Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Dnes jednal Výbor NOS PČR o účasti na demonstraci 1. 10. 2008

Dnes jsme se společně s 1. místopředsedou OS hasičů a místopředsedou UBS zúčastnili jednání Výboru NOS PČR o účasti policistů na demonstraci konané 1. října 2008 od 14.00 hod. před budovou MV. Jednání, kterého jsme se zúčastnili od 10.30 hod. ještě v 17.00 hod. nebylo zakončeno oficiálním stanoviskem NOS PČR k uspořádání protestu. Oficiální stanovisko zveřejníme ihned po jeho doručení na OSH. Pro hasiče platí, že naše stanovisko se nemění, sejdeme se podle původního plánu v 13.45 hod. před budovou ministerstva vnitra.

Zdeněk J. Oberreiter, předseda OS hasičů


29.9.2008

ještě jej pořád dost slušných a poctivých policistů, kteří se uplatit nenechají a přijdou prostestovat proti nespravedlnostem, mizerným podmínkám a propadům platů. Uvedené navýšení v médiích o 4% je sice "hezké", ale nevěřte, že to policisté z přímého výkonu kdy uvidí.

BUDEME TAM S VÁMI!!!!!!!!!!!!!!

Teď hlásili na Nove, že policisté nebudou stávkovat. Platy porostou o 4 %,

a o kterých policistech mluvili, za nás určitě NE!!!!!!!!!!!!!

Ústecký kraj na DEMONSTRACI , aneb z nás žluťácké odbory nikdy nebudou.

Ústecký kraj na DEMONSTRACI , aneb z nás žluťácké odbory nikdy nebudou.
Oznamuji všem kolegyním a kolegům z Ústeckého kraje i touto cestou možnosti dopravy na demonstraci 1.10.2008 (místo odjezdu vždy před požární stanicí) : trasa Šluknov 08:40, Varnsdorf 09:10, Česká Kamenice 09:45, Děčín 10:05, Ústí n.L. Všebořice 10:35, Litoměřice 11:05, Roudnice n.L. 11:30, Praha. Trasa Most 09:30, Chomutov 10:00 hod., Praha. Event. zájemci z řad policistů mohou na nástupiště samozřejmě přijít také. Navíc z Děčína ještě pojede trasu podobnou hasičské i jeden autobus společný UBS-OSH. Jeho jízdní řád i další možnosti dopravy najdete na webu UBS, u tohoto spoje recipročně platí, že jej mohou využít i hasiči.
Nezapomeňte s sebou vzít jakékoliv nástroje pro ozvučení (siréna, píšťalka, klakson a pod.). Na co naopak naprosto zapomeňte, je alkohol,
na to mnozí vč. některých novinářů čekají. A nevěřte řečem, šířeným z policejních zdrojů, že předseda NOSP Štěpánek demonstraci odvolal, takové zrady by se jistě nedopustil, vždyť jako první s iniciativou k demonstraci kvůli propadu reálné mzdy a nepěknému zacházení s policisty přišel právě on a my jsme mu přislíbili pomoc. Nemohl by to udělat ani proto, že jemu sice pod tlakem hrozby demonstrace ministr vnitra a policejní prezident slíbil nárůst pro policii o 4%, s předsedou OSH však ministr vůbec nejednal, i když média informovala o jeho schůzce s předsedy odborových svazů. Pro nás tedy stále platí jen 1,5% jako trest za to, že náš Sbor si přes všechny problémy udržuje plné početní stavy. Toto vše jistě pan kolega Štěpánek ví a proto by nás jistě nepodrazil. Pokud by to ovšem v nějakém podezřele žlutém hnutí mysli udělal, stejně bychom do toho šli a policisté z našeho kraje jistě taky. V odborech a u hasičů vůbec vždy platila solidarita a ne podrazy, ty jsme vždy přenechávali politikům. Nashledanou ve středu ve 14:00 před budovou ministerstva vnitra!!!
Ostatně soudím, že hasiči patří do nejvyšší skupiny rizikového (zvláštního, obzvlášť v našem Sboru) příplatku.
Vladimír Mühlfeit, předseda krajské organizace OSH ústeckého kraje


