Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

mohu Vás požádat o snížení stavu příslušníků PČR o tohoto vedoucího funkcionáře? Děkuji za kladné vyřízení.

http://zpravy.idnes.cz/jablonecti-policiste-chteji-nebezpecne-mo torkare-zastavovat-vlastnimi-tely-1w6-/krimi.asp?c=A081008_19551 7_krimi_jte

Jablonečtí policisté chtějí nebezpečné motorkáře zastavovat vlastními těly
velikost textu:
8. října 2008 19:55
Motorkář uniká hlídce, nezastavuje, ani když slyší houkačku a vidí maják. Policie reaguje rychle. Přes celou silnici natáhne řetěz z lidských těl. Před ním motorkář prostě musí zastavit. Takový postup cvičí policisté proti příliš rychle jezdícím motorkářům.
Letos kontrole unikl jen jeden motorkář, nacvičovaná akce by měla být výjimečná. Ilustrační fotofoto: Profimedia.cz

Letos kontrole unikl jen jeden motorkář, nacvičovaná akce by měla být výjimečná. Ilustrační foto

"Nese to určité riziko, ale policisté se na tento zákrok cvičí, aby jej bez problémů a bezpečně zvládli," informoval ředitel jabloneckých policistů Pavel Langr. Letošní motorkářská sezona již téměř končí, takže se s novou technikou ti bezohlední jezdci setkají až příští rok.

Metodu odkoukalo jablonecké ředitelství v zahraničí, kde řetězy z těl policistů fungují. Zákrok má být používán především na nebezpečném úseku mezi Železným Brodem a Loužnicí, kde právě motorkáři jezdí často příliš rychle a nebezpečně, někteří tu dokonce pořádají tajné závody. Letos tu zemřeli již dva jezdci a další dva utrpěli těžké zranění.

Řidiči aut se nemusí bát, že by znenadání narazili na lidskou překážku. "Než bychom takovou akci rozjeli, zastavíme provoz," ubezpečil vedoucí jabloneckého dopravního inspektorátu Jaroslav Jeřábek.

Křištálová lupa Aby se podařilo zatarasit silnici v celé její šířce, musí se na ni rozestoupit deset až dvanáct policistů. Pokud by se motorkáři přesto podařilo mezi nimi prokličkovat, postaví mu hlídky do cesty o kousek dál pevné překážky.

"Letos nám při kontrolách utekl jen jeden motorkář," naznačil Jeřábek, že metodu budou využívat spíše výjimečně. Jenže pokud k takové výjimce dojde, bývají policisté prakticky bezbranní. Stroje jezdců jsou mnohem rychlejší než jejich auta. Navíc hlídky nechtějí ohrožovat ostatní řidiče.

"Někdy se stane, že stíháme motorku, a když se dostaneme do obce, tak sem její řidič vletí třeba rychlostí sto sedmdesát kilometrů v hodině, raději akci zastavíme a sundáme nohu z plynu. Nechceme riskovat zranění někoho dalšího," vysvětlil Jeřábek.

Ať si motorkáři vyzkoušejí silnici bez provozu, plánují policisté
Pokud se policie v Jablonci dohodne s libereckým krajským úřadem a dostane od něj svolení, chce na příští rok připravit pro motorkáře ještě jednu bezpečnostní akci.

"Byl to nápad starosty Brodu. Jednoduše bychom na nějakou chvíli vozovku mezi Brodem a Loužnicí uzavřeli a umožnili motorkářům vyzkoušet si silnici, otestují, jak se dají zatáčky projíždět," popsal Langr. Nejde však o to, aby policie nechala motorkáře vyřádit se a zazávodit si.

"Pokud silnici otestují bez provozu, neohrozí ostatní řidiče. Jen sebe. Pokud by to zkoušeli za běžného provozu, mohli by způsobit havárii," upozornil Langr. Jestliže jezdci budou silnici znát, sníží se pravděpodobnost, že nezvládnou třeba nějakou ze zatáček.

