Ïáblùv advokát: "atheistova" úvaha o levici a nábo¾enství
Levice v¾dy trpìla jedním neduhem: pevnou, èi snad dokonce
slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, ¾e èlovìk je v
jádru dobrý. Pøi pokusu aplikovat tuto víru ve spoleèenské
realitì se v¹ak objevil problém: nábo¾enský pojem "prvotního
høíchu" vystoupil ve v¹í své hrùznosti.
Ukázalo se, ¾e v èlovìku poøád je¹tì zùstává pøíli¹ mnoho z
krutého zvíøete, ze kterého se evoluèním procesem vyvinul.
Pøe¾ití silnìj¹ího a bezohledná, individualistická konkurence -
onen ve své podstatì hluboce amorální, základní mechanismus
evoluce - je právì oním prvotním høíchem, se kterým se humanita
musí nìjak vypoøádat. Jeho vliv na ka¾dodenní lidské rozhodování
levice hluboce podcenila.
Nakonec i stará levicová pøedstava o osvícené elitní avantgardì,
která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla
vývojem odkázána na smeti¹tì dìjin: ukázalo se, ¾e ony osvícené
elity byly ve skuteènosti také jen nelidskými zvíøaty, mo¾ná
je¹tì hor¹ími ne¾ ovládaní plebejci.
Levice v tomto historickém pøípadì neváhala pøijmout taktiku
svých fa¹istických oponentù, ideu velkých vùdcù jako stvoøených
pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu.
Obdobnì by se v dne¹ní dobì mohla nìèemu pøiuèit od amerických
neokonzervativcù nebo Bin Ládinových islamistù.
Tyto dvì skupiny autoritáøù, odli¹ující se od sebe prakticky
pouze reálnou mocí, mají stejné zámìry i konzervativní vize, a
stejný, efektivní nástroj pro prosazování tìchto cílù:
nábo¾enství.
Nábo¾enství není dobré ani ¹patné samo o sobì, z politického
hlediska je nástrojem ideologické kontroly: zále¾í na tom, pro
jaké úèely je jím poskytovaná moc vyu¾ita. Ka¾dá politická
ideologie je ve své podstatì nábo¾enstvím: pøedepisuje èi
zavrhuje hodnoty a podává nìjakým zpùsobem zredukovaný,
schematický pohled na svìt, který je nejvìt¹ím spoleèným
jmenovatelem toho, na èem se je¹tì doká¾í lidé ve v¹í své
rozdílnosti shodnout.
Politické ideologie i nábo¾enství jsou tak v první øadì
nástrojem sociální soudr¾nosti: obì slou¾í k vytvoøení
spoleèného my¹lenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje
spoleènosti ochranu pøed individualistickým rozkladem a anomií.
Levice by se mìla pøestat nábo¾enství vyhýbat, pøedstavuje toti¾
mo¾nost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti
centralizované totality.
Jsou ¹patná nábo¾enství a dobrá nábo¾enství. Z politického
hlediska se li¹í pøedev¹ím tím, jak dobøe jsou zneu¾itelná k
vytvoøení státnì-církevních, tj. totalitních a pøísnì
hierarchických spoleèenských struktur.
Dobøe navr¾ené nábo¾enství doká¾e svou hlavní funkci - udr¾ování
sociální soudr¾nosti - plnit decentralizovaným zpùsobem.
Pøedepisuje hodnoty, ale nevytváøí centralizované struktury pro
jejich prosazování. Moc tak zùstává rozlo¾ena mezi jedince,
kteøí toto nábo¾enství vyznávají.
Nìkterá pùvodní èínská nábo¾enství takto dokázala dlouhodobì
fungovat v rámci starovìké Èíny, která mìla na dne¹ní pomìry
velmi malou míru byrokracie a systémù k prosazování centrální
moci a dohledu.
Køes»anství takto fungovat nedokázalo, mo¾ná v dùsledku svého
pøíli¹ného zamìøení na fenomén jediného Boha jako na symbol
omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí
entitì, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je a¾
pøíli¹ snadno mo¾né pøevést na svùdnou pøedstavu osvícené,
centralizované moci lidské.
Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným
trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh doká¾e do
urèité míry vyu¾ít - jistì omezený - samoorganizaèní potenciál
spoleènosti a vytvoøit tak základy pro decentralizaci moci.
