Vitaminy rozpustné v tucích
Vitamin A (retinol - název odvozen od slova retina=sítnice)
Struktura vitaminu A je odvozena od beta-karotenu. Zdrojem
vitaminu A u býložravých živočichů jsou především rostlinné
pigmenty zvané karoteny, čili provitaminy A, které jsou
syntetizovány téměř všemi rostlinami. V lidské potravě je
nejvíce zastoupen beta-karoten. Karoteny jsou účinné jen v
případě, pokud se přemění na alkohol vitaminu A neboli retinol,
což je vlastní vitamin A. K této přeměně dochází u člověka
pravděpodobně jen v játrech. Vitamin A v lidské stravě pochází z
retinolu a karotenů. Karoteny se ovšem ze střeva vstřebávají
podstatně hůře než retinol. Celkové využití beta-karotenu je
rovno jedné šestině využití retinolu. Zdrojem retinolu jsou
pouze potraviny živočišného původu.
Důležitou funkcí vitaminu A je zachování neporušené funkce
epitelových tkání. Je-li vitamin A nepřítomen, je normální
sekreční epitel nahrazován suchým, keratinizovaným epitelem,
který je citlivější k napadení infekčními organismy. Např. u oka
je pozdním následkem nedostatku vitaminu A xeroftalmie neboli
keratinizace oční tkáně, která může vést až ke slepotě.
Vitamin A má specifickou úlohu ve fysiologických mechanismech
vidění. Sítnicový pigment rhodopsin se po dopadu světla štěpí na
bílkovinnou složku opsin a na nebílkovinný karotenoid retinal,
který se redukcí přeměňuje na vlastní vitamin A neboli retinol.
Regenerace rhodopsinu probíhá ve tmě. Při nedostatku vitaminu A
je tato regenerace zpomalena.
Dalším projevem nedostatku vitaminu A je šeroslepost
(nyktalopie, hemeralopie).
Vitamin A není ovšem důležitý jen pro činnost zrakového
analyzátoru, ale účastní se v těle látkové přeměny (metabolismu)
mnohem obecnějším způsobem. Experimentální zvířata, která byla
krmena stravou bez vitaminu A, netrpěla pouze poruchami vidění a
poškozením oka, nýbrž jejich růst nepokračoval normálně.
Nejdříve byla postižena kostra a potom měkké tkáně a nakonec
došlo k úhynu.
Vitamin A je důležitý pro kolagenové tkáně, mukopolysacharidy,
syntézu proteinů, stabilitu buněčných membrán i subcelulárních
částic.
Nové poznatky o karotenech prokazují, že nejsou jen provitaminem
A, nýbrž plní i další důležitou funkci: vychytávají volné
radikály. Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se
vytvářejí z kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony,
které stále čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu
došlo k elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají
buňkám elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v
tisícinách sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže
dochází k poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až
tehdy, pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá
vzít elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při
metabolismu v lidském těle vznikají volné radikály jen v malém
množství, se kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné
množství těchto radikálů přichází z vnějšího prostředí.
Přijímáme je potravou i vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety
člověk přijme miliardu volných radikálů. Volné radikály se
rovněž tvoří účinkem UV záření, výfukových plynů, nitrosaminů,
halogenovaných uhlovodíků (jako pohonný prostředek ve sprejích,
v čistících prostředcích), léků (hormonální antikoncepce,
antiepileptika), alkoholu.
Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému,
čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých
imunitních onemocnění jako je např. alergie. Proti volným
radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž patří
beta-karoten, vitamin C a E.
Zdroje provitaminu A (karotenu): veškerá barevná (zejména žlutá,
oranžová a červená) zelenina a plody (např. sladké brambory
neboli batáty, mrkev, tykev, papaje, rajčata, meruňky, broskve)
a listová zelenina,z obilovin kukuřice.
Zdroje retinolu: pouze potraviny živočišného původu: játra,
mléko, máslo, vejce, v menší míře též maso a některé ryby (např.
úhoř, méně makrela).
