1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pro šťoury: UK a Sparta není jeden člověk. Prostě dva lidé, skoro v jeden čas a na jednom místě, odsoudili šmejdovského cajta.

Už aby vám zrušili ty čtyřiadvacítky na IZS - operačním a nebudete vyskakovat, že jdete do práce jednou za 5-7 dní a zároveň si přivyděláte ještě jednu mzdu. Pozornost bdělost 24. hod nejste schopni udržet, počítejte po prvním průseru a jdete do 12 hod. směn.

Především pro F1 a diskusi o krácení daní.

Jak to tak sleduji, tak se zatím ke krácení daní přiznal jedině policista vystupující pod nickem Dennis, a to na webu UBS www.policista.cz (příspěvek 11. 8. 2008 (15:58)). A jelikož je to neskutečná perla, tak kopíruji.

V nelítostném a krutém civilním sektoru si přivydělávám ve svém původním oboru (ano, porušuju zákona, ale pořád lepší načerno přivydělat nežli brát úplatky). Tam mám za 1/5 odpracovaných hodin oproti PČR taktéž dalších +/- 18 na ruku. Proč jsem u PČR a nejdu do civilu úplně?

Vítězí srdíčko, to kterému ty nerozumíš... jednou už to srdíčko stačit nebude, ale zatim vítězí...

V kostce se chování policisty dá přeložit asi takto: Abych mohl chránit zákon (v jeho případě si hrát na četníka) porušuji jiné zákony ( o služebním poměru, o DPFO, o pojistném na zdrv. poj. a poj. na soc. zabezbečení - povinné odvody). Tak jsem zvědav, kdo se šmejda mezi vámi zastane. Na stránce UBS to moudré hlavy zatím nekomentovaly.

No v každém případě se Vám za policajtština asi zažrala pod kůži, neboť " marnit čas na těchto stránkách " tématicky o něčem úplně jiném než o tom " Vašem ", tedy nebýt policajtem musí mít svůj důvod, který znáte ve své hlavě jen vy. Protože ještě sledovat stránky na UBS ( hlavně Sparta ) to musí nepochybně zabrat nějaký ten čas. Sledovat ( pravidelně ) jiné stránky - tématicky odlišné od mé profese by mě nudilo. Proto mě vychází, že v hloubi duše, ačkoliv to nepřiznáte, máte policii " v srdci ". Takže i když kritizujete, tak je to vlastně všechno jinak.

Pro civila : Ano jsme placení z daní, jako i jinde ve světě a zřejmě je to lepší model, než si na sebe vydělat " výběrčím pokut ", jak to někde v ČR funguje. Myslím, že nemá smysl rozebírat, kdo všechno je placen z daní - ty všechny nevýrobní sféry - zaplakejte nad těžce zaplacenými mld. z daní za stíhačky, transportéry a myslím, že policie s tím nejnutnějším co má pro svůj potřebny chod není " palčivým " problémem pro plátce daní. To je ale již politika. Stát se již na poldech vyřádil dost v tom smyslu, že ty zářná budoucna ( že bude polda také člověkem, byť v uniformě ) , která byla slibována před vstupem do EU, byla jednoznačně zadupána do země.
Peníze nebude rozumný člověk závidět. Na spoustě oddělení jsou ty peníze za " něco ", co se rozhodně nedá popsat, jako vysezené peníze. A já nevím, jak jiní, ale já dětem doma občas zdůrazňuji, že za ty donesené peníze jsem musel vydat dost duševna, takže ať si peněz váží. Kdo ale nemá odslouženo " pár " let někde na hektickém oddělení a nezná to, tak bude " závidět " točení volantem auta se zeleným pruhem a v hloupé naivitě si zanadává na policajty - terč je to všeobecně v naší společnosti tradičně žádaný, jak se lze dočíst i zde.
Naštěstí se najdou i ti, co dohlédnou i o kousek dál. Těm patří dík, že chápou, že policie je nedílnou součástí systému bezpečnosti státu - tedy takovou, jakou ji chce mít stát, tedy buď respektovanou nebo děvku na kterou si každý otevře hubu - v ČR je to druhé.

pro F1
O potřebnosti PČR nepochybuji, o nepotřebnosti zde diskutujících policistů rovněž. A kdybys četl dříve, věděl bys, že za 20 let vím o čem píši.

