1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane ministře,
mám dva syny, je mi 45 let. Bydlím ve vesnici u Teplic. Nemám ve svém okolí
žádnou romskou rodinu. Jsem šťastná, že nemusím žít v beznaději jako
obyvatelé
Janova. V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v Teplicích a v Praze a
moc
jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se teď tady na severu děje je
horší
než tenkrát.

Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého, Policie chrání (s
prominutím)
grázly před slušnými lidmi.
Copak je to nesplnitelný sen - chci, aby ten, kdo nechce pracovat, klidně
umřel
hlady.
Ten, kdo si zničí byt, uřízne topení, ať zmrzne. Co se stane mě a mým dětem
jestliže:

Nebudeme pracovat.
Nebudeme platit nájem.
Budeme na romy vykřikovat rasistická hesla.
Budeme kolem sebe dělat bordel a ničit své okolí.
Budeme obtěžovat romské rodiny hlukem, smradem.
Budeme krást.
Uřízneme si topení a rozbijeme okna.

My - budeme bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám dluhy za zničený byt a
na
krku budeme mít trestní oznámení za honobení té jejich slavné rasy.
A budeme se za vše stydět.

Oni - tmaví a ukřičení - dostanou nový byt, sociální dávky, nové zařízení bytu
a
ochranu policie. A budou vykřikovat jak pro ně stát nic nedělá.

Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na cetra pro slepé, vozíčky pro
postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková
normální romská "rodina"? Nestydíte se, páni a dámy tam "nahoře" kdo o nich
rozhodujete. Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata
a
soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého
syna?

Asi tedy jsem rasista. Tohle už přeci není možné !!!! Cítím obrovský vztek a
beznaděj. Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se
Ti,
kteří poctivě pracují a žijí měli dobře. Čeho jsem já a mě podobní dosáhla?
Ti
kdo poctivě pracují a žijí, živí líné, sprosté a primitivní prasata a ještě
se
bojí, aby jim nebylo vyčteno , že je živí špatně.

Příští volby jsou pro mě jasné - DS, Národní odpor, kdokoliv, kdo s tímhle
"bordelem" tady zatočí, ano budu volit i neonacisty. A píšu to s plným
vědomím
odpovědnosti za tuto mou volbu. Před rokem 1989 byli utlačovaní lidé za své
názory, ale dnes jsou utlačovaní za to, že chtějí pracovat a žít slušně.
Před
rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, co by měla
sama trestat a zavírat.
Je mi z té naší slavné demokratické společnosti a z našich "nerasistických"
politiků na zvracení.

Na další shromáždění v Litvínově pojedeme. Já, manžel, synové, jejich
kamarádi,
naší známí....LIDÉ, kteří žijí jako LIDĚ tuto naši podpodu potřebují vidět.
A vůbec nečekám, že se cokoliv změní. Naši politici mají teplá místečka a za
zády EU.
Ale na každého se vaří voda .............Jednou, pane Langer, Topolánku,
Paroubku a ostatní mocní, budete i Vy a Vaše děti žít v takovém ghettu.
JEJICH
životní prostor se totiž bude neustále rozšiřovat a práv přibývat.
Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby jste se toho dočkali brzy.
A
Vaše ženy se z nákupu vraceli uličkou černé v ě t š i n y po pokálených
schodech
a zavřely za sebou počmárané a poničené dveře. Pak, aby jste stáli oba za
rozbitým oknem, poslouchali hluk, nadávky a řvaní - toto lidové umění naší
utiskované menšiny a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest,
plížící se se strachem ze školy.
Opravdu si to neumíte představit, nebo máte pocit, že Praha je daleko?
Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově zasahovali?
Kolik
z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého jednání? Kolik z nich by
šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v Janově? Děkuji za JASNOU
odpověď
jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi "bílých" a "černých" ?

Vážená neznámá,
tady se odpovědi nedočkáte. Doporučuji zkopírovat váš příspěvek ( jsem přesvědčen o jeho správnosti) a vložit do rubriky " volné". Tam občas Langer na něco odpověděl, ale zda-li vám odpoví i zde, to je ve hvězdách.

Nádherně napsáno. Já si taky myslím, že nejsem rasista a s cigány mám i dost skušeností. Ti nerozumí ničemu jinému, než pořádnému výprasku. A my "demokraté" čím více práv jim dáváme a čím více se o ně staráme, tím ONI chtějí víc a víc. 90% policistů, kteří v Janově zasahovali, protože museli s tímto zásahem nesouhlasilo, ale bohužel rozkazy se musí plnit a stěžovat si můžete až potom.

