Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pro šťoury: UK a Sparta není jeden člověk. Prostě dva lidé, skoro v jeden čas a na jednom místě, odsoudili šmejdovského cajta.

Už aby vám zrušili ty čtyřiadvacítky na IZS - operačním a nebudete vyskakovat, že jdete do práce jednou za 5-7 dní a zároveň si přivyděláte ještě jednu mzdu. Pozornost bdělost 24. hod nejste schopni udržet, počítejte po prvním průseru a jdete do 12 hod. směn.

Především pro F1 a diskusi o krácení daní.

Jak to tak sleduji, tak se zatím ke krácení daní přiznal jedině policista vystupující pod nickem Dennis, a to na webu UBS www.policista.cz (příspěvek 11. 8. 2008 (15:58)). A jelikož je to neskutečná perla, tak kopíruji.

V nelítostném a krutém civilním sektoru si přivydělávám ve svém původním oboru (ano, porušuju zákona, ale pořád lepší načerno přivydělat nežli brát úplatky). Tam mám za 1/5 odpracovaných hodin oproti PČR taktéž dalších +/- 18 na ruku. Proč jsem u PČR a nejdu do civilu úplně?

Vítězí srdíčko, to kterému ty nerozumíš... jednou už to srdíčko stačit nebude, ale zatim vítězí...

V kostce se chování policisty dá přeložit asi takto: Abych mohl chránit zákon (v jeho případě si hrát na četníka) porušuji jiné zákony ( o služebním poměru, o DPFO, o pojistném na zdrv. poj. a poj. na soc. zabezbečení - povinné odvody). Tak jsem zvědav, kdo se šmejda mezi vámi zastane. Na stránce UBS to moudré hlavy zatím nekomentovaly.

No v každém případě se Vám za policajtština asi zažrala pod kůži, neboť " marnit čas na těchto stránkách " tématicky o něčem úplně jiném než o tom " Vašem ", tedy nebýt policajtem musí mít svůj důvod, který znáte ve své hlavě jen vy. Protože ještě sledovat stránky na UBS ( hlavně Sparta ) to musí nepochybně zabrat nějaký ten čas. Sledovat ( pravidelně ) jiné stránky - tématicky odlišné od mé profese by mě nudilo. Proto mě vychází, že v hloubi duše, ačkoliv to nepřiznáte, máte policii " v srdci ". Takže i když kritizujete, tak je to vlastně všechno jinak.

Pro civila : Ano jsme placení z daní, jako i jinde ve světě a zřejmě je to lepší model, než si na sebe vydělat " výběrčím pokut ", jak to někde v ČR funguje. Myslím, že nemá smysl rozebírat, kdo všechno je placen z daní - ty všechny nevýrobní sféry - zaplakejte nad těžce zaplacenými mld. z daní za stíhačky, transportéry a myslím, že policie s tím nejnutnějším co má pro svůj potřebny chod není " palčivým " problémem pro plátce daní. To je ale již politika. Stát se již na poldech vyřádil dost v tom smyslu, že ty zářná budoucna ( že bude polda také člověkem, byť v uniformě ) , která byla slibována před vstupem do EU, byla jednoznačně zadupána do země.
Peníze nebude rozumný člověk závidět. Na spoustě oddělení jsou ty peníze za " něco ", co se rozhodně nedá popsat, jako vysezené peníze. A já nevím, jak jiní, ale já dětem doma občas zdůrazňuji, že za ty donesené peníze jsem musel vydat dost duševna, takže ať si peněz váží. Kdo ale nemá odslouženo " pár " let někde na hektickém oddělení a nezná to, tak bude " závidět " točení volantem auta se zeleným pruhem a v hloupé naivitě si zanadává na policajty - terč je to všeobecně v naší společnosti tradičně žádaný, jak se lze dočíst i zde.
Naštěstí se najdou i ti, co dohlédnou i o kousek dál. Těm patří dík, že chápou, že policie je nedílnou součástí systému bezpečnosti státu - tedy takovou, jakou ji chce mít stát, tedy buď respektovanou nebo děvku na kterou si každý otevře hubu - v ČR je to druhé.

pro F1
O potřebnosti PČR nepochybuji, o nepotřebnosti zde diskutujících policistů rovněž. A kdybys četl dříve, věděl bys, že za 20 let vím o čem píši.

