Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

"Beztrestné" období platilo také v roce 2000, kdy Langer podivně lobboval. O několik let později zákonodárci předpis zpřísnili, ten nyní obsahuje například finanční postih až půl milionu korun.

Na Langerův možný konflikt zájmů upozornila MF DNES v sobotu. Politik, který měl v té době funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny, se přimlouval za to, aby obří stavební firmu IPS koupil český podnikatel Luděk Sekyra se společníkem Ivanem Kyselým.

Ve stejném okamžiku přitom pracoval Langer pro Kyselého jako advokátní koncipient. Podle některých právníků byl Langer ve střetu zájmů. Jako politik nesměl nikoho zvýhodnit, jako právník musel hájit zájmy klienta.

V zákoně platném v roce 2000 bylo doslova napsáno: Veřejný funkcionář nesmí využívat svého postavení, pravomoci nebo informací k získání výhod pro sebe nebo jinou osobu. Zejména se nesmí odvolávat na funkci v záležitostech, které souvisí s výkonem jeho soukromé činnosti.

Domnívám se, že hodnoty vyznávané v současnosti naší společností jako celkem, neumožňují dlouhodobou aktivní účast na politice lidem, o kterých bychom mohli říci, že jsou vzorem pro ostatní. V souvislosti s článkem pana Kubíka mě napadá, že politiku v tomto státě nemůže morálně dělat nikdo, kdo je toho schopen. Já osobně si ze špiček naší politické reprezentace nedovedu vybrat nikoho. Pokud je ovšem nedokážeme nahradit někým lepším, kdo to bude dělat?

http://www.youtube.com/watch?v=54OEXsHWUow

Tak tímhle rozhovorem u mě Kraus velice stoupl na ceně. Takhle trefně popsat situaci u policie a samotného Langera by nedokázal ani policajt. Pane Krausi, smekám před váma

Milá občanko, děkuji Vám, že máte uznání alespoň pro policisty, kteří slouží "na ulici". Doporučujete jim i přidat. Naprosto s Vámi souhlasím, protože v nedávné době v lokalitě kde sloužím bylo v terénu denně PĚŠKY, nikoli v autě, ve službě průměrně 8-10 policistů. Jenže v současné době, kdy jsou katastrofální podstavy, slouží fyzicky pěší hlídku ve stejném teritoriu pouze DVA policisté (někdy dokonce NIKDO), neboť další nejsou jaksi k mání. Nejsou prostě lidi. Vozidel jezdilo kdysi také více, dnes jezdí stěží jen jedno jedinné, a ještě k tomu jen na nahlášené případy, neboť dle nadřízených není benzín a je stanovený počet kilometrů, které může vozidlo během služby najet. Vy to vidíte jen ze svého pohledu, ale osoba zasvěcená ví, o čem zde píšu. Dokud nebude stabilní personální stav, nebudou ani policisté "na ulici". Ti z kanceláří ven rozhodně asi nepůjdou, to snad pochopí každý!

" Ti z kanceláří ven rozhodně asi nepůjdou, to snad pochopí každý " .....

Pohled z druhé strany talíře :

Každou směnu se snažím utéci od papírů a býti na ulici, ale málokdy se mě to poštěstí. Holt oznámení střídá další oznámení a jen to člověk dodělá a nebo ještě ani nedodělá a již další a další a zas to s tím venku na ulici nevyšlo a tak nějak furt dokolečka, dokola ......., papíry, papíry a potom zas ty papíry - příchozí kritici procitají.

Zajisté jsi snad kolego pochopil, že těmi kancelářskými jsem nemyslel běžné řadové policisty zpracovávající nápad TČ, DN, a všeho možného jiného, co je u našeho spolku nutno papírově zpracovat, ale že jsem měl na mysli ty, kteří v kancelářích sedí díky všemožným i duplikovaným funkcím. Personální propad je u řadových "dělníků ulice", nikoli na manažerských postech, tam je naopak přemanagerováno!

Ivane už nemáte mladému nastupujícímu policistovi co nabídnout, všechno jste osekali a rozkradli!

Rozhořčení z degradace mezi mužstvem, a to nejen u těch, kteří byli původně povýšeni za hrdinské činy, zůstává možná i silnější, než rozčarování z propadu reálného platu. Příslušníci to hodnotí jako podraz, který byl jedním z hlavních důvodů loňské i letošní demonstrace několika tisíc policistů a hasičů. A nelze vyloučit, že budou demonstrovat do třetice. Novela, rušící nesystémové, hloupé a nadbytečné vojenské označení služebních funkcí, je totiž v nedohlednu. A pro ministra vnitra i pro prezidenta republiky, jak vidno, je pokušení využívat úmyslně vložené nesystémové chyby v zákonu větším lákadlem, než pocit odpovědnosti za spoluautorství právního paskvilu z r. 2003.