29.9.2008

Zdravím Vás všechny drazí ještě sloužící kolegové je jedno jestli jste policisti jako já či, hasiči atd. Měli by jsme se všichni zamyslet a uvědomit si, že je rok 2008 a ne rok 2001 kdy nynější tabulkové platy by pro nás všechny byly možná aktuální a dobrou odměnou a motivací za naši práci… Teď tu všichni brečíme a stěžujeme si na naše platy a podmínky v práci vůbec a tak by jsme se jako celek měli spojit a říct těm nahoře jednou provždy DOST!!!! Nechali jsme si mlčky vzít veškeré výhody které naše práce nabízela a já se ptám? Je normální v 21.století pracovat za takovýchto podmínek a pod takovým tlakem a vypětí… A kam až můžeme klesnout? A jen bůh a pan Langer ví, jestli v roce 2009 ještě vůbec někdo z nás dostane nějakou rentu? Dokud budeme mlčet a spoléhat na to že nám někdo hodí pár drobečků ze stolu, tak se dočkáme jen toho, že to v práci i v soukromém životě každého z nás bude je horší a horší, protože si za skromnost, hrdost a čest nikdo z nás chleba nekoupí…

nazdár stávkokazům pitomíííím

Běžte raději na pívo Výý klucííí jednííí pitomíííí :-) :-)
Beztak se jenom ztrapníte....

Protože 85% policistů má strach, mají rodiny, ale nespokojení a otrávení jsou na 100%.

Pohledej rozhodnutí a pokud to máš špatně vyměřeno, tak musíš požádat o obnovu řízení a jako důkaz předložit shora uvedené rozhodnutí NSS ČR. V případě, že by Ti obnovu řízení rozhodnutím zamítli, tak se musíš ve lhůtě odvolat. Odvolání Ti pravděpodobně zamítnou taky. Poté musíš do dvou měsíců od doručení rozhodnutí podat žalobu k Městskému soudu v Praze podle soudního řádu správního. (taky jsem tomu ze začátku moc nerozuměl:-) )

pro CH z N zatím díkec, pohledám to, kuknu na to, kdyžtak sem písnu

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli to co zde nyní chci napsat má vůbec smysl. Nedalo mi to, a tak si to snad někdo přečte.

Jak jsem již dříve uvedl, nepatřím zrovna k nejmladším, ale přesto pro mne nebyl problém se loni zúčastnit dema na fontáně, poslat finanční příspěvek a různě se angažovat ve prospěch naší věci. Nikdy jsem to nedělal proto, abych se zviditelnil, ale proto, že jsem to tak cítil. Ale proč to vše píšu ?

Opět ve svém okolí slyším trapné výmluvy, o tom jak ve středu nemohu, protože musím k lékaři, případně mám službu a pak bych si jí musel nadělávat, nebo dokonce, že vše stejně nemá smysl. Já se ptám. Co pro vás, jechž se uvedené týká, má v životě vůbec ještě smysl ? Koukám, že pro spoustu " také kolegů " je jediným smyslem života, aby pokud možno nemuseli nic řešit, hezky se vezli a hlavně případné problémy nechali na někom jiném, který je za ně vyřeší a oni pak pouze slíznou smetanu. Od mnoha svých rádoby kolegů na anonymních diskuzích i v práci slyším neustálé vznosné kecy, jací jsme srdcaři, a ejhle při prvním vánku jsou najednou velká srdce v kalhotách. Všichni jsou hluší a slepí. Já už opravdu pochybuji, jestli v téhle zemi mám být vůbec na něco hrdej. Celý rok poslouchám na šatně, případně nad tou pověstnou sklenicí piva, nářky nad tím, jak je všechno špatné a co by se mělo dělat. To je ale bohužel tak asi všechno. Když pak příjde možnost alespoň trochu dát svůj názor najevo drtivá většina stáhne ocas mezi nohy, nechce o ničem slyšet, natož se nějak přičinit, typicky českým způsobem se zatáhne do ulity a čeká na to, jak vše dopadne.

