Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Zdravím tě, jelikož toto téma je stále žhavé a věřím, že nějakou sviňárnu ještě vymyslí, bylo by dobré opět spojit síly. Již jsem byl v balíku žalob proti poloviční valorizaci, protože nás šoupli dle nového zák. o sl. poměru, ale baba právnička to celé zhnojila!!!! Následně jsme se snažili jít vlastní cestou a několik z nás, co máme k sobě blíž (geograficky) jsme se spojili s pol. veteránem a vypadalo to slušně, ale jelikož naše současná práce nás požírá, není čas se tomu věnovat na plné pecky. Další naděje byla na http://www.pravoaspravedlnost.estranky.cz/ , ale dle názoru veterána ne správná cesta. Je velká škoda, že z takového množství rentiérů se odvolala jenom hrstka, odhaduji cca. 100 lidí. Nikomu nevadí, že ho okrádají a věřím , že má někdo blízko k právníkovi, který by pomohl vnést do tohoto sporu správný směr. Bohužel nejsme ani schopni vybrat mezi rentiéry sumu peněz na potřebné náhrady. Tvůj postřeh budu adresovat spolubojovníkům. Kdyby jsi měl něco zajímavého můžeš poslat e-mail na bojprotimv@seznam.cz Měj se fajn a mnoho štěstí v boji za spravedlností, která v této zemi není.

Vy jste teda bojovníci!!! Hahaha :-) Hájit se sami neumíte, právníka si sehnat taky neumíte, držet pospolu taky neumíte... Co vy poldi vlastně umíte???

Nejsme napojeni na mafii vosle!

Ahoj. Mám u soudu podány tři žaloby týkajicí se výše příspěvku za službu a odchodného a týkajicí se aplikace zákona 361/2003 Sb. (poloiviční valorizace) na osoby pobírající příspěvek za službu. Jsem přesvědčen o tom, že všechny spory vyhraju a pak by nám všem měli vrátit příspěvky za službu místo současných vysluhových příspěvků, které se valorizují poloviční částkou. V případě úspěchu budou moci všichni poškození, pokud budou v zákonné lhůtě, požádat o obnovu řízení podle správního řádu. Žaloby jsem si po zkušenostech s babou právnici raději vypracoval a podal sám. Myslím, že to s tou sbírkou na právní zastoupení byl od samotného začátku promyšlený podvod organizovaný MV, když navíc k stránkám, na kterých se sbírka a zastupování domlouvalo, odkazovaly tyto langerovy stránky na: http://www.langer.cz/public/diskuse.php?r=12274&page=3

Jestli to bude jenom trochu možné, podávej info. Jsme na podobné cestě a dám ti také případné informace. J

dej do vyhledávače. Obchod s českými vízy ve Lvově sype kamarádovi velvyslance Bašty. Zasvědcení ví. Peking

"Sekyra: Ty tlaky Skansky jsou obrovský. Nedalo by se s tím něco dělat?
Langer: Chtělo by to získat čas. (...) Slibuji, že budu honit toho náměstka od Mertlíka." No snad mu ho už vyhonil,

to jo, myslim že mu to šlo dobře... :-DDD Teď ho Íčkovi honěj zase jiní vychcánci...

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1126672097-otazky-vaclava-m oravce/208411030510914-14.09.2008-13:05.html

Kdo se díval na cca.21 min. a dál tak to je hnus, falešný člověk, pokud se otevře pandořina skříňka s výsluhami,tak bude zřejmě do Štrasburgu hromadná žaloba,výsluhy jsou totiž v celé EU.

nejsou!!!!!!!!!!!!!!

jsou

Ano jsou a většinou v daleko větší míře.

V SRN nejsou,tam jsou jen ve službě bez daní

V SRN právě jsou

Budu se držet problematiky služebních poměrů a uvedu pro webové „odborníky“ na výsluhové systémy pár příkladů k výsluhovým důchodům z blízkého, i vzdálenějšího „okolí“. AČR, maximum 55%, výjimečně 60%. Policie SR vznik nároku na základ po 15 letech, maximum po 30 letech 60%. Rakousko: základ po 10 letech, max. 80%. Belgie základ 10 let, max. 77%. Itálie základ po 15 letech, max. 47%. Maďarsko: základ po 25 letech, ale hned 65%, max. 83%. Německo základ po 10 letech 35%, max. 75%, V.Británie základ po 16 letech, max. 48,5%, USA základ po 20 letech 20%, max. 75%. Kromě AČR, kde jsem čerpal z § 133 zákona 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, vše ostatní viz „Důchodové pojištění speciálních skupin v zahraničí“, Mgr. Markéta Vylítová, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, PaM 13/2002.

?!?!?!

www.idnes.cz

A jak v roce 2000 tehdejší místopředseda Sněmovny lobboval? Říká, že se sešel pouze s jedním z bossů IPB, Liborem Procházkou. Mrázek a Sekyra se však bavili o mnohem větší podpoře včetně tlaku na ostatní politiky. A policejní odposlechy hovorů mezi Langerem a Sekyrou jim alespoň částečně dávají za pravdu.

