1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Prosím všechny pracující, vyhlašuji sbírku na podporu těchto chudáků u policie, co berou kaček jako sraček a nechce se jim hákovat a na nákup kapesníků na bulení!!!

No s tou fabrikou to je žvást a nebo jsi u policie na tom byl hodně zle. Schválně napiš částku.

A co tam děláš fabriko!!!

Ve fabrice jsem samozřejmě na pozici středoškoláka. Těžko srovnávat policajta s prodavačem, jak je tady zvykem. Mám střední odbornou školu. A peníze mám stejné. Jaký je plat u policie každý ví, tak není třeba tady uvádět částku. U policie jsem byl ve 4. platové třídě. To mi nepřipádá jako hodně zlé. A v Praze. Policie se soukromým sektorem platově dávno nedrží krok.

Diskuse se propadla do naříkání několika policajtů, kteří se bojí odejít a myslí si, že naříkáním něčeho dosáhnout. Ještě víc je tu provokatérů, tj. drbanů, které to tady baví. Budou to zřejmě děcka, nebo dorostenci, soudím podle jejich reakcí nebo jedinci s pěkně vypěstovaným mindrákem. Před rokem to tady mělo smysl. Nyní už nejsou žádné konstruktivní myšlenky ani výzvy k řešení problémů, které stejně vyřešit nelze, protože Ivan už docílil svého, zlikvidoval policii. Kdo měl trochu rozumu a pudu sebezáchovy a potřeboval vydělávat peníze, dávno odešel. Civil není zdaleka takové strašidlo, jak si myslíte, tak se nebojte, přestaňte skuhrat a chovejte se trochu jako chlapi. Mám po roce ve fabrice stejně jako u policie po 10 letech, tak se proberte. Jo, ale makat se tady musí. Nebojte, bude vás to bavit. Je to lepší než si nechat s..t na hlavu od našich spoluobčanů čecháčků a IMV. Hodně štěstí.

Na UBS cenzura jako blázen. Nechtějí slyšet pravdu!!!!

a zablokovali mě, protože jsem je tam napadal a psal věci, které od civilisty nechtěli slyšet. Jsem civil, tak proč by se se mnou bavili, že? Na jednu stranu to chápu. Ještě že tady mi pan ministr dovolí plácat nesmysly a bavit se tím, jak se policajti vztekají. Je to ale fakt legrace, když někoho vytočím a on pak na mě reaguje.

která potrefená husa bude další a zareaguje na tyto řádky? Tak honem, čekám

Já myslel, že jste chytří a na žvásty nereagujete. Že by trochu pravdy.

Pro nechápající, ještě si tak třikrát přečtěte článek Anežky. Například Hant je 40 let u PČR a o civilní práci ví vše. Je to ubožák, nic jiného nemůžu napsat. Jo ve fabrice před 90 rokem bylo taky fajn a fušovalo se všude, ale zkus to dnes. A tak jak se mění svět, mění se i PČR a někteří to pořád nechápou.

No jo, zase jeden nevěřící Tomáš, nepočítej a začni uvažovat a potom na to přijdeš. Otázka zní, proč nejsi v civilu.

pouze

Ti pomáhat a chránit. Zkusím to na Tvém kmitočtu. Na semaforu jsou od vrchu řazena světýlka v pořadí : červená růžová a zelená.

Anežko dovolil jsem si překopírovat, protože ti chci poděkovat za tvůj názor (cenzura stránek UBS) .
Tímto ti také přeji vše nej a mnoho štěstí.

Anežka
Nedá mi to a musím reagovat na přípěvěk od Aleše ze 20.8.2008 s názvem "Jak je v civilu..." Možná tím proti sobě hodně lidí popudím, ale doufám, že najde i pár rozumných, kteří můj příspěvěk pochopí (i když je psán hodně emotivně ) a budou se mnou alespoň zčásti souhlasit....