Do pr..le, co ještě víc chcete ? Na středeční demonstraci máte garantovanou podporu svých nadřízených, vnitro vám přistaví autobusy až před čumák, ty vás odvezou tam i zpět. To se vám zdá pořád málo ? Já už opravdu nevím, co by se muselo stát, aby jste se konečně zvedli a vzali věci, jež se vás bytostně týkají, do svých rukou ? Někteří by snad drželi klapačku a otočili se zády i kdyby jim mordovali parťáka. To je také jeden z důvodů, proč mám po těch letech kolikrát obavy s některými chytrolíny vůbec sloužit. A největší hrůza na tom je, že se kolikrát jedná o kolegy, kteří nemají ani rodiny, takže nemají co ztratit. Když vidím tu apatyi, nezájem a bezohlednost, chce se mi opravdu někdy se vším praštit, vykašlat se na ně a nechat je ať si nechají kálet na hlavu.

Ještě jednou pro ty, jichž se výše uvedné týká. Zkuste se nad sebou zamyslet, alespoň jednou v životě přestaňte být těmi vyčůranými připosránky zalezlými někde v koutku a zkuste překročit svůj stín. A věřte mi, že stoupnete v ceně u ostatních, především však si začnete vážit více sami sebe a s čistým svědomím se můžete pak kdykoli podívat do zrcadla, aniž by se vám zvedal žaludek. Jo a ještě něco. Při nejmenším dlužíte něco klukům z UBS a některým představitelům NOSP, za jejich dlouhodobou práci a snahu o zlepšení naší situace. A pokud se nemýlím, slušní lidé dluhy splácejí. Vy svůj dluh můžete splatit svojí účastí na Letné. Nezklamejte lidi, kteří pro vás něco udělali.

I ty brebto!:-) Taky rád píšeš, že jo?

CO JE TO UBS ?

je jen začátek, ženatý polda dokáže zajistit aby 6 rodinných příslušníků nevolilo současné moci pány na regionální úrovni. A pokud je 40 tisíc poldů a každý druhý je ženatý tak si sečtěte sami. takže demo jen začátek. Z průzkumu k protektorátu vyplynulo, že 50% bylo pro udržení pohraničí silou. Tak kdy chcete tu lavinu spustit když né teď ?

Pro tebe a tobě podobné ubožáky můj článek nebyl napsán. Reakce provokatérů jsou mi šuma fuk. Článek je adresován pro jinou skupinu lidí než jseš ty a tobě podobní.

A JDEME PO MODRÉ A O ŽEBROTĚ..................

Nasrat, rentičky je třeba zvedat

http://www.osh.cz/clanky.asp?skupina=1&clanek=506

Ing.Burda-NOS PČR: pro všechny
Vážené kolegyně dočetl jsem se zde, že údajně měl předseda NOS PČR někde v rozhlase prohlásit, že demonstrace se ruší. Nevěřím, že by takový krok udělal, protože je stále platný úkol Sjezdu NOS PČR a je platné rozhodnutí Výboru NOS PČR z 22.9.2008, které bylo schváleno témař naprostou většinou hlasů o tom, že NOS PČR se plně účastní demonstrace a plně se podílí na její organizaci.

Proto pokud se nejedná o pouhý něčí výmysl potřebuji aby zde pokud možno okamžitě vyvěsil odkaz kde si lze toto prohlášení JUDr. Štěpánka poslechnout. Do té doby to považuji za pouhou fámu.

S pozdravem Ing. Burda, 1. místopředseda NOS PČR

p.s. A na demonstraci se připravuji i nadále, stejně jako na zítřejší zasedání Výboru NOS PČR.
15:50:20 28. 09. 2008
Klasika hry mladého rozvědčíka

Velice mě to mrzí, ale slyšel jsem to i na radiu Impuls kde mluvil přímo Štěpánek, že nic lepšího se mu vyjednat už nepodaří. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nikdy jsem Štěpánkovi nevěřil a jsem sám na sebe naštvaný, že jsem mu teď uvěřil. Bohužel ne na dlouho. Doufal jsem, že teď si za asistence odborů půjdeme konečně nekompromisně za našim cílem. Našel jsem jen tento odkaz:http://zpravy.idnes.cz/policiste-zrejme-demonstrovat-budou -dsw-/domaci.asp?c=A080928_173934_domaci_ban