1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pro policisty je důležitý bod č.8

http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tiskove-zpravy/vysledky-jed nani-vlady-5--listopadu-2009-51130/

konečně dochází k výměně Na fyzickych bylo asi 35 lidi kolem 25 let a tak 15 okolo 30 let.Většina dlouze sloužících jsou dnes vyhořelí.

tě to čeká a možná dřív než si myslíš...

chlapče, chlapče. Je mi Tě velice líto, že Tě nebude mít kdo učit. Hodně se koukej večer na kriminálky...

Tak si to tady užij "perpektivo".

a co ty tam ještě hniješ, když to je tak nahovno! Přesvědčení co?

Nikde nehniju,"už" 5tý den jsem spokojený v "C".A s rentou budu mít o 8tisíc víc než u PČR.Tak asi!

tak to dokaž, takvýhle slinty. Napiš za rok, co ti skutečně dali a jestli nebudeš mít 100h přesčas, řidiči kamionu.

Nic ti dokazovat nebudu.Je ti po tom úplný h.ovno.Věř,nebo nevěř mě to je jedno,ale kamion to určitě nebude.A těch hodin budu mít určitě méně,než u policie

ty jsi opravdu hrozný naivka a tlachal.

Ty musíš bejt hodně poznamenanej. Nebo že by řitní alpinismus.

Ser na ty provokátéry. Měj se dobře v tom C.

se mít dobře nebude!

šikovný a schopný člověk se bude mít v civilu o poznání lépe než u PČR. Ten kdo je ovšem lempl bude mít stejný problém. Další debaty na téma kdo je a není lempl je naprosto bezpředmětná.

slouzil jsem v PRAZE 3roky,pak jsem odesel do civilu a sel k ACR,kdyz to srovnam tak tohle jsou nebe a dudy!!doporucuji vsem kdo chteji odejit pojdte k zelenym...

Svatá pravda.To jsi vydržel,ještě dlouho

Napis kde makas a co delas a kde se naborovat, jsem u PČR 20 let tak chci zkusit neco jineho. Každej se tady stara jenom o to, kolik bude vysluha. Od dobrého známého jsem slyšel, že maj okleštit výpočet renty!!!!!

okleštit a k tomu,ještě STROP renty!

spíš Tě za to vykleštit

Chápu Vaše starosti, nářky a obavy. A jsem rád, že mě se nic z toho netýká. Já jsem totiž nastupoval před 15 lety k policii z přesvědčení a to mě vydrželo do dnes. Nezajímají mě peníze, ani výhody. Žiju pouze pro službu. Už dlouho se držím na prvním místě v pokutách, v objasněných trestných činech a v zadržených alkoholech. Jenom mě mrzí, že jsem v loňském roce zaostal v počtu KO, ale už od nového roku na tom pilně pracuji.

I takoví nadlidé jsou mezi námi....Gratuluji a jen tak dále, víc takových Diminů. Ať žije mistrovství světa v čárkovém systému.....Chci být taky DIminem.....

to je supr. Zkus ještě rozdat svůj plat na charitu, a nebo ještě lépe svůj majetek. Doufám, že Ti policejní ubytovna (nebo obvod) stačí k bydlení, protože asi předpokládám, že jako dárce spermatu rodinu mít nebudeš, ale potajmu budeš mít spoustu superpoldů ... pokud budou jako ty má společnost o několik problémů málo :-)

Pomáhat a chránit, vole!

je to těžko, přetěžko k uvěření.

