Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Milan

Já už odešel 1.1.2008 a mám se faj.
25.01.2009 11:08 Milane

napiš něco o sobě, to že se máš fajn ti nakecaj i uchazeči na úřadu práce. V dnešní době má málokdo jistýho fleka a jak se někde uvádí " že je lidí jako sraček" tak teď to platí dvojnásob a nic na tom nezmění ani přesvědčení, že jsem bejvalej. Buďto budeš makat, nebo hodně vzdělanej (což se u většiny u PČR dá pochybovat) a za třetí a nejpravděpodobnější je bejt tláča!

Většina pro dobré uplatnění v civilu neumí klápnout a to ani rusky a VŠ psycho neb pol.academi se fakt ujme. Dnes berou lidi s praxí, ale ne u PČR!!!!!

Jsem v C 8 měsíců a to po 18 letech u PČR - zpracovatel, není problém, ale renta musí být kolem 10.000 Kč...

co budeš dělat, až ti to zdaní!

To samé co ty -NIC.Ale budu věřit tomu,že odbory (ne naše,ty jsou k smíchu) s tím něco udělají

opět spoléháš na jiného, ale policejní odbory jsou fakt k hovnu a to UBS i NOS!

FOR: jarda

Omlouvám se Ti za uvedenou nepravdu o odchodném a příspěvku za službu před rokem 1989. Před rokem 1989 nebyl internet a zákony o služebním poměru se půjčovaly jen na vyžádání (tedy alespoň na našem odd.)Kdo si je vyžádal, byl okamžitě podezřelý. Zveřejněny byly pouze povinnosti a né práva. Ještě jednou se omlouvám.
Jen pro doplnění - v KSČ jsem nikdy nebyl. Celých 34 let jsem sloužil jako řadový a nebyl jsem u STB. Vyhozen jsem taktéž nebyl. Po roce 1989 jsem dostal 2 vyznamenání. Celá léta jsem sloužil lidem a né politikům. To je asi vše co jsem chtěl dodat k mé osobě.
§ 108
Odchodné

(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním, náleží odchodné. V případech hodných zvláštního zřetele lze odchodné též přiznat, skončí-li služební poměr odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti. Odchodné nenáleží příslušníku, který po skončení služebního poměru je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(2) Odchodné se poskytuje podle délky trvání služebního poměru a důvodu uvolnění nebo propuštění až do výše šestinásobku hrubého měsíčního služebního příjmu. Bližší podmínky pro poskytování odchodného stanoví a určování jeho výše v jednotlivých případech upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky.

§ 109
Platové vyrovnání

(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěním s výjimkou propuštění pro odsouzení za úmyslný trestný čin, náleží platové vyrovnání, jestliže jeho služební poměr trval alespoň deset let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu; za těchto podmínek lze v případech hodných zvláštního zřetele přiznat příslušníku platové vyrovnání, i když mu podle ustanovení předchozí části věty nenáleží.
(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého měsíčního služebního příjmu poskytuje Sbor národní bezpečnosti od nástupu občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto povolání, povolené služebním orgánem, do uplynutí dvou let od skončení služebního poměru.

Příspěvek za službu

§ 110

(1) Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) až d).
(2) V případech hodných zvláštního zřetele lze příspěvek též přiznat, skončí-li služební poměr propuštěním z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nebo skončí-li odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti.
(3) Příspěvek se neposkytne, popřípadě jeho výplata se zastaví, jestliže příslušník je znovu přijat do služebního poměru nebo je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(4) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.

§ 111

(1) Příspěvek činí
a) 20 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 15 let a dosáhl věku alespoň 40 let, a pokud jde o výkonného letce nebo o příslušníka ve funkci zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, bez ohledu na věk;
b) 30 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 20 let nebo ji konal po dobu kratší, ale podílel se na intenzivní výstavbě Sboru národní bezpečnosti a dosáhl věku alespoň 45 let.
(2) Příspěvek podle předchozího odstavce nesmí však překročit částku odpovídající maximální výši částečného invalidního důchodu účastníků odboje.
(3) Příspěvek se zvyšuje účastníkům odboje; o toto zvýšení může být překročena hranice stanovená v odstavci 2.

§ 112

Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.

§ 113

(1) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí se příspěvek o částku, o kterou součet příspěvku a hrubého měsíčního výdělku přesahuje výši služebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.
(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek

FOR: Vlasta

máš úplnou pravdu.

