1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Děkuji za podporu " tin". Je vidět, že mezi diskutujícími se najdou i slušní a korektní lidé.

Evžene, a zrovna právě tuto odpověď, kterou přikládám pod Tvůj text, který byl adresován pro "tin", jsi měl vložit pomocí odkazu REAGOVAT ke svému předchozímu příspěvku, tak jak na to vlastně upozorňuješ, že je v tom chaoszzzz. No vidíš, a sám jsi to neprovedl, tak se nediv, že i jiní to neudělají. Rozumíme si už v tom systému odpovědí?

A aby Tvá odpověď teď byla pod mým textem, tak stiskni odkaz REAGOVAT u svého příspěvku z 13.08.2008 11:47 a šoupni text "do pořadí".

Policie ve sračkách, aneb jak NEministr policie Langer zabil mnoho hřebíčků do rakve jménem policiie a dnes děla mrtvého brouka.

Vážení diskutující,
bylo by vhodné ( pokud někdo reaguje na konkrétní příspěvek), aby uvedl konkrétní datum a název toho kterého příspěvku, neboť se lze pak dosti těžko orientovat na názory, které jsou vyjádřeny někdy pouze několika slovy.

...a ty jsi asi debil. U každého příspěvku máš odkaz "reagovat" a všem je potom jasné k čemu se ten příspěvek vztahuje. Ale Evžen lovec žen to ještě nepochopil. ....takže pro Evžena = 13.8.2008 07:42

Mozku, velice pěkně Vás prosím, nebuďte hrubý k jiným. Třeba Evžen zatím nemá dostatečné zkušenosti s DF.

V tom případě ať sem neleze.

Proč se na výsluhové příspěvky nevztahuje zvýšení jednotné výměry 470,-Kč pro všechny, opakuji všechny důchodce, tedy i ty, kteří pobírají částečný invalidní důchod, ze kterého se nám počítá valorizace. Asi to dám k soudu, protože ve výsluhové smlouvě je klauzule, která říká, že "renty" budou zvyšovány dle valorizace částečného invalidního důchodu a také tam není napsáno, že 50%, jak jsem si už mohl všimnout.. Prostě tento stát "odrbává", kde může... jsem rozhořčen...

Jednoduché. Dle hlavounů se nejedná o valorizaci ale o jednorázový příspěvek a na ten se zvýšení dle valorizace nevztahuje. Jak chytré. A takhle je to vším. Jen, když se jedná o ně, tak si přidat umí. Typické.

Odpovím ti, i když to stejně asi těžko pochopíš a odpověď se na tomto DF objevila již několikrát. Takže pro méně chápavé: Od 1.8.2008 byla zvýšena "základní výměra" důchodů, a to od 470,- Kč. Na vysvětlenou: Důchody mají dvě složky, a to procentní výměru a základní výměru, přičemž základní výměra je u všech důchodců stejná, liší se procentní výměra. Pokud jsi příjemcem výsluhového příspěvku, možná víš, že tento příspěvek žádné takové složky nemá. Tudíž není co řešit, neboť není co od 1.8.2008 navyšovat. Musíš si počkat na běžné roční valorizační navýšení v rámci zákona. Ale klidně se můžeš soudit, to je tvoje věc. Závěrem jen přidám svůj názor: Zvolený postup byl zcela záměrný, aby nedošlo k navýšení jiných rent, než jsou právě a jen důchody. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme být dokonce i proti, ale to je tak všechno, co s tím můžeme udělat.

Hmmmm.... To je tady ale banda debilů :-(

Vítáme dalšího mezi sebe...

Vážení diskutující, ti, co si stěžují na málo peněz ( neplacené přesčasy, 150 hodin navíc atd.), tak vás musím uklidnit, že i v době minulé ( konkrétně na dopravní službě) nebyla výjimka, že policista měl za měsíc odslouženo kolem 240 hodin. A neexistovaly žádné placené přesčasy, žádná náhradní volna, a pokud byla někdy nějaká odměna, tak 2-3 krát do roka s částkami pohybujícími se do 500,- Kč. Prostě jste se rozhodlli sloužit, tak služte a nebrečte. Jinak běžte od toho pryč, nic z vás nebude.

