Díval jsem se na pořad s MV na ČT 24, kde byl rozhovor s Nejvyšší státní zástupkyní p. Veseckou. Přeji si jediné. Kéž by měl policista ve svém nejvyšším vedení takové zastání, jako státní zastupce v této paní. O tom se nám může jen zdát.

Drahé Íčko, doufám, že budeš 1.10. v práci a zbaběle neujedeš na nějaké "neodkladné" jednání. Teď jsem si uvědomil, že nebyla v Praze již dlouho (naposledy 23.5. 1618) žádná defenestrace ............. To zavání osudovou osmičkou ...................

Bingóóóó

4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Věřím, že žijeme v právním státě a děkuji soudům, že jsou nad věcí a rozhodují spravedlivě.

Vyhláška 287/2002 Sb., byla zrušena dne 1. ledna 2007 zrušovacím ustanovením zákona 361/2003 Sb. Toto svinstvo MV se týká jen příspěvků za službu přiznaných podle zákona 186/1992 Sb. a je důkazem o tom, že nás ministerstvo vnitra touto vyhláškou protizákonně okrádalo. Problém je v tom, že jim za toto okrádání nehrozí žádné sankce a vesele to budou do nekonečna zkoušet dál. (ačkoliv se podle mého názoru jedná o TČ poškozování cizích práv příp. zneužití pravomoci veřejného činitele)

for CH z N
Prosím tě nevíš jestli v současné chvíli PP postupuje ještě podle zmiňované vyhlášky. Ptal jsem se p. Klim... z PP , ale ta mlží. Ale alespoň potvrzuje, že na PP o rozsudku NSS vědí

takže to znamená, že nám ty výsluhy, pokud dám žalobu, dorovnají?...já měl taky podstatně vyšší poslední hrubý příjem jako průměr :-(

Podle kterého zákona jste ukončili služební poměr?

pro CH z N ...... bych musel někde pohledat, ale skončil jsem ted v dubnu, bych řekl, že spíš podle 186/92.

for CH z N
Končím k 31.10. 2008 po 14 letech, podle 186. Právě proto jsem to zjišťoval na PP a paní co to má na starost mlží a mlží.
Jinak na služebních compech je docela slušná cenzura. Nejde posílat reakce do této diskuse.

Pokud odcházíte nebo jste již odešli podle zákona č. 186/1992 Sb., tak máte nárok na to, aby vám byl i příspěvek za službu vyměřen podle tohoto zákona - § 117 odst. 1,2. Dejte si dobrý pozor na to, co zlodějům při odchodu podepisujete a nic jim nevěřte. Mně a mým kolegům předložili zaměstnanci finančně plánovacího odboru k podpisu již vypsanou žádost o příspěvek za službu, kde byly položky s příjmy již dopředu vypsané, a to podle zlodějské vyhlášky 287/2002 Sb., s tím, že pokud takto vypsanou žádost nepodepíšu, tak mi nebude příspěvek za službu přiznán. Pravděpodobně jsem byl sám, kdo jim takto vypsanou žádost nepodepsal.

http://zpravy.idnes.cz/predseda-policejnich-odboru-chce-zrusit-r ijnovou-demonstraci-pbi-/domaci.asp?c=A080926_195549_domaci_mam< br />

a zase s vámi vydupali

:-)))

Proč brepto, dostaneš 480 Kč, tedy jestli máš průměrnej plat, a musí ti to stačit. Já bych ti nedal ani to, brebto.

a z čeho bys to dával, brepto. Ty jsi rád, že ti přijde sociálka. Nějakých 480,- si mohou strčit někam, nejde mi o peníze, to je to poslední. Chci fungující bezpečnostní složky, personálně obsazené kvalitními a poctivými lidmi. Sice je obtížné z naší společnosti takové vybrat, ale snažit se budu i nadále. I bez "tvých" 480,-Kč

No, když myslíš ...Ale mě je dobře, já mám plat dobrej, nebrečím tady.

za 1) nikdy jsem zde nebrečel, jen konstatuji realitu
za 2) plat mám také slušný, ikdyž by mohl být na Prahu lepší
za 3) každá koruna z platu je poctivě odsloužena a není zadarmo.

