1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Podle záhlaví Langer ještě nepostřehl, že kongres ODS skončil a že prvním místopředsedou nebude. To je ale trouba!

Pane ministře mám na ponožkách i na slipech od manželky vyšito "Pomáhat a chránit" není to protizákonné?

Není, protože je to vyšito osobou blízkou.

Vážený pane ministře tak jsem si jako váš svěřenec ověřoval jak se vám daří ta, musím říci "Vaše reforma". To že jsem se z průměrně starýho policajta letos stal jedním z nejstarších Vám ani nebudu říkat (měl byste to věděr) Jen mi nejde do hlavy co s těma novejma kolegama u kterých se z pochopitelných důvodů zkrátila doba vyškolení na poldu na pět měsíců mám tady dělat. Na SKPV to jde šmahem do háje-tedy jsou zde zřizovány sborovny, hájovny, různé technické pracovny a jiné kanceláře odborníků z jiných oborů. Jenže kdo je seznámí s policejním životem, když ti nejzkušenější kvapně odchází - vlivem Vámi tak vychvalované reformy. Kdyby do toho občan viděl tak by mu bylo opravdu hodně zle. Navíc noví policisté jsou motivování opravdu "vysokými" příjmy. Pokud jsou ale na ulici mají i o dva tisíce víc nežli dělník, který uklízí v jistých nejmenovaných firmách v nedaleké průmyslové zóně. Pokud ovšem nepotkáte třeba řidiče vysokozdvižného vozíku - ten má s prominutím zase víc(má řidičák). Opravdu vysoký to předpoklad neúplatnosti a prestiže! Pokud vám to tedy připadá v pořádku neměl byste ve svých reformách zvážit i to, že politika vaší strany je natolik v neoblibě. Třeba pro začátek se přestat tak při... usmívat. Nám tady na ulici do smíchu není.

Napiš kolik bere řidič vys. vozíku. Ať je představa. Jinak když ten začínající polda vydrží 15 let, bude brát v průměru 28000Kč hrubého a ten řidič stále cca. 15000Kč hr. a to se mě zdá spravedlivé. Neblázněte pořád, když někdo začíná, nemůže brát ranec. Tento názor neberu. Je to můj pohled.

Ty jsi ale s prominutím Lojzo fakt Lojza. U policie po 15 letech na ulici 28000 hrubého? A ještěrkář by za 15 hrubého ani nevstal z postele. Máš to nějaký popletený. Já už odešel po 14 letech od poldů, dělal jsem v Praze, tzn. nevíc peněz a v civilu jsem na svých za 1 rok a teď u nás ve fabrice rozhodně za 15 hrubého nikdo ani nezametá. Tvůj názor není úplně správný.

ty jsi spadl z Marsu ne???

Brácha dělá na fabrice 5 let, jeho plat je 24 000 hrubého (samozřejmě jeho pracovní doba je jen pondělí až pátek ranní) Nepočítám prémie atd...

Volil jsem mezi 26000 nástupním platem jako řidič MHD v Praze a 16000 nástupním platem u policie. Co si myslíte, že jsem zvolil?

Tak u nás má řidič autobusu nástupák 17000Kč a musí mít oprávnění, který si zatáhne ze svýho a nebo jít k PČR, kde za tebe vše platí (ZOP - tu udělá teď každý) a když vydržíš 15let na nějaký faře, kterejch je u nás jako much dostanu bonus a budu mít výsluhu. Jako řidič MHD si to užij, to bych nedělal ani po smrti.

Nastoupil jsem službu v r.1996 a byl plný třináctý a čtrnáctý plat žádných 150 hod. zadarmo. Nyní je 12 platů a odslouží se 13 měsíců. Alespoň tak je to u mě.

Chtěl bych vám napsat,že se mistrašně líbí,jak si všichní stěžujete.Nastoupil jsem po 10 letech u MP ke státní,a nestačím se divit.Já mám odšlapanej chodník 6 let.Ale co vidím tam,se nevidí.Jsem umístěn na Hlídkové,kde už zůstalo jen deset starších tupounů,kteří si myslí,že jsou bohové na světě a největší policajti,kteří se po deseti letech vypracovali tak maximálně na pco.Ale policajti jsou jen když jezdí vozem,při pěší je to trapné obcházení heren a pití horké kávy.Ale udělat krok navíc,to jevelký problém.Takže klidně už vy co dělat nechcete,tak jděte.Myslím,že se nám všem uleví A NEBUDETE NÁM "NOVÝM" KAZIT CHUT´DO PRÁCE.

