Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Nepodceňuj to! Když budou politici chtí změnit 361 např. ve zkráceném řízení,tak můžeš sledovat web,třeba nepřetržitě a bude ti to na nic.Ve dvouměsíční výpovědní lhůtě to prostě nestihneš.

A některé indície,že se dřív nebo později bude něco dít,tomu jen nasvědčují:

- konec přechodného období

- dalších 11 miliónů na nábor

- povolat k policii vojáky

- prázdná pokladna na MV (na odchodné)

a další...........Kolegové buďte ve střehu.A to co řekne Ičko,vždy otočte o 180 stupňů

Ivan Langer to rozvrátí a rozpráší a pak si odejde od koryta zpět do Olomouce.

Třepeš hlouposti. Podle mě to bude naopak.
Uvědom si, že zák.č.361/2003 Sb. se netýká pouze policistů ČR,ale i HZS,VS,celníků a BIS.A není úplně tak lehké jednoduše všechny ostavit na druhou kolej.Není to pouze věcí IL. Bohudík . Jinak by se ta Pan.skříňka dávno otevřela, jak o tom hovořil v TV.
Nejhorší je, ale na tom to, že pravdu má IL.Skutečně. Jak hovořil v TV ,ale i nespokojení policisté. Ovšem ne všichni policisté, ale ti co mají málo a hlavně ti co jich je v terénu málo a podle všeho, ještě bude míň. A jak z toho ven?
No jsou asi dvě možnosti. Přidat všem a využit pan.skříňky a očesat výsluhy a odchodné. Ostatně s tím se i trochu počítalo. Největší sranda je v tom, že peníze na výsluhy nemají s penězi na platy policistů vůbec nic společného a tedy se nedají zaměňovat.
Druhá možnost je zvednout platy,ale ne všem,ale pouze těm, kterých se to týká. No a koho se to týká? Od asistenta po vrchního asistenta. Určitě ne služebních funkcionářů. Největší chybou ale je, že odbory NOSP ČR i UBS toto nedokážou prosadit. Místo silných slov (Heinzové,Petruny apod..), ať předloží mimo jiné k prošetření:
Kolik dostali služebních odměn ať již zdaněných i nezdaněných a přesčasových hodin ( zejména ke vztahu s pohotovostí k MBO) služební funkcionáři od VO a ZVO OO PČR výš , OŘ i správy a kolik ostatní. Jak je možné, že všichni VO a ZVO OO PČR , OŘ při S SMK Ostrava mají příplatky za směnnost? To se týká i vyšších služebních funkcionářů od obvodu nahoru. A kdyby odbory přitlačili na pilku a podložili toto MV IL, který by zjistil, že penízky,které měli dostat všichni, zejména na spodku si pěkně rozdělili služební funkcionáři a namastili si kapsu?! Věřte, že se vše trochu pozmění.
I když jsem na rentě tam se mi nelíbí, že si někteří šprýmaři a podle mě i hlupáci zpestřují chvilky na tomto volném fóru IL. A že si myslí, že policisté jsou všichni pouze hlupáci, ufňukanci , kteří se pouze zesměšňují tím, že chtějí více peněz. Na druhé straně kdo jim toto umožňuje? Pouvažujte bývalí kolegové...................................................Věřte bude líp.

.......líp už bylo......

"Trevore, možná máš nové informace, ale problém přiznání výsluh, odchodného a retroaktivity sociálních dávek (což je i výsluha) byl již v posledních několika letech vysvětlován právníky na DF PP, ostravském DF a rovněž na brněnském POOLHO. V případě odchodu do "C" je pro tebe podstatný právní stav v době 00.01 hod.prvního dne kdy budeš civil ( dle personálního rozkazu). ne tedy to, co platí v době podání žádosti do "C". Jednoduše řečeno, musíš v případě novely 361...stačit prchnout než novelu podepíše president a vyjde ve sbírce zákonů( min.odchodné ti již nikdo nesebere). Vzhledem k tomu, že je v této republice možné všechno, tak se nevylučuje v případě novely zák.361..ani zastavení vyplacení již dříve přiznaných příspěvků. Sociální dávka nemá s retroaktivitou nic společného. Viz. např. změna vyplácení dětských přídavků, sociální podpory, invalidních důchodů (i při splnění spec. podmínek podle předchozího zákona) a pod. Výsluha jako soc.dávka se rovněž nezapočítává do průměru na důchod. Jak jsem uvedl výše, je to jen názor.Bohužel však ve světle sociálního inženýrství ODS není až tak OUT, nehledě na to, že mají vlastní výklad nálezu Ústavního soudu ve věci zákazu tzv."přílepků k zákonům."

Kolegové pozor napsal:
"Sociální dávka nemá s retroaktivitou nic společného. Viz. např. změna vyplácení dětských přídavků, sociální podpory, invalidních důchodů..."
Není to tak šablonovité jak uvádíš, pokud je mi známo, nelze soc. dávky civilistů slučovat s dávkami podle služebního zákona. K retroaktivitě v zák. č. 361/2003 Sb. vůči dřívějším restituentům MV již došlo způsobem, který nemá ve světovém měřítku obdoby. Od té doby již nepovažuji náš stát za právní, tady je hlavní nosnou právní vlnou jen bezpráví. Ostatně se to potvrzuje v každodenním životě. Svým způsobem obdivuji mladé bývalé kolegy, že se v tom právním bahně dokáží vůbec hýbat. Nasazují svůj život pro někoho, kdo se k nim chová horším způsobem, než někteří prvorepublikoví továrníci ke svým bývalým zaměstnancům.