Sekyra: Ty tlaky Skansky jsou obrovský. Nedalo by se s tím něco dělat?
Langer: Chtělo by to získat čas. (...) Slibuji, že budu honit toho náměstka od Mertlíka.

Langer je tak vedle Vlastimila Tlustého druhým vlivným politikem ODS, který se – byť možná nevědomě – angažoval v důležitém obchodu na stejné straně jako boss Mrázek.

"Íčko je skleslý"
V únoru 2000 se Sekyra svěřoval Mrázkovi, že dostal důležitou informaci o tom, že část akcií IPS chce jedna firma (Spořitelní investiční společnost - SIS) prodat konkurenci: Skansce. Když se ho Mrázek zeptal, odkud to ví, Sekyra odpověděl: "Řekl mi to Íčko." Mrázek se podle toho zařídil a začal vyvíjet nátlak na vedení SIS. Ta pak akcie prodala Sekyrovi.

Když měli poté Sekyra a Mrázek problém s Komerční bankou, která se akcie IPS zdráhala prodat, přišel na scénu opět Langer. "Íčko bude mluvit s tím nejvyšším od nich. Slíbil to. To by mohlo pomoct," říkal Sekyra Mrázkovi.

Šéfem Komerční banky byl Jan Kollert. Sekyrovi se tehdy podařilo "zázračně" soutěž vyhrát. A Šafranko to v jednom odposlechu řekl Mrázkovi jasně: "Ale kdyby nebyli Téčko, Íčko a Vodník (Tlustý, Langer a Šlouf), tak to měl Sekyra složité."

Poslanec Vlastimil Tlustý, s nímž byl Šafranko v úzkém kontaktu na přímý pokyn Mrázka, byl dalším důležitým spojencem celého projektu. V březnu 2000 však přišly problémy se získáním úvěru 1,5 miliardy korun na akcie IPS u Investiční a Poštovní banky (IPB). Langerovi šlo o Sekyrův úspěch tak moc, až z něj měli občas všichni aktéři pocit, že to prožívá, jako by mu šlo o život.

Třeba v únoru 2000, když se dozvěděli, že IPB nechce úvěr povolit.
Mrázek: "Mě už ta sranda stála přes sedm milionů (a úvěr nikde)."
Šafranko: "A říkal jsi Sekyrovi, aby zavolal Íčka (Langera)?"
Mrázek: "Už s ním mluvil. Íčko je z toho skleslý."

Jednou dokonce museli Langera v jeho aktivitách krotit. Byl až příliš aktivní a upozorňoval na sebe.
Sekyra: "Volal mi Íčko, ale řekl jsem mu, ať teď nic nedělá, že je teď potřeba zleva (lobbování přes ČSSD)."
Mrázek: "On udělá opravdu hodně, ale teď to chce klid."

Mrázek měl občas lepší informace o Langerových krocích než sám Sekyra. Ve čtvrtek 24. února 2000 to bylo zjevné z tohoto hovoru:
Sekyra: "Volal Procházka (náměstek IPB), že je proti (úvěru)."
Mrázek: "Jsem to tušil. Íčko mu bude volat."

A za nějaký čas zase Mrázek říkal: "Kdyby něco, tak Íčko zavolá přímo do Nomury (majitelům IPB) a Téčko (Tlustý) bude taky v pohotovosti."

"Pozor na zalejvání Íčka"
Bylo zvláštní, s jakou péčí se Mrázek staral o "své koně" ve vysoké politice. Z jednoho hovoru vyplynulo, že měl strach, aby Tlustému a Langerovi nedal někdo úplatek a nezískal je tak na svou stranu.

Mrázek: "Ještě se může stát, že Téčka a Íčka někdo zaleje (uplatí), ale tomu se nedá zabránit. Kdyby nějaká nabídka padla, tak ať na vyjednávání dají tebe, ať tam nechodějí sami."
Šafranko: "Oni můžou mít i jiné kamarády, nejenom mě."
Mrázek: "Upozorni ho (Tlustého) na to možné zalejvání. To je pravděpodobné. Ať si dá pozor. Může to být nalíčené. Takže abys u toho byl radši ty."
Šafranko: "Ráno ho odchytnu."
Mrázek: "Ať si dá pozor i Íčko."

Sekyra nestačil projekt dotáhnout do konce. V červnu 2000 zkrachovala IPB a bylo po penězovodu. Policie pak dostala zákaz případ vyšetřovat. Téčko a Íčko se však po letech vrátili na scénu. Jeden (Tlustý) byl ministrem financí, druhý je nyní ministrem vnitra.

Ach jo, lituji policajta, který bude zase nucen prověřovat oznámení o úniku odposlechů. Naštěstí takových oznámení byla řada, ale stejně nikdo nikdy nic nevyšetřil. Je dobře, že v tomto státě jsou poměrně slušní novináři a své zdroje neprozrazují, a to ani na hrubý nátlak některých pracovníků MV.