Budem se vracet do doby minulé ? A do které ? Do té před 10 lety nebo před 20 lety a nebo před 30 lety.
Připomenu jen, že letos se píše rok rok 2008, příští rok bude rok 2009 a tak dále. Pokud vím, tak téměř vše se řidí nějakými " regulemi " vytvořenými společností a především u služby jménem policie se vyžaduje dodržovat zákony, řešit ve společnosti věci typu od " PRD " až po závažnou kriminalitu a právě u té policie je až komické a absurdní, jak právo a dodržování obecných pravidel vůči svým lidem je neskutečně porušováno. To že je polda v ČR občanem druhé kategorie je přeci viditelné dostatečně a není nic špatného oprávněně chtít od státu, aby dodržoval vůči svým záměstnancům tyto regule. Kdy jiný by toto měl dodržovat, když ne stát. Takže k tomu " horšímu " bychom se vracet neměli a naopak by se měli podmínky pro službu zlepšovat. Nebo je na tom něco špatné chtít slušné jednání, moci se kulturně naobědvat.
Pokud mate zájem, tak Vám sem překopíruji nebo dám odkaz na podmínky služby u policie v Holandsku a myslím, že pochopíte, že je to není nic " nadbytečného " chtít slušné podmínky služby. Já jsem také dostal " záhul na vojně ", kdy jsem byl poprvé doma po 10 měsících a za celé dva roky jsem se ze Slovenska podíval domu celkem 4 krát. Kdo z dnešních mlaďochů si to dokáže představit pokoj o 18 postelích z toho 2 Češi, ostatní Slováci především " Vychodňáre ", kterým ani člověk zpočátku nerozuměl, neskutečná šikana atd. Zažil jsem zde na cvičení mrazy - 30, které někoho poznamenaly omrzlinami na rukách při svěšování vozidel a dále na nechráněných boltcích a pod.
Tohle je také minulost. Když jsem tohle vyprávěl téměř dospělému synovi, tak na mě koukal, co mu to vyprávím a jestli to není nějaká bajka. Tohle je prostě minulost a dnes je dnes, tedy rok 2008. Měla by se dodržovat pravidla, jak se zejména od policistů vyžaduje. Také to platí ale o druhé straně a tak bych řekl, že to jaksi není stále " Probuzeno " do dnešní doby. Jsme státní úřednící, tak nechtějte abychom s úsměvem ve tváři prošetřovali protiprávní jednání ve společnosti za tichého porušování práv našich. A o tom, že jsou ze státních úředníků porušována práva zejména příslušníků BS není pochyb, což je jak jsem řekl, vzhledem k obsahu služby komické.

Až Tě někdo přepadne a sejme budeš určitě potřebovat pomoci od nějakého "debila". Uvažuj kreténe, co napíšeš. Já být policajtama, tak bych se vůbec neobtěžoval Ti pomoci blbečku, za těch pár tisíc co dostanou na výplatě, (Tobě, který Policii opovrhuje). Nechat se oddělat nebo zmrzačit (kvůli takovému hovadu jako jsi Ty), to bych musel být čůrák. Připomínám, že nejsem policajt.