Souhlasím s váma

resp.anonyme, který sem překopíroval mail:
Policisté, kteří prováděli zákrok v Janově, byli profesionálové duší i tělem. Profesionálové proto, že zakročovali i přes nesouhlas s tím, co vzniklo na severu za gheta a vycházeli ze situace na místě, jak to policistům v podobných situacích náleží. Spousta z nich lidem v těchto lokalitách rozumí, potkáváme se s různými "klienty", kteří jsou některým "Janovským přistěhovalcům" velmi podobní. Vyjádřil jsem se ovšem slovem "některým". A pro vás jednu malou radu: "Ne silou, ale hlavou zeď prorazíte"...a už vůbec ne silou s nácky za zády nebo v čele...

Je pravda, že Cikánským otázkám se politici vyhýbají,aby nebyli nařčeni z rasizmu. Vždy to byli cikáni a přejmenováním na Romypolitici dokazují že neumí s darmožrouty a "hovady"kteří se ve společnosti neumí chovat, zatočit jak se patří. Místo toho zkoušejí"začleňování". Neumí se stovky let chovat ataky to nechtějí. Tak ty co to nechtějí nakopat tam odkud přišli. Typoval bych Indie,Pákistán...těm našim by slušela Sibiř.

tam musíš mít balík! Napiš za rok jak se ti daří!!!

a toho troubu si nech ty hňupe!

Ty jsi opravdu trouba.Kde jsi to napsal? :-)

je opravdu hňup!!! Běž se projít, ať přijdeš na jiné myšlenky hlavo děravá! p.s.: zřejmě dobrej oddíl PČR

Kde jsi to napsal? :-) snad KAM!!!

A PROTO KDO UTEČE VYHRAJE, KDO ZŮSTANE ZAPLÁČE.

Vysvětli prosím zde diskutujícím na tomto foru a poraď jim, kde mají utéci. V civilu jsou mnohde horší podmínky, než u PČR. Aby odejivší neplakali až po odchodu od této firmy.

Nebát se práce a makat, kapitalismus je tvrdá řehole.

Jak dlouho sloužíš kadete?A podívej se tady:

http://aplikace.mvcr.cz/vozidla/sluzmista/mista.php?zz=y5ika9s5m &lamatpo=100&skip=0&aa=16&aa16_2=on&ab=128&ab128=&ac=0&ac128=&ac 8=&ad=0&ad128=&ad8=&ae=0&ae128=&ae8=&af=32&af32_od=&af32_do=&ag= 0&ag128=&ag8=&ah=0&ah128=&ah8=&ai=4&ai4_odden=31&ai4_odmesic=12& ai4_odrok=1999&ai4_doden=31&ai4_domesic=12&ai4_dorok=2101&ak=16& al=0&am=16&an=16&ao=0&ap=4&ap4_odden=31&ap4_odmesic=12&ap4_odrok =1999&ap4_doden=31&ap4_domesic=12&ap4_dorok=2101&at=0&au=0&av=0

jsi hrozný naivka!!!

Pro Pavla:Nesloužím dlouho, to je pravda.Nikomu jeho názor neberu.Přesto si myslím, že v soukromém sektoru jsou prac. podmínky horší.

Podle čeho ty troubo usuzuješ,že jsem hrozný naivka?

kadete,ty musíš "sloužit" na velký faře co? Praha to určitě nebude!

podle toho, co tady píšeš, to úplně stačí!!!

Například?

to ti snad nemusím napovídat? Nebo při výslechu musíš mít okolo sebe partu radilů?

jsi hrozný naivka!!!

je opravdu hrozný naivka a bolševik. Že jsi byl u komančů??? To ještě brali k VB každýho, kdo neuměl makat rukama.

