Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Aha, tak to tedy je. UK bude asi patrně idiot, když se směje tomu, čemu vůbec nerozumí ...............

Ale on zřejmě ví o čem je řeč ( zřejmě je to " kolega ", ale o patro výše) a z pozice " bohů " je vše dole malé a nicotné - asi to tak má být.

Aha, tak tedy arogantní moderní manager s modrým ptákem. Škoda, že ho nemá modrého od toho, že ho do něj někdo nakopal .............. ačkoliv. Ano, tak se skutečně vyjadřuje rychlokvaška, která začínala na krajské správě, nic nikdy nedělala a teď je možná i výš.

Třeba tomuto: Paní byla ukradena kabelka s MT a PK. Trestní věc byla ze strany policisty prověřena tím způsobem (jediný úkon), že zavolal na ukradený mobil - kupodivu byl nedostupný.

Mám pokračovat?

UK ................ já už se musím opravdu smát. Vždyť ty ani nevíš jaký je rozdíl mezi prověřováním a vyšetřováním. Zkus se někoho zeptat, já na to nemám.

Hranicí je 160/1

V běžném hovoru se někdy oba termíny používají promiscue. Nejsem si vědom, že bych jeden z těchto termínů v naší diskusi použil chybně, ať již u výživy nebo zde. V každém případě platí, vzhledem k důležitosti usnesení dle § 160/1 tr. řádu, že u TČ typu výživ se "vyšetřování odehrává v rámci prověřování", tzn. ve většině případů se u výživy už nic ve vyšetřování nedělá. Vše už je shromážděno v rámci prověřování a v tomto případě je nutno říci, že za obvod slízne smetanu SKPV.

Musím tě uklidnit, protože takové hrůzy, co chodí z obvodu na SKPV jsi ještě neviděl. Celý spis se musí většinou předělávat. Tuhle smetanu nechám klidně tobě.

for Jarda

Výživa se ale stíhá, ať se děje co se děje. :-)

Stíhá se pouze tehdy, když je trestným činem.

4 Jarda a UK.
Pánové nerad vstupuji do vaší odborné diskuze, ale nechcete si někde sednout k pivu a vyříkat si to tam. Mám za to, že zde jsou důležitější věci k probírání. Přeji hodně štěstí.
PS.
Na SKPV by všichni chtěli, aby na obvodech v rámci prověřování udělali všechno a spis jim naservírovali na zlatém podnose pouze ke sdělení obvinění dle § 160/1 tr.ř. a pak rychle pryč s tím na OSZ, neníliž pravda, žejo.

Jenže na obvodním oddělení by to tak mělo skutečně být. Od toho se to také jmenuje to prověřování. Tedy zjistit co se stalo, kdo to udělal a zajistit důkazy. Bez toho zahájit trestní stíhání skutečně nejde ..................

A co zkusit model z Brna a polovinu vyšetřovatelů z SKPV poslat na obvody a tam můžou dělat známé spisy, zkrácenky a alíky. Pak by odpadlo to předělávání spisů na SKPV nebo se pletu ?

Ano, to by bylo řešení, ale vedoucí oddělení by musel být v 6TT a zbytek nejvýše v 5TT. "Obyčejný" policista by na 6TT nemohl dosáhnout a proč by i měl, vždyť by nedělal trestní řízení a pokud ano, tak neznámého pachatele a to by se kolegům na obvodech moc nelíbilo. V Brně, co vím já, to moc velký úspěch nemělo. Možná by stačilo dělat vše poctivě a když někdo něco neví, tak se nebát zeptat staršího, dokud ještě u policie nějací jsou.

For třítečka / ... /


Již zde nejméně 100 krát řečeno jinými - běž také sloužit za těch 140 %, přihlaš se a budeš se mít jak v ráji, stačí se jen přihlásit, nekecej zde a běž do blahobytu - není přeci nic jednoduššího. Taková šance se přeci nezahazuje, když Policie ČR překotně nabírá - máš nyní skutečnou šanci být mezi " vyvolenými ". Stačí jít na personální a pak se ti již budou točit panenky z toho blahobytu u Policie ČR. Ukaž v sobě správného chlapa a jdi do toho, co tu všem vyčítáš - nenech ty peníze na sebe čekat.