Nevim sice co chtěl "oportunista" touhle přednáškou říci, ale je to blb. Není divu, že celý život sloužil jako řadový. Ten blb ani neví, že i před rokem '89 vycházely zákony ve "sbírce" a mohl si je pořídit každý stejně jako dnes. Je pravda, že dnes, díky internetu, je to jednodušší. Koho ovšem jeho práva zajímyla, ten se k nim dostal. Ale blb, který se tak hloupě vymlouvá, jako "oportunista", že se zákony jenom půjčovaly a ze strachu aby nebyl podezřelý, on si je raději nepůjčil, to snad ani není možné. A že ze zákona byly zveřejňovány jenom povinnosti. To si tenhle blb říká oportunista. On celý život byl určitě zalezlej někde v koutě, aby na něj nebylo vidět.

nevím o co Vám jde, ale takto vznikají vtipy o policajtech

Bohužel, musím říci, že oportunista ohledně problému se sehnáním zákona č. 100/1970 Sb. má pravdu. V té době vám příslušnou sbírku včetně novel šéf nepůjčil, protože neměl zájem, aby se mu s ní podřízení oháněli. V SEVTu na krámě nebyla, měl jsem štěstí, že jsem tehdejší SEVT měl v rajonu. Ale sehnat se zákon a související předpisy dal, i když to problém byl. Svého šéfa jsem jako začínající polda o zákon žádal opakovaně, ale nikdy se mi nestalo, že bych byl "podezřelým". Když jsem pak podklady sehnal, vůbec se mu to nelíbilo, ale nic s tím nenadělal. O toto vše to mají současní policisté jednodušší, přesto jich znám celou řadu, kteří se se základními předpisy, které se týkají jejich služebního poměru, nikdy neseznámí. Já pak nevím, co je horší: Zda nutnost mravenčí práce při shánění předpisů, což jsem ale ocenil později, protože jsem byl známým "šťourou", či naprostá lenost si přečíst něco, co mohu kdykoliv nalézt na netu, a využití nalezeného, ale neustálé "držkování", jak mi všichni ubližují.

Nemáte někdo informace jak je to s novelizací stávajícího zákona? Mám na mysli zrušení 150 hod.a prodloužení přechodného období.Dík.

pravděpodobně máš na mysli sněmovní tisk č. 675/1 - tj. jedná se o poslanecký návrh zákona a je zařazen na pořad 48. schůze,1. čtení zákona, (schůze má začít 3.2.2009)

Doufám, že celý návrh bude zamítnut již v prvním čtení,v době recese otevírat zákon
o bezpečnostních sborech je pěkná blbost a hlavně ......

Padlo tady tvrzení, že před rokem 1989 příslušníci SNB žádné nároky související s odchodem ze služebního poměru neměli. Dokonce toto tvrdil kdosi, kdo údajně sloužil 34 let. No, konečně, není to vyloučeno, že nic nedostal, ale to proto, že byl asi vyhozen, resp. propuštěn. Jinak nároky samozřejmě byly, rámcová úprava je dostupná v zák. č. 100/1970 Sb., § 108 - odchodné, § 110 - příspěvek za službu. K tomuto samozřejmě existoval i prováděcí předpis. Takže, pokud někdo tvrdí, že přísl. SNB žádné nároky neměli, tak lže. Pokud by někdo nevěděl, kde uvedený zák. najít, nechť dá vědět (j.flinta@seznam.cz), rád poradím. A ještě poznámku: Řadě naprosto nesmyslných hádek na tomto DF by se předešlo, kdyby lidé, kteří zde vyskakují a jiné napadají, si nejprve o daném problému něco přečetli a vyhledali. Na netu najdete takřka vše, co pro svoji argumentaci potřebujete.

Jardo, nejdříve omluva pokud jsem se „netrefila“ do tématu. Nevím na jaký příspěvek jsi reagoval, nečtu všechno, ale k upřesnění toho co jsi napsal : cituji „Padlo tady tvrzení, že před rokem 1989 příslušníci SNB žádné nároky související s odchodem ze služebního poměru neměli. Dokonce toto tvrdil kdosi, kdo údajně sloužil 34 let.“
K tomuto bych upřesnila, že pokud někdo tehdy sloužil 34 roků, tedy nastoupil nejspíše po vojně a po těch 34 odsloužených letech mu bylo 55 roků, tedy pravděpodobně byl uvolněn ze služebního poměru po splnění nároku na starobní důchod, tedy odešel do důchodu. Potom skutečně žádný příspěvek za službu nedostal, protože v té době nebyl souběh důchodu a příspěvku za službu možný, dostal tedy pouze odchodné. Příspěvek za službu v té době bral pouze ten, který odešel do civilu a nebyl v důchodovém věku (takový někdo jako je to dnes, že odsloužil př. 10, resp.15 roků, pobral příspěvek a šel „vydělávat“ do civilu a příspěvek bral až do toho důchodu).
Píši to pouze ve „spekulativní rovině“, protože nevím důvod proč ten „kdosi, kdo údajně sloužil 34 let“ svůj příspěvek psal. S pozdravem Vlasta

