli z těch 660 lidí údajně přijmout nakonec 4 - slovy čtyři poldíky.
Ještě, že není v ostatních koutech ČR životní úroveň, jako v Praze, jinak by si museli na bezpečnost v celé ČR najmout přespolní, jako v Praze ( mimopražské ), ale to by již byli zřejmě nasmlouvaní ukrajinci....... atd.

Skutečně prestižní povolání - superfleky, prostě zaměstnání - služba, jak dělané na setrvání do důchodu v takové pohodičce a letargii.

Prostě přesně , jak uvedl při spuštění první náborové akce " hledám parťáka " bývalý pol. prezident Husak, kdy na tiskovce s velkou pompou při spuštění náborové akce chtěl nějakými úvodními slovy popsat - vyzdvihnout důvody vstupu k PČR a moc se mu to nepovedlo, protože jeho slova o tom, že může rozhodně nabídnout zaměstnání, které člověk " zaručeně jinde nenajde ", vyzněla sakra nejistě a bylo v tom cítit, že prezentované má jiné pozadí než je popisováno. A ono to bohužel tak je, že to má jiné pozadí než jak to vypadá. Nahoře HUJ, ale vespod FUJ.

Ty počty pod příspěvkem jsou opravdu nesmyslné. Přesně v duchu neministerského srovnávání jablek s hruškama! Je sice pravda, že INTERNETOVÝCH přihlášek je zhruba okolo 10000 (deset tisíc) z celé republiky, ale podle mých zjištění vyplňují z větší části tento formulář osoby, které ani nemají zájem vstoupit do služeb Policie. Na výzvu k dostavení se k pohovoru ani nereagují. To jsou ta jablka! No a hrušky jsou oficiálně přijaté žádosti se zahájeným přijímacím řízením. Možná už k dnešnímu dni bylo zahájeno něco k 2000 přijímacích řízení, ale jak všichni dobře víme, "odpad" na zdravotních a psychologických testech je více než velký i přesto, že stanovené limity jsou na nejnižší možné úrovni, aby mohlo "projít" co nejvíce uchazečů.
Osobně neznám dopusud ani jednoho člověka, který by nastoupil za nové "svačinové" náborové kampaně a chystal by se v krátké době do ZOP, zatím se ve výkonu setkávám s novými kolegy, kteří ještě nastupovali v loňském roce při neúspěšné kampani "najdi si parťáka". Už mi ale většinou potvrzují, že i loňská kampaň byla v duchu hesla: "Pěkně zpívají, když ptáčka lapají", a podle některých informací někteří nebudou chtít sloužit poté, co jim po třech letech skončí proplácení ubytoven a cestovného! Toto je pro většinu nových, s kterými hovořím, velmi palčivá otázka a jeden z hlavních důvodů, proč pravděpodobně nebudou déle sloužit. Čas ukáže, co je na tom pravdy. Teď jim to prý zatím nevadí, ale až jim zruší po třech letech proplácení, nechtějí z vlastní kapsy platit téměř 1/4 platu za náklady, které by měly jít k tíži Policie, pokud Policie chce, aby sloužili tam, nebo tam, převážně tedy v Praze. Je to jeden z důvodů, proč policisté žádají o přeložení do místa bydliště. Ani se jim nedivím, a já už o tom po 15 letech služby v Praze uvažuji také, protože téměř 4000 z platu vydávám za tyto položky a doma bych měl jen o 1000 menší diferák, čili bych byl na tom lépe. Počkám do konce roku, a uvidím, jestli se něco změní. Pokud NE, tak CIVIL.

http://www.nova.cz/tvarchiv/?238v=140062&238p=TNOVINY&238d=28.06 .2008&238o=

Chlapci, co tady brečíte kvůli malému platu.
Vždyť v Praze prý dostanete každý v říjnu 2008 prémii 30 - 60 000 Kč.
Kdo to v civouši má!
To vám průměr stoupne o víc než 5000 Kč!

Zlatý Langrouš, nezapomeňte je z vděčnosti volit.

Praha je zlatá, jinak to všude v republice je bída a utrpení.

Slibem nezarmoutíš, ale naprudí to hodně kolegů jak čtu. Do čtvrté třídy mě nedají, ne pro neschopnost, ale abych jim z Prahy neutek. Kamoš co je u PČR a dělá kousek od svého bydliště má o dva tisíce víc než já, to by mi ještě tak nevadilo, dost umím a vydělám si bokem - ne uplatky. Bokem bych si vydělal víc , kdybych byl doma. Mou nepřítomností doma trpí moje rodina a ta výplata -doprava -ubytování v Praze něco stojí. Ty peníze co ještě jsem nedostal by to trochu zlepšili.