F1čko klídek.Stát,který si neváží svých zaměstnanců a přitom platí měsíčně 36 tisíc za pobyt ve vězení i tomu poslednímu trestanci si asi naše služby nezaslouží.

cca. 1/4h denně, to je fakt, ale stupidní názory potřebují komentář

Do nebe volající příspěvky policistů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Dennis for Sparta
Nabídnu jiný úhel pohledu...

U PČR mam +/- 18 tis. čistého

Jako pražáka mne tato částka NEUŽIVÍ (to nejsem marnotratnej)

V nelítostném a krutém civilním sektoru si přivydělávám ve svém původním oboru (ano, porušuju zákona, ale pořád lepší načerno přivydělat nežli brát úplatky). Tam mám za 1/5 odpracovaných hodin oproti PČR taktéž dalších +/- 18 na ruku. Proč jsem u PČR a nejdu do civilu úplně?

Vítězí srdíčko, to kterému ty nerozumíš... jednou už to srdíčko stačit nebude, ale zatim vítězí...

Sparta:
Již jsem nechtěl reagovat, ale na toto se musí. Možná něčemu nerozumím, ale přesně se ukazuje z tvých slov, jaká PČR je. Jak je možné, že si policajt vydělává načerno bez řádného zdanění příjmů? A za další, pořád se tady brečí, že jste neustále v práci a 150h zdarma, že nejste s rodinou a nakonec v tom je nezdaněný vedlejšák!!!!! Běžte fakt k šípkům!!! Hlavně, že vítězí srdíčko!!!!

Snipere: tvé dedukce jsou ohromující a když jsi naposled byl v c, tak to bylo za totáče, kde byl nehoráznej veget a to všude. Přečti si konec příspěvku Jiřiny K. a myslím, že právě ty se toho c bojíš a přemýšlíš kam se vrtnout.

Hnus Kelišová!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Bez nás by policejní sbor fungovat nemohl. Ať chcete nebo ne, tak Vás všechny skutečně platíme z našich daní, díky našemu úsilí a úspěchu. Ale o tom většina policistů nechce ani slyšet. Možná by to chtělo menší kurz z ekonomie, pánové.

Proč jde do ČR spousta zahraničních zaměstnanců, nechcete se vážení podnikatelé přesunout někam mimo EU. Tam vidím nesmyslnost, když spousta zahraničních dělníků dojíždí z domovských zemí a od rodin za prací. A pár podnikatelů je zaměstnává, když již hovoříme o ekonomii. Právě tito přespolní budou vaším katem, až se jim budou hodit vaše auta, hodinky nebo peněženky.

Tak výborně.Můžeme začít s kurzem ekonomie.Dejme tomu,že jsi podnikatel,který řádně platí daně (klidně to můžeš upřesnit v jakém oboru podnikáš).
Já jsem státní zaměstnanec,který má plat tvořen ze všech možných daní co se v tomto státě vyberou.Otázka zní.
Kolik procent platu státního zaměstnance tvoří daň podnikatelů? Samozřejmě v ČR.

Ještě nápověda.Učí se to v 1.ročníku VŠE.
a) 10%
b) 5%
c) 0,12%

For podnikatel
Když Vám tak vadí, že musíte platit policisty z daní tak navrhněte naší vládě, aby si Policie na sebe vydělala. Pak tady budete brečet jak želva, že po týdnu jste bez řidičáku a nemluvě o penězích za uložené pokuty. Také by nebylo od věci zavést poplatky jako u lékařů, chceš něco oznámit tak zaplať.

