1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Zdravím tě, jelikož toto téma je stále žhavé a věřím, že nějakou sviňárnu ještě vymyslí, bylo by dobré opět spojit síly. Již jsem byl v balíku žalob proti poloviční valorizaci, protože nás šoupli dle nového zák. o sl. poměru, ale baba právnička to celé zhnojila!!!! Následně jsme se snažili jít vlastní cestou a několik z nás, co máme k sobě blíž (geograficky) jsme se spojili s pol. veteránem a vypadalo to slušně, ale jelikož naše současná práce nás požírá, není čas se tomu věnovat na plné pecky. Další naděje byla na http://www.pravoaspravedlnost.estranky.cz/ , ale dle názoru veterána ne správná cesta. Je velká škoda, že z takového množství rentiérů se odvolala jenom hrstka, odhaduji cca. 100 lidí. Nikomu nevadí, že ho okrádají a věřím , že má někdo blízko k právníkovi, který by pomohl vnést do tohoto sporu správný směr. Bohužel nejsme ani schopni vybrat mezi rentiéry sumu peněz na potřebné náhrady. Tvůj postřeh budu adresovat spolubojovníkům. Kdyby jsi měl něco zajímavého můžeš poslat e-mail na bojprotimv@seznam.cz Měj se fajn a mnoho štěstí v boji za spravedlností, která v této zemi není.

Vy jste teda bojovníci!!! Hahaha :-) Hájit se sami neumíte, právníka si sehnat taky neumíte, držet pospolu taky neumíte... Co vy poldi vlastně umíte???

Nejsme napojeni na mafii vosle!

Ahoj. Mám u soudu podány tři žaloby týkajicí se výše příspěvku za službu a odchodného a týkajicí se aplikace zákona 361/2003 Sb. (poloiviční valorizace) na osoby pobírající příspěvek za službu. Jsem přesvědčen o tom, že všechny spory vyhraju a pak by nám všem měli vrátit příspěvky za službu místo současných vysluhových příspěvků, které se valorizují poloviční částkou. V případě úspěchu budou moci všichni poškození, pokud budou v zákonné lhůtě, požádat o obnovu řízení podle správního řádu. Žaloby jsem si po zkušenostech s babou právnici raději vypracoval a podal sám. Myslím, že to s tou sbírkou na právní zastoupení byl od samotného začátku promyšlený podvod organizovaný MV, když navíc k stránkám, na kterých se sbírka a zastupování domlouvalo, odkazovaly tyto langerovy stránky na: http://www.langer.cz/public/diskuse.php?r=12274&page=3

Jestli to bude jenom trochu možné, podávej info. Jsme na podobné cestě a dám ti také případné informace. J

dej do vyhledávače. Obchod s českými vízy ve Lvově sype kamarádovi velvyslance Bašty. Zasvědcení ví. Peking

"Sekyra: Ty tlaky Skansky jsou obrovský. Nedalo by se s tím něco dělat?
Langer: Chtělo by to získat čas. (...) Slibuji, že budu honit toho náměstka od Mertlíka." No snad mu ho už vyhonil,

to jo, myslim že mu to šlo dobře... :-DDD Teď ho Íčkovi honěj zase jiní vychcánci...

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1126672097-otazky-vaclava-m oravce/208411030510914-14.09.2008-13:05.html

Kdo se díval na cca.21 min. a dál tak to je hnus, falešný člověk, pokud se otevře pandořina skříňka s výsluhami,tak bude zřejmě do Štrasburgu hromadná žaloba,výsluhy jsou totiž v celé EU.

nejsou!!!!!!!!!!!!!!

jsou

Ano jsou a většinou v daleko větší míře.

V SRN nejsou,tam jsou jen ve službě bez daní

V SRN právě jsou

Budu se držet problematiky služebních poměrů a uvedu pro webové „odborníky“ na výsluhové systémy pár příkladů k výsluhovým důchodům z blízkého, i vzdálenějšího „okolí“. AČR, maximum 55%, výjimečně 60%. Policie SR vznik nároku na základ po 15 letech, maximum po 30 letech 60%. Rakousko: základ po 10 letech, max. 80%. Belgie základ 10 let, max. 77%. Itálie základ po 15 letech, max. 47%. Maďarsko: základ po 25 letech, ale hned 65%, max. 83%. Německo základ po 10 letech 35%, max. 75%, V.Británie základ po 16 letech, max. 48,5%, USA základ po 20 letech 20%, max. 75%. Kromě AČR, kde jsem čerpal z § 133 zákona 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, vše ostatní viz „Důchodové pojištění speciálních skupin v zahraničí“, Mgr. Markéta Vylítová, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, PaM 13/2002.

?!?!?!

www.idnes.cz

A jak v roce 2000 tehdejší místopředseda Sněmovny lobboval? Říká, že se sešel pouze s jedním z bossů IPB, Liborem Procházkou. Mrázek a Sekyra se však bavili o mnohem větší podpoře včetně tlaku na ostatní politiky. A policejní odposlechy hovorů mezi Langerem a Sekyrou jim alespoň částečně dávají za pravdu.

Sekyra: Ty tlaky Skansky jsou obrovský. Nedalo by se s tím něco dělat?
Langer: Chtělo by to získat čas. (...) Slibuji, že budu honit toho náměstka od Mertlíka.

Langer je tak vedle Vlastimila Tlustého druhým vlivným politikem ODS, který se – byť možná nevědomě – angažoval v důležitém obchodu na stejné straně jako boss Mrázek.

"Íčko je skleslý"
V únoru 2000 se Sekyra svěřoval Mrázkovi, že dostal důležitou informaci o tom, že část akcií IPS chce jedna firma (Spořitelní investiční společnost - SIS) prodat konkurenci: Skansce. Když se ho Mrázek zeptal, odkud to ví, Sekyra odpověděl: "Řekl mi to Íčko." Mrázek se podle toho zařídil a začal vyvíjet nátlak na vedení SIS. Ta pak akcie prodala Sekyrovi.

Když měli poté Sekyra a Mrázek problém s Komerční bankou, která se akcie IPS zdráhala prodat, přišel na scénu opět Langer. "Íčko bude mluvit s tím nejvyšším od nich. Slíbil to. To by mohlo pomoct," říkal Sekyra Mrázkovi.

Šéfem Komerční banky byl Jan Kollert. Sekyrovi se tehdy podařilo "zázračně" soutěž vyhrát. A Šafranko to v jednom odposlechu řekl Mrázkovi jasně: "Ale kdyby nebyli Téčko, Íčko a Vodník (Tlustý, Langer a Šlouf), tak to měl Sekyra složité."

Poslanec Vlastimil Tlustý, s nímž byl Šafranko v úzkém kontaktu na přímý pokyn Mrázka, byl dalším důležitým spojencem celého projektu. V březnu 2000 však přišly problémy se získáním úvěru 1,5 miliardy korun na akcie IPS u Investiční a Poštovní banky (IPB). Langerovi šlo o Sekyrův úspěch tak moc, až z něj měli občas všichni aktéři pocit, že to prožívá, jako by mu šlo o život.

Třeba v únoru 2000, když se dozvěděli, že IPB nechce úvěr povolit.
Mrázek: "Mě už ta sranda stála přes sedm milionů (a úvěr nikde)."
Šafranko: "A říkal jsi Sekyrovi, aby zavolal Íčka (Langera)?"
Mrázek: "Už s ním mluvil. Íčko je z toho skleslý."

Jednou dokonce museli Langera v jeho aktivitách krotit. Byl až příliš aktivní a upozorňoval na sebe.
Sekyra: "Volal mi Íčko, ale řekl jsem mu, ať teď nic nedělá, že je teď potřeba zleva (lobbování přes ČSSD)."
Mrázek: "On udělá opravdu hodně, ale teď to chce klid."

Mrázek měl občas lepší informace o Langerových krocích než sám Sekyra. Ve čtvrtek 24. února 2000 to bylo zjevné z tohoto hovoru:
Sekyra: "Volal Procházka (náměstek IPB), že je proti (úvěru)."
Mrázek: "Jsem to tušil. Íčko mu bude volat."

A za nějaký čas zase Mrázek říkal: "Kdyby něco, tak Íčko zavolá přímo do Nomury (majitelům IPB) a Téčko (Tlustý) bude taky v pohotovosti."

"Pozor na zalejvání Íčka"
Bylo zvláštní, s jakou péčí se Mrázek staral o "své koně" ve vysoké politice. Z jednoho hovoru vyplynulo, že měl strach, aby Tlustému a Langerovi nedal někdo úplatek a nezískal je tak na svou stranu.

Mrázek: "Ještě se může stát, že Téčka a Íčka někdo zaleje (uplatí), ale tomu se nedá zabránit. Kdyby nějaká nabídka padla, tak ať na vyjednávání dají tebe, ať tam nechodějí sami."
Šafranko: "Oni můžou mít i jiné kamarády, nejenom mě."
Mrázek: "Upozorni ho (Tlustého) na to možné zalejvání. To je pravděpodobné. Ať si dá pozor. Může to být nalíčené. Takže abys u toho byl radši ty."
Šafranko: "Ráno ho odchytnu."
Mrázek: "Ať si dá pozor i Íčko."

Sekyra nestačil projekt dotáhnout do konce. V červnu 2000 zkrachovala IPB a bylo po penězovodu. Policie pak dostala zákaz případ vyšetřovat. Téčko a Íčko se však po letech vrátili na scénu. Jeden (Tlustý) byl ministrem financí, druhý je nyní ministrem vnitra.

Ach jo, lituji policajta, který bude zase nucen prověřovat oznámení o úniku odposlechů. Naštěstí takových oznámení byla řada, ale stejně nikdo nikdy nic nevyšetřil. Je dobře, že v tomto státě jsou poměrně slušní novináři a své zdroje neprozrazují, a to ani na hrubý nátlak některých pracovníků MV.