Vážení kolegové koncem minulého týdne, podala skupina poslanců do legislativního procesu návrh na novelu č. 361/2003, zákon o služebním poměru příslušníků....
/Tisk 675/0/ Navrhovaná novela - ruší služební poměr na dobu určitou pro příslušníka při přijetí do služebního poměru - zvyšuje jednorázové odškodnění pozůstalých - upravuje nárok na náhradní volno za práci přesčas (nárok na náhradní volno za předčas se neposkytuje pouze při vyhlášení krizového stavu...tedy v ostatních případech se poskytuje nebo proplácí) - ruší ustanovení o nevyplácení odměny za služební hotovost - posouvá termín splnění podmínky vysokoškolského vzdělání na služební místo - odstraňuje požadavek velmi dobrých výsledků ve výkonu služby při účasti na výběrovém řízení - zkracuje nárok na výsluhový příspěvek z 15 na 12 let TATO NOVELA REAGUJE NA HLAVNÍ NEDOSTATKY ZÁKONA O SLUŽEBNÍM POMĚRU A OPRÁVNĚNÝCH PODNĚTŮ ZE STRANY PŘÍSLUŠNÍKŮ BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ, O TAKOVÝM ZPŮSOBEM, KTERÝM BEZPEČNOSTNÍCH SBORŮ JEŠTĚ NIKDO NEZASTAL. Bude velmi zajímavé sledovat, zda tento návrh projde poslaneckou sněmovnou a jestli ne tak z jakého důvodu.
V prvním čtení bude projednán ve sněmovně na první schůzi v r. 2009

třeba zdanění výsluh! Dost důležitá věc. Jen aby se nezměnil výpočet renty.

Myslím, že se do "INFO" příspěvku vloudila drobná nepřesnost - návrh nezkracuje nárok na výsluhu z patnácti na dvanáct let, nýbrž se prodlužuje z deseti na dvanáct let hranice nároku na rentu v přechodném období (nárok na výsluhové náležitosti podle starého zákona), zároveň ale navrhují prodloužení tohoto přechodného období o dva roky. Nejspíš se tak má zamezit očekávaným masivním odchodům v příštím roce, který je podle stávající úpravy posledním rokem přechodného období. Patnáctiletá hranice pro rentu podle nového zákona zůstává.

Ani jeden jste to nepochopili, návrh nezvedá nárok pro odchod v přechodném období z deseti na dvanáct let!!! Nýbrž jen prodlužuje přechodné období o další dva roky těm, kteří budou mít koncem roku 2009 odslouženo 12 až 14 čistých let (tedy s vojnou 13 až 15) Udivuje mě, že policisté nepochopí vcelku jednoduchý návrh a každý si jej vykládá po svém :-(

Milane, v čem je rozpor? Doteď se přechodné období týkalo těch, kteří v jeho průběhu dosáhnou deseti let. Podle návrhu by se týkalo těch, kteří dosáhnou dvanácti. V čem jsem tedy neměl pravdu? A ještě jedna drobnost - píšeš "12-14 let (s vojnou 13-15)". Nevím, kolik ti je, ale je nás dost, kteří jsme absolvovali vojenskou službu delší než 1 rok - někteří 18 měsíců, někteří 2 roky :-))

Přechodné období je do 31.12.2009. Ti co k tomuto datu odslouží minimálně deset let (9 plus rok vojna, nebo 8 plus dva roky vojna) můžou odejít podle starého zákona, ale zároveň nesmí mít odslouženo víc než 15 let (tedy 14 plus rok vojna nebo 13 plus dva roky vojna), to už by museli jít podle 361. Tohle je stávající právní stav. A v návrhu novelizace 361 je pouze prodloužení přechodného období pro ty, kteří k 31.12.2009 dosáhnou 12,13, 14 let (s vojnou 13,14,15) o další dva roky, pokud to pro ně bude výhodnější než podle 361.

Milan má pravdu,z tvého příspěvku vyplývá, že by se měl měnit § 226, ale ten zůstává stejný, jen by přibyla možnost těm, co budou mít na konci r. 2009 min. 12 let odejít až do konce r. 2011 dle z. 186

Je dobré otevírat zákon v době, kdy je ekonomické krize ? Ano, když chceš ušetřit...

4 xyz: nevím, ale dle předvánočního nákupního šílenství nenabývám dojmu, že je u nás nějaká finanční krize, když vidím, jak lidi rozhazují peníze za pič...., které ani nepotřebují! Ano, pár průmyslových podniků omezuje výrobu, pár jich zkrachuje... ale život jde dál... dělá se kolem toho jen zbytečnej mediální humbuk ... a v době krize, kdy se musí šetřit každá státní koruna, by přece nebral generální ředitel státního podniku ČEZ odměnu přes 600 milionů čistýho??? Nebo se mýlím? :-)

Já mám v r.2009 8 let a dva roky vojny, pokud neodejdu do konce r.2009 ztratím nárok na vše na dalších 7 let. Pokud by taková novela byla, tak bych asi ještě zůstal ty dva roky, ale nevěřím již tomu. Že by se mi v té době zvedl průměr to asi taky ne, protože jsem našel výplatní pásky z r.2006 a v porovnání s letoškem je to stejné a zůstane to tak i v příštím roce. Nestěžuji si, ale pokud je dle zákona možno získat 50 procent osobního ohodnocení ze základu a mám 3 procenta a jsem hodnocen jako jeden z nejlepších, je na celém systému něco divného.