V civilu je dobře i špatně, stejně tak je i u Policie. Sama jsem v civilu byla jak zaměstnaná, tak jsem i podnikala a to celých dlouhých 14 let (počítáno od roku 1990) než jsem šla k Policii. Ke sboru jsem nešla proto, že by mi v civilu bylo špatně.Naopak, měla jsem se velmi dobře, cestovala jsem po světě, měla jsem volnou pracovní dobu, vydělala jsem si slušné částky... Ke sboru jsem šla proto, že jsem snad odjakživa chtěla být policistkou. A to i přesto, že jsem ještě zdaleka nedostala na plat jaký jsem měla v civilu. Možná tady některé věčné skuhrající rozesměji a budou mne mít za hloupou a naivní ženskou,ale u mě opravdu platí a platilo, že služba u Policie je především o tom, že pomáhám a chráním, a to dlouho předtím než našeho "ministra" napadlo nalepit nám to na auta. Samozřejmě, že mi vadí to jak se k nám vláda, resp. stát, chová, jaká je celková nálada ve společnosti vůči policistům, jak jsme kráceni na svých právech, arogance nadřízených atd.atd. atd. Ale to neznamená, že v civilu je to ráj na zemi, kde zaměstnance na rukou nosí, dají jim o co si řeknou, nástupní plat mají minimálně 25 tis.čistého, pracují 7.5 hod denně, požívají veškerých zaměstnaneckých výhod atd. atd. atd. V civilu je situace totožná s tou naší, znáte to "jeden za 18, druhý bez 2 za 20". Plat je ve většině případů přiznám minimální, zbytek je doplácen na černo, proplácení nemocenské je katastrofa, dovolená je kratší, hodiny zdarma navíc se dělají také, místem si nikdo není jistý atd. atd. atd. Když tak čtu všechny ty příspěvky na různých DF kde se civil opěvuje, tak nechápu co všichni ti skuhrající "kolegové" ještě dělají u sboru. To si opravdu myslí, že všichni potenciální zaměstnavatelé jen čekají až se jim na nějaké to lukrativní, nejlépe manažerské, místo přijde přihlásit někdo s x letou praxí u PČR a s maturitou? Kolik je takových míst jaké popisuje ve svém příspěvku Aleš? Nezlobte se na mě, ale z těch naivních nářků po civilu mám pocit, že naši psychologové totálně selhali, když ke sboru nabrali lidi, kteří se dají opít rohlíkem a věří pohádkám. Vůbec nejlepší je když civil opěvuje někdo, kdo ke sboru vlezl hned po maturitě, nikdy pořádně nepracoval (můžete se mnou nesouhlasit,ale práce u Policie je diametrálně odlišná od práce v civilu-mám nějaké zkušenosti), nemá žádné civilní zkušenosti a jen naříká jak je to u sboru strašné a jak by u podnikatele bylo jako v ráji. Co taková osoba ještě dělá u sboru? Proč už není v tom vysněném ráji? Proč už to nezkouší v civilu? Že by to bylo ze strachu, že ten ráj neexistuje a že se tam musí tvrdě makat????? U Policie přece musí být lidé, pro které to není práce, ale služba se vším negativním i pozitivním co s sebou nese. Ano, i mě vadí hodně věcí, které se nyní kolem nás dějí, ty věci mě slušně řečeno štvou, ale v prvé řadě jsem policistka, která má plnit polsání sboru a tak se i musím prezentovat na veřejnosti a ne jen sedět a skuhrat. Jasně, musíme se snažit hodně věcí změnit, protože pokud bychom se neozvali tak s námi budou za chvíli vláčet jako s kusem hadru. Ale pokud budeme sedět a skuhrat a nedělat nic pro změny (a to nemusím být ani členem nějaké naší odborové organizace), které si mohu začít vybojovávat na tom pro mne nejpřístupnějším místě, na svém místě zařazení, a za zády budu mít podporu odborů, které bojují proti nesmyslům od molocha, tak se to přece musí podařit a bude líp. Nikdy nebude tak jak bychom si představovali a je jasné, že to nejde ze dne na den, dobré věci se vždy prosazovali těžce, ale můžeme se snažit aby se to lepšilo. Ale musíme začít především u sebe. Takže bych prosila neskuhrat a komu se u sboru nelíbí, pak nevím co u něj ještě dělá.