Ivane... to bude vývar za to co se Ti podařilo udělat s policiíí... cóóó.... kapříku

Bude nutno zvážit, zda se takovým protizákonným jednáním nedopustili služební funkcionáři bezpečenostního sbotu a ředitel OSZ MV trestného činu poškozování cizích práv a zneužití pravomoci veřejného činitele. Já osobně mám důkaz o tom, že takto jedenali úmyslně, neboť jsem je na protiprávní jednání písemně upozorňoval a písemnost byla doporučena do vlastních rukou služebnímu funkcionáři. Jen bych s tím potřeboval píchnout, např. nějakým příslušníkem bezpečnostního sboru, který se nebojí a vadí mu nespravedlnost a bezpráví. email: jiri. ladislav@seznam.cz

Pro rentiéry: U Nejvyššího správního soudu v Brně vyšel rozsudek týkající se výpočtu příspěvku za službu podle zákona č. 186/1992 Sb. a podle vyhlášky 287/2002 Sb., kde je uvedeno, že výpočet posledního hrubého měsíčního příjmu podle vyhlášky, kterou si vydalo samo ministerstvo vnitra, je nezákonný. Opět nás ministerstvo vnitra v čele s Langerem a ředitelem odboru sociálního zabezpečení MV, JUDr. Blažkem okradlo. (HOVADA)

poslední hrubý měsíční výdělek jsem měl podstatně vyšší než ostatní výdělky a to z důvodu směnnosti a příplatků.... tzn. že bych měl brát rentu dle tohoto příjmu?

Samozřejmě. Ovšem pozor, jedná se pouze o příspěvek za službu a odchodné náležijící podle zákona 186/1992 Sb. Pokud se se zlodějama nesoudíš tak jako já nebo kolega z F-M, tak budeš muset požádat o obnovu řízení a jako důkaz použít tento rozsudek.
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=16424&myWord=příspěvek%20za%2 0službu

Prosim tě, Chytry z Nitry zajímal by mne ten rozsudek NSS. A na tom linku nemůžu nic najít, nemohl by jsi sem dát jinej odkaz.Taky končím.

Zdravím tě, jelikož toto téma je stále žhavé a věřím, že nějakou sviňárnu ještě vymyslí, bylo by dobré opět spojit síly. Již jsem byl v balíku žalob proti poloviční valorizaci, protože nás šoupli dle nového zák. o sl. poměru, ale baba právnička to celé zhnojila!!!! Následně jsme se snažili jít vlastní cestou a několik z nás, co máme k sobě blíž (geograficky) jsme se spojili s pol. veteránem a vypadalo to slušně, ale jelikož naše současná práce nás požírá, není čas se tomu věnovat na plné pecky. Další naděje byla na http://www.pravoaspravedlnost.estranky.cz/ , ale dle názoru veterána ne správná cesta. Je velká škoda, že z takového množství rentiérů se odvolala jenom hrstka, odhaduji cca. 100 lidí. Nikomu nevadí, že ho okrádají a věřím , že má někdo blízko k právníkovi, který by pomohl vnést do tohoto sporu správný směr. Bohužel nejsme ani schopni vybrat mezi rentiéry sumu peněz na potřebné náhrady. Tvůj postřeh budu adresovat spolubojovníkům. Kdyby jsi měl něco zajímavého můžeš poslat e-mail na bojprotimv@seznam.cz Měj se fajn a mnoho štěstí v boji za spravedlností, která v této zemi není.

pokud Ti to nejde, tak si na stránkách nejvyššího správního soudu otevři rozhodovací činnost, dále rozhodnutí a do vyhledávaní podle textu zadej příspěvek za službu a vyjedou Ti všechny rozhodnutí týkající se příspěvku za službu. mj. tam je i rozsudek jak MV okradlo důchodce, když jim nezákonně vzali příspěvek za službu a na místo něho jim dali starobní důchody.

vždycky sem byl volič ODS, co se tedka děje mě utvrzuje v tom, že když je někdo moc dlouho u moci prostě začne hnít. to se bohužel děje i ted, budu vás volit i dál ale doufám že dostanete na frak a vzpamatujete se. vystřídání na jedno období by vám neuškodilo...škoda, profesionální politici by se takto chovat neměli. sakra..

Tím, že budeš volit dál ODS bych se moc nechlubil, takovou sebranku co tam teď je, to nemá obdoby. Nechápu Tě, ale je to Tvoje rozhodnutí. Podle politologů mají stálou voličskou základnu komunisti a ODS. Zmrdi jako zmrdi. Na rozdíl od Tebe se statisíce lidí stydí, že volili ODS.

Přestaňte už konečně fňukat! Jste firma uplakánků.

Už jsi to zde psal cca 20 krát a i když je " opakavání matka moudrosti ", tvá inteligentní informace nic nepřináší.

My jsme firma uplakánků, a ty jsi debil. Nic si z toho nedělej, každej jsme nějakej :-DDD