Denní potřeba vitaminu A pro člověka - velmi těžká otázka, která
patří do rukou velmi zkušeného lékaře. Na tomto místě důrazně
varuji před samoléčitelstvím vitaminem A, protože každý
organismus (každý člověk je jiný) potřebuje vitaminu A právě
tolik, kolik ho potřebuje. Předávkování nebo poddávkování
způsobuje problémy. Beta-karoten se nepovažuje za toxický. Při
nadměrném příjmu beta-karotenu dochází jen k ukládání žlutého
pigmentu do kůže, který po snížení přívodu beta-karotenu opět
mizí. Pokud dojde k tzv. předávkování požitím nadměrného
množství vitaminu A (retinolu) ve formě koncentrátu, než daný
člověk potřebuje, vzniká hypervitaminóza A, která se projevuje
nevolností, zvracením, poruchami vidění, bolestivostí kloubů,
vypadáváním vlasů, ospalostí, změnami kostí.
V současné době se uvádí jako hodnota vitaminu A v potravinách
váhový ekvivalent retinolu. Jeden retinolový ekvivalent se rovná
1 mikrogramu retinolu nebo 6 mikogramům beta-karotenu nebo 12
mikorogramům ostatních karotenoidových provitaminů. Minimální
denní množství vitaminu A potřebné k tomu, aby dospělí jedinci
měli trvale přiměřenou koncentraci vitaminu A v krvi a aby se
zabránilo všem příznakům karence, je v ČR 800 mikrogramů
retinolu. Údaje z USA ze 70. let hovoří o čísle 500 - 600
mikrogramů retinolu. Na těchto rozdílech je zcela patrné, jak se
poznatky o vitaminu A neustále vyvíjejí a jak vědci mají různé
názory. Další problém spočívá v obsahu vitaminu A v potravinách,
který může vykazovat značné rozdíly. Např. vepřová játra -
záleží na tom, čím bylo prase krmeno. Knižní údaje uvádějí ve
100 gramech jater obsah 39 000 mikrogramů retinolu. A další
problém spočívá ve vstřebávání střevní sliznicí a v přeměně
provitaminu A na retinol při onemocnění jater. A dále je třeba k
udržení hladiny vitaminu A v krvi zinek, který mobilizuje
vitamin A z jater. Takže při nedostatku zinku může dojít k
nedostatku vitaminu A. Beta-karoten i další karotenoidy jsou
nedostatečně vstřebávány u osob s dietou chudou na tuky. Nejen
vitamin A, ale i ostatní vitaminy rozpustné v tucích se špatně
resorbují v nepřítomnosti žluči. Z tohoto důvodu může jakákoliv
porucha v resorpci tuků způsobit nedostatek vitaminů rozpustných
v tucích. Vstřebávání vitaminu A rovněž blokují střevní
onemocnění, jako např. úplavice nebo celiakie (alergie na lepek
v mouce). V léčbě se vitamin A či spíše jeho deriváty
(retinoidy) používají např. na akné, psoriasis, úspěšné byly i u
rakoviny prsu apod. (vitamin A je totiž nezbytný pro správnou
diferenciaci buněk). Léčba patří do rukou lékaře.
Vitamin D
Ve skutečnosti se jedná o skupiny látek a jsou to všechno
steroly. Nejdůležitější jsou dva vitaminy D: D2 neboli
ergosterol, který se aktivací ultrafialovým zářením mění na
ergokalciferol a D3 neboli 7-dehydrocholesterol, který se
aktivací ultrafialovým zářením mění na cholekalciferol.
Struktura vitaminu D3 je stejná jako vitaminu D2, až na
postranní cholesterolový řetězec. Vitamin D3 se může tvořit v
těle, takže technicky vzato není vitaminem, protože nemusí být
dodáván potravou. Po ozáření ultrafialovým zářením je vitamin D
transportován do různých tělesných orgánů, kde se budˇvyužije,
anebo je skladován v játrech. Jediným výtečným zdrojem vitaminu
D je rybí olej. Normálně nemusí být vitamin D dodáván potravou,
ovšem zvýšená potřeba vitaminu D v těhotenství a při růstu dětí
vyžaduje dodávání potravou.
Hlavním účinkem vitaminu D je zvyšování resorpce vápníku a
fosforu ze střeva a má také přímý vliv na kalcifikační proces,
kterým se zpevňují kosti a zuby.