Jo, kritickou situaci trvající řádově vtěřiny, kdy jedná člověk ve stresové situaci vystřelit - nevystřelit, budou vyhodnocovat měsíc.

http://www.policista.cz/clanky/reportaz/inspekce-setri-policisty -kteri-zasahovali-proti-vrahovi-347/

jen jednou jsem použil zbraň ( varovný) k úspěšnému zadržení pachatele a po té co pak následovalo vám mohu sdělit, že příště nevidím a neslyším, pokud mi nepůjde o kejhák tak už ji nikdy nevytáhnu - nejdříve inspekce a pak obhájce u soudu no prostě paráda, jinak vyhodnoceno jako oprávněné ale trvalo to rok

Problémy i na Slovensku
Slovenský policista s komplici v úterý nad ránem přepadl benzínovou pumpu v Nitře a postřelil dva zasahující kolegy. Tři údajní pachatelé včetně policisty již byli zadrženi, po čtvrtém se nadále pátrá. Případ se stal jen několik týdnů po smrti policisty v převleku, který byl zastřelen po fingovaném přepadení směnárny v Levicích
Policejní hlídka zastavila v noci na úterý auto s lupiči, kteří přepadli čerpací stanici u Nitry. Z auta vystoupil jejich 39letý kolega a spustil palbu.
„Vystoupil z vozu se slovy – Chlapi, neblázněte, vždyť i já jsem policista – a začal střílet. To považuji za absolutní svinstvo,“ řekl na mimořádné tiskové konferenci policejní prezident Ján Packa. V následné přestřelce byli zraněni dva policisté a tři pachatelé. „Střílel člověk, který je u policie téměř 20 let, a po lidech, které znal. Propustíme ho z policejního sboru,“ dodal Packa.

Výborně, začněte se předhánět, která z policií má ve svých řadách větší svině a my pak vítězi zvedneme platy...

Ty jsi rád,že zvedneš ocas a ne někomu platy

Řidič kamionu, který zavinil letos v červenci hromadnou havárii na dálnici D1 na Vysočině, dostal před nehodou infarkt.
Při havárii zahynuli dva lidé a další dva byli zraněni.
Pitva viníka nehody prokázala, že řídil s podkolenní protézou na pravé noze a užíval opiáty. Policisté navíc zjistili, že neměl řidičský průkaz, protože rok předtím zavinil nehodu pod vlivem alkoholu. Řízení měl zakázáno do ledna 2010.

Ani se nedivím,protože plno "poldů" sedí v kancelářích a na dopravkách je pusto a prázdno................

To přece záleží na tom, který magor mu svěřil to auto a ten by se měl zodpovídat.

Stejně pusto je na dopravkách jako najít kvalitního řidiče s oběma nohama, ŘP a zkušenostmi.

Na účtu věnované sbírce je aktuálně 15.874,-Kč

Jiří Ladislav

Dobrý den pane Ministře. Na můj dotaz ze dne 9.7.2008 jste odpověděl, že: pojem pořádková lhůta znamená, že s jejím nesplněním není zákonem spojována žádná „sankce“.
Tímto jste mi však neodpověděl na mou otázku, podle kterého ustanovení zákona je lhůta na odvolání pořádkovou lhůtou.
V § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečenostních sborů, je uvedeno, že: Odvolací orgán je POVINEN rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.
Podle Vás tedy pane Ministře, odvolací orgán (což jste v mém případě Vy) nemusí dodržet zákonem uloženou povinnost a za nesplnění povinnosti mu nehrozí žádná sankce?
Předem děkuji za Vaši odpověď.


Dobrý den, pojem pořádková lhůta je pojem právní teorie, zákon nikde výslovně neuvádí, zda daná lhůta je pořádková či nikoli, to se určí ze souvislostí (viz má předchozí odpověď). Nedodržení zákonné lhůty je mi líto, ale důvody jsem Vám již v minulosti rovněž vysvětlil. Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem, Ivan Langer.
Ze shora uvedenéhop vyplývá, že pan Langer nemusí dodržovat zákon a zákonem stanovené povinosti. Je to tak trochu zvláštní přístup (spíš arogantní) ministra vnitra k právním normám a k povinnostem daných zákonem.

Kecy, žádnej rozpad PČR nehrozí a to proto, že tam zůstáváte a jen brečíte. A tak když úterý je dnem za dobrou snídani, tak navrhuji středu jako dnem za nové zaměstnání!!!!!!

a Ty se jmenušej Zlíňák, Vaněk, Martinů a nebo děd vševěd ??? hlupáčku

víš jak jsi dopadl v pohádce? Jo? Tak vidíš. Tak nedělej chytrýho a šoupej nohama. Když ti řeknu, že jsem Myslivec, tak dáš třeba pokoj.

ten dopadl dobře a nejen v pohádce. Bez peněz se vlka nezbavíš a co na to tvá prdel co ?

Ministr vnitra Ivan Langer navrhl vládě v souvislosti s předsednictvím země EU, aby pro příští rok byla Policie ČR posílena o vojáky Armády ČR. Doposud byla armáda povolávána hlavně v souvislosti s možnými teroristickými útoky a jejich hrozbami, případně se i živelními pohromami. Počet povolaných vojáků by se měl od ledna do prosince 2009 zdvojnásobit.

NEMINISTR POLICIE A LIKVIDÁTOR TÉTO SLOŽKY BUDE ZAPSÁN DO DĚJIN ČERVENÝM PÍSMEM JAKO LHÁŘ A NEFÉROVÝ ČLOVĚK.

Zánik české policie aneb jak zlikvidovat sbor během jediného funkčního období.
Nedávno odvolaný ředitel pražské policie Petr Želásko ke konci roku definitivně odejde do civilu. Odmítl tak nabídku policejního prezidenta Oldřicha Martinů, aby po novém roce po jeho boku koordinoval bezpečnostní opatření během našeho předsednictví Evropské unii.