4 jarda
Nechci tě opravovat, ale pouze doplnit. Navíc před rokem 1989 odcházeli policisté (tedy tenkrát příslušníci VB) do důchodu v 55 letech a to se vším jak jsi psal.

for jarda
po dlouhé době jeden z mála pravdivých a smysluplných příspěvků na tomto foru, kdy se divím, že tě někdo z příspívajích hned neskritizoval jako před nedávnem F1.

JEDINÉ SNAD POZITIVNÍ NA POLICEJNÍ REFORMĚ ZAČÍNÁ BÝT UKONČENÍ TOHO NESMYSLNÉHO PAPÍROVÁNÍ NAPŘ.NA SKUPINÁCH DOPRAVNÍCH NEHOD.

Bohužel na obvodech i po zavedení elektronického vedení spisů tzv. ETŘ je to čím dál horší a papírování neubylo ani trochu spíše naopak.

to je vaše záchrana, zrušit jezdící nic nedělající hlídky a vyhnat je na oop.

4 Sojka...a bude hůř. SKPV začína vracet známé spisy na základní útvary k dodělání ve ZPŘ.

4 obvoďák
Jo jo už jsem o tom slyšel. U nás to zatím ještě nebylo, ale je to jen otázka času a ono to přijde.

Jdeme po modré a zřejmě do pr.......

Chci se zeptat kolegu nevíte jestli se bude přidávat já od roku 2005 každý rok asi 10tisíc dolu 2008 ani odměny.........kdyby nebyla krize tak jdu 11let odslouženo dík

je mi známo, tak poslední hospodářská krize trvala 4 roky. Nyní bude trvat déle. Se vzrůstající nezaměstnaností poroste kriminalita a tudíž se bude přidávat - ale práce.

Takže přidávat se určitě nebude:
1.není kde brát (jak říkáš je krize)
2.tabulky platových tříd jsou stejné jako
v roce 2007 a 2008.
3.asi by se musela změnit vláda a pak by
se možná něco našlo, ale moc tomu
nevěřím.
Nakonec by mě zajímalo kolik že jsi měl toho platu, když jsi od roku 2005 měl každý rok asi 10 tisíc dolů. Když máš 11 let a nelíbí se ti, tak jdi a na nic nečekej, lepší to dlouho nebude.

dík jedná se o započitané přesčasy neměl jsem jich moc tak do dělalo asi 10tacu ,když to proplácely v 2007 už nic a 2008 už i bez odměn......tak furt dolu.... jinák dík

Ta procenta, která uvádíš v jiných státech než v ČR, se týkají výpočtu z čisté mzdy a nikoliv z hrubé, jak je tomu u nás.

Nemáš pravdu kolego. V USA se nehraje na nějakou čistou a hrubou mzdu a to i v Anglii

DALŠÍ A DALŠÍ POLICISTÉ ZNECHUCENĚ ODCHÁZEJÍ OD SBORU..............

další radostně přicházejí a těší se na práci, protože v civilu poznali horší!

Než se jim otevřou oči

kometuj až když vyzkoušíš obě strany. Odcházející policisté mají zkušenost duální, protože předtím jim byl civil také vlastní... takže při vší úctě k Vaší neznalosti komentujte až když vyzkoušíte obě strany :-)

to tady píšeš za hovadiny. Jestli dobře počítám tak jsou to takoví, kteří mají rentu a tak naposledy pracovali v civilu před více jak deseti lety a to bylo v civilu leháro. Takže vědí tak akorát víš co!

pravda, dnes to je sakra někde jinde!

Tak v civilu bylo před 10 lety leháro? :-)Ty u švestek zůstaň,ty jsi tam dobře!Jestli budete mít víc takových naivních a spokojených kolegů,tak vám těch 150 hodin zvednou na 300 a ještě se najde trouba,kterému to bude vyhovovat.
Jinak v civilu je volných míst,ještě víc než před krizí - cizinci šli domů.
Koukáte často na NOWU.Zadarmo u nás nepracoval ani ten poslední MONGOL a jak je to u vás??? :-))))))))))))))

a nekecejte a nepruďte! Ještě jste hovno zažili...