Schválně - čím to je a kdo nese zodpovědnost za stav policie (dětí - nováčků) ? A jak to blbě dopadá a jak vypadá policie vůči veřejnosti !!! Sledujte a prosím čtěte až dokonce i obrázky prohlédněte: http://pohranicnik.bloguje.cz/734607-co-se-deje-v-litvinove.php

Modrý tunelář Langer to zahrabal neskutečným způsobem.

Langer nabere dívky, což se již děje, které musí nejdříve projít hlídkovou službou. Radši odcházím.

Teda že se nestydíte, všichni tady kňouráte, jak máte malé platy, ale v ulicích Vás člověk nevidí!!! To si jen vozíte zadky v autech a kdyby byl někdo na ulici přepadený a okradený, houby uvidíte, a tudíž nepomůžete a neochráníte. Přidat na platech? ANO, ale těm, co opravdu jsou na ulici a "po svých".......styďte se, brečíte tu jak svíčkový báby

No ty jsi tady chyběla.............

Běž raději sama hlídat svoje kolegyně do slepičárny.

Když furt píšijó ty rózné nesmysle, kerý stejnák nikdo po té nečte a to jen aby sa nažrala byrokratická kobyla, tak sa občánko nedivte, že už pak nestačijó pomálu pár króčků po ulici udělát.

Milá občanko, děkuji Vám, že máte uznání alespoň pro policisty, kteří slouží "na ulici". Doporučujete jim i přidat. Naprosto s Vámi souhlasím, protože v nedávné době v lokalitě kde sloužím bylo v terénu denně PĚŠKY, nikoli v autě, ve službě průměrně 8-10 policistů. Jenže v současné době, kdy jsou katastrofální podstavy, slouží fyzicky pěší hlídku ve stejném teritoriu pouze DVA policisté (někdy dokonce NIKDO), neboť další nejsou jaksi k mání. Nejsou prostě lidi. Vozidel jezdilo kdysi také více, dnes jezdí stěží jen jedno jedinné, a ještě k tomu jen na nahlášené případy, neboť dle nadřízených není benzín a je stanovený počet kilometrů, které může vozidlo během služby najet. Vy to vidíte jen ze svého pohledu, ale osoba zasvěcená ví, o čem zde píšu. Dokud nebude stabilní personální stav, nebudou ani policisté "na ulici". Ti z kanceláří ven rozhodně asi nepůjdou, to snad pochopí každý!

FOR:občanka

Vážená občanko, jestli jste si nevšimla, tak u Policie chybí v současné době cca 5000 policistů. To je jediný důvod proč je nevidíte na ulici. Musíte si uvědomit, že jeden Policista mnohdy musí pracovat za tři chybějící. Policisté v současné době nemají čas se procházet po ulicích a dohlížet na veřejný pořádek. Jsou rádi, že stíhají(mnohdy ani nestíhají)zpracovávat trestnou činnost. Myslím si, že není zrovna na místě kritika řadových Policistů, své rozhořčení by jste měla směřovat na vedení celého resortu - to je odpovědné za současný stav.

Vážená občanko.
Váš názor to je tedy něco. Jestli máte známého u policie, tak se ho zeptejte proč není na ulici, ale je v kanceláři a píše a píše a píše atd. pořád dokola. Zkuste si jednou u vás v zaměstnání dělat práci za další tři navíc, za stejný plat a bez uznání vedoucích a ještě i při remcání veřejnosti. Jak se říká, pláčete na špatném hrobě. Měla by jste svoji kritiku namířit do vyšších sfér, tedy do vedení policie, počínaje ministrem vnitra, na prvním místě, to je největší likvidátor policie, přes policejního presidenta což je jeho nohsled až po současná krajská ředitelství, která papouškují co nahoře řekli. Tam je zakopaný pes. Jestli to nevíte, tak v rámci policie chybí cca 5000 policistů a to musí být již někde poznat. Jejich práci musí někdo udělat. To je celý problém.

Souhlas.

občanko běž za ty velké platy pomáhat a chránit a my na oplátku odejdeme dělat něco jiného

Kromě nadbytečné administrativy zmiňují policisté jako zdroje psychické zátěže také nedostatek lidí na velký objem práce, nízké společenské ocenění jejich profese, nedostatečné pracovní vybavení a nízké platy. Policisté si také často stěžují na své nejbližší nadřízené.

Hlavně na své nejbližší nadřízené, no když se chce někdy po podřízených práce a plnit řádně úkoly . Tak budeme kontrolovat více nejnižší management, aby ten neměl na své podřízené čas a hlavně náladu něco po podřízených chtít.....

Často nasazují vlastní život, setkávají se s lidskými tragédiemi nebo bojují proti těm nejtěžším zločincům, ale největší stres pro policisty představuje hlavně nadbytečné papírování. Vyplývá to z aktuálního výzkumu mapujícího zdroje psychické zátěže u policie, jehož závěry má Právo k dispozici.

100% pravda.