1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

právě poslouchám vaše lži na čt24 pane ministře a s čistým svědomým prohlašuji, že jste lhář. Žádné navýšení reálných příjmu v roce 2007 o 9,9% NEBYLO (naopak šlo o propady a jakžtakž dorovnání nesystémovými odměnami na konci roku). Žádné navýšení o 1,5% v roce 2008 NEBYLO, alespoň u TT pod 7TT, nikdo z nás navýšení neviděl a podobné to bude i pro rok 2009. Takže na 3 rok vaší vlády se platy POUZE propadají a je to zřejmé i z odchodů příslušníků bezpečnostních sborů.

tak ministr má legraci z platových náležitostí. Chcete přidat na platu (do úrovně inflace), sebereme vám z výsluh.... Moc hezké, tohle je ministr vnitra?

100x opakovaná lež se stává pravdou, proto pan ministr Langer nelže, ale hovoří pravdu.

Langer je nejhorší likvidátor policie za poslední desetiletí, lže, přetvařuje se a podvádí jako celá svinská vláda.

Nic se kolegové nebojte vše se v dobré obrátí, protože
"NA KAŽDOU SVINI SE VODA VAŘÍ" a
"KAŽDÁ SVINĚ MÁ SVÉHO ŘEZNÍKA".

Aktuální UPOZORNĚNÍ: v současné chvíli je NEministr Langer v pořadu OVM (2.část), pouze na ČT-24, a podle scénáře by měl reagovat v závěru pořadu na dotaz Václave Moravce směrem k připravované protestní akci příslušníků BS.

shlédněte si to v archívu ČT, je fakt k blití!!!!!! Záznam k tématu BS začíná zhruba okolo 25 minuty 2.části OVM. Podle NEministra máme v součtu za roky 2007 a 2008 navýšený plat o 12% a inflace byla nižší, čili máme v součtu vlastně více příjmů, než ostatní. Jen v roce 2007 jsme měli údajně navýšen plat o 9,9% --- LEŽ.
Rovněž připustil, že vláda navýší příjmy příslušníků BS v příštím roce o možná až 2%, ale každopádně do MIMOTARIFNÍCH složek.

Takže pánové a dámy, ŽÁDNÉ navýšení tarifů pro příští rok se nekoná, už to bylo rozhodnuto vládou dříve (to bylo veřejně známé), jen jsem doufal, že to nebude pravda, ovšem dnešní vyjádření NEministra na ČT-24 to potvrdilo.


NEministr Ivan Langer
-------------------x---x---------------------
---------------------x-----------------------
xx------------xxxxxxxxx--xxxxxxxxxx
xx------------xxxxxxxxx--xxxxxxxxxx
xx---------------------xxx--xx------------
xx-------------------xxx----xx------------
xx-----------------xxx------xxxxxxx----
xx---------------xxx--------xxxxxxx----
xx-------------xxx----------xx------------
xx------------xxx-----------xx------------
xxxxxxxxx--xxxxxxxxx--xxxxxxxxxx
xxxxxxxxx--xxxxxxxxx--xxxxxxxxxx
----------------------------------------------
----------------------------------------------
všem občanům i poctivým příslušníkům BS.

Tohle není ministr ale PRASE.

Se zase občané ukázali - viděno ze stránky povinností policie a taktiky :

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/kanarkove-zluty-autobus- aneb-opet-jsou-tu-zli-policajti-345/

... no a to je ten rozdíl policistů od hasičů (bez urážky a úctě k nim)... takže hlava dutá českého národa nepochopí co vlastně chce ...