Vzkaz pro všechny " rentiéry"
Pánové, nestačím číst všechny připomínky a názory, a z těch, které jsem si přečetl, mi některé připadají dost stupidní, trapné a zavánějící jistou dávkou vulgarismu. Přesto chci vyjádřit svůj názor na valorizaci tzv. " Rent", přesněji řečeno výsluhových příspěvků. Jak víme, tak Vláda ČR letos rozhodla od 1.8.2008 valorizovat důchody nikoliv procentuélně, ale pevně stanovenou částkou pro každého důchodce ve výši 470 Kč měsíčně, a to v důsledku vysoké inflace. Domnívám se a jsem přesvědčen, že mělo současně dojít i k valorizaci výsluhových příspěvků o 50%, jak má na mysli zákon o služebním poměru. Zde je sice uvedeno, že " renty" se valorizují oproti důchodům ve výši 50 %, když se procentuélně navyšují důchody( přesně to necituji, ale slovíčko procentuélně se zde nachází). Vláda však od 1.8.2008 navýšila důchody nikoliv procentuélně, ale toliko pevnou částkou, což znamená, že ušetřila spousty peněz. Jsem toho názoru, že výsluhové příspěvky mají být od 1.8.2008 u " rent" valorizovány o částku 235 Kč ( což je polovina valorizace důchodu od 1.8.2008). V opačném případě a v příště podobném trendu by Vláda ČR mohla valorizovat důchody o hodnoty spočítané ve zlomcích, dělením, násobením nějakých koeficientů apod., a protože zde schází výraz procentuélně, tak by se to výsluhových příspěvků nikdy nemělo týkat. Ať Vláda ČR zvýšila podle jakéhokoliv klíče důchody, vždy se jedná o zvýšení a toto by se mělo promítnout i o 50% zvýšení výsluhových příspěvků. Už jsem v tomto směru kontaktoval ombudsmana se stížností a zaujetí stanoviska, které však dosud k dispozici nemám. Sdělte a vyjádřete se, zda-li jste v tomto směru podnikali nějaké kroky a jaké, neboť jsem přesvědčen, že ze strany Vlády se jedná o taktický tah, aby nemusela zvyšovat výsluhové příspěvky. Pokud by tento trend ze strany Vlády pokračoval i do budoucna, budou výsluhové příspěvky vyrovnány za chvíli s důchody, což je zřejmě v rozporu se zákonem o služebním poměru, nemluvě již o nějakém motivačním prvku " vysokých výsluhových nároků" jak je prezentována z úst ministra vnitra. Inflace se týká všech a valorizace "rent" byla zákem nastavena tak, že se bude valorizivat, pokud proběhne valorizace důchodů. Děkuji za pozornost.

Tak k nám na oddělení přišel bývalý mnohaletý kolega (loni odešel do důchodu)a povídal, že byl už potřetí letos u moře. Že jako důchodci mu byl letos 2x zvednut důchod a je spokojen.

Bohužel většina rentiérů na vyvíjení nějakých aktivit kašle a čeká (marně), že to někdo vybojuje za ně...

"většina rentiérů na vyvíjení nějakých aktivit kašle," ale nečeká (ani marně), že to někdo vybojuje za ně, protože není za co bojovat. Srpnové zvýšení důchodů se týkalo základní výměry nikoliv procentní výměry, proto nevalorizování výsl.příspěvku je zcela v souladu se zákonem. Sice bohužel, ale je to tak, A ještě příklad pro pochopení - pokud jde o souběh důchodů (např. starobní + vdovský), též se o tuto pevnou částku navýšil pouze jeden z nich. Tak nech rentiery v klidu,.....

Dobrý den,

jsem rád, že se o tuto problematiku začínají lidé zajímat. Je to velice nefér dumat nad tím, jak lidi, kteří poctivě sloužili řadu let v ozbrojených složkách jak nejvíce oškubat. Prostě hnussssssss. 11.8. jsem si z vesela šel pro příspěvek a ejhle, jaké zklamání - částka stejná... pak ať se nikdo nediví, že se lidé chovají, jak chovají a chtějí si "nahrabat" už ve službě..

Naprosto souhlasím s Vaším názorem. V případě potřeby se aktivně připojím. Přeji úspěch.