Ty chceš sloužit úplně sám? Když ostatní vyháníš!

Už jen tvůj písemný projev o tobě mnohé napovídá.

toto je přesně vypovídající skutečnost. Hlavně nic neřešit, postěžovat si a jít spokojeně domů a v hospodě tlachat, jakou mám nebezpečnou práci a jak jsem za tu dřinu špatně placenej!!!! Většina přispěvovatelů jsou hlupáci, kteří netahaj. Pane Langere vapráskejte je bičem a naberte lidi, co chtějí dělat!!!

Souhlas, mluvil jsem nedávno s kamarádem v civilu a situace není růžová. Zatím zůstávám pro neschopnost.

FOR " taky Polda "

Ten tvůj příspěvek by měl vypadat asi takto ( bez hrubek, co jsem opravil, nevynechané místo za čárkou ...... ). Tak to s tím tvým prorovnej.

taky polda

Chtěl bych vám napsat, že se mi strašně líbí, jak si všichni stěžujete. Nastoupil jsem po 10 letech u MP ke státní a nestačím se divit. Já mám odšlapanej chodník 6 let. Ale co vidím tam, se nevidí. Jsem umístěn na hlídkové, kde už zůstalo jen deset starších tupounů, kteří si myslí,že jsou bohové na světě a největší policajti, kteří se po deseti letech vypracovali, tak maximálně na pco. Ale policajti jsou jen, když jezdí vozem, při pěší je to trapné obcházení heren a pití horké kávy. Ale udělat krok navíc, to jevelký problém.Takže klidně už vy co dělat nechcete, tak jděte. Myslím, že se nám všem uleví A NEBUDETE NÁM "NOVÝM" KAZIT CHUŤ DO PRÁCE.

Nezlob se, ale tvé vyjadřování o něčem svědčí - v písemném projevu je to hrůza a spíš mě připadáš, jak " Tonda " provokatér.

for taky polda
Takový jako ty s těmito to PČR vyhraje ? Moc dobře si vzpomínám na takové chytráčky co přišli na praxi na naše oddělení a hned při první šichtě nás poučovali a kritizovali. To bylo siláckých řečí a pak stačil jeden výjezd na signál, bitku nebo odepsat doručenku pak ty největší mluvkové byli zticha a trpěli lachtaní nemocí.
Jinak nevím co chceš s tím svým katostrofickým pravopisem u PČR dělat, protože jestli nežiješ v jiném světě tak u nás je to většinou jenom o papírech.

4 taky polda
Omlouvám se za ten výraz, ale ty jsi fakt jen obyčejný TUPOUN. Copak jsi dělal u MP? Asi jako všude u MP tedy celkem hovno-buzeroval jsi důchodce když vjeli do pěší zóny na kole, nebo mladý smardy když v parku za keřem kouřili a nebo možná ještě rozdával řidičům botičky. Ti staří tupouni na hlídkové jsou borci, kteří vědí co a jak. Ono není problém vlítnout do hospody, nebo herny a začít tam dělat pořádek. Ale je kolikrát problém to dotáhnout do konce. Ono to taky není vždy účelné. To, že neradi chodí pěšky, to je docela normální. Dnes už autem dojedeš včude a to až před dveře. Jestli si myslíš, že se jim nechce dělat, tak si s nima promluv a nepiš tady kraviny. Policie si jen uleví když z ní odejdou takoví TUPOUNI jako jsi ty, který ještě nepochopil, že vše není nutní a ni potřebné lámat přes koleno. Na to jak dlouho sloužíš u PČR, tak máš nárok pouze koukat a učit se. Postupovat s rozumem a chytře pokud nevíš, tak tomu se říká taktika zákroku. Přeji vždy klidnou službu a po boku nějakého strého tupouna, který ti pomůže až budeš mít problém.

Pro pravdu se člověk nejvíce zlobí!!! Co Sojko, napiš míry v cm přes bachor (jestli víš, co to je) aby byla představa, jestli také jenom vozíš zadek!!

Sojko tohle je fakt ostuda, znám to také.

4 taky polda
Je těžký bavit se s volem o sobotě když jde v pátek na porážku.