Zdravím zde na webu poctivé lidi.Pročetl jsem si zde diskusi, nesmyslně jsou zde napadáváni policisté PČR a další poctiví lidé. Píše zde pán pod přezdívkou SPARTA. Napsal zde mnoho nesmyslů, též ze dne 13.09.2008 v 19.30 hodin. Nemocenská u policistů PČR, hasičů, bachařů, justiční stráže a dalších je stejná jako u civilistů. Nezáviděl bych rehabilitaci, v civilní sféřé jsou též jiné výhody. Před měsícem zde byl příspěvek policisty PČR sloužící v Praze , mimopražského, spočítal kolik jsou výdaje na nedůstojnou ubytovnu, stravování za každého tzv. počasí, kolik stojí dojíždění za rodinou. Sám jsem po základní policejní škole strávil v Praze rok na ulici. /1982/. Ubytovna zadarmo, proplácená cesta. To jsem byl svobodný. Kolega spočítal, že domů doveze ccc 11.000,-Kč. Tedy se jednalo o ženatého kolegu.Nepočítá se hafo hodin na oltář vlasti, čas na dojíždění a další nádherné výhody policejního řemesla. Něco podobného je i v civilní sféře. Je zde ale zásadní rozdíl, že v Praze sloužící policisté jsou naveleni rozkazem. Civilista si může vybrat, zda dojíždět a podobně. Pro citovaného pána jenom dále to, aby si nastudoval zákon č. 361/2003 Sb, kde jsou samé obrovské výhody citované skupiny občanů. Bylo by dobré pane, nikoho neposílat do civilu, máte možno též sloužit 25 let v přímém výkonu, pak se Vás zeptám, jak se slouží. Porovnávat též učitele s policisty je nesmysl. Každá práce má svoje specifikum. Znám několik bývalých policistů, učitelé z civilu, zabalili to po několika letech a šli dále dělat učitelské povolání. Proč asi. Kdo chce sloužit, bude sloužit, ale otázka je, aby byly důstojné podmínky pro službu. Bylo by dobré pane / SPARTO/ podívat se na mzdové tabulky řadových policistů , odečíst rizikový příplatek, spočítat si hodiny, kolik asi vyjde průměrná hodinová mzda. Nikdy jsem neuvažoval, kolik hodin odsloužím, ale práce musí být spravedlivě zaplacena. Stát si policistů, hasičů, bachařů a dalších neváží. Nevěřím tomu, že na západě hranic si ostatní státy dovolí nechat odejít zkušené, vycvičené policisty. škody jdou do miliard korun. Jsem v civilu tři roky, všude se musí makat v tom slavném kapitalismu, mohu porovnávat dva světy. Nemám se špatně, kdo chce pracovat , tak najde slušnou práci. Ale za stávajících podmínek se nedobře slouží. Napsal jsem zde během roku několik úvah z policejního života, ozvali se i kolegové v kladném směru. Také provokatéři, viz níže uváděných několik jmen / téz SPARTA/. Názor jim neberu, ale neurážejte nikomu jeho práci, neposílejte nikoho do civilu. Zdravím bývalé kolegy ve zbrani, dejte na sebe pozor, nikdo Vám nic nedá. Je mne líto zabitého kolegy, přeji příjemný den. Bývalý kolega por Marek Ladislav z PČR Obvodního odělení Česká Lípa.

Chlape Ty se mi líbíš. Přeji vše nej. J.

Sparta dole nakousl proč zde také nekafrají hasiči, jeho věta :

" Jen by mě zajímalo, jestli je tady někdo od hasičů, zajímalo by mě, proč oni nekafraj?

Nu pro pomaleji přemýšlivé nebo spíše pro ty co nemají smysl pro detail. Psal jsem to zde asi tak 5 krát a stále to Spartové..... nezjistili.

U Policie ČR v současné době chybí asi kolem 5.300 policistů a to i za maximálního úsilí náborů s popuštěnými kritérii, kdy velké počty již " odejítých " policistů byly nahrazeny masivními náborovými kampaněmi.
Tedy ještě jednou pro Spartu z celkového počtu kolem 46.000 tabulkových míst policistů chybí asi 5.300 policistů což je oficiální číslo, i když na stránkách MV je asi kolem 7.500 prázdných míst.