Dobrý den, ke vzkazu pro všechny rentiéry, který zaslal Evžen dne 12.8.2008 se domnívám, že má stoprocentní pravdu. Pokud by v budoucnu nedošlo ke zvyšování rent společně s důchody, jak to má na mysli zákon o služebním poměru, bude nutno věc řešit cestou odborové organizace přes sekci "Policejní veterán", která spadá přímo pod odborovou organizaci a to třeba i podáním žaloby. Docela by mne zajímalo, jak to mají třeba policisté v dalších státech EU, zda se k nim stát chová stejně a nebo si stát váží práce, kterou za celý svůj život odvedli a také by mne zajímalo, jak je to u admády. Já jen pevně doufám, že bude podáno stanovisko spravedlivé, tak jak to má na mysli zákon o služebním poměru. Děkuji za pozornost.

Pánové, jak vás tady poslouchám ( lépe řečeno čtu), tak vás musím ujistit, že ti, kteří se rozhodli odejít, tak po těch rozhodně nebude nikdo plakat a ani je nebude nijak přemlouvat. Nemyslete si, že se bez vás ta práce po...., prostě že není nikoho dalšího, který by to mohl zvládat. Z vlastní zkušenosti vím, že při mém odchodu nebyl schopen jediný z vedení okresního ředitelství přijít a říci alespoň " děkuji" ( a to podotýkám, že po odsloužených 29 letech). Je třeba si vzít v úvahu slova klasika, že první stupeň debility je pocit geniality. Vyvarujte se toho a budete moci klidně dále žít i bez pollicie.

A další a další odcházejí a mladí jsou zničehonic překvapení po shlédnutí kruté pravdy na výplatní pásce.

Dokolečka dokola.

Dobrý den,

já zase musím říct, že mi nadřízený při odchodu poděkoval.. řekl, že je škoda, že odcházím a že mi děkuje za kvalitní práci a jestli si to nechci ještě rozmyslet..pracoval jsem u RCPP Chotěbuz a můj nadřízený tehdy byl kpt. Bc. Pecha, jemuž za těchto pár slov, která potěší, děkuji...

Ahoj Evžene, tak to jsi určitě sloužil na 0Ř PČR v Teplicích, nebo je to všude stejné? Ahoj

Evžene, máš pravdu u nás také kolega odcházel po 30 letech služby a Ř OŘ se ani nezeptal, proč chce pryč, jen udělal hmm. Co k tomu dodat....

Mimochodem byl to vynikající zpracovatel

Musím reagovat na příspěvek ze dne 8.8.2008 - Miloslav Charvát.
Vážený pane uchazeči, nedomnívám se, že jedinou příčinou Vašeho dosavadního nepřijetí v Policii ČR jsou psyhologické testy. Vzhledem k tomu, že k Policii ČR může být přijat uchazeč se středoškolským vzděláním, Vy jste toto svým názorem nepotvrdil. Řada gramatických chyb ( počínaje psaní tvrdého a měkkého "Y, I" není Vaší silnou stránkou. Dokonce ani interpunkce ( tj. psaní čárek za slovy ve větách, psaní dlouhého a krátkého i,í) Vám nedělá žádné starosti. Tady je třeba začít, neboť když někdo čte výslech nebo záznam po takovém policistovi, tak mu nezbývá, než se jen smát. To jen na dokreslení situace.

Zdarec, nevíte někdo jaký je plat čistý samozřejmě městského policisty v Olomouckém kraji?Děkuji

Asi tak 80 000,- Kč/měs., služební auto i k soukromému užívání, mobil, notebook, stravenky á 140,- kč, 10 týdnů dovolené, 13. a 14. plat, čtvrtletní a roční prémie, 20 hod. týdně fond pracovní doby, k dispozici 19-ti letá sekretářka se čtyřkama a bez přítele.

Přibližně 20 000 až 24 000 Kč.

ten frfrfrf je pěkný debent!!!Imbecile zalez no nory

Co te je debent? Není to co jsi myslel ten, kdo se ptá na plat u MP v Olomouckém kraji, kde je několil desítek samostatných městských či obecních policií a každá je řízená vlastním úřadem a tedy má i svá pravidla o odměňování?

Díky UK za postřeh a tvůj nezaujatý názor.