1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

mel jsem nastoupit 1.8 a 1.9 do skoly ,chtel jsem sluzebnu blizko memu bydlisti,volne mista tam maji,presto me nedali a soupl me jinam,tvrdily ze uz tam misto nemaji,pritom vim ze tabulkove tam 100%je ,musel bych 40min jezdit autem,abych se tam dostal na vlak spolehat nemuzu jelikoz nebudu mit pevnou prac.dobu,cely tyden jsem lital po sluzebakach a vytahoval informace,uz mam svuj vlastni obrazek o celem systemu, jeto jen skoda byl jsme nadceny kampani a vyberovky sem udelal na vybornou,ale realita je opravdu nekde jinde nez jen naborove letaky,takze sem se rozhodl ze zustanu na fabrice,docilil jsem effektu ze mi sef zvysil plat,kdyz stahnu vypoved, PCR me lakala hodne uz od mlada bouzel poprve jsem se nedostal, a ted ano, ale kdyz vidim ty podminky tak bych splakal nad vydelkem,jeto skoda,kluk ktery ma otuhle praci vazny zajem za tehle podminek jeto onicem,nejhorsi je kdyz to je vse hotove tak vam reknou ubytovnu nemame na bydleni a na dojizdeni neprispivame tak kde to jsme??snad sem se rozhodl dobre ze nenastoupim

Chlapče, ještě štěstí, že nenastoupáš. S tvým písemným projevem by zcela jistě velmi stoupla prestiž PČR!

Pro Jardu. Ale zas tak hrozný to není. To by se naučil, vždyť píše, že pracuje ve fabrice. Jen odhalil podmínky, které PČR zpravidla nabízí. Bez známostí a kontaktů to jde u PČR těžko. Dnes si každý musí hodně rozmyslet co bude dělat, protože ztracený čas se těžko dohání. V dnešní době je totiž člověk pracovně zajímavý tak do 40 let. Mládí nejde vrátit zpět.....

Jardo, ty jsi úplný pitomec. Chtěl bych vidět tvůj písemný projev. To je o něčem úplně jiném ty hňupe, néé o písmu.

Víš, hňupe, písmo je nastaveno webovkami, písemný projev je něco jiného.

Co tady pořád fňukáte, zaplacení jste až moc dobře. Syn mého kamaráda je dva měsíce u policie a jeho nástupní plat je o tisíc korun vyšší než má moje žena, která dělá dvacet let v nemocnici zdravotní sestru. Buď jsou tady opravdu samí policejní pitomci nebo civilové - provokatéři. Slušných poldů si vážím, ale už se tady opravdu nad sebou někteří zamyslete, to co tady plodíte je hrůza. Přece nechcete mít za strážní službu na ulici horentní peníze?

Pane jakou strážní službu na ulici máte na mysli, vraťte se do 21 století, přečtěte si fórum a příspěvky. Jinak nic proti vzpomínkám na strážní službu, ale práce policisty nemá nic společného se strážní službou. "možna VS ČR.

tak tvá stará je asi blbá :-(

Při vší úctě k práci zdravotní sestry, ale tu nemůžeš srovnávat s prací četníka. Navíc má jiná pozitiva - může si v práci zapíchat s doktorem :-D

Odečti 25% za nepodnikání, rizikový příplatek a pak porovnávej s ostatními. (+ další - zákaz politické příslušnosti, propuštění za skutky nemající s výkonem služby nic společného atd.)

Jste opravdu na úrovni. Pokud se chováte takto sprostě i ve službě, víc peněz si rozhodně nezasloužíte. Zasloužíte si jedině vyhazov. A pokud se tak ve službě nechováte, musí to být velice náročné se dokázat tak přetvařovat a dělat ze sebe slušné lidi. Jsou to známky schizofrenie a s tou by jste také sloužit neměli.
Když pominu to, co asi můte vědět o práci zdravotní sestry (váš častý argumet na těchto stránkách, že nikdo kromě vás neví nic o práci policisty, a to i když odešel před dvěma nebo třemi roky), urážet něčí manželku proto, že má ten člověk svůj názor na vás, to mluví o vašem opravdu, ale opravdu skvělém charakteru.

Z té tvé ušlechtilosti je mi na blití, víc nemá cenu to komentovat.

Civile a podnikateli, čemu se pořád divíte? To víte, že jsme hovada a sprosťáci, normální lidi by tuto práci, v této době a za tyto peníze a společenské uznání, nedělali, tečka!

je spousta slušných lidí u policie kteří se stydí za podobné sprosťáky jako jsi ty

pro 4 Civil
Víš, do mé ušlechtilosti ti nic není a vadit ti nemusí (pokud ano, vezmi si Kinedril), ale ta tvoje mne zajímá, neboť jseš tu pro mne a za mé peníze, za peníze toho podnikatele a jeho manželky.

" 4 Civil " není můj nick, to značí že je to adresováno tobě, to jen abys to příště věděl. Jo táák, jsem tu za tvé peníze a za peníze podnikatele, tak už chápu proč beru tak málo... :-D

pro 4 Civil
Ty inteligente, tak nějaký nick používej, kdy píšeš do diskuse. To by tě mohlo napadnout, nebo je to moc složité?

Drž hubu. Podnikatelé umí jenom okrádat na daních a tvoje stará bude asi pěkně neschopná blbka.

Pro nick Vacátko
Je mi tě líto. Ale prosím tebe nepoužívej nick Vacátko. To opravdu nejseš a nikdy nebudeš.

Zakomplexovanej chudáku, jediný co umíš je se schovat za klávesnici, vy..r se na nás když sem nepatříš, vlez si na web o "civilech" a nepleť se do něčeho čemu nerozumíš. A pro všechny ostatní normální lidi - náš ústav se mými ústy omlouvá za tohoto politováníhodného jedince, který se rodí maximálně jednou za 10 let (naštěstí)...

Hezky, moc hezky jsi se ukázal. Nervy nic moc, jak ty můžeš dělat policajta? To to vypadá.

Plný souhlas s tímto velice otevřeným názorem.

Má pravdu. Většina z vás je možná u PČR, ale jakou dobu ? Pořádný polda se stává pořádným až po mnoha zkušenostech a nikdo se pořádným poldou nestane ani za 20 let služby. Přemýšlejte co jste vykonali a až pak kolik by jste chtěli dostat na výplatě. Ohodnoťte skutek pro veřejnost, vynásobte počtem skutků a nezapomeňte na pracovní dobu. Nevykonáš li skutek, vydrž v práci déle. Nebude to sláva. Beru se za dobrého poldu, nemyslím tolik na peníze, ale skutečně se snažím pomáhat. Lidé v mém okolí musí cítit moji pomoc a snahu jim pomoci. Nebereme málo, tak nepište hovadiny a vyřiďte ty padouchy. Určitě za ně přijde zasloužená odměna. Jako státní zaměstnanci máme výhody, které všichni znají.

Tady jsou finance na reklamí kampaně, na nábory, na recepce, na nová auta, ale zaplatit v této zemi policistu na to nebude nikdy.

protože není zájem mít funkční policii....aby se tam nahoře lépe kradlo...

Souhlas,řekl jsi to přesně.

Panu policejnímu prezidentovi Martinů vykradli služební automobil. Určitě se případu zhostí zkušení kriminalisté s několikaměsíční praxí a 6 měsíční ZOP. Vykrást auto by si zasloužil jedině hrobař Langer.

No ze zpráv je patrné že už se případu zhostili : "Několik mladíků v neděli brzy ráno v Praze 4 vykradlo auto policejního prezidenta Oldřicha Martinů. Podle mluvčí pražské policejní správy Ivy Knolové odnesli ze služebního superbu navigaci a rádio.
Už během odpoledne je ale policisté zadrželi. "

Hlavně že policajti varují, že auto není trezor a pan policejní prezident je potom asi volavka. ....jak školácká chyba, chichichi.

...to bude v pohodě, přestupek- auto nechal otevřené, nezajištěné, škoda do 5000,- kč, NP, odložit...

no a pak je třeba si položit otázku, proč nepotřebujeme funkční policii

protože je tam jedna trubka vedle druhý, tramtadadá

buď je pořádně zaplatím a budu mít kvalitní lidi tak, aby bylo možné zbudovat bez problémů sociální zázemí (bydlení, dojíždění, rodinu), tedy jako v každém jiném podniku a nebo si nepřiplatím a hold ta kvalita taky nebude. Trh proniká i zde a obzvlášť pracovní. Prostě poptávka nabídka... a současný stav policie odpovídá tomu, že bude hůř ... nebude ani kvalita a ani kvantita.... a počty policistů (a další odchody) hovoří za vše. Takže ať si plácá každý co chce, ale to, že nějakej Langer nechtěl přidat za nic na světě poldům v Praze a najednou (když už teče do bot) tak souhlasí ? Je to blázen...hoďte na něj deku

Sbor se pomalu rozpadá, pan ministr se pořád jenom směje klepe jeden hřebík za druhým do policejní rakve!