Skuteèná levice by nemìla volný trh zavrhovat, naopak by ho mìla
bedlivì studovat, proto¾e je funkèním pøíkladem toho, èemu
anarchisté vìøí u¾ od poèátku: ¾e spoleènost jako komplexní
system má znaènou schopnost samoorganizace, ¾e v ní doká¾í
spontánnì vzniknout struktury pro pøená¹ení informací a
decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesù.
Bohu¾el i dne¹ní "moderní" socialisté si tento fascinující
aspekt trhu neuvìdomují, vidí v nìm jenom ideologický nástroj
kapitalistù pro zotroèování nemajetné vìt¹iny populace a ve v¹í
vá¾nosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudí¾ spoleènosti)
øízené výkonným centrálním poèítaèem.
A stejnì tak si neuvìdomují samoorganizaèní potenciál
nábo¾enství. Spoleènost bez nábo¾enství, bez sdílené, v principu
nábo¾enské pøedstavy reality, je nutné ovládat centrálnì,
donucováním, autoritáøskými metodami, jeliko¾ bez této sdílené
pøedstavy lidé nedoká¾í aplikovat své etické principy v praxi a
spoleènost má pak tendenci se rozlo¾it.
Nicménì vìt¹inou se nerozlo¾í: mocní a schopní si uvìdomí
situaci a zaènou sociální soudr¾nost rekonstruovat po svém, tak
jako to dìlají ameriètí neokonzervativci a arab¹tí islamisté. A
vyu¾ijí k tomu fa¹istické ideje a odpovídající centralistické
variace nábo¾enské víry. Spoleènost individualismem zaslepených
liberálù tak nevìdomky vytvoøí fa¹ismus.
Levièáci by si mìli pøestat hrát na atheisty. Ve skuteènosti nic
takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou
alternativou k theismu je v ¾ivotní praxi destruktivní
nihilismus. Oddìlovat politické a osobní ideje a hodnoty od
nábo¾enství nemá ¾ádný význam.
Nábo¾enství není o obrazu vousatého starce vzná¹ejícího se na
oblaku ani o doslovnì interpretovaném souboru pøidru¾ených
výchovných mýtù, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoøení
sdílené, nezrelativizované pøedstavy svìta, její¾ existence je
podmínkou pro reálnou ¾ivotní aplikaci hodnot a etických
principù, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném
významu.
Dobré nábo¾enství by mìlo být upøímné: nemìlo by lidem tvrdit,
¾e pøedkládaný výklad svìta je nìjak "pravdivý", mìlo by jim
pøiznat, ¾e ve výkladu reality se u¾ z podstaty lidského my¹lení
¾ádné pravdy dobrat nelze. Mìlo by pøiznat, ¾e pøedkládaný
výklad je mýtus, sice umìle vytvoøený, ale zároveò pozitivní,
jeho¾ pøijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského
pochopení reality, a tím vytvoøit základy svìta, ve kterém
lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou,
osamìlou parodii.
Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoøení nového,
levicového nábo¾enství, zvlá¹tì díky slábnoucí síle nábo¾enství
souèasného, toti¾ lidské víry ve vìdu, "racionalitu" a
technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je ji¾ odumøelá a
nedu¾ivá, filozofové narazili na hranice mo¾ností sdíleného
lidského pochopení a my¹lenkového výkladu reality.
Vìda se stala pøíli¹ slo¾itou a pøíli¹ zneu¾itelnou: normálnímu
èlovìku ¾ádnou oporu pøi výkladu svìta neposkytuje, proto¾e je
prostì pøíli¹ slo¾itá. Vìda jako systém výkladu reality se svou
nepraktièností z hlediska lidského uva¾ování pøiblí¾ila ve své
slo¾itosti samotné realitì, její¾ pochopení mìla pomocí
systematizování usnadnit.
K tomu nedo¹lo. Naopak do¹lo k tomu, ¾e lidé jsou obklopeni a
èím dál více závislými na magických technologických èerných
skøínkách, jejich¾ fungování nerozumí a je¾ tak nabývají podoby
magického amuletu z ¹amanských rituálù.
Na druhou stranu evolucí vytvoøená lidská schopnost víry je tu
poøád v neztenèené míøe, pouze byla zahnána do podvìdomí a klece
individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi
freudovským zpùsobem bez jejich vìdomí, z èeho¾ vyrùstá
konzumerismus, komoditní feti¹ismus (máte rádi svùj mobil s
individuálnì vymìnitelným krytem, vyjadøujícím va¹i osobnost?),
sexuálnì-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co
takhle magické pilulky na zvìt¹ení penisu nebo prsou?) a dal¹í
legrace pøíznaèné pro dne¹ní dobu.
Vìda èi její pseudovìdecká interpretace by mohly být dobrým
základem tohoto nového nábo¾enství. Zaprvé jsou pseudovìdecké
my¹lenky u¾ ve spoleènosti roz¹íøené a zadruhé nìkteré vìdecké
teorie pøímo volají o pøemìnu v pohádkové, výchovné mýty.
Tøeba taková evoluèní teorie, která nám, tøeba ve fascinujícím
podání Richarda Dawkinse, ve v¹í vìdecké vá¾nosti tvrdí, ¾e
ve¹kerý ¾ivot a my sami jsme vznikli z kouskù slizu èi z
mazlavých jílù s rùznou pøilnavostí.
A nejen to, tvrdí nám dokonce, ¾e celý tento vývoj èi prostøedí,
které mu svými charakteristikami umo¾òuje prùbìh, nemá ¾ádnou
vnitøní entelechii ani teleologické smìøování. Obì mo¾nosti jsou
stejnì fascinující a nepøedstavitelné: pøedstava, ¾e onen vývoj
teleologický je, i pøedstava, ¾e takový není.
Prùmìrný èlovìk se vìdì uèí stejnì, jako se døíve vyuèovalo
nábo¾enství. Neuèí se experiment a my¹lenkový proces, místo toho
jsou ve ¹kolách autoritáøským zpùsobem memorovány apodiktické
pravdy. Jak takové mno¾ství znalostí také jinak chcete populaci
uèit? A to mno¾ství bude jenom narùstat, exponenciálnì.
Dal¹ím pøíkladem budi¾ tøeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv
slo¾itìj¹í oblast matematiky, pro vìt¹inu lidí nepochopitelná a
neovìøitelná. Z takové vìdy lidé vidí skuteènì pouze její
magické výsledky, rùzná technologická zaøízení, neposkytuje jim
tolik potøebný výklad reality a smyslu èehokoliv.
Celá kultura racionality jako vùdèího principu lidského
uva¾ování, zalo¾ená právì na vìdeckém pokroku a materiálních
výdobytcích, které lidem poskytla, pøerostla lidské du¹evní
schopnosti a stala se sama o sobì iracionální modlou.
Taková situace vytváøí prostøedí pro rekonstrukci víry a vznik
nových nábo¾enství. Nábo¾enství a víra jsou ve své podstatì
nesmírnì racionální: rozumí toti¾ omezenosti lidského my¹lení a
umo¾òují tak èlovìku smysluplnou existenci v pøíli¹ komplexní
realitì, kterou nelze pochopit.
Levice by mìla vìnovat víc filozofického úsilí této oblasti,
uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou
podstatu, a nabídnout lidem racionálnì pøijatelný,
decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábo¾ensky
shrnující výklad svìta, zahrnující socialistické politické
principy. V dne¹ním svìtì "racionálního" nihilismu a masové
deziluze s ním mù¾e uspìt a získat tak základ pro demokratické
prosazení svých my¹lenek.
A je¹tì ohlednì revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s
levicí lze jen tì¾ko vyhnout.
®ádná revoluce nebude potøeba. Stejnì tak jako ¾ádná revoluce
nebyla potøeba ke svr¾ení tyranského "socialismu", nebude
potøeba ani ke svr¾ení globálnì-amerického kapitalismu. Lidé se
mohou se souèasným systémem vypoøádat stejnì, jako se vypoøádali
se systémy v zemích Sovìtského bloku: prostì poèkat a nechat je
zcela vyhnít, nechat je rozlo¾it se v dùsledku jejich vlastní
sebedestruktivní vnitøní podstaty.
Pokud se kapitalistický systém rozlo¾í, jak Marx a jeho
stoupenci pøedvídají, mù¾eme pouze doufat, ¾e tentokrát bude
pøipravena skupina ideologù ménì asociálních, ne¾ byli ti, kteøí
pøevzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology
pøipravit. Historie chiliastických hnutí a nábo¾enství,
pøedev¹ím tìch východních, mù¾e poskytnout inspiraci.
|