Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli to co zde nyní chci napsat má
vůbec smysl. Nedalo mi to, a tak si to snad někdo přečte.
Jak jsem již dříve uvedl, nepatřím zrovna k nejmladším, ale
přesto pro mne nebyl problém se loni zúčastnit dema na fontáně,
poslat finanční příspěvek a různě se angažovat ve prospěch naší
věci. Nikdy jsem to nedělal proto, abych se zviditelnil, ale
proto, že jsem to tak cítil. Ale proč to vše píšu ?
Opět ve svém okolí slyším trapné výmluvy, o tom jak ve středu
nemohu, protože musím k lékaři, případně mám službu a pak bych
si jí musel nadělávat, nebo dokonce, že vše stejně nemá smysl.
Já se ptám. Co pro vás, jechž se uvedené týká, má v životě vůbec
ještě smysl ? Koukám, že pro spoustu " také kolegů " je jediným
smyslem života, aby pokud možno nemuseli nic řešit, hezky se
vezli a hlavně případné problémy nechali na někom jiném, který
je za ně vyřeší a oni pak pouze slíznou smetanu. Od mnoha svých
rádoby kolegů na anonymních diskuzích i v práci slyším neustálé
vznosné kecy, jací jsme srdcaři, a ejhle při prvním vánku jsou
najednou velká srdce v kalhotách. Všichni jsou hluší a slepí. Já
už opravdu pochybuji, jestli v téhle zemi mám být vůbec na něco
hrdej. Celý rok poslouchám na šatně, případně nad tou pověstnou
sklenicí piva, nářky nad tím, jak je všechno špatné a co by se
mělo dělat. To je ale bohužel tak asi všechno. Když pak příjde
možnost alespoň trochu dát svůj názor najevo drtivá většina
stáhne ocas mezi nohy, nechce o ničem slyšet, natož se nějak
přičinit, typicky českým způsobem se zatáhne do ulity a čeká na
to, jak vše dopadne.
Do pr..le, co ještě víc chcete ? Na středeční demonstraci máte
garantovanou podporu svých nadřízených, vnitro vám přistaví
autobusy až před čumák, ty vás odvezou tam i zpět. To se vám zdá
pořád málo ? Já už opravdu nevím, co by se muselo stát, aby jste
se konečně zvedli a vzali věci, jež se vás bytostně týkají, do
svých rukou ? Někteří by snad drželi klapačku a otočili se zády
i kdyby jim mordovali parťáka. To je také jeden z důvodů, proč
mám po těch letech kolikrát obavy s některými chytrolíny vůbec
sloužit. A největší hrůza na tom je, že se kolikrát jedná o
kolegy, kteří nemají ani rodiny, takže nemají co ztratit. Když
vidím tu apatyi, nezájem a bezohlednost, chce se mi opravdu
někdy se vším praštit, vykašlat se na ně a nechat je ať si
nechají kálet na hlavu.
Ještě jednou pro ty, jichž se výše uvedné týká. Zkuste se nad
sebou zamyslet, alespoň jednou v životě přestaňte být těmi
vyčůranými připosránky zalezlými někde v koutku a zkuste
překročit svůj stín. A věřte mi, že stoupnete v ceně u
ostatních, především však si začnete vážit více sami sebe a s
čistým svědomím se můžete pak kdykoli podívat do zrcadla, aniž
by se vám zvedal žaludek. Jo a ještě něco. Při nejmenším dlužíte
něco klukům z UBS a některým představitelům NOSP, za jejich
dlouhodobou práci a snahu o zlepšení naší situace. A pokud se
nemýlím, slušní lidé dluhy splácejí. Vy svůj dluh můžete splatit
svojí účastí na Letné. Nezklamejte lidi, kteří pro vás něco
udělali.
|