1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Milan

Já už odešel 1.1.2008 a mám se faj.
25.01.2009 11:08 Milane

napiš něco o sobě, to že se máš fajn ti nakecaj i uchazeči na úřadu práce. V dnešní době má málokdo jistýho fleka a jak se někde uvádí " že je lidí jako sraček" tak teď to platí dvojnásob a nic na tom nezmění ani přesvědčení, že jsem bejvalej. Buďto budeš makat, nebo hodně vzdělanej (což se u většiny u PČR dá pochybovat) a za třetí a nejpravděpodobnější je bejt tláča!

Většina pro dobré uplatnění v civilu neumí klápnout a to ani rusky a VŠ psycho neb pol.academi se fakt ujme. Dnes berou lidi s praxí, ale ne u PČR!!!!!

Jsem v C 8 měsíců a to po 18 letech u PČR - zpracovatel, není problém, ale renta musí být kolem 10.000 Kč...

co budeš dělat, až ti to zdaní!

To samé co ty -NIC.Ale budu věřit tomu,že odbory (ne naše,ty jsou k smíchu) s tím něco udělají

opět spoléháš na jiného, ale policejní odbory jsou fakt k hovnu a to UBS i NOS!

FOR: jarda

Omlouvám se Ti za uvedenou nepravdu o odchodném a příspěvku za službu před rokem 1989. Před rokem 1989 nebyl internet a zákony o služebním poměru se půjčovaly jen na vyžádání (tedy alespoň na našem odd.)Kdo si je vyžádal, byl okamžitě podezřelý. Zveřejněny byly pouze povinnosti a né práva. Ještě jednou se omlouvám.
Jen pro doplnění - v KSČ jsem nikdy nebyl. Celých 34 let jsem sloužil jako řadový a nebyl jsem u STB. Vyhozen jsem taktéž nebyl. Po roce 1989 jsem dostal 2 vyznamenání. Celá léta jsem sloužil lidem a né politikům. To je asi vše co jsem chtěl dodat k mé osobě.
§ 108
Odchodné

(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním, náleží odchodné. V případech hodných zvláštního zřetele lze odchodné též přiznat, skončí-li služební poměr odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti. Odchodné nenáleží příslušníku, který po skončení služebního poměru je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(2) Odchodné se poskytuje podle délky trvání služebního poměru a důvodu uvolnění nebo propuštění až do výše šestinásobku hrubého měsíčního služebního příjmu. Bližší podmínky pro poskytování odchodného stanoví a určování jeho výše v jednotlivých případech upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky.

§ 109
Platové vyrovnání

(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěním s výjimkou propuštění pro odsouzení za úmyslný trestný čin, náleží platové vyrovnání, jestliže jeho služební poměr trval alespoň deset let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu; za těchto podmínek lze v případech hodných zvláštního zřetele přiznat příslušníku platové vyrovnání, i když mu podle ustanovení předchozí části věty nenáleží.
(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého měsíčního služebního příjmu poskytuje Sbor národní bezpečnosti od nástupu občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto povolání, povolené služebním orgánem, do uplynutí dvou let od skončení služebního poměru.

Příspěvek za službu

§ 110

(1) Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) až d).
(2) V případech hodných zvláštního zřetele lze příspěvek též přiznat, skončí-li služební poměr propuštěním z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nebo skončí-li odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti.
(3) Příspěvek se neposkytne, popřípadě jeho výplata se zastaví, jestliže příslušník je znovu přijat do služebního poměru nebo je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(4) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.

§ 111

(1) Příspěvek činí
a) 20 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 15 let a dosáhl věku alespoň 40 let, a pokud jde o výkonného letce nebo o příslušníka ve funkci zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, bez ohledu na věk;
b) 30 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 20 let nebo ji konal po dobu kratší, ale podílel se na intenzivní výstavbě Sboru národní bezpečnosti a dosáhl věku alespoň 45 let.
(2) Příspěvek podle předchozího odstavce nesmí však překročit částku odpovídající maximální výši částečného invalidního důchodu účastníků odboje.
(3) Příspěvek se zvyšuje účastníkům odboje; o toto zvýšení může být překročena hranice stanovená v odstavci 2.

§ 112

Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.

§ 113

(1) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí se příspěvek o částku, o kterou součet příspěvku a hrubého měsíčního výdělku přesahuje výši služebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.
(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek

FOR: Vlasta

máš úplnou pravdu.

Nevim sice co chtěl "oportunista" touhle přednáškou říci, ale je to blb. Není divu, že celý život sloužil jako řadový. Ten blb ani neví, že i před rokem '89 vycházely zákony ve "sbírce" a mohl si je pořídit každý stejně jako dnes. Je pravda, že dnes, díky internetu, je to jednodušší. Koho ovšem jeho práva zajímyla, ten se k nim dostal. Ale blb, který se tak hloupě vymlouvá, jako "oportunista", že se zákony jenom půjčovaly a ze strachu aby nebyl podezřelý, on si je raději nepůjčil, to snad ani není možné. A že ze zákona byly zveřejňovány jenom povinnosti. To si tenhle blb říká oportunista. On celý život byl určitě zalezlej někde v koutě, aby na něj nebylo vidět.

nevím o co Vám jde, ale takto vznikají vtipy o policajtech

Bohužel, musím říci, že oportunista ohledně problému se sehnáním zákona č. 100/1970 Sb. má pravdu. V té době vám příslušnou sbírku včetně novel šéf nepůjčil, protože neměl zájem, aby se mu s ní podřízení oháněli. V SEVTu na krámě nebyla, měl jsem štěstí, že jsem tehdejší SEVT měl v rajonu. Ale sehnat se zákon a související předpisy dal, i když to problém byl. Svého šéfa jsem jako začínající polda o zákon žádal opakovaně, ale nikdy se mi nestalo, že bych byl "podezřelým". Když jsem pak podklady sehnal, vůbec se mu to nelíbilo, ale nic s tím nenadělal. O toto vše to mají současní policisté jednodušší, přesto jich znám celou řadu, kteří se se základními předpisy, které se týkají jejich služebního poměru, nikdy neseznámí. Já pak nevím, co je horší: Zda nutnost mravenčí práce při shánění předpisů, což jsem ale ocenil později, protože jsem byl známým "šťourou", či naprostá lenost si přečíst něco, co mohu kdykoliv nalézt na netu, a využití nalezeného, ale neustálé "držkování", jak mi všichni ubližují.

Nemáte někdo informace jak je to s novelizací stávajícího zákona? Mám na mysli zrušení 150 hod.a prodloužení přechodného období.Dík.

pravděpodobně máš na mysli sněmovní tisk č. 675/1 - tj. jedná se o poslanecký návrh zákona a je zařazen na pořad 48. schůze,1. čtení zákona, (schůze má začít 3.2.2009)

Doufám, že celý návrh bude zamítnut již v prvním čtení,v době recese otevírat zákon
o bezpečnostních sborech je pěkná blbost a hlavně ......

Padlo tady tvrzení, že před rokem 1989 příslušníci SNB žádné nároky související s odchodem ze služebního poměru neměli. Dokonce toto tvrdil kdosi, kdo údajně sloužil 34 let. No, konečně, není to vyloučeno, že nic nedostal, ale to proto, že byl asi vyhozen, resp. propuštěn. Jinak nároky samozřejmě byly, rámcová úprava je dostupná v zák. č. 100/1970 Sb., § 108 - odchodné, § 110 - příspěvek za službu. K tomuto samozřejmě existoval i prováděcí předpis. Takže, pokud někdo tvrdí, že přísl. SNB žádné nároky neměli, tak lže. Pokud by někdo nevěděl, kde uvedený zák. najít, nechť dá vědět (j.flinta@seznam.cz), rád poradím. A ještě poznámku: Řadě naprosto nesmyslných hádek na tomto DF by se předešlo, kdyby lidé, kteří zde vyskakují a jiné napadají, si nejprve o daném problému něco přečetli a vyhledali. Na netu najdete takřka vše, co pro svoji argumentaci potřebujete.

Jardo, nejdříve omluva pokud jsem se „netrefila“ do tématu. Nevím na jaký příspěvek jsi reagoval, nečtu všechno, ale k upřesnění toho co jsi napsal : cituji „Padlo tady tvrzení, že před rokem 1989 příslušníci SNB žádné nároky související s odchodem ze služebního poměru neměli. Dokonce toto tvrdil kdosi, kdo údajně sloužil 34 let.“
K tomuto bych upřesnila, že pokud někdo tehdy sloužil 34 roků, tedy nastoupil nejspíše po vojně a po těch 34 odsloužených letech mu bylo 55 roků, tedy pravděpodobně byl uvolněn ze služebního poměru po splnění nároku na starobní důchod, tedy odešel do důchodu. Potom skutečně žádný příspěvek za službu nedostal, protože v té době nebyl souběh důchodu a příspěvku za službu možný, dostal tedy pouze odchodné. Příspěvek za službu v té době bral pouze ten, který odešel do civilu a nebyl v důchodovém věku (takový někdo jako je to dnes, že odsloužil př. 10, resp.15 roků, pobral příspěvek a šel „vydělávat“ do civilu a příspěvek bral až do toho důchodu).
Píši to pouze ve „spekulativní rovině“, protože nevím důvod proč ten „kdosi, kdo údajně sloužil 34 let“ svůj příspěvek psal. S pozdravem Vlasta