Ivane... to bude vývar za to co se Ti podařilo udělat s policiíí... cóóó.... kapříku

Bude nutno zvážit, zda se takovým protizákonným jednáním nedopustili služební funkcionáři bezpečenostního sbotu a ředitel OSZ MV trestného činu poškozování cizích práv a zneužití pravomoci veřejného činitele. Já osobně mám důkaz o tom, že takto jedenali úmyslně, neboť jsem je na protiprávní jednání písemně upozorňoval a písemnost byla doporučena do vlastních rukou služebnímu funkcionáři. Jen bych s tím potřeboval píchnout, např. nějakým příslušníkem bezpečnostního sboru, který se nebojí a vadí mu nespravedlnost a bezpráví. email: jiri. ladislav@seznam.cz

Pro rentiéry: U Nejvyššího správního soudu v Brně vyšel rozsudek týkající se výpočtu příspěvku za službu podle zákona č. 186/1992 Sb. a podle vyhlášky 287/2002 Sb., kde je uvedeno, že výpočet posledního hrubého měsíčního příjmu podle vyhlášky, kterou si vydalo samo ministerstvo vnitra, je nezákonný. Opět nás ministerstvo vnitra v čele s Langerem a ředitelem odboru sociálního zabezpečení MV, JUDr. Blažkem okradlo. (HOVADA)

poslední hrubý měsíční výdělek jsem měl podstatně vyšší než ostatní výdělky a to z důvodu směnnosti a příplatků.... tzn. že bych měl brát rentu dle tohoto příjmu?

Samozřejmě. Ovšem pozor, jedná se pouze o příspěvek za službu a odchodné náležijící podle zákona 186/1992 Sb. Pokud se se zlodějama nesoudíš tak jako já nebo kolega z F-M, tak budeš muset požádat o obnovu řízení a jako důkaz použít tento rozsudek.
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=16424&myWord=příspěvek%20za%2 0službu

Prosim tě, Chytry z Nitry zajímal by mne ten rozsudek NSS. A na tom linku nemůžu nic najít, nemohl by jsi sem dát jinej odkaz.Taky končím.

Zdravím tě, jelikož toto téma je stále žhavé a věřím, že nějakou sviňárnu ještě vymyslí, bylo by dobré opět spojit síly. Již jsem byl v balíku žalob proti poloviční valorizaci, protože nás šoupli dle nového zák. o sl. poměru, ale baba právnička to celé zhnojila!!!! Následně jsme se snažili jít vlastní cestou a několik z nás, co máme k sobě blíž (geograficky) jsme se spojili s pol. veteránem a vypadalo to slušně, ale jelikož naše současná práce nás požírá, není čas se tomu věnovat na plné pecky. Další naděje byla na http://www.pravoaspravedlnost.estranky.cz/ , ale dle názoru veterána ne správná cesta. Je velká škoda, že z takového množství rentiérů se odvolala jenom hrstka, odhaduji cca. 100 lidí. Nikomu nevadí, že ho okrádají a věřím , že má někdo blízko k právníkovi, který by pomohl vnést do tohoto sporu správný směr. Bohužel nejsme ani schopni vybrat mezi rentiéry sumu peněz na potřebné náhrady. Tvůj postřeh budu adresovat spolubojovníkům. Kdyby jsi měl něco zajímavého můžeš poslat e-mail na bojprotimv@seznam.cz Měj se fajn a mnoho štěstí v boji za spravedlností, která v této zemi není.

pokud Ti to nejde, tak si na stránkách nejvyššího správního soudu otevři rozhodovací činnost, dále rozhodnutí a do vyhledávaní podle textu zadej příspěvek za službu a vyjedou Ti všechny rozhodnutí týkající se příspěvku za službu. mj. tam je i rozsudek jak MV okradlo důchodce, když jim nezákonně vzali příspěvek za službu a na místo něho jim dali starobní důchody.

vždycky sem byl volič ODS, co se tedka děje mě utvrzuje v tom, že když je někdo moc dlouho u moci prostě začne hnít. to se bohužel děje i ted, budu vás volit i dál ale doufám že dostanete na frak a vzpamatujete se. vystřídání na jedno období by vám neuškodilo...škoda, profesionální politici by se takto chovat neměli. sakra..

Tím, že budeš volit dál ODS bych se moc nechlubil, takovou sebranku co tam teď je, to nemá obdoby. Nechápu Tě, ale je to Tvoje rozhodnutí. Podle politologů mají stálou voličskou základnu komunisti a ODS. Zmrdi jako zmrdi. Na rozdíl od Tebe se statisíce lidí stydí, že volili ODS.

Přestaňte už konečně fňukat! Jste firma uplakánků.

Už jsi to zde psal cca 20 krát a i když je " opakavání matka moudrosti ", tvá inteligentní informace nic nepřináší.

My jsme firma uplakánků, a ty jsi debil. Nic si z toho nedělej, každej jsme nějakej :-DDD