To u hasičů je na asi 9.500 tabulkových míst na stránkách MV číslo asi kolem 80 volých míst.

I středně průměrný ( intelektuálně ) občan, který si bude hledat práci a zjistí, že je v nějakém zaměstnání fluktuace zaměstnanců v nezdravých číslech, pochopí, že tam to asi " růžové "nebude a dá si čelem vzad. Otázkou jsou samozřejmě peníze. I hnusná odporná práce, kterou nikdo nebude chtít dělat za standartních podmínek " začne mít jistý smysl " při nestandartních výplatách. Otázka, jak dlouho to člověk bude snášet. To byl jen příklad určité příčinné souvislosti typu práce versus peníze - mzda.

Takže teď úplně jednoduše.

1. Tam kde člověka nic nenutí odcházet se prostě neodchází a tam je těžké se dostat neb tam nejsou většinou volná místa. ( bodeť ne )

2. Tam, kde to člověka nutí odcházet, se prostě odchází, je tam snadné se dostat neb jsou tam volná místa

Fluktuací jsou postižena mnohá zaměstnání a jde buď o problém živobytí, tedy hlavně mzdový nebo i v menší míře obsahový ( typ práce, její náročnost )

Jak jednoduché a prosté a přec Sparta a jiní to nejsou shopni pochopit. Že by neměli pověstného Filipa ?

P.S. " výhody " mají policisté a hasiči stejné, tedy odchod na výsluhu je možný za stejných podmínek, jak u policistů tak u hasičů ( pod stejným zákonem ).

Jistě nebude nikdo hasiče podezřívat, že jsou hloupí a neodejdou na výsluhu. Na druhou stranu proč odcházejí z blahobytu policisté po tolika letech služby do nejisté civilní sféry.
a nezůstanou na těch státních supeflecích.

" Milý Konte " , nastupoval jsem k policii do nové porevoluční doby po roce 1989 a že to byl z mé strany nástup čistě " pro dobrou věc " stát proti hajzlům, o tom není pochyb. Něchtěl jsem se jen nečině nedívat, jak se v našem městě přes den začali s příchodem " Havlových " amnestovaných osob, přepadávat za bílého dne občané. Nastoupil jsem tedy čistě ze zájmu, věnoval jsem se bojovému sportu, měl jsem zdravé odhodlání atd. V zaměstnání jsem dal výpověd, kde mě to ještě mistr rozmlouval s tím, že bych to mohl po něm " jednou " i převzít neb jsem měl v té době na tomto místě jediný maturitu. O nějaké výsluze, odchodném u policie jsem neměl ponětí, za penězi jsem také nešel atd.
Dnes, když si přečtu nějakou paní Anežku, tak se mě vybaví doba, kdy jsem měl za sebou tak 5 let - 7 let služby, myslel jsem si v té době, že je tato služba mé celoživotní poslání ( do důchodu ), zřejmě i za okolností, že v té době bylo takové pozitivní myšlení, že se budou podmínky služby zlepšovat, že budeme vstupovat do EU, že dojde k určité debyrokratizaci práce, zlepšení vnitřního fungování policie ( ne opaku ), zlepšení postavení policie ve společnosti ( ne opaku ), vymahatelnost práva ( celkově smysluplnost práce policie, která jde do kýblu při současném soudnictví) ), dodržování pracovních předpisů ve vztahu k policistům zaměstnancům ( jak je to víceméně pravidlem i v jiných státních institucích ) a dalších systémových věcí, které se dotýkají služby policisty.
Tohle by si mohl zhodnotit jedině a opakuji jedině při dlouhodobé službě u Policie ČR. Bez těchto letitých zkušeností nemůžeš z dlouhodobého hlediska zjistit, kam vlastně ta Policie ČR kráčí, zda se něco zlepšuje či naopak zhoršuje.
Rád bych si poslechnul paní Anežku za 10-15 let služby, ale ne služby někde v teple, ale na zatíženém oddělení v Praze ..... na Severu Čech při zpracovávání jednoho oznámení za druhým, často několika najednou, kdy se dělá páté přes deváté a logicky při chaosu i s jistými nedostatky, kdy pak již nejde dělat pečlivě a z toho plynoucími " chytrými výtkami těch co dělají ( hodnotí s ledovým klidem u stolu s koženým křeslem.
Nepochybně má paní Anežka svůj názor, ale škoda, že nemůžu slyšet názor po 10-15 letech služby, ale služby policisty z ulice - ne policistky, co zpracovává 15 let výživy atd. Jo to jistá " dosud naivita ". I já jsem přemýšlel jako paní Anežka - ale kdysi. Proto ji chápu, přečtu si to a zavzpomínám - ale na doby, kdy jsem takto také přemýšlel nedostatečně vybaven zkušenostmi.