PS.dlouhé roky jsem šlapala chodník v Praze a až posledním pár měsíců jsem v kanclu a doma. Takže nějakou zkušenost z těch nejnižších a nejvíce opomíjených míst mám

Také naprostý souhlas, je tam mnoho pravdy a to někteří tady nechtějí slyšet.

se přidává.

matematika.1990 +14 let je řekněme 2004. Je 3/4 roku 2008. P.S. Kolik, že to je dlouhé roky? A dostat se z Prahy na rodnou hroudu to musí být opravdu schopná příslušnice. No trochu tam falíruje text - pár měsíců asi tak dva,že. Pánové naučte se číst.

Ještě aby si baba u PČR stěžovala! PČR je opravdu už jen pro baby, nikde jinde si opravdu tolik nevydělají! S tímto příspěvkem se nedá nesouhlasit!!! A těm různým Kontům, Spartům a podobným individuím přeji, aby těch bab bylo u této firmy co nejvíce, a až budou nedejbože někdy potřebovat pomoc, aby to byly ony, které je přijdou zachránit, haha :-))))) Jinak můj názou je ten, že ženská nemá na ulici v přímém výkonu co dělat! A nikdo mi nevymluví, že ona osoba něžného pohlaví sem právě kvůli těm prachům nastoupila...

děkuji Tvoje Anežka.

Anežko, nemáš zač, Tvůj kont!

na UBS cenzura neexistuje, jen ti byl zamezen přístup z tvé IP adresy, neboť tvé mnohdy nechutné příspěvky už hraničily, dovolím si tvrdit, s debilitou. To samé se stalo i osobě s aliasem Sparta, což je dobře, protože je tam alespoň od vás dvou KLID. Je mi líto, že zde vám oběma asi zamezen přístup nebude.
Já už vaše příspěvky téměř ani nečtu. A reagovat na vás dva už ani nechci, snad jen někdy velmi vyjímečně, když vaše debilita se zde zase projeví, anebo pokud vložíte nějaký rozumný příspěvek, s čímž už ale moc nepočítám. Kontíku, netvrdím, že jsi nikdy neměl nějaký příspěvek, který stál za úvahu a za zamyšlení, ale převážně je to z tvé strany žumpa a nenávist vůči policistům. Ber to tak, nejsi pro mne partner do diskuse, a jsem o tom přesvědčen, že pro mnohé zde diskutující také NE.

Bohužel se schováváte opět v rohu a proč tedy k nám nejdete do vysněného civilu, jste hrozně naivní a má mě pod ruce přijít nějaký tento anonym, to bude teprve zdrhat zpátky k PČR. Jste neuvěřitelně omezený názorově a je to asi z toho, že jste dlouho u jedné firmy a jiná zkušenost s reálným životem chybí.

U nás se zase četnictvo vyznamenalo při dopravní hlídce- tři kumpáni s plácačkama se dnes za krásného počasí moc dobře bavili, jen ten míček jim chyběl. Přidal bych jim jenom práci. Prostě Vás nokdo nemá rád.

říkáš na tu lékařku s těma receptama? Tak nějak objektivně ? He. he..

Také podporuji a mám z vánoc několik kapesníčků.
Prosím všechny pracující, vyhlašuji sbírku na podporu těchto chudáků u policie, co berou kaček jako sraček a nechce se jim hákovat a na nákup kapesníků na bulení!!!

Prosím všechny pracující, vyhlašuji sbírku na podporu těchto chudáků u policie, co berou kaček jako sraček a nechce se jim hákovat a na nákup kapesníků na bulení!!!