Pokud si ty myslíš opak, tak ti nic nebrání nastoupit k BS a jít si pro ty nehorázné peníze zadarmo. Stačí splnit osekané vstupní podmínky, projít zkráceným policejním školstvím a zapadnou do poloprázdných OOP, MOP, případně SKPV po republice. Míst je opravdu volných až až.

Měl bojovat s organizovaným zločinem, místo toho si špinavé peníze dával do svých kapes. Právo píše o elitním policejním detektivovi z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, kterého vyšetřuje Inspekce ministra vnitra. Už byl obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele a zpronevěry.

ÍČKO A PLATY
Dnes večer jsem navštívil webové stránky Městské policie Brno, konkrétně odkaz Informace pro uchazeče ozaměstnání a byj jsem docela velice zklamán když jsem se dozvěděl, že strážník městské policie je více ohodnocen za svou odvedenou práci jak policista PČR. Dnes se už nedivím, že o naše povolání nemá nikdo zájem. Myslíte že se to někdy změní?

U MP sloužím osmým rokem a peníze jsou tam celkem dobré, to je pravda. Na druhou stranu my nemáme výsluhu a každé tři roky musíme absolvovat zkoušku z právního minima před komisí MV, což není žádná sranda. Jsou to celkem nervy. Když zkoušku a ani opravky neuděláme, tak letíme a nikdo se s námi nebaví. Co se týká vzdělání, tak (alespoň u nás) musí mít všichni střední školu a dříve nastupující strážníci bez SŠ si ji musí všichni dodělat. I já před časem uvažoval o nástupu k PČR, ale za ty peníze
( alespoň první roky) se sloužit opravdu nedá. Mám rodinu, kterou musím uživit a ne žít jako žebráci. Jinak vám všem držím palce, ať to s Ivanem vydržíte. Ahoj

dopis ministra vnitra ze dne 26.10.2007, který byl zveřejněn prostřednictvím intranetu Policie ČR.

Všem příslušníkům bezpečnostních sborů! Se souhlasem ministra vnitra níže zveřejňujeme dopis ministra vnitra ze dne 26.10.2007, který byl zveřejněn prostřednictvím intranetu Policie ČR. I když je dopis ministra určen především hasičům a policistům týká se všech příslušníků bezpečnostních sborů, neboť i mezi příslušníky celní správy a vězeňské služby se čas od času šíří nepravdivé informace týkající se výsluhových příspěvků. Pro zpřesnění uvádíme, že žádné změny se nepřipravují ani v souvislosti s integrací celní a daňové správy.



Vážení příslušníci bezpečnostních sborů, (policisté, hasiči)

vím, že se mezi vámi objevily nepodložené informace, nepravdy a fámy, týkající se údajného rušení výsluhových příspěvků, jejich omezování či zdaňování, které jsou podávány jako zaručeně pravdivé.

Chápu, že informace tohoto typu ve vás vyvolávají obavy a proto považuji za důležité tímto dopisem vaše obavy rozptýlit, neboť Ministerstvo vnitra žádné takové kroky nechystá a ani o nich neuvažuje. Ujišťuji vás, že i v případě, že by se takové návrhy objevily jako poslanecká iniciativa (v této chvíli žádné takové návrhy ale nejsou), budu razantně vystupovat proti takovým návrhům a bránit jejich přijetí.

Na základě dohody učiněné při jednání s odborovými organizacemi zastupujícími příslušníky bezpečnostních sborů byla vytvořena expertní pracovní skupina pro novelizaci zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V této pracovní skupině jsou zastoupeny právě i zástupci odborových organizací, kteří rovněž mohou potvrdit, že informace o tom, že se chystá rušení výsluhových příspěvků či jejich další omezování, nejsou pravdivé.

Výsluhové příspěvky považuji za nedílnou součást odměňování a motivace příslušníků bezpečnostních sborů, za důležitý prvek služby jako celoživotního poslání a motivace odvádět profesionální práci. Z tohoto důvodu návrhy na rušení, omezování či zdanění výsluh nepřipravuji, nepodporuji a připravovat ani podporovat nebudu.


Přeji vám hodně štěstí a úspěchů ve vaší namáhavé a odpovědné práci a nám všem odolnost proti takovým fámám a tlakům, které cíleně směřují k vyvolání nejistoty a destabilizaci v bezpečnostních sborech.



S pozdravem

MUDr.Mgr. Ivan Langer,
ministr vnitra ČR

On sice Langer nemusí sám žádné úpravy výsluh navrhovat a jít s tí mo parlamentu, ale rádi to za něj navrhnuo poslanci v čele s lidovcem Kalouskem. Tak bude Ivan z obliga a když k tomu dojde, bude nadále říkat já nic, já to nenavrhnul. Prostě z nás dělají zase blbce. Ruce se pro úpravu zvednou a bude jich dost. Ta prasata v Parlamentu a vládě, omlouvám se za to sprosté slovo jedou jen po stranické linii sami na sebe.

omluva za překlep, net kleknul

Teď je to jen o cti. Pane ministře jste čestný člověk ? Až se bude lámat chleba ve vládě a v Parlamentu doufám, že si za svým budete stát.

Co říkáte na toto:http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=16424, že léta jsou policisté okrádáni a toto pokračuje dále i přes rozsudek NSS.

Dnešní MF Dnes." Nový plán: zrušit třetinu úlev - list B, strana 2". Co se má ještě rušit: osvobození výsluh a přídavků na bydlení či odměn za záslužné činy policistů a vojáků. Doufám, že těm, co pořád věří řečem, že se nemá výhledově danit tzv. výsluhový příspěvěk a další náležitosti, konečně pochopí! Nebo nám denní tisk lže? Tomu nevěřím.

Dejte si pozor na ruské agenty. Od doby, kdy se začalo přemýšlet o radaru, o jeho výstavbě, tak jsem začal zakopávat o ruské agenty. Jsou jich plné zastávky, restaurace, náměstí. Jo, když jedete po dálníci, tak ti všichni kolem jsou taky rusáci :-) ... Ta vláda už neví, co by za kravinu vymyslela. Mylím, že Vondra měl našeptávače v američanech. Že ho pozitivně motivovali. Že tak stál o radar, který měl sloužit proti raketám z Koree a Iráku nebo Íránu. No prostě z Íček :-)

co to žvatláš? Zpráva není vlády, ale BIS a je za loňský rok, jestli jsem dobře pochopil. Pokud sleduješ média, musí ti být jasné, že "naše sousední" východní federace zájem na vystavění radaru nemá a od toho se odvíjí kroky, které činí. A nemusíš to okecávat vymyšlenou hrozbou z Iránu nebo Iráku, natož z Koreje...

http://ekonomika.idnes.cz/zakon-pro-rok-2010-ma-zrusit-tretinu-u lev-mimo-jine-slevy-na-stravenky-1ii-/ekonomika.asp?c=A080925_20 5753_ekonomika_abr

Výsluhový příspěvek a příspěvek za službu je dávkou sociálního zabezpečení, kterou vyplácí Orgán sociálního zabezpečení MV a tudíž je dávkou sociálního zabezpečení uvedenou v § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Odchodné je výsluhový nárok, který vyplácí zaměstnavatel - bezpečenostní sbor a je dávkou podle § 4 odst. 1 písm. o) zákona o daních z příjmů. Není však vyloučeno, že si ministerstvo vnitra opět nevyloží případnou novelu zákona o daních z příjmů po svém, jak se stalo již jejich zvykem. Např. když nezákonně používali pro výpočet příspěvku za službu vyhlášku 287/2002 Sb., nezákonně důchodcům odebrali příspěvky za službu a zatím pravděpodobně nezákonně valorizují příspěvky za službu poloviční procentní výměrou důchodů.