Když to tak shrnu, tak na tomto fóru jsou policisté:
- líní
- závistiví
- neloajální
- hloupí
- neslušní-
- mající odpor ke starším, mladším a nadřízeným
(prostě taková sběř, která si ani lepší podmínky nezaslouží)

Ano myslím si, že to shrnutí sedí. Protože řada z nich pouze umí jenom brečet, když se jim u Policie nelíbí, tak ať jdou makat, ale to bohužel řada z nich neumí. Píši to jako bývalý policista, který odešel po více jak dvaceti letech služby, tak vím jak umí pracovat řada mých bývalých kolegů. Jinak civil můžu jenom doporučit, ale pouze těm, co chtějí a umí pracovat, tlučhobové se bohužel neuživí nebo zase jenom pouze ve státní službě. Pracuji v cizině, mám jistou odbornost, která je vyhledávaná a mohu říci, že všechny přesčasy, které odpracuji mám řádně zaplacené a mnou odvedená práce je rovněž řádně oceněna. Musím ovšem podotknout, že tlučhuby a nemakačenky firma platit nebude.

4 podnikatel: Jsi tak naivní, že si myslíš, ža za stávajících podmínek budou u policie dělat andělé a supermani? Máš pravdu, že je tady sběř! Nikdo kvalitní a rozumnej by tu práci za těchto podmínek nedělal! A vo tom to je a bude hůř... Ale Ty o těch podmínkách nic nevíš, rovněž nevíš nic o tom, kdo řady policie opouští a rovněž nevíš, koho a za jakých podmínek náborují (vlastně sbírají a nahánějí...) Však si to můžeš zkusit, teď je nejlepší doba, kdy berou opravdu každýho!

Pojď to dělat a neuživíš ani rodinu odepisovateli DPH.

Porad si jenom stezujete, když vidím hlídku a jeho kolega na sedačce spolujezdce spí pomalu celou hlídku a to prosím ve dne a nevadí jim , že jezdí kolem lidí a ty na ně koukají, tak to byste se měli stydět a není vás málo co takto službu vykonáváte. Za ty prachy co berete je to až moc, tot můj názor.

Ty názore, tak pojď mezi nás a ukaž nám, ja se za ty prachy maká! Opravdu budu rád, když přijdeš, je nás tak málo, že se hodí každej...

Koukám, že bez toho a by to nešlo co ? Jinak jste uhodil hřebíček na hlavičku a píšete zde o jedné věci nad kterou tady policisté brečí a tím jsou nový kolegové. Já také skoro celou noc vozím vedle sebe pytel, který spí nebo si hraje s mobilem, ale vedoucího a ani nikoho nahoře to nezajímá, že nový kolegové nemají zájem o prací u PČR.
PS. Mě ani dalším kolegům za to nenadávejte, protože mi je nepřijali.

Jsi zřejmě služebně starší, tak si pana kolegu můžeš srovnat. Já bych si poradil i bez vedoucího. Jinak by ti asi neškodilo opáčko z gramatiky.

4 Robokop: nevím jak Ty, ale třeba já žádný příplatky za noční neberu, takže podle toho ta služba taky vypadá, to samý víkendy a svátky. A když mám přesčas do 150, rovněž se nepředřu, nejsem otrok! Všude v civilu a ve všech nejen okolních zemích u u policie jsou tyto příplatky povinné!!! Holt my češi jsme připosránci a budeme makat i zadarmo.

Taky by jste kluci mohli zvednout z toho vozidla své prdele a chodit třeba pěšky... Občanům je pěší hlídka sympatičtější než dva až tři přežvýkavci v tmavých brýlích ve služebním vozidle, kteří raději dělají, že nic nevidí.

Nevím jestli celou hlídku za těma chlapama jezdíš že tak dobře víš že celou hlídku ten kluk spí. Je taky dost dobře možný že po tom co od začátku služby toho udělal tolik , že už mu ta hlava nakonec spadla a to jen proto že neplacený odpočinek musí ten klučina trýávit v autě a nemá jinou možnost kde si odpočnout.

Souhlas s Karlem, opravdu, když za ty prachy se neda sloužit a musite tedy ve sluzbe spát, vzal by takovou praci kazdy, mate strasny nazory, za ty penize co mate by jini lide co drou a nezastavi se celý den , byli vděční.

Pro aa
Za hlidkou jezdit nemusim, projedou kolem mého domu denně nejméně 5 a většinou spí, jak jsem psal, ten tvůj nazor, že jsou utahany je zcela hloupi asi jako ty.

Karle to mi vysvětli prosím tě projedou kolem tebe tři krát a většinou spí!A kdo řídí prosím tě?

Pro Klidase
Prosím tě, než budeš na něco reagovat přečti si vůbec na co reaguješ, vím, že auto nejezdí samo bez ridiče. Vy akorat kecate skze penize a kdyz Vam nekdo neco vytkne a rekne svůj nazor, tak mate jenom svoji pravdu, samozřejme ne vsichni. Znovu opakuji komu se tato prace nelibi nekecej a jdi!

Opravdu to tu je jak s malejma dětma. Souhlas