Možná některým tazatelům odpovím jednou krátkou historkou. V
nedávné době jsem hovořil se svým bývalým kolegou, pracujícím v
nižší velitelské funkci na úrovni kraje. Záměrně neuvádím bližší
údaje, každému je jistě jasné proč. Tento kolega u PČR slouží
cca 30 let. Zaujalo mě to, co řekl o svém současném nadřízeném.
Řekl, že za svoji kariéru zažil několik velitelů, většiny si
více či méně vážil, i když každý měl své mouchy. Současný
velitel je však člověk, kterého není možné si vážit, neboť
nejenže velí něčemu, o čem nemá vůbec pojem, tudíž tomu naprosto
nerozumí, tímto se nijak netají, ale ještě navíc naprosto
ignoruje základního zásady slušného chování a principů jednání
nadřízeného vůči podřízeným. Z vlastní zkušenosti z doby, než
jsem od PČR odešel, musím s názorem svého bývalého kolegy
souhlasit. Za svojí takřka třicetiletou kariéru jsem se také
setkal s celou řadou velitelů. S většinou z nich se dalo vyjít a
bylo možné si jich vážit, někteří dokonce byli skvělí šéfové.
jen v polovině 80. let jsem se setkal s člověkem, který dělal
tehdy náčelníka jednoho místního oddělení v Praze. Toho jsem již
tehdy hodnotil jako člověka, který velí něčemu, čemu nerozumí, a
jeho lidské kvality byly na úrovni závodního chrta. Možná, že se
situace opakuje a k vedoucím funkcím se v současné době
dostávají lidé, kteří mají obdobný profil, jako tehdejší vedoucí
MO. A, upozorňuji, bylo to v letech, kdy řady tehdejší VB
opouštěla řada kvalitních lidí, kteří nemohli snést chování
nadřízených. A do plejády tehdejších šéfů chtě nechtě musím
zařadit i plk. Bečváře, politruka S SNB hl. m. Prahy. Že by
přeci jen reinkarnace fungovala?
To je jen můj skromný příspěvek k diskusi, proč odchází množství
lidí od PČR do civilu. Nemusíte se mnou souhlasit, můžete být
dokonce i proti, ale to je tak všechno, co s tím můžete udělat.
|