Nevíte někdo,co se děje? Na našem OŘ je skoro epidemie v žádostech do civilu.Prej,že se od nového roku bude danit renta a odchodné?Je to pravda ? Nebo zase nějaká fáma.A kde to najdu? Dík.

proběhl šum , že to prošlo 1.čtením tak zkus www.psp.cz ale spíše je to klasická JPP.

JPP to není,už to prošlo zdárně prvním čtením!!!!!!!!!!!!!!!

JPP. Danit se to má - možná- dle věcného návrhu zákona o dani z příjmu dle Kalouse až bude přijat. Zatím není ani v paragraf. znění. Prý v 2009 a platit by měl teroretick od 2010

Když už to prošlo prvním čtením,tak to má i § znění,to dá rozum.A platit to má od nového roku

jsem to hledal ale nenašel. Třeba je někdo šikovnější.

Osvobození od daně je dáno 586/1992 paragraf 4 odstavec 1o) výsluhové náležitosti a přídavek na bydlení u vojáků z povolání a výsluhové nároky u příslušníků bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů,3)

Ve sněmovně je novela http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=563&CT1=0 , kde se o změně tohoto paragrafu vůbec nepíše. Iciciativě poslanců se sice meze nekladou, ale alespoň nešiřte paniku. Zatím tam nic takového není. Nebo mi sdělte, kde to tam je.

tomu paskvilu se říká návrh věcného záměru zák.o dani z příjmu (rušení danových vyjímek), který Mr. Kalousek opravdu předložil vládě na jejím zasedání dne 19.9.08 pod č.j. MF15/74353/2008-151. Týká se zdanění výsluhových náležitotí a odchodného,přídavku na bydlení (u vojáků), kázeňských odměn (např. záchranu života a následující ocenění vám pěkně zdaní), dále peněžního plnění za výstrojní a proviantní náležitosti, náhrady za ztrátu na služebním příjmu a zvláštního příplatku vypláceného v cizí měně pro příslušníky bezpečnostních sborů.


Doufám, že jste všichni pochopili, co za dobráka na MF to je. Někde se peníze na zaplacení stovek mld.církvi musí sehnat...

Bohužel je to pravda a nejen to...................................

Důchodkyně - Manžel pracoval jako řídící učitel celý život a tak velké peníze 33 000 korun v průměru nikdy neměl.Tak co si už stěžujete. Pan Langer moc dobře ví, kde má za nitku popotáhnout a to je moc dobře. Starším sn-bákům se rovnat vůbec nemůžete.Styďte se.Ani Váš vedoucí protestu s Vámi nesouhlasil a na protest se nedostavil. Co pak asi dělal třeba 15.července či 3.srpna asi měl prázdniny a se svým ministrem z dob KSČ měl v průměru 42 tisíc, bo byl řídící. A co týká tahání nitek všeho moc škodí.P.S. Máte ráda fotbal prý je tam dneska príma nálada tak šup šup.

Paní viz. " dole " Stačí trochu více užívat závity. Bohužel jsem Vám to takhlen " taktně " musel naznačit. O povolání policisty kromě hrubého platu více dále co ?

Může mně někdo napsat proč je policistů pořád méně a k policii nikdo nechce, když je to tak bezvadně placené pohodové zaměstnání? Vždyť to nemá logiku. Nějaká paní Jarka tady psala, že dělá za 8.000,-- Kč. Nechápu tedy proč si nedodělá maturitu a pak nejde za 14.000 až 15.000 hrubého k policii?

Přesně tak, i méně chytrý si vyhodnotí to, že tam kde je " narváno " a místa se neuvolňují, je taková pohoda, že to zkrátka nikdo nehdlá opustit a bude tam do důchodu.
Naopak, tam kde je " nějaký problém " - zátěž lidí...... lidé odcházejí pryč.

Přemýšlel již někdo o tom, jak " snadné " je dostat se na nějakou pozici na Městský úřad, Magistzrát a pod. Bez známosti nemožné.

Je to jasně čitelné a stačí trochu přemýšlet. Na druhou stranu - je možné si to jít vyzkoušet. Za ty peníze to stojí nebo ne ?

4 Jarda
Jen taková malá poznámečka.

Od dobré firmy se neodchází a těžko se tam dostává a ke špatné firmě se nikdo nehrne.

Pro Jardu - blbe jestli děláš u Policie za 14.000,- hrubého, tak tam uklízíš jedině tak záchody , nedělej z lidí blbce.