F1čko klídek.Stát,který si neváží svých zaměstnanců a přitom platí měsíčně 36 tisíc za pobyt ve vězení i tomu poslednímu trestanci si asi naše služby nezaslouží.

cca. 1/4h denně, to je fakt, ale stupidní názory potřebují komentář

Do nebe volající příspěvky policistů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Dennis for Sparta
Nabídnu jiný úhel pohledu...

U PČR mam +/- 18 tis. čistého

Jako pražáka mne tato částka NEUŽIVÍ (to nejsem marnotratnej)

V nelítostném a krutém civilním sektoru si přivydělávám ve svém původním oboru (ano, porušuju zákona, ale pořád lepší načerno přivydělat nežli brát úplatky). Tam mám za 1/5 odpracovaných hodin oproti PČR taktéž dalších +/- 18 na ruku. Proč jsem u PČR a nejdu do civilu úplně?

Vítězí srdíčko, to kterému ty nerozumíš... jednou už to srdíčko stačit nebude, ale zatim vítězí...

Sparta:
Již jsem nechtěl reagovat, ale na toto se musí. Možná něčemu nerozumím, ale přesně se ukazuje z tvých slov, jaká PČR je. Jak je možné, že si policajt vydělává načerno bez řádného zdanění příjmů? A za další, pořád se tady brečí, že jste neustále v práci a 150h zdarma, že nejste s rodinou a nakonec v tom je nezdaněný vedlejšák!!!!! Běžte fakt k šípkům!!! Hlavně, že vítězí srdíčko!!!!

Snipere: tvé dedukce jsou ohromující a když jsi naposled byl v c, tak to bylo za totáče, kde byl nehoráznej veget a to všude. Přečti si konec příspěvku Jiřiny K. a myslím, že právě ty se toho c bojíš a přemýšlíš kam se vrtnout.

Hnus Kelišová!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Bez nás by policejní sbor fungovat nemohl. Ať chcete nebo ne, tak Vás všechny skutečně platíme z našich daní, díky našemu úsilí a úspěchu. Ale o tom většina policistů nechce ani slyšet. Možná by to chtělo menší kurz z ekonomie, pánové.

Proč jde do ČR spousta zahraničních zaměstnanců, nechcete se vážení podnikatelé přesunout někam mimo EU. Tam vidím nesmyslnost, když spousta zahraničních dělníků dojíždí z domovských zemí a od rodin za prací. A pár podnikatelů je zaměstnává, když již hovoříme o ekonomii. Právě tito přespolní budou vaším katem, až se jim budou hodit vaše auta, hodinky nebo peněženky.

Tak výborně.Můžeme začít s kurzem ekonomie.Dejme tomu,že jsi podnikatel,který řádně platí daně (klidně to můžeš upřesnit v jakém oboru podnikáš).
Já jsem státní zaměstnanec,který má plat tvořen ze všech možných daní co se v tomto státě vyberou.Otázka zní.
Kolik procent platu státního zaměstnance tvoří daň podnikatelů? Samozřejmě v ČR.

Ještě nápověda.Učí se to v 1.ročníku VŠE.
a) 10%
b) 5%
c) 0,12%

For podnikatel
Když Vám tak vadí, že musíte platit policisty z daní tak navrhněte naší vládě, aby si Policie na sebe vydělala. Pak tady budete brečet jak želva, že po týdnu jste bez řidičáku a nemluvě o penězích za uložené pokuty. Také by nebylo od věci zavést poplatky jako u lékařů, chceš něco oznámit tak zaplať.