Doporučuji číst články " nějakého " Lukáše Heinze z Pražské PMJ , na www.policista.cz, kdy ačkoliv jej osobně neznám a neviděl jsem jej, jeho články vystihují problémy u policie, i když ponejvíce viděné očima " hlídkaře ", doporučuji přečíst nedávný článek ve smyslu ", jak je to se zodpovědností u Policie ČR " ( a kdo to skoro vždycky odskáče ) Až bude od tebe chtít někdo provést dvě věci najednou ve stejnou dobu na dvou různých místech a ještě tě potrestat za " nesplnění uložených " úkolů ( samozřejmě jednoho zákonitě nesplnitelného ), tak pochopíš, že je ten systém u policie nějaký divný, zřejmě nehledíc na zdravý rozum......

Tak Ty se běž taky vyšetřit! Rád píšeš, že jo? Sem tam nějakej anonýmek atd.... Nežvanit a sloužit!

mám volno !!!!! ve službě na to nemám čas pane provokatér neboť sháním drbany.

Ale, ale... Ty náš akční hrdino :-) Kolipak jsi jich už zatknul?
Moc to žereš, ať ti z toho nehoukne! Pa, pa...

Akční ? Mnohem více.

Policajt zase obviněn z TČ hrůůůůza!!!! Styďte se!

Počitá to někdo, kolikátý je to obviněný policista z celkového počtu 40.000. A kolik asi vychází obviněných osob ( civilních ) na vzorek 40.000 občanů ? Bylo by to zajímavé takové srovnání. Nemám strach ( při práci s trestními rejstříky ), že by to pro policisty dopadlo špatně v této společnosti. Rozhodně k polici nechodí ti " nejhorší " ze společnosti.

pšíteli ty jsi lehce zaujatý proti policii, že jo? Asi tě léčí opilý lékař či brání podnapilý vojcl. Je dobře, že toho poldu sestřelili, protože mohl pomoci ke zbrani někomu, kdo by Ti ještě více ublížil.Takže pane spravedlivý vítej v reálu, tam jsou špatní jenom poldové.

pro F1
I kdyby byl jen jeden, tak je to ostuda.

Bohužel Langerovy nábory jsou katastrofální kvality a rychlosti!

Finanční kolaps
Reálný růst mezd byl ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně nejnižší za posledních 10 let. Naposledy rostla reálná mzda takto pomalu v roce 1998, ještě před nástupem vlády Miloše Zemana. Průměrná reálná mzda se tak ve srovnání s polovinou loňského roku zvýšila jen o 1,1 %.

http://www.novinky.cz/clanek/149487-elitni-vojak-ktery-drive-pob odal-mladika-po-autonehode-napadl-policisty.html

Nečekaně dramatický byl pro příslušníky pražské policie ve čtvrtek večer zásah proti muži, který si na nástupišti Smíchovského nádraží zapálil cigaretu, přestože je tam kouření zakázáno. Kuřák jevící známky opilosti nejdříve strážníky ignoroval, poté na ně vytáhl zbraň.