Jablonecká policie se snaží krotit bezohledné motorkáře od letošního jara mnohem více než kdykoli předtím. Na benzinové stanici před kritickou vozovkou běží varovné video se záběry z vážných nehod. Změnilo se vodorovné i svislé značení silnice. Zostřily se kontroly. "A celkem se nám daří, víme od našich hlídek i obyvatel třeba z Loužnice, že se motorkáři zmírnili," řekl Jeřábek.

řetěz z lidských těl je zatím největší hovadina, co jsem slyšel. Napiš jméno sl. funkcionáře, co to vynalezl. To musí být exot.

http://www.nosp.cz/index.php?co=259
http://www.nosp.cz/index.php?co=260
http://www.nosp.cz/index.php?co=261

Inflace okupuje 7% hranici!
Inflace na konci září meziročně nepatrně vzrostla na 6,6 procenta. Růst cen tak byl o jednu desetinu vyšší než na konci srpna. Podle údajů Českého statistického úřadu se na zvýšení podílely zejména ceny tabáku, alkoholu či ceny v kultuře a vzdělávání.

Ryba smrdí od hlavy, to je všeobecně známo.
Tak že hlavu oddělit( Ivánka) a je po problému.Hlava se o sebe postará, je to hlava pomazaná, s tááák velkou hroudou másla, že pronikne úplně všude. Tá má svoje jisté.

Proč NEministr Langer nazval společnou demonstraci dvou a půl tisíc policistů a hasičů demonstrací policistů? Asi chtěl učinit pokus č.2 o rozbití solidarity. Prvním byl příslib letošního nárůstu mezd o 4% policistům, zatímco hasiči měli dostat 1,5%. Dovedou si udržet plné stavy, není z čeho šetřit. Záměrem, hodným vrcholového manažera zřejmě bylo odměnit špatnou policii za to, že jí chybí pět tisíc mužů a potrestat hasiče za to, že si vedou lépe. Pan ministr m. j. řekl: „slíbil jsem nárůst platů a může být, pro ty, co chtějí pomáhat a chránit. Kdo chce pomáhat a chránit, nevydírá. Slovo jsem dodržel, ti, co zorganizovali dnešní demonstraci, ho porušili. Budu dělat vše pro to, aby skuteční policisté, kteří pomáhají a chrání, měli maximum z toho, co jsem slíbil. Požadavky hasičů, týkající se letošního roku považuji za legitimní a ze strany ministerstva vnitra uděláme maximum pro to, aby v letošním roce došlo k nárůstu mezd“. No, hasiči jsou rádi, že protest více než tisícovky jejich odborářů přinesl závazek zajistit jim letos stejný nárůst, jako policistům. Planých slibů např. opravné jedenácté(!) novely služebního zákona slyšeli dost. Pokud ovšem ministr považuje za vydírání veřejné shromáždění, na kterém podřízení vyjádří své názory např. na stav policie, je to na pováženou. Vím, že před ministerstvem vnitra policisti nikdy nedemonstrovali, ale všechno je někdy po prvé. A Listina právo shromažďovací garantuje všem občanům . Aspoň zatím..Pokud slova pana ministra o skutečných policistech, pro které udělá maximum, aby dostali, co jim slíbil, mají snad znamenat, že tu větší část lidí, kteří se mu sešli pod okny, považuje za najaté komparsisty, mýlí se. Byli to skuteční policisté. Pokud to ovšem mělo znamenat, že demonstrující polovinu sice uznává za skutečné policisty, ale myslí si, že tito policisté nepomáhají a nechrání, mýlí se znovu. Oni 1. října pomáhali a chránili dokonce i ve svém volnu. Pomáhali upozornit veřejnost na nedobrý stav policie a snažili se chránit sebe a své méně odvážné kolegy před propadem reálné mzdy. Do třetice „pokud“: pokud to mělo znamenat nápadně nenápadnou výhružku, že těch, kteří demonstrovali, se navýšení platů nebude týkat, bylo by to velmi na pováženou a něco by to připomínalo. Počtvrté „pokud“: pokud by si někteří horliví policejní šéfové slova svého ministra vyložili jako přání, které je jim rozkazem a „čirou náhodou“ účastníkům demonstrace jakkoliv začali „sahat na živobytí“, potom se přimlouvám, aby aspoň nesnižovali dávku granulí tomu nádhernému policejnímu psu, který před vnitrem nesl tabulku „hledám parťáka na 150 hodin zdarma“. A být policistou, rozhodně bych vstoupil do odborů a zjistil si možnosti jejich právního poradenství.