4 jarda
Nechci tě opravovat, ale pouze doplnit. Navíc před rokem 1989 odcházeli policisté (tedy tenkrát příslušníci VB) do důchodu v 55 letech a to se vším jak jsi psal.

for jarda
po dlouhé době jeden z mála pravdivých a smysluplných příspěvků na tomto foru, kdy se divím, že tě někdo z příspívajích hned neskritizoval jako před nedávnem F1.

JEDINÉ SNAD POZITIVNÍ NA POLICEJNÍ REFORMĚ ZAČÍNÁ BÝT UKONČENÍ TOHO NESMYSLNÉHO PAPÍROVÁNÍ NAPŘ.NA SKUPINÁCH DOPRAVNÍCH NEHOD.

Bohužel na obvodech i po zavedení elektronického vedení spisů tzv. ETŘ je to čím dál horší a papírování neubylo ani trochu spíše naopak.

to je vaše záchrana, zrušit jezdící nic nedělající hlídky a vyhnat je na oop.

4 Sojka...a bude hůř. SKPV začína vracet známé spisy na základní útvary k dodělání ve ZPŘ.

4 obvoďák
Jo jo už jsem o tom slyšel. U nás to zatím ještě nebylo, ale je to jen otázka času a ono to přijde.

Jdeme po modré a zřejmě do pr.......

Chci se zeptat kolegu nevíte jestli se bude přidávat já od roku 2005 každý rok asi 10tisíc dolu 2008 ani odměny.........kdyby nebyla krize tak jdu 11let odslouženo dík

je mi známo, tak poslední hospodářská krize trvala 4 roky. Nyní bude trvat déle. Se vzrůstající nezaměstnaností poroste kriminalita a tudíž se bude přidávat - ale práce.

Takže přidávat se určitě nebude:
1.není kde brát (jak říkáš je krize)
2.tabulky platových tříd jsou stejné jako
v roce 2007 a 2008.
3.asi by se musela změnit vláda a pak by
se možná něco našlo, ale moc tomu
nevěřím.
Nakonec by mě zajímalo kolik že jsi měl toho platu, když jsi od roku 2005 měl každý rok asi 10 tisíc dolů. Když máš 11 let a nelíbí se ti, tak jdi a na nic nečekej, lepší to dlouho nebude.

dík jedná se o započitané přesčasy neměl jsem jich moc tak do dělalo asi 10tacu ,když to proplácely v 2007 už nic a 2008 už i bez odměn......tak furt dolu.... jinák dík

Ta procenta, která uvádíš v jiných státech než v ČR, se týkají výpočtu z čisté mzdy a nikoliv z hrubé, jak je tomu u nás.

Nemáš pravdu kolego. V USA se nehraje na nějakou čistou a hrubou mzdu a to i v Anglii

DALŠÍ A DALŠÍ POLICISTÉ ZNECHUCENĚ ODCHÁZEJÍ OD SBORU..............

další radostně přicházejí a těší se na práci, protože v civilu poznali horší!

Než se jim otevřou oči

kometuj až když vyzkoušíš obě strany. Odcházející policisté mají zkušenost duální, protože předtím jim byl civil také vlastní... takže při vší úctě k Vaší neznalosti komentujte až když vyzkoušíte obě strany :-)

to tady píšeš za hovadiny. Jestli dobře počítám tak jsou to takoví, kteří mají rentu a tak naposledy pracovali v civilu před více jak deseti lety a to bylo v civilu leháro. Takže vědí tak akorát víš co!

pravda, dnes to je sakra někde jinde!

Tak v civilu bylo před 10 lety leháro? :-)Ty u švestek zůstaň,ty jsi tam dobře!Jestli budete mít víc takových naivních a spokojených kolegů,tak vám těch 150 hodin zvednou na 300 a ještě se najde trouba,kterému to bude vyhovovat.
Jinak v civilu je volných míst,ještě víc než před krizí - cizinci šli domů.
Koukáte často na NOWU.Zadarmo u nás nepracoval ani ten poslední MONGOL a jak je to u vás??? :-))))))))))))))

a nekecejte a nepruďte! Ještě jste hovno zažili...

Já už odešel 1.1.2008 a mám se faj.

napiš něco o sobě, to že se máš fajn ti nakecaj i uchazeči na úřadu práce. V dnešní době má málokdo jistýho fleka a jak se někde uvádí " že je lidí jako sraček" tak teď to platí dvojnásob a nic na tom nezmění ani přesvědčení, že jsem bejvalej. Buďto budeš makat, nebo hodně vzdělanej (což se u většiny u PČR dá pochybovat) a za třetí a nejpravděpodobnější je bejt tláča!

Jen pro ty chytráčky, kterým leží výsluha pořád u huby... výsluha byla u bezpečnostních sborů i před rokem 89. Je zavedená a byla zavedená i v ostatních státech a důvod, kterému se říká náročnost povolání byl zvolen z ohledem na věk, kterého se v průměru příslušníci PCR dožívají. Bohužel tento fakt je nezvratitelný a poukazovat na něj jak je u nás zvykem (českého národa) je opravdu úsměvné, jelikož je pak chyba i na ostatních státech, no a v tom případě mohu napsat, že kdo opět oponuje je opravdi myšlením primitivní.

Jen maličký náhled na výsluhy, že nejde o specialitu v Čechách a že to má " zřejmě " nějaký důvod.

- AČR maximum 55%, výjimečně 60% ( piloti a pod. ).
- Policie ČR - nově vznik nároku po 15 letech ( dříve po 10 letech ) s maximem 50% po 35 letech.
- Policie SR vznik nároku na základ po 15 letech, maximum po 30 letech 60%.
- Rakousko: základ po 10 letech, max. 80%.
- Belgie základ 10 let, max. 77%.
- Itálie základ po 15 letech, max. 47%.
- Maďarsko: základ po 25 letech, ale hned 65%, max. 83%.
- Německo základ po 10 letech 35%, max. 75%,
- V.Británie základ po 16 letech, max. 48,5%,
- USA základ po 20 letech 20%, max. 75%.

viz. Důchodové pojištění speciálních skupin v zahraničí“, Mgr. Markéta Vylítová, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, PaM 13/2002.

Člověče, ty tady na DF každého poučuješ, ale neznáš ani vlastní zákon podle kterého sloužíš. Je jedno jestli někoho cituješ, tento zákon by měli znát všichni policajti. Jak to asi vypadá se znalostí TZ a TŘ?

1. Nejchytřejší nejsem, takto jsem se napasoval a jaksi někomu ležím v žaludku (trápit mě to nebude).
2. Zde jsem jen uvedl příklad a pokud je něco špatně ( běžící přech. období u PČR 10-15 let, max. 50% vysluhy po 30 letech a ne po 35 atd.), tak není nic jednoduššího, než toto pro správnost upřesnit
Snažím se uvádět konkrétní věci a nikoho nenapadat, tedy nekonfliktně
4. Bohužel řada zde přispívajících působí, jako odchozí od 10 piva a z té cenové ......
5. Na toto DF píšu již jen velmi zřídka, takže zase dlouho nic...

For: Výsluha

Můžeš nám sdělit jaká výsluha byla u SNB před rokem 1989 ???

for oportunista
Tak to Vám řeknu docela přesně 1 320 rublů

ohledně té výsluhy před rokem 89, v prvé řadě pokude chceš oponovat tak se podívej to staré sbírky zákonů a pak dělej moudrýho ! Byla nejen u SNB, SNV atd. Věřím, že Tě mládí omlouvá. Možná běž raději zmálit nějakého cizince

diskutovat na stránkách MV a neznát historii policie... hmmmm, smutné

máš sice svým způsobem pravdu, ale česky jsi si nenaučil psát. Máš tam spoustu chyb i co se interpunkce ( čárky ve větách) týče. Mrkni občas do pravidel českého pravopisu. To jen tak na okraj.....

nejsem žádný mladík - mám již důchodový věk a nevím proč by jsem měl mlátit nějakého cizince. Když už tady máváš zákony, tak uveď který zákon před rokem 1989 upravuje výsluhové nároky. Pokud vím, tak za 1. republiky se to nazývalo "služba pod penzí" a to měl každý státní zaměstnanec. Za komanču se výsluha u SNB nedávala. Byly dvě důchodové kategorie - v 1. se odcházelo v 55 a ve 2. v 57 letech - přesluhování se nepovolovalo. Vyprávěj mi o výsluhových nárocích za komančů ..... sloužil jsem 34 let.

aha, takže stáťák...