Nevím, ale odhaduji to na 0,12 %, snad víc to být nemůže. Jestli jo, tak to mne opravdu překvapí, že podnikatýlci takto "doplácí" na chod státu. Chudáci podnikatýlci!!!!!!!!!! Takhle je "ždímat"! To je nelidské!!!!

Obecně nevidím rozdíl mezi příspěvky mnohých ubrečenců a tímto dotazem (?) na I.L.

Miloslav Charvat

Dobrý den pane ministře, již delší dobu se snažím dostat k policii ČR, poprvé to bylo v roce 2005, jelikož jem neudělal psychotesty tak mě nevzaly, zkoušel jsem to minuly rok ale pani psycholožka mi řekla že by mě mohla pustit přes psychotesty, ale že mě nepusti, tak mi prosím řekněte co to je za jednáni by mě mohla pustit?? Chci jít k policii protože by mě ta práce velmi bavila, ale psycholožka řekne ne. Já to nechápu to to berete podle tváře nebo podle tlačenky :-).

To já ten rozdíl teda vidím.Je civil,jako ty,který neprošel psychotestama.Ale za rok už projdeš,protože je zruší

Nebudeš sám s tím odchodem, kdo má něco v hlavě odejde, kdo je tukan a netáhlo zůstává a kritizuje.

ODCHÁZÍM OD TOHOTO SBORU A DRŽÍM VÁM PALCE. JE TO OPRAVDU VYČERPÁVAJÍCÍ BOJOVAT S TOLIKA SKRYTÝMI NEPŘÍTELI A NAKONEC I S FINANCEMI.

K o n e č n ě.

pro Bochníka: To jako,že kolega odchází? Asi ne tvuj kolega ubožáčku. Tak to radši neřeš, buď a rád že existuješ chudinko plná mindráků

Je vidět,že za žádného kolegu,který odešel do civilu nemusíš dělat.

Dobrý večer pane ministře, po 10 letech u Policie ČR jsem po několika měsících zvažování ukončil služební poměr policisty.Chcete znát hlavní důvod ? Vaše reformy jdou zcela jistě správným směrem, na PP máte po dlouhých letech kvalitní manažery, avšak reformy jsou velmi pomalé,neefektivní,personálně bezzubé.
1. kariérní řád nefunguje,zatímco zasloužilí bolševici kolem 60 let se drží zuby nehty na svých místech, protože jsou v nejvyšších platových stupních královsky,ale opravdu královsky placeni, perspektivní policisté odcházejí. Návrh: změňte platovou tabulku s větší progresí u policistů s praxí do 10 let. Když jsem denně sledoval šourajícího se starouše (vedoucího funkcionáře) bez vzdělání s pravidelnou každohodinovou pauzou na cigárko, který by po 20 dřepech zcela jistě skončil na JIPce, od kterého jsem se nikdy nic nedozvěděl, jeho porada 1x za rok byla vedená zoufalým způsobem a při vědomí, že jeho plat činí cca 40 tisíc měsíčně, jsem si říkal, že tohle by snad nikde jinde, než u policie nebylo možné. Zažil jsem několik šéfů v civilu, ale tohle jsou zřejmě vymoženosti zasmrádlé policie.
2. pokud jsou na funkcích lenoši, kteří nesplňují požadavky vzdělání a přitom je na tomto útvaru policista s VŠ a praxí alespoň 5 let, nevidím jediný důvod proč umožnit nevzdělanému lenochovi 4-6 let nerušeného klidu. Ať má služební funkcionář povinnost okamžitě nabídnout možnost kariérního postupu policistovi se vzděláním. Dosud to totiž často chodí tak, že ředitel je věkem stejně s nevzdělaným vedoucím, byli spolu např. v ZOP, znají se atd.atd. a lenoch má zaručený klídek až do dosažení maximálních výhod i když nepřináší už nic pozitivního.
3. nevěřte tvrzení, že starší zkušení jsou nepostradatelní. K předávání zkušeností mladším policistům v mnoha případech nedochází, dokonce z toho mají někteří zamindrákovaní funkcionáři bez VŠ potěšení, když se mladší VŠ kolegové "koupou".Návrh: zakomponujte do zákona o služ. poměru povinnost, že začínající policista dostane svého "závodčího", který bude mít podíl na rychlém a efektivním rozvoji dovedností nového policisty s příplatkem za tuto činnost. Rozhodně se to vyplatí víc, než delší ZOP.
3. u výsluhových příspěvků stanovte maximální strop, např. maximálně 150 % průměrné výše starobních důchodů. Pak se nebudou tak zoufale držet na funkcích starouši a funkce se budou uvolňovat rychleji. Ostatně na vrcholu manažerských schopností je člověk kolem cca 45-50 let, pak by měl manažerské funkce opouštět.
4. při vědomí, že běžně v zemích EU na naše demografické poměry slouží cca 20 tisíc policistů není personální situace nějak dramatická,byť někde na DI zbyli např. 2 policisté, ovšem ve 3. platové třídě ? to je opravdu velké podhodnocení dopravky. Největší tíže leží v tomto období na středním managementu, kooperaci jednotlivých útvarů, komunikaci a tady se ukazují velké slabiny.

Pokud se alespoň do 2 let poměry u PČR změní, rád požádám o znovupřijetí.

Vám pane ministře a celému managementu PP přeji mnoho sil k ještě rychlejšímu tempu změn ku prospěchu celé PČR.
Děkuji za pozornost J. Havel

pane kolego...zde vám Ivan Langer neodpoví. Překlopte do druhého fóra. K Vašemu pracně zpracovanému dotazu mohu napsat ... a to Vás ještě nenapadlo, že to je záměr, aby PČR opravdu nebyla funkční ???

Tento příspěvek jsem už překlopil do sekce Názory/PolicieČR,Hasiči aby nebyl o něj pan NEministr ochuzen

Tak to jsi udělal dobře, že jsi odešel. Jěště zbytek takových jako ty a bude konečně klid.

No když čtu Tvůj příspěvek v mnohém s Tebou nesouhlasím.

Bod č.1 - asi máš problém s třídním nepřítelem, leč příteli ti staří ač to tak nevypadá, má mnohem větší praxi než TY. Možná by ses divil, ale ti stařící mají v hlavě ale zejména to jsou policajti a mnozí prošli výkonem a řadou funkcí, než dospěli ke svému postu. To však zřejmě nevidíš nebo si to neuvědomuješ. Žádná VŠ, byť je to teď potřebná součást vzdělání a požadavku na funkci z člověka policajta neudělá.V zárodku je člověk na svém místě tím pravým, anebo prostě není.To platí obecně tj. i v civilu.


Bod č.2 - nevím proč by měl ten, kdo má VŠ mít okamžitě nabídnutu funkci. To jen proto, že má na to vzdělání? Takových znám řadu a když vidí, co předvádějí musím se mnohdy od srdce zasmát, co je to za kopyta

Bod č.3: nevím proč by měli lidé ve věku 45-50 let odcházet z manažerské funkce. Když zabrousím mimo policejní sféru trošku přes velkou louži - myslíš že takový Warren Buffet je zrovna člověk v tomto věku? A jaký je to frajer co? Byznysman No1. To netkví zrovna v tom věku...

Nicméně a objektivně vzato: souhlasím s tím, že se u PČR vyskytuje řada nemakačenků,jenž jsou ve vedoucích funkcích, ale co je horší a problém, že jsou to i řadoví policisté. A za ty je mi stydno a před národem smutno...

Jsem déle sloužící na OOP a své zkušenosti mladým kolegům předávám. Dokonce velice rád.

STÁVKA POLICIE SE BLÍŽÍ !

Sice už nejsem polda, ale u fontány jsem, byl a půjdu zase,tak se mějte už bývalí kamarádi

Stávka asi těžko,chytráku.

jen tak dál chlapci, já Vám fandím. Ten Cikrt odpovídá celé ODS