Sniper je bláhový, něco si přečti:
V civilu je dobře i špatně, stejně tak je i u Policie. Sama jsem v civilu byla jak zaměstnaná, tak jsem i podnikala a to celých dlouhých 14 let (počítáno od roku 1990) než jsem šla k Policii. Ke sboru jsem nešla proto, že by mi v civilu bylo špatně.Naopak, měla jsem se velmi dobře, cestovala jsem po světě, měla jsem volnou pracovní dobu, vydělala jsem si slušné částky... Ke sboru jsem šla proto, že jsem snad odjakživa chtěla být policistkou. A to i přesto, že jsem ještě zdaleka nedostala na plat jaký jsem měla v civilu. Možná tady některé věčné skuhrající rozesměji a budou mne mít za hloupou a naivní ženskou,ale u mě opravdu platí a platilo, že služba u Policie je především o tom, že pomáhám a chráním, a to dlouho předtím než našeho "ministra" napadlo nalepit nám to na auta. Samozřejmě, že mi vadí to jak se k nám vláda, resp. stát, chová, jaká je celková nálada ve společnosti vůči policistům, jak jsme kráceni na svých právech, arogance nadřízených atd.atd. atd. Ale to neznamená, že v civilu je to ráj na zemi, kde zaměstnance na rukou nosí, dají jim o co si řeknou, nástupní plat mají minimálně 25 tis.čistého, pracují 7.5 hod denně, požívají veškerých zaměstnaneckých výhod atd. atd. atd. V civilu je situace totožná s tou naší, znáte to "jeden za 18, druhý bez 2 za 20". Plat je ve většině případů přiznám minimální, zbytek je doplácen na černo, proplácení nemocenské je katastrofa, dovolená je kratší, hodiny zdarma navíc se dělají také, místem si nikdo není jistý atd. atd. atd. Když tak čtu všechny ty příspěvky na různých DF kde se civil opěvuje, tak nechápu co všichni ti skuhrající "kolegové" ještě dělají u sboru. To si opravdu myslí, že všichni potenciální zaměstnavatelé jen čekají až se jim na nějaké to lukrativní, nejlépe manažerské, místo přijde přihlásit někdo s x letou praxí u PČR a s maturitou? Kolik je takových míst jaké popisuje ve svém příspěvku Aleš? Nezlobte se na mě, ale z těch naivních nářků po civilu mám pocit, že naši psychologové totálně selhali, když ke sboru nabrali lidi, kteří se dají opít rohlíkem a věří pohádkám. Vůbec nejlepší je když civil opěvuje někdo, kdo ke sboru vlezl hned po maturitě, nikdy pořádně nepracoval (můžete se mnou nesouhlasit,ale práce u Policie je diametrálně odlišná od práce v civilu-mám nějaké zkušenosti), nemá žádné civilní zkušenosti a jen naříká jak je to u sboru strašné a jak by u podnikatele bylo jako v ráji. Co taková osoba ještě dělá u sboru? Proč už není v tom vysněném ráji? Proč už to nezkouší v civilu? Že by to bylo ze strachu, že ten ráj neexistuje a že se tam musí tvrdě makat????? U Policie přece musí být lidé, pro které to není práce, ale služba se vším negativním i pozitivním co s sebou nese. Ano, i mě vadí hodně věcí, které se nyní kolem nás dějí, ty věci mě slušně řečeno štvou, ale v prvé řadě jsem policistka, která má plnit polsání sboru a tak se i musím prezentovat na veřejnosti a ne jen sedět a skuhrat. Jasně, musíme se snažit hodně věcí změnit, protože pokud bychom se neozvali tak s námi budou za chvíli vláčet jako s kusem hadru. Ale pokud budeme sedět a skuhrat a nedělat nic pro změny (a to nemusím být ani členem nějaké naší odborové organizace), které si mohu začít vybojovávat na tom pro mne nejpřístupnějším místě, na svém místě zařazení, a za zády budu mít podporu odborů, které bojují proti nesmyslům od molocha, tak se to přece musí podařit a bude líp. Nikdy nebude tak jak bychom si představovali a je jasné, že to nejde ze dne na den, dobré věci se vždy prosazovali těžce, ale můžeme se snažit aby se to lepšilo. Ale musíme začít především u sebe. Takže bych prosila neskuhrat a komu se u sboru nelíbí, pak nevím co u něj ještě dělá.

PS.dlouhé roky jsem šlapala chodník v Praze a až posledním pár měsíců jsem v kanclu a doma. Takže nějakou zkušenost z těch nejnižších a nejvíce opomíjených míst mám

Konečně po dlouhé době se objevil solidní názor a sklízí mou pochvalu. Ti uplakánci ( z tohoto diskuzního fóra) by se před Vámi ( paní kolegyně), měli stydět. Jste moje krevní skupina.. a vydržte - takových lidí je třeba

Samozřejmě se také některým názorům tady pousměji a naivita s představami některých přispěvovatelů (Sniper atd.) do nebe no víte co. Ikdyž s něčím se souhlasit dá. Prostě doba se mění ve všech oborech a rád též vzpomenu na sl. poměr před deseti lety. (p.s.: to byla někdy "kanada" co???

přízpěvek je již 100 x ohraný. Pokud od roku 2005 je Anežka ,,Policajt" tak za ty dlouhé možná 4 roku vč. ZOP do kanclu je slušný výron.(oprava výkon)Tak takhle naše policie vypadá v reálu.P.S. Zkusí mi někdo vysvětlit termín dlouhé roky ?

Tohle jsem už četl, nic nového. Vskutku skvělé zkušenosti nastoupit po 14 letech podnikání k PČR ( počítáno od roku 1990 ), tedy v roce 2004, pobýt na zopce 15 měsíců a mít " odšlapané dlouhé roky na ulici ". Ale krásný názor pro " vděčné publikum ".
Já také zopakuji : Někde lépe, někde hůře a někde to stojí za ho..... a platí to jak o civilu, tak o PČR - není to prostě jednobarevné.

Jinak jsem se ještě nesetkal s tím, že by někdo dokázal popsat problém masového úprku od PČR :

- na 46000 míst PČR jsou v současné době poptávána volná místa ( nebo ve statutu v brzké době uvolněných ) v počtu 8300,

- na cca 10.000 míst profi hasičů ČR je takto volných kolem 5O míst

Obě složky pod stejným zákonem, stejná možnost odejít za stejných podmínek na výsluhu, ale masový odchod probíhá katastrofálně jen u PČR ( při srovnání s hasiči ). Je na toto korektní odpověď, tedy proč masově odcházejí policisté a třeba i ti kteří sotva odsloužili 8 let a kteří měli být perspektivní do budoucna. Co jim vzalo vítr z plachet do další služby. Proč tedy ti policisté odcházejí a hasiči ne.
Kritiky paní " Anežky " jsou jen kritikou bez odpovědi na tento problém. Není mě příjemné, že i spousta mých kolegů odešla - zřejmě zbytečně.

nějak mi nekoresponduje to "PS.dlouhé roky jsem šlapala chodník v Praze a až posledním pár měsíců jsem v kanclu a doma. Takže nějakou zkušenost z těch nejnižších a nejvíce opomíjených míst mám". Pokud dobře počítám, od roku 1990 "celých dlouhých 14 let" práce v civilu, to máme do roku 2004, poté nástup k PČR, tedy celkem 4 roky a z těchto 4 roků ještě ZOP, kdy se o nějakém "šlapání chodníku" moc mluvit nedá a nyní již "a až posledním pár měsíců jsem v kanclu a doma". Možná by stálo za to upřesnit jaké jsou ty "dlouhé roky jsem šlapala chodník v Praze" opravdu dlouhé. Ono se dá jen těžko věřit tvrzení že: "Takže nějakou zkušenost z těch nejnižších a nejvíce opomíjených míst mám". K tomu bych si troufla říci, že jste teprve nějaké zkušenosti začínala brát a poté co jste zjistila jak to na těch nejnižších a nejvíce opomíjených místech chodí, tak jste přesto, že jste "snad odjakživa chtěla být policistkou", kdy "u mě opravdu platí a platilo, že služba u Policie je především o tom, že pomáhám a chráním", volila útěk do tepla útulné kanceláře. To se to potom kritizují bývalí kolegové "z ulice", že ?

Když se v rámci spolupráce dovolám do nějaké kanceláře s podobnou Anežkou, zavěsím. Rozhovor s Anežkami u sboru je ztrátou času a navíc velice vyčerpávající. Nejsem šovinista, ale Anežky jsou podle mých zkušeností , trochu mimo obor.

Odchody se dávno zastavili a rozumní se nikam neženou, světová krize se projevuje všude a nezapomínejte na to, že vám každý výsluhu připomene, protže si dnes lidé závidí i pětník.

některých policistů, nedávno se mě chlubil četník jaký měl 14 dnů rehábka v zařízení MV a jak si to užili. On by neměnil, protže ví, že brácha na ty jeho prachy dře od rána do večera. Jiné to je asi v Pha.

jsou i 13. či 14 platy, jsou lázeňské pobyty pro pracující mimo PČR tak jaké pak co pak. Je spousta volných míst u PČR tak maturitu a vstupní testy a jsi tam. Asi bude problém jedno či druhé , že ?

for Anežka
Zapomněla jsi na jednu poctatnou věc, že policejní stádečko se děli na chovné a tažné jedince ? V současné době se díky kvalitním rychlonáborům ve velké míře nabírají chovní jedinci a ty tažné to už přestává bavit a odcházejí. Všude je chleba o dvou kurkách a všude se musí makat, ale v civilu na rozdíl od PČR nemusíš makat za neschopného kolegu a ještě se o něho starat. Musíme se smířit s tím, že z PČR se začíná stávat zaopatřovací ústav ?

to teprve uvidíš, když budeš střídat směnu a kolega ti nechá horší práci, nebo podobné naschvály. Všude stejné.

4 sparta, klik, kont, civil... nebo jak si ještě říkáš (teď už raději bez nicku) Ty jsi snad duševně chorý, tenhle Tvůj Anežčin blábol jsme tu rozebírali už stokrát, přijdi s něčím novým! Opakovanej vtip není vtipem a já se směju rád :-))

jseš s těma kidama trapnej. Napiš za kolik plníš tělesnou. Ale ty přes pupek si nezavážeš kaničky troubo a budeš tady něco vytahovat. Ty nicky měli možná společnou řeč a pravda bolí hlupáka co?

to nebyl vtip, ale skutečnost. Ty nemůžeš mít vychozenou devítiletku, to fakt je žrádlo. Ještě napiš něco pro pobavení , aby jsi zvýšil vážnost sboru!!!

O mé fyzičce se radši nebav, jo? I když je mi přes třicet, stále vrcholově sportuju (muai thai) a někam jsem to i dotáhl, ale to sem nepatří... na rozdíl od většiny dnešních mladých (včetně Tebe), kteří se neumí bavit jinak než vysedáváním po hospodách, u PC (a provokováním jako Ty)

tak tobě je přes třicet? Tak proto meleš hovadiny. To jsi toho ještě moc nepoznal! Neboj život tě naučí. Odslouženo cca. 10 let, to je nářez!

SNĚM HOCHŠTAPLERŮ A TUNELÁŘŮ SE POMALU CHÝLÍ KE KONCI, ZVOLILI SI KRÁLE A MÍSTOKRÁLE.

Jak nepřímo řekl Topolánek všem lidem této země: "Občani české republiky, My se máme, Vy ne! :-((( Sice jsem něco více již p(r)osral, ale ČEKÁM (i když potají doufám, že ne), až mě sami vykopnete z křesla! Toho bohdá nebude, abych byl tolik soudný a trpěl takovou nemocí jako je sebereflexe! a odešel sám. A vemte si ze mě jako PREMIERA příklad můj rodný vulgární a arogantmocný slovní projev na veřejnosti, každý na koho ukáži prostředníkem je nejlepší, mlaťte fotografy a novináře, nejlépe do hlavy jako to dělám a nezapomeňte si udělat nějaké to bejby bokem jako mám já. Moje manželka o tom ví, tak je to v pořádku. S Mými pobočníky - fa.Jůlinkem and Sikertem dále KalhOUsek - vždy připraven."

2/3 pro Topola a to 46 kousků zdrželo. Klaus věděl co dělá.

Křivá huba bohužel značí i pokřivený charakter to je dáno od přírody.

Ransdorf!

Pane Langere,před chvílí jsem vás viděl v televizi na kongresu ,vy opravdu nevíte která bije.Vy jste podle mne pomatený tupec.Prominte,ale běžte dělat opravdu něco jiného.

On nemůže dělat něco jiného, protože nic neumí

MODRÁ PARTA PODVODNÍKŮ A TUNELÁŘŮ MÁ SRAZ NA SVÉM KONGRESU A PAN PREZIDENT S NIMI KONČÍ.