Já už odešel 1.1.2008 a mám se faj.

napiš něco o sobě, to že se máš fajn ti nakecaj i uchazeči na úřadu práce. V dnešní době má málokdo jistýho fleka a jak se někde uvádí " že je lidí jako sraček" tak teď to platí dvojnásob a nic na tom nezmění ani přesvědčení, že jsem bejvalej. Buďto budeš makat, nebo hodně vzdělanej (což se u většiny u PČR dá pochybovat) a za třetí a nejpravděpodobnější je bejt tláča!

Jen pro ty chytráčky, kterým leží výsluha pořád u huby... výsluha byla u bezpečnostních sborů i před rokem 89. Je zavedená a byla zavedená i v ostatních státech a důvod, kterému se říká náročnost povolání byl zvolen z ohledem na věk, kterého se v průměru příslušníci PCR dožívají. Bohužel tento fakt je nezvratitelný a poukazovat na něj jak je u nás zvykem (českého národa) je opravdu úsměvné, jelikož je pak chyba i na ostatních státech, no a v tom případě mohu napsat, že kdo opět oponuje je opravdi myšlením primitivní.

Jen maličký náhled na výsluhy, že nejde o specialitu v Čechách a že to má " zřejmě " nějaký důvod.

- AČR maximum 55%, výjimečně 60% ( piloti a pod. ).
- Policie ČR - nově vznik nároku po 15 letech ( dříve po 10 letech ) s maximem 50% po 35 letech.
- Policie SR vznik nároku na základ po 15 letech, maximum po 30 letech 60%.
- Rakousko: základ po 10 letech, max. 80%.
- Belgie základ 10 let, max. 77%.
- Itálie základ po 15 letech, max. 47%.
- Maďarsko: základ po 25 letech, ale hned 65%, max. 83%.
- Německo základ po 10 letech 35%, max. 75%,
- V.Británie základ po 16 letech, max. 48,5%,
- USA základ po 20 letech 20%, max. 75%.

viz. Důchodové pojištění speciálních skupin v zahraničí“, Mgr. Markéta Vylítová, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, PaM 13/2002.

Člověče, ty tady na DF každého poučuješ, ale neznáš ani vlastní zákon podle kterého sloužíš. Je jedno jestli někoho cituješ, tento zákon by měli znát všichni policajti. Jak to asi vypadá se znalostí TZ a TŘ?

1. Nejchytřejší nejsem, takto jsem se napasoval a jaksi někomu ležím v žaludku (trápit mě to nebude).
2. Zde jsem jen uvedl příklad a pokud je něco špatně ( běžící přech. období u PČR 10-15 let, max. 50% vysluhy po 30 letech a ne po 35 atd.), tak není nic jednoduššího, než toto pro správnost upřesnit
Snažím se uvádět konkrétní věci a nikoho nenapadat, tedy nekonfliktně
4. Bohužel řada zde přispívajících působí, jako odchozí od 10 piva a z té cenové ......
5. Na toto DF píšu již jen velmi zřídka, takže zase dlouho nic...

For: Výsluha

Můžeš nám sdělit jaká výsluha byla u SNB před rokem 1989 ???

for oportunista
Tak to Vám řeknu docela přesně 1 320 rublů

ohledně té výsluhy před rokem 89, v prvé řadě pokude chceš oponovat tak se podívej to staré sbírky zákonů a pak dělej moudrýho ! Byla nejen u SNB, SNV atd. Věřím, že Tě mládí omlouvá. Možná běž raději zmálit nějakého cizince

diskutovat na stránkách MV a neznát historii policie... hmmmm, smutné

máš sice svým způsobem pravdu, ale česky jsi si nenaučil psát. Máš tam spoustu chyb i co se interpunkce ( čárky ve větách) týče. Mrkni občas do pravidel českého pravopisu. To jen tak na okraj.....

nejsem žádný mladík - mám již důchodový věk a nevím proč by jsem měl mlátit nějakého cizince. Když už tady máváš zákony, tak uveď který zákon před rokem 1989 upravuje výsluhové nároky. Pokud vím, tak za 1. republiky se to nazývalo "služba pod penzí" a to měl každý státní zaměstnanec. Za komanču se výsluha u SNB nedávala. Byly dvě důchodové kategorie - v 1. se odcházelo v 55 a ve 2. v 57 letech - přesluhování se nepovolovalo. Vyprávěj mi o výsluhových nárocích za komančů ..... sloužil jsem 34 let.

aha, takže stáťák...