Nevím, ale odhaduji to na 0,12 %, snad víc to být nemůže. Jestli jo, tak to mne opravdu překvapí, že podnikatýlci takto "doplácí" na chod státu. Chudáci podnikatýlci!!!!!!!!!! Takhle je "ždímat"! To je nelidské!!!!

Obecně nevidím rozdíl mezi příspěvky mnohých ubrečenců a tímto dotazem (?) na I.L.

Miloslav Charvat

Dobrý den pane ministře, již delší dobu se snažím dostat k policii ČR, poprvé to bylo v roce 2005, jelikož jem neudělal psychotesty tak mě nevzaly, zkoušel jsem to minuly rok ale pani psycholožka mi řekla že by mě mohla pustit přes psychotesty, ale že mě nepusti, tak mi prosím řekněte co to je za jednáni by mě mohla pustit?? Chci jít k policii protože by mě ta práce velmi bavila, ale psycholožka řekne ne. Já to nechápu to to berete podle tváře nebo podle tlačenky :-).

To já ten rozdíl teda vidím.Je civil,jako ty,který neprošel psychotestama.Ale za rok už projdeš,protože je zruší

Nebudeš sám s tím odchodem, kdo má něco v hlavě odejde, kdo je tukan a netáhlo zůstává a kritizuje.

ODCHÁZÍM OD TOHOTO SBORU A DRŽÍM VÁM PALCE. JE TO OPRAVDU VYČERPÁVAJÍCÍ BOJOVAT S TOLIKA SKRYTÝMI NEPŘÍTELI A NAKONEC I S FINANCEMI.

K o n e č n ě.

pro Bochníka: To jako,že kolega odchází? Asi ne tvuj kolega ubožáčku. Tak to radši neřeš, buď a rád že existuješ chudinko plná mindráků

Je vidět,že za žádného kolegu,který odešel do civilu nemusíš dělat.

Dobrý večer pane ministře, po 10 letech u Policie ČR jsem po několika měsících zvažování ukončil služební poměr policisty.Chcete znát hlavní důvod ? Vaše reformy jdou zcela jistě správným směrem, na PP máte po dlouhých letech kvalitní manažery, avšak reformy jsou velmi pomalé,neefektivní,personálně bezzubé.
1. kariérní řád nefunguje,zatímco zasloužilí bolševici kolem 60 let se drží zuby nehty na svých místech, protože jsou v nejvyšších platových stupních královsky,ale opravdu královsky placeni, perspektivní policisté odcházejí. Návrh: změňte platovou tabulku s větší progresí u policistů s praxí do 10 let. Když jsem denně sledoval šourajícího se starouše (vedoucího funkcionáře) bez vzdělání s pravidelnou každohodinovou pauzou na cigárko, který by po 20 dřepech zcela jistě skončil na JIPce, od kterého jsem se nikdy nic nedozvěděl, jeho porada 1x za rok byla vedená zoufalým způsobem a při vědomí, že jeho plat činí cca 40 tisíc měsíčně, jsem si říkal, že tohle by snad nikde jinde, než u policie nebylo možné. Zažil jsem několik šéfů v civilu, ale tohle jsou zřejmě vymoženosti zasmrádlé policie.
2. pokud jsou na funkcích lenoši, kteří nesplňují požadavky vzdělání a přitom je na tomto útvaru policista s VŠ a praxí alespoň 5 let, nevidím jediný důvod proč umožnit nevzdělanému lenochovi 4-6 let nerušeného klidu. Ať má služební funkcionář povinnost okamžitě nabídnout možnost kariérního postupu policistovi se vzděláním. Dosud to totiž často chodí tak, že ředitel je věkem stejně s nevzdělaným vedoucím, byli spolu např. v ZOP, znají se atd.atd. a lenoch má zaručený klídek až do dosažení maximálních výhod i když nepřináší už nic pozitivního.
3. nevěřte tvrzení, že starší zkušení jsou nepostradatelní. K předávání zkušeností mladším policistům v mnoha případech nedochází, dokonce z toho mají někteří zamindrákovaní funkcionáři bez VŠ potěšení, když se mladší VŠ kolegové "koupou".Návrh: zakomponujte do zákona o služ. poměru povinnost, že začínající policista dostane svého "závodčího", který bude mít podíl na rychlém a efektivním rozvoji dovedností nového policisty s příplatkem za tuto činnost. Rozhodně se to vyplatí víc, než delší ZOP.
3. u výsluhových příspěvků stanovte maximální strop, např. maximálně 150 % průměrné výše starobních důchodů. Pak se nebudou tak zoufale držet na funkcích starouši a funkce se budou uvolňovat rychleji. Ostatně na vrcholu manažerských schopností je člověk kolem cca 45-50 let, pak by měl manažerské funkce opouštět.
4. při vědomí, že běžně v zemích EU na naše demografické poměry slouží cca 20 tisíc policistů není personální situace nějak dramatická,byť někde na DI zbyli např. 2 policisté, ovšem ve 3. platové třídě ? to je opravdu velké podhodnocení dopravky. Největší tíže leží v tomto období na středním managementu, kooperaci jednotlivých útvarů, komunikaci a tady se ukazují velké slabiny.