Civile ty jeden kritiku, copak ty vytváříš za hodnoty? Řekni nám to tady. Proč pořád napadáte kolegy co zde vyjádřují sbobodně své názory. Každý kraj a každý okres má jiné podminky a zázemí k práci. Někde to opravdu skřípe a spousty policistů odcházejí někdy kvůli komunikaci, převážně kvůli financím a prasečím vztahům na pracovištích.

Opak je pravdou, Civil vyjadřuje svůj názor a kdyby nezačli Civila urážet za jeho názory, byla by diskuze v jiném duchu. Kolikrát jsem byl také zbytečně napaden a věřte, že o pol. práci něco vím a jak je zřejmé Civil 20let. Takže asi ví, jak to někde chodí. Já jsem svou zkušenost tady psal, a co znám pldové se u nás mají fajn. p.s.: prasečí vztahy zažijete všude, ono to není nikde med, takže zůstaňte a něco pro to dělejte a nebo odejděte za lepším do c a třeba procitnete, protože jestli nebudete mít tláču tak to není jednoduché a když se kolegové dozvědí, že pobíráte rentu, budou ještě více nasraní.

Proč by měli být nasraní?Vždyť každý měl tu možnost jít k policii a pokud vím stále má a až si odslouží může brát taky rentu jestli ještě nejaká bude.A pokud mluvíš o tlačence tak věř,že jako je ve státní službě tak v takové míře není nikde.Vím,že všude je něco,ale doporučuji jít to zkusit každému a po roce bych si s ním strašně rád popovídal,možná že by svůj názor změnil.

Manete ty pracuješ asi na jiné lodi než my, že vedeš tyto řeči.

Civile a Kliku máte mou plnou podporu, je to tady policejní brekot, protože musej konečně něco dělat!!!

Spíš by mě zajímalo, co děláš Ty? Nejspíš jsi na pracáku nebo na sociálce a hodně se nudíš, jinak není možný, že bys měl čas a chuť chodit jen tak na Langerovy stránky... Já taky nelezu na stránky jiných profesí, třeba učitelů, lékařů, taxikářů a nevyčítám jim, že tam brečí! Ono je totiž normální a přirozené, že chce každej pracovat v těch nejlepších podmínkách a brát co nejvíc peněz. Najdi si práci a nezáviď! Ale asi patříš do sorty lidí, kteří dělat nebudou nikdy a jediné co umí, je mudrovat u piva...

Manete, když jsem bral peníze za nic, proč jich teď neberu mnohem víc, když musím i něco dělat

Vžyď si to taky můžeš jít zkusit dělat u policie,a jsem moc zvědaví jak budeš povídat po pár týdnech u této organizace.Ono se to kecá a radí co?Už tě vidím jak děláš 150hodin zdarma pro stát a to je jen jedna perlička,která tě čeká.Tak se neostýchej a běž se přihlásit.

Nemyslím si, že jste tam přikurtovaní k topení. Tedy pokud se někomu nelíbí podmínky u PČR, může klidně během dvou měsíců odejít a živit se prací. Ale kdo z vás na to má ...

Civile, Ty musíš být opravdu divnej, že pořád lezeš na tyto stránky a vyjadřuješ se k policejní problematice, že by nějaká úchylka? Chápu, že sem lezou policajti, hasiči a podobně, ale civilové??? Nevím, ale jak jsem psal již výše, neznám policajta, kterej by lezl třeba na stránky zemědělců... A k tomu Tvému směšnému: během dvou měsíců odejděta a živte se prací ... proboha, copak jsi slepej nebo zfetovanej a nevidíš, že lidi skutečně odchází? Naopak vyzývám já Tebe, skonči s prací a pojď se flákat k policii! Teď je ta nejlepší doba, ze zoufalství už berou každýho vola! To s tím volem neber osobně, jen vystihuju, jaká situace u sboru momentálně panuje...

Máš pravdu civile vžyď my odcházíme.Já se jdu např. živit rukama a taky nebrečím,ale ty by jsi si to měl jít zkusit dělat u policie,když jsi tak chytrý.Kecat umí kde kdo a kritizovat to snad umí každý.A co je tobě do naší práce my se taky nemontujem do tvý.Pokud ovšem nějakou máš.

20 let u PČR. Mne poučovat o situaci u policie nemusíte.

Zajímalo by mě,kdy jsi u policie sloužil?Myslím si,že už to muselo být hodně dávno,protože potom by jsi psal jinak,kdyby jsi zažil co zažíváme teď.Já když jsem nastoupil tak jsem si taky myslel,že zůstanu alespoň 20 let,ale za těchto podmínek tam zůstavají jen prospěchaři a příbuzní nadřízených a nebo snílci.