Když jsem po 18 letech odešel začal jsem normálně fungovat. V noci spím, dělám vychovatele v jedné neziskovce a když slyším maják tak už neposkakuji...prostě jiný svět...k tomu s kolegou malá firmička se rozjíždí no prostě pekos...Tím chci říci kdo máte rentu kolem 10.000 Kč němějte strach, mimo PČR to jde a celkem v pohodě...takže vše nej k svátkům a hlavně žijem jen jednou...

Neboj taky balíme tady je konečná.

zabulíš

ZASTAVME MODRÉ LOUPEŽNÍKY A LOBBISTY VE VLÁDĚ PLNÉ AROGANTNÍCH NADLIDÍ.

Ty jóóóóó, ještě před půl rokem bylo u bezpečnostních sborů volných míst kolem 7000 a dnes už je to 14 tis. týýý bláááho!!!!

Ivan Modrý to likviduje pěkně od podlahy.

Myslím,že máš zkreslené informace.Podstavy nejsou tak velké,jak uvádíš.Během dvou, max. 3-í let se stav konsoliduje.Uváděj prosím jen ověřené a nezkreslené údaje.

prý naděloval Ježíšek vysokým policejním funkcionářům LCD televize v hodnotě 30000 (třicettisíc) korun. To se zase Jarda ukázal!!! Holt, loajalita se musí docenit!!!
Klukům na ulici musí být z toho asi na blití! Ptám se: Kam tohle všechno spěje?

Tak tohle je už opravdy velký mazec, to snad není pravda tohle,dost že berou pěkný love, tak ještě ji připrdět víc a víc!Kdyby to člověk věděl jak to bude,tak v každém případě šel na vysokou školu, akorát tak pořád přemýšlím kdo by dělal tu špinavou práci na ulicích.U nás komedie prostě!!!Říkám jedině pokud možno utéct i v případě, kdyby náhodou byla schválena novela č.361/2003 Sb. ještě před účinností pokud je v přechodném období, protože fakt bída jako prase.

to sice nevím, ale SPJ (stálá pořádková jednotka v Brně) nápad vedení SJmK - 4 dny služba včetně dosahu bez možnosti opuštění ubytovny a pak čtyři dny volno. Něco pro mladý :-( , ale ....

Prahu patří rozprášit tam si nadělují velké hromady.

Mé osobě a všem kolem mne sloužícím policistům ve výkonu na SJmK bylo také naděleno. Já místo avizované thermo oděvu, který již stejně vlastním ( v době možného prodeje ve výstrojáku v roce 2006 ) dostal v 12/2008 jako věcný dar fotoaparát, 2GB kartu , obal a stojánek jako příslušenství, za splnění mimořádného úkolu ( co to bylo za úkol nevím ) a ještě nějakou baterii ( tu jsem zatím nedostal, prý ji dostanu až budou) tak si nemám na co stěžovat, jsem v 5 TT, 6 TT nedostala zatím nic. Asi jim v 6 TT nemám co závidět, ještě že jsem se v rámci karierního řádu a postupu necpal do 6 TT. Vidím to stejně v roce 2009 na C. Lepší vrabec v hrsti ( nejméně 6.000,-kč každý kalendářní měsíc do doby důchodu ) než holub na střeše. Mladý a krásný, pro firmu v civilu ještě perspektivní. Máme u PČR stále nové funkce, ale komu budou velet nevím.

Já se vám divím, že ještě sloužíte. V civilu je tak krásně. Pohodička, klídek, žádné nervy, prostě normální život.

Civil není až taková pohoda, jak je zde popisováno.

V této době je nám všem trocha poezie více než zapotřebí. Hezké vánoce.
http://www.obrazovka.cz/vanocni/altan.html

www.obrazovka.cz/vanocni/altan.html

Je to pěkný, ale opsaný od Mirka ze stránek UBS.

I já přeji všem pěkné vánoce a v novém roce vše nejlepší.

A další a další zkušení policisté odcházejí a další konfliktní rychlokvašky na školách zkusí štěstí u PČR leč tu nevydrží ani 5 let.

Proč 5 let? 3 roky a potom sl. zkoušky. To je taky důvod k tomu uvažovat, co dál.