„Vono tam sněží, ty krávo!“ „No fakt, ty vole!“ Je poledne všedního dne a čtveřice uniformovaných policistů opouští po krátké služební pauze vinohradskou restauraci. Reálný celkový čas odchodu: patnáct sekund, tyvolů šest, tykrávy dvě. Téma hovoru: sněhová přeháňka za dveřmi na ulici.
Nechci moralizovat. Každému budiž dovoleno hovořit dle toho, co gusto ráčí a zobák, jenž vyšším řízením narostl, dovolí. Hranice přístojnosti však určuje nejen náš naturel, ale také role, již v daný okamžik zastáváme. Živnostník častující své zaměstnance před zákazníky zoologickými termíny si vyslouží pověst sprosťáka. Poškodí si tak živnost.
Osoba navlečená do uniformy reprezentuje až do vysvlečení stát. A ten také shazuje, když se náležitě nechová.
Neodpustím si připomenout, že to byla právě zdvořilost, již ministr vnitra Ivan Langer označil v létě za poznávací znak očekávané policejní reformy. K výše zmíněným profesionálům se ta informace možná ještě nedonesla. Přitom právě chabé vystupování, automatické tykání příslušníkům některých menšin, sklon k vulgaritám všeho druhu, to vše viditelně a slyšitelně kazí pověst policie. Krom jiného.
Pohoršujeme se nad mluvou a gesty politiků, kteří reprezentují než své strany. U policistů jde o víc. Uniforma značí úřad.
Stejně jako soudce v taláru, lékař v bílém plášti nebo kněz v liturgickém rouchu, také policista v modrém nejedná sám za sebe, ale za celý stav. Na krávy a voly – když už to bez nich nejde – má dost času po šichtě.




Josef Koukal

Ty vole....si děláš srandu ne ty krávo?

Co k tomu dodat,snad jen to,že se s největší pravděpodobností jedná o Langerův nábor.
PČR je jediná "firma" v republice,která má tak ohromný podstav,že to nebude ani tak dlouho trvat a náboráři od policie budou chodit po cizineckých ubytovnách.A to věřte tomu,že na nějaké „Vono tam sněží, ty krávo!“ si ani nevzpomenete!

zase to někdo blbě pochopil. Vždyť to byla šifra v policejním slengu ... něco Jako Kalouskova 1

No, mám vnuka gymnazistu, který místo ty vole říká "ty vado". Ale více jeho kamarádů je přesně na té úrovni hovězího.
Domnívám se, že slovník našich dětí kopíruje ten náš. Ale pravda je, že slyšet "volovat a krávovat" policistu nám čest nedělá.

Ty nepamatuješ a neslyšel si pana ministra vnitra v poslanecký sněmovně, když říkal něco o prdeli mezi poslanci ... apod. Ty asi slyšíš, jen co potřebuješ, co?

Pokud takto hovoří ministr vnitra, který má dvě vysoké školy a též předseda vlády a jiní borci, co reprezentují stát a berou za to pěknou vatu, tak snad nebudeme chtít, aby ti nejnižší poldové mluvili jako akademici. Většina z nich stejně už veřejně o svých nadřízených mluví jako o "zmrdech". Pokud polda na někoho ukáže fakáče, neměl by za to být ani kárán, natož trestán, protože tím zřejmě myslí, že dotyčný je jednička. S policisty na ulicích jejich nadřízení jednají stejně a mnohdy hůře než s pachateli a platově jsou na tom jako dělníci v automobilovém průmyslu. Jako dělníci se také samozřejmě i cítí a tak je bere i veřejnost, protože v dnešní době je vše o penězích a lidé si váží jen toho, kdo hodně vydělá, to je prostě fakt.
Takže co říci závěrem - myslím, že bude hůř.

Tak jsem rok v civilu. Pokud můžu shrnout, tak všude má vše pro a proti. Peníze jsou zhruba stejný jako u PČR, práce odlišná a hodně. Stále nemůžu zkousnout práci kdy se denně vracím domů, ale deně tam musím. Byl jsem 18 let ve směnách a nějaký den volna mezi mi chybí. V nové práci je úplně jiný přístup k člověku, kde za odvedenou práci slovo děkuji a odměna ze strany vedoucích je samozřejmost, na co má člověk nárok, to dostane a nemusí se starat aby měl materiál k práci, kde u PČR věčné shánění papíru, kopírky,protože služební rozbitá, tužek atd. Není rozčilování se z lidmi-drbany. Chybí mne však kontakt s lidmi, a takové to courání po obvodu a občas si něco zařídit, kde uniforma k tomuto účelu docela fungovala. Teď je člověk jako každý jiný a spousta lidí jej už nezdraví. Jinak jsem se stavil na oddělení kde jsem byl 18 let a padl jsem do mdlob, neboť z 20 lidí zůatali jen 3 které znám, další dva kteří nastoupili když já končil. Oddělení je jedna velká ženská drbárna, protože jak jsem se dozvěděl, není ověřeno, poměr na OOP je 2 ženy - 1 muž. Dokonce chodí do práce ženský z mateřský, který mají volnou pracovní dobu, tj. chodí do práce jak chtějí a dělají pouze neznámce. Ale dostali dvě nový auta. Pokud jde o nápad zůstal zhruba stejný jak za mne i rozložení je dtejný, jinak změna přístupu ze strany vedení není žádná a smyslné pokyny chodí stále stejnou rychlostí a kvantitě.

Kdosi prosímtě, kde děláš? Ty jsi spadl z Marsu a nebo děláš v rodinné firmě. Co já vím, tak dnes šetří všude a soukr. záležitosti v práci jako u PČR nejdou dělat ani náhodou.

Franto, ty jseš asi trochu mimo. Přečti si pořádně co píše a pak reaguj.

Tak nevím kdo je mimo, ale když píše "a takové to courání po obvodu a občas si něco zařídit, kde uniforma k tomuto účelu docela fungovala" tak to pochopí snad každý, že jde o soukr. záležitosti.

Pro tebe to platí také. Je to jak s tím vtipem pro policajty. Třikrát přečíst a pomalu! "Kdos" píše, že v soukromé firmě mu to zařizování pro sebe v pracovní době chybí! Fakt, Marťani. Chudák Langer.

jasně v mundůru stojí četník na banány ... promiň, ale to se nedá komentovat. A pokud jsi někoho viděl tak vyjímka potvrzuje pravidlo. Chce to brejle zkusit si to dnes a né za mjr. Zemana v Praze

nejdříve mi rodiče vyhrožovali - uč se nebo budeš popelářem. Dnes rodiče vyhrožují - uč se nebo budeš policajtem :-(

A to ti řekli opravdu rodiče? Ty ani nemáš svůj názor? No hrůza, raději se uč a buď popelářem.

jasně, protože budu vozit odpad jako jsi Ty Sojko a nebo budu policajt a budu ten stejný odpad zase vozit.

to jsou kecy!

4 xxx
Bez komentáře, neboť jak se praví "Blahoslaveni budiž chdí duchem, neboť jejich je království nebeské".

vivat modrým provokatérům

vivat brečounům od PČR

vivat tupcům, kteří se neumí ozvat

vivat xxx netáhlo

stojím na banány, nemohu reagovat

Tak se na to nemohu dívat. Ještě před 21-lety se spousta lidí třásla na to aby mohla bojovat se zločinem (nemyšleno tím pár vyčuránků s VŠ, keří sloužili u STB a dodnes někteří slouží). Tito lidé museli absolvovat několik odborných škol než se z nich stal rovnoprávný četník. (Dnešní 6 měsíční škola je výsměch a to je právní orientace daleko složitější než v letech totalitních). Příjmací řízení bylo opravdu náročné, jen dnes se operuje s výrazem "on to nebude potřebovat, on bude psát na stroji v kanclu", ale neznám poldu, který by dříve neabsolvoval nějakou bezpečnostní akci a nebyl si jist, že tu tělesnou přípravu nebude potřebovat. Proč je tedy stále i za těchto podmínek tolik volných tabulek ??? Třeba narozdíl od hasičů ... zcela otevřeně, ta práce se dnes degradovala, finančně znehodnotila a za současného neministra ...

nazdar provokatéři. Neznám nikoho kdo by se vrátil zpět k PČR a kde by byl návrat někoho takového vedením umožněn. Ovšem na těchto modrých stránkách se říše divů otevírá ... kuk

Tak to toho znáš opravdu málo!

znám, ale ten policista byl v dost vysokém postu ... vím o řadových a Ti mají smůlu, ale hlavně si vem s pers. výpis ať vidíš kolik to je ... a pak piš

Tak to znáš toho ještě asi moc málo. Osobně jsem viděl, že kluk co odešel do civilu se vrátil.Když se chce z obou stran, tak lze opravdu moc. Hlavně se musí chtít.

ano, ale píšeš v čísle jednotném a to znám také takový případ, ale musí se chtít hlavně né z dola