Pokud se alespoň do 2 let poměry u PČR změní, rád požádám o znovupřijetí.

Vám pane ministře a celému managementu PP přeji mnoho sil k ještě rychlejšímu tempu změn ku prospěchu celé PČR.
Děkuji za pozornost J. Havel

pane kolego...zde vám Ivan Langer neodpoví. Překlopte do druhého fóra. K Vašemu pracně zpracovanému dotazu mohu napsat ... a to Vás ještě nenapadlo, že to je záměr, aby PČR opravdu nebyla funkční ???

Tento příspěvek jsem už překlopil do sekce Názory/PolicieČR,Hasiči aby nebyl o něj pan NEministr ochuzen

Tak to jsi udělal dobře, že jsi odešel. Jěště zbytek takových jako ty a bude konečně klid.

No když čtu Tvůj příspěvek v mnohém s Tebou nesouhlasím.

Bod č.1 - asi máš problém s třídním nepřítelem, leč příteli ti staří ač to tak nevypadá, má mnohem větší praxi než TY. Možná by ses divil, ale ti stařící mají v hlavě ale zejména to jsou policajti a mnozí prošli výkonem a řadou funkcí, než dospěli ke svému postu. To však zřejmě nevidíš nebo si to neuvědomuješ. Žádná VŠ, byť je to teď potřebná součást vzdělání a požadavku na funkci z člověka policajta neudělá.V zárodku je člověk na svém místě tím pravým, anebo prostě není.To platí obecně tj. i v civilu.


Bod č.2 - nevím proč by měl ten, kdo má VŠ mít okamžitě nabídnutu funkci. To jen proto, že má na to vzdělání? Takových znám řadu a když vidí, co předvádějí musím se mnohdy od srdce zasmát, co je to za kopyta

Bod č.3: nevím proč by měli lidé ve věku 45-50 let odcházet z manažerské funkce. Když zabrousím mimo policejní sféru trošku přes velkou louži - myslíš že takový Warren Buffet je zrovna člověk v tomto věku? A jaký je to frajer co? Byznysman No1. To netkví zrovna v tom věku...

Nicméně a objektivně vzato: souhlasím s tím, že se u PČR vyskytuje řada nemakačenků,jenž jsou ve vedoucích funkcích, ale co je horší a problém, že jsou to i řadoví policisté. A za ty je mi stydno a před národem smutno...

Jsem déle sloužící na OOP a své zkušenosti mladým kolegům předávám. Dokonce velice rád.

STÁVKA POLICIE SE BLÍŽÍ !

Sice už nejsem polda, ale u fontány jsem, byl a půjdu zase,tak se mějte už bývalí kamarádi

Stávka asi těžko,chytráku.

jen tak dál chlapci, já Vám fandím. Ten Cikrt odpovídá celé ODS