Kdo máte málo, pracák nabírá pořád, nebo se postarejte sami o sebe. Co více k tomu říci. Za to co děláte bych vám nepřidal, ani korunu. Navrhuji, aby vláda snížila vaše tarify o 33%, aby jste se dostali do reality. Stejně budete mít více než ostatní lidé v rozpočtové sféře, protože máte rizikový a odměny, o kterých se jinde ani nezdá. Kecy o nebezpečnosti policejního povolání mne iritují, protože úmrtnost u PČR je oproti ostatním pracovním úrazům pouze zlomková.

ty musíš být neskutečný kretén, to se nedá ani popsat. Navrhuju ti najít si ženskou a řádně si zaš...t, jinak ti z toho praskne hlava

No, tobě zbývá jen ten pracák, ty se o sebe asi nepostaráš. A navrhuji ti, najdi si chlapa. To proto abys neplodil děti a nezaneřádil společnost stejnými lemply jako jseš ty.

Chlapi, proč na ty civily stále reagujete? Copak to může asi být za lidi? Tyto stránky navětěvují dva typy lidí: příslušníci bezpečnostních sborů, a pak už jen úchylové...

Sniper má v poslední větě naprostou pravdu. Původně jsem vůbec nechtěl reagovat, jak také doporučuje SNIPER, ale musím také potvrdit, že CIVIL je naprostý magor. Dovoluji si s 99% úspěšností tvrdit, že se za tímto nickem skrývá Sparta alias Kont, atd.atd., však ty nicky znáte, co tady jen rozdmýchávají oheň pod kotlem. Áááách jo, magor zůstane magorem. Nikomu neupírám osobní názor, ale od Civila jsou to názory zcestné a neobjektivní. Jak už Ti tu někdo kdysi dávno psal, vem si raději PRÁŠEK, blouzníš chlapče!!! Tvojí možnou reakci si přečtu, ale reagovat už na Tebe nebudu móóóc dlouho, neboť by to byla ztráta času. To samé doporučuji ostatním.

Mohl by mě někdo sdělit následující - Je výsluhový příspěvek brán jako příjem nebo ne. Nepodléhá dani.

Je úplně jedno jak výsluhu berete. Důležité je, že teď dani nepodléhá (stejně jako např. starobní důchod), ale důležitější je, že nebude dlouho trvat a zdaňovat se bude (viz novela daně z příjmu, kterou naše vládní reprezentace protlačí parlamentem a Íčko ji rád podpoří).

Výsluhový příspěvek je dávka sociálního zabezpečení, který je vyplácen Orgánem sociálního zabezpečení MV, tak se podívej do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, kde jsou uvedeny příjmy, jenž jsou osvobozeny od daně - § 4.

Jako příjem je samozřejmě považován i např. při žádosti o dětské přídavky.....

mohl by mi nekdo rict neco o PPO Brno?
diky

DEFENESTRACE MODRÝCH STRAK.

Modrý straky nelze defenestrovat, umějí lítat. Všechny lítají z jednoho prů..ru do druhého a ještě se nestalo že by některá spadla. Vyjímku tvoří pouze poslanec Morava, ale ten byl ještě moc mladý a asi taky špatně opeřený.

Pan premiér uklidňoval ve Střepinách situaci mj. tím že nová automobilka na Moravě v podstatě vybalancuje schodek HDP o nějakou desetinku proc. Jenomže ono se jedná o zkušební provoz v tisících kusech a ty do prodeje který začíná stagnovat nemůžou z důvodu bezpečnosti. A v současné době opět vzrůstá význam bezp. složek protože nastávají ,,normalní časy" a nezaměstnanost nesníží kriminalitu a to nepotěší.

Je to jediné řešení proti bezpráví, které je v našem státě, v Naší jedinečné nádherné zemi.