Cholekalciferol ovšem není aktivní formou vitaminu D -
metabolicky aktivní formou vitaminu D, která indukuje přenos
kalcia přes střevní membránu, je 1,25-dihydroxycholekalciferol.
Tento derivát je také zodpovědný za schopnost vitaminu D
mobilizovat vápník z kostí. Tato látka se tvoří v ledvině.
Dalším aktivním metabolitem vitaminu D je
21,25-dihydroxycholekalciferol, který je rovněž tvořený v
ledvině a působí na renální tubulární mechanismy vylučování
vápníku a fosforečnanů. Vitamin D je steroidní derivát a
vyvolává syntézu proteinů transportujících vápník. Zdá se tedy,
že vitamin D má spíše funkci hormonu než vitaminu.
Předpokládá se, že působení vitaminu D na metabolismus vápníku
není omezeno jen na některé orgány, ale je spíše obecného
charakteru, a dále, že vitamin D řídí přesuny dvojmocných
kationtů v řadě tkání a zvláště zasahuje do obratu (distribuce a
transportu) těchto kationtů. Vyskytuje se v játrech, v buňkách
sliznicie tenkého střeva, v membránách srdečního a kosterního
svalu, v proliferujících chondrocytech a v epifysárních
ploténkách dlouhých kostí. V homogenátech jater, ledvin a
tenkého střeva byl zjištěn v mikrosomální frakci.
Ve své aktivní formě není v přírodě vitamin D vhodně
distribuován a jediným bohatým zdrojem jsou játra a vnitřnosti
ryb a játra živočichů živících se rybami. Voítamin D je rovněž
obsažen ve vejcích a másle. Mléko je slabým zdrojem vitaminu D,
není-li fortifikováno přídavkem vitaminu D nebo ozářeno
ultrafialovým světlem.
Hlavním projevem nedostatku vitaminu D je u dětí rachitis
(křivice), projevující se odvápněním kostí, které vede k
trvalému poškození, a u dospělých osteomalácie, projevující se
měknutím kostí. Dále se může objevit slabost svalů, zvýšená
náchylnost k infekcím. Příčina nedostatku vitaminu D spočívá
např. v nedostatku slunečního záření, v onemocnění žaludku a
střev (nedostatečná resoprce vitaminu D), ve špatné
snášenlivosti tuků kvůli onemocnění žlučníku, resp. slinivky
břišní. U starších lidí je tvorba vitaminu D snížena, takže
potřebují větší exposici slunečního záření, což ale zase
způsobuje tvorbu vrásek (ultrafialové záření totiž způsobuje
apoptózu fibroblastů) a rakoviny kůže (ultrafialové záření
způsobije snížení počtu Langerhansových buněk v kůži). Starší
lidé ale na druhé straně mívají větší hladinu cholesterolu, ze
kterého se vitamin D tvoří, takže tato otázka je velmi
složitá.
Užívání vitaminu D v množství převyšujícím potřebu daného
organismu (každý člověk je jiný, takže se dá jen velmi těžko
stanovit obecně doporučené množství vitaminu D) nemá význam a
dokonce může vést k vážným a někdy fatálním následkům. Množství
vitaminu D, které by vyvolalo toxický stav hypervitaminosy,
nelze získat z přirozených zdrojů. Riziko předávkování je jenom
při nesprávném užívání farmaceutických vitaminových
přípravků.
Léčba vitaminem D patří do rukou lékaře. Vitamin D například
zabraňuje osteoporóze, která má např. u žen po klimaktériu vliv
na častější zlomeniny kostí (především krčku stehenní kosti).
Vitamin E
Jedná se o tokoferoly a tokotrienoly. Největší účinek má
alfa-tokoferol, ostatní látky mají minimálně 2x až 10x menší
účinnost než alfa-tokoferol.
Nejnápadnější chemickou vlastností vitaminu E jsou jeho
antioxidační vlastnosti neboli vychytávání volných radikálů.
Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se vytvářejí z
kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony, které stále
čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu došlo k
elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají buňkám
elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v tisícinách
sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže dochází k
poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až tehdy,
pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá vzít
elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při metabolismu v
lidském těle vznikají volné radikály jen v malém množství, se
kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné množství těchto
radikálů přichází z vnějšího prostředí. Přijímáme je potravou i
vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety člověk přijme miliardu
volných radikálů. Volné radikály se rovněž tvoří účinkem UV
záření, výfukových plynů, nitrosaminů, halogenovaných uhlovodíků
(jako pohonný prostředek ve sprejích, v čistících prostředcích),
léků (hormonální antikoncepce, antiepileptika), alkoholu.
Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému,
čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých
imunitních onemocnění jako je např. alergie.
Proti volným radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž
dále patří beta-karoten a vitamin C.
Hlavními zdroji vitaminu E jsou vejce, libová masa, játra, ryby,
ovesná mouka, kukuřičný, sójový a bavlníkový olej a výrobky z
těchto olejů, jako ztužené tuky a majonéza, dále syrová paprika,
lněná semena a celerová hlíza. Smažením a zmrazováním potravin
dochází k výrazným ztrátám vitaminu E. Koncentráty vitaminu E se
připravují např. destilací oleje z obilných klíčků, které jsou
zvlášť bohaté na vitamin E.
Potřeba vitaminu E je závislá mimo jiné (viz např. antioxidační
účinky) na příjmu nenasycených mastných kyselin (např. kyselina
linolenová), neboť se od toho odvíjí složení tukové tkáně
člověka, a tím i nároky na potřebu vitaminu E. Uvádí se, že na
jeden gram nenasycených mastných kyselin je třeba přijmout 0,4
až 0,6 mg alfa-tokoferolu.
Vitamin E se dále podílí na stabilizaci buněčných membrán a
zvyšuje odolnost arterií před usazováním kalciových solí, a tím
brání vzniku arteriosklerózy. Dále napomáhá procesu hojení.
Projevy avitaminózy se u zdravých lidí neprojevují, protože
vitamin E je obsažen v dostatečném množství ve všech základních
potravinách a navíc je deponován v tukové tkáni. Ve vzácných
případech (jako např. u porušeného vstřebávání tuků, žloutence,
onemocnění slinivky břišní či žlučníku) se tedy nedostatek
vitaminu E může projevit snížením libida, nedostatečnou
pohyblivostí spermií, spontánními potraty či neplodností, dále
např. hemolýzou erythrocytů a anemií.
Léčebně se vitamin E využívá např. při léčbě ran, vředů, přidává
se do kosmetických přípravků. Vitamin E dále zabraňuje
znehodnocení rostlinných olejů, které je třeba uchovávat v
nepřítomnosti světla, protože světlo vitamin E rozkládá.
Vitamin K
Jedná se o řadu látek odvozených od methyl-naftochinonu. Nejlépe
známou funkcí vitaminu K je katalýza syntéza prothrombinu v
játrech i ostatních faktorů srážení krve, závislých na vitaminu
K (faktory VII, IX a X). Nedostatek vitamin K se tedy projevu
poruchou srážení krve. V této souvislosti je ovšem třeba
zdůraznit, že účinek vitaminu K na tuto tvorbu je závislý na
schopnosti jaterního parenchymu. Pokročilé poškození jater, jako
např. u karcinomu nebo cirhóze, může bát provázeno sníženou
srážlivostí krve, kterou nemůže vitamin K zmírnit.
Nedostatek vitaminu K se v potravě nevyskytuje, protože je v
potravinách hojně obsažen, a navíc ho produkují střevní
bakterie. Nedostatek vitaminu K se může projevit jako následek
dlouhodobého podávání perorálních antibiotik, zvláště
širokospektrých, která mohou výrazně potlačit střevní bakterie
produkující vitamin K. Dále pak, stejně jako u ostatních
vitaminů rozpustných v tucích, resorpce vitaminu K ze střeva
závisí na přítomnosti žluče. Pro tyto situace byly vyrobeny
formy vitaminu K rozpustné ve vodě, které se mohou rezorbovat i
bez žluče.
Zdroje vitaminu K v potravě: špenát, kapusta, květák, hrách,
obiloviny, kiwi, avokádo, méně kravské mléko. Důležitým
terapeutickým uplatněním vitaminu K je jeho použití jako
antidota antikoagulancií, jako je např. dikumarol. Megadávky
vitaminu A a E působí antagonisticky k účinkům vitaminu K.
|