2 roky není až tak dávno.

To máš pravdu,ale za ty dva roky se toho změnilo sakra hodně a můžu se tě zeptat proč jsi tedy odcházel?To je mi záhada,když u policie není tak špatně?Asi jsi si udělal pěkný průměr a odešel viď?Protože pokud se nepletu tak před 2 lety se ještě vše platilo(víkendy,noční,svátky,přesčasy,zvedlali platy každý rok,nedělalo se 150hod. zdarma) nebo se snad pletu?

Také je ale pravdou civile, že v rámci Policie ČR, jsou tak obrovské rozdíly v zatíženosti poldů v rámci působiště, že na jedné straně jeden nechápe proč si ti druzí stěžují. Tedy některých odsloužených 20 let nestačí na to co si odkroutí polda za pouhé 3 roky v Praze a pod.
Když jenom vzpomenu například jedno oddělení pohraniční policie ( výkon služby je mi dobře známý ) ve srovnání s naším oddělením, tak ti lidé na tom pohraničním ani nevěděli co je to " opravdová služba ". Přijít na jejich 12 hod. směnu, povozit se na horách mezi " liškami " pak oběd, pak zastavit 5 řidičů, přinést výsledek 5 kontrol vozidel, zajet za pár známými a pak znuděně čekat na konec směny a takhlen na každé šichtě za stavu zjištění jakéhokoliv problému se zvednutím telefonu a oznámení na naše oddělení : hele mám tady tohle a tohle, já dopravní nehodu řešit nemůžu, hele já ohledačku dělat nemůžu, hele já řidiče s alkoholem řešit nemůžu, my máme nařízeno hlídat hranici a nic jiného dělat nesmíme.
V pravdě tyhle naše kolegy ani neberem jako poldy, ale spíše, jako vojáky. A ztrávit 20 let na tomhle postu v nicnedělaní musí zákonitě vést ke spokojenosti a nechápání co že vlastně to okolí hudruje a proč si stěžuje.
Takže poměrně dost poldů je asi na takových místech spokojeno - aby nebylo, na rozdíl u nás, kde se ještě čkověk nepřevleče a už je honěn, ať pospíchá a jede na vykradené auto ....atd. a pak jako vždy řeší obědový čas, kdy jako na potvoru přijde další věc v pořadí - vykradená garáž a pod. a člověk kombinuje již kombinované, aby se měl vůbec čas najíst. Takže ty rozdíly mezi odděleními jsou až neskutečné, obrovské a podle toho jsou také zkušenosti poldů a reakce.
Další příklad - v Praze je určitá zatíženost - počet případů na poldu, tedy Praha má největší nápad a toto je 100 %. Naše oddělení je v tomto na 78 % procentech Prahy a takové Semily jsou na 27 % Prahy. Takže ne každé hodnocení po 20 letech u Policie ČR musí být relevantní, protože tu psychickou " čočku ", to co si polda vyžere na zatížených odděleních za pár let jinde nezažijí za 30 let a není to absolutně vůbec porovnávátelné.

Jedině v tomto tedy rád použiji ten slavný výraz neministra policie Langera " nemíchejte jablka s hruškami "

to F1...s cizineckou máš naprostou pravdu, teď k nám na oddělení začínají přicházet kolegové od cizinecký
1. hrozně se diví, že jim berou jejich osobní v řádech tisíců
2. neumí napsat ani úz natož ohledačku
3. trochu nestíhaj to tempo na které nejsou připravený..
jinak jsou to taky policajti, ale konečně poznaj co je to policejní práce a papírová birokracie....

to civil...20 let je 20 let, ale asi jsi předem věděl co tě čeká, že jsi si udělal pěkný průměr a odešel před novým zákonem viď? To jsi asi nebyl řadovej.....

Je to tady tuším samá policejní histerka.... že by Vás nakazila naše slavná Petra z Vlašimi? :-)

??? a kdopak nakazil tebe????

Největší zvířátka na této diskuzi jsou CIVIL a KLIK. Kde Vás vystavují?

Oba tak leda v škaredinci

Špíš v mindrákovém království!

Dobrej pokus o pol. vtip. Tak dotoho, nebo Vám došel humor, dva příspěvky je málo!

MOTORKÁŘ NA OLOMOUCKU SRAZIL POLICISTU PŘI KONTROLE A Z MÍSTA UJEL.

http://www.novinky.cz/clanek/143558-motorkar-srazil-policistu-a- ujel.html