Je 15.000 žádostí o přijetí k PČR. Více lidí k PČR přichází než odchází.

Česká policie je druhá nejpočetnější v Evropě, tak nevím, kde ti poldíci vlastně jsou...???

Je příliš hodně řídících kádrů. Bohužel stav je stejný i za I.L., akorát se to kosmeticky retušuje tím, že se jedno místo zruší a vytvoří se stejné, které se jen jinak jmenuje. Policistů na ulici je opravdu málo. Plní i mnoho nemsyslných úkolů, které v západní Evropě neřeší. Když přijdeš v Anglii na policii se škodou v přepočtu do 50.000, která ti byla způsobena pachatelem, tak se s tebou nebaví, protože je to málo peněz. Nevyšetřuje se neplacení tzv. alimentů a mohl bych pokračovat dále. Chcete to také takhle ........... ?

for Jarda

Vyšetřování neplacení tzv. alimentů (tzn. výživy). Tak to je nejlepší vtip dneška.

Budeš se divit, ale vtip to není. Je to holá realita. Je to nejčastěji vyšetřovaný trestný čin (§ 213 tr. zákona) a samozřejmě i dost náročný na čas. Pachatelé jsou trestání však pouze formálně.

Ale on to UK bere tak, že to není žádné " vyšetřování ", ale jen shromažďování došlých dožádání a " jen " taková dokumentačka. Tak bych to asi chápal já a v tom je ten vtip. Mýlit se, je ale lidské.

Aha, tak to tedy je. UK bude asi patrně idiot, když se směje tomu, čemu vůbec nerozumí ...............

for Jarda

Nejčastěji je 180d tr. z.. Má reakce byla založena na suchém anglickém humoru, protože napsat ve spojení s výživou vyšetřovat, to se mi moc nezdá. Vždyť co je nabráno, je sděleno a také následně odsouzeno - prostě taková lepší vymahačská agentura. Z výživy se prostě nestřílí. Sranda teprve nastane s novým trestním zákoníkem - mělo by být "éčko" u výživy.

Budeš se divit, ale ne vše je sděleno, protože přijde paní oznámit, že jí neplatí, ale neví od kdy a kdo mu to nařídil ............... pak ještě zjistíš že má další děti po republice a on se nezdržuje, kde je hláše. Tedy souhlas se zadržení, pátrání, noční telefonát ze soboty na neděli, že byl chycen a ty musíš zadarmo do práce .................. nepsal jsem, že to je náročné nějak na bednu, ale časově to je horší než "prostá vražda! a věř, že jsem vyšetřoval už oboje ..............

for Jarda

Pokud vy hoši říkáte hlídání MČ vyšetřoval, tak tu vraždu vám i věřím.

Byl jsem v týmu. Vraždu nevyšetřuje jeden člověk ........

Bohužel nemá kdo zasáhnout :-( Policistů je málo. Nechápu čemu se divíte, vždyť to jste přeci chtěli .............. Dobře vám tak.

Chorvatší fanoušci pochodují Prahou, napadají občany, hajlují, tropí výtržnosti - naše policie vše jenom sleduje. Hamba!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !

Pražští policejní velitelé, nechte provést řádný zákrok! V naší zemi přece nemůžeme dopustit propagaci fašismu!!!???

Policie se rozpadá a za pár měsíců budou zasahovat velitelé a manažéři.

Velkým problémem Vašeho statistického průměrného průměru zprůměrovaného průměrným platem u policie je průměrování průměrných hodnot. Vím, je to nesmyslná věta, ale chtěl jsem tím vyzdvihnout vámi často používané slovo PRůMĚR, které neodpovídá tomu, co byste měl popravdě používat ve svých výrocích na adresu platů policistů. Měl bych pro Vás návrh, podle kterého byste mohl argumentovat s průměrným platem policistů spravedlivěji. Rozdělte platy policistů na dvě části (nevěřím ale, že toto uděláte a zveřejníte).

Jako vedoucí okresní kriminálky Červíček nemohl dosáhnout na místo šéfa dopravky po Zdeňku Bambasovi. Proto byl nejprve 15. srpna 2007 povýšen do funkce policejního rady a z ní už se na místo šéfa dopravky přihlásit mohl. Udělal to a jako jediný uchazeč vyhrál.
Podobný trik, jak obejít služební zákon, použilo vloni policejní prezidium i v případě dvou náměstků policejního prezidenta Oldřicha Martinů