1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Skokanem roku 2008 se v jednom nejmenovaném okresním městě stal pan XY.
Od 1. listopadu 2008 si skočil ze 7PT zástopce nejmenovaného oddělení na krajský článek na 8PT. Fyzicky se ale nehnul ani o 1 milimetr. ( za jakou práci a kdo ho platil - námět pro inspekci ) K 1.1.2009 si skočil do funkci vedoucího odboru zpět na zrušený okres. Doufám, že toto fórum monitoruje Inpekce MV a případem se začne zabývat. SPORTU ZDAR , SKOKU OBZVLÁŠŤ !!!

Na Bruntálsku je skokan roku!!! Nastoupil 1.1.2008 jako nadstrážmistr a od 1.11.2008, čili ještě téhož roku, už je v hodnosti plukovníka na funkci zástupce ředitele.
To je panečku skokan!!! To není jen rychlokvaška, to je MEGArychlokvaška. Oproti tomuto pánovi je pan Červíček jen klokánek-skokánek.

se vám něco nelíbí, tak běžte do prdele, jak jsem to udělal já, a já jsem v pohodě.

... kolego, proč píšeš "v nejmenovaném okrese" ? Buď konkrétní, přece se nebojíš takovéhle blbosti!

To mi nápadně připomíná okres PT, kde se odehrálo něco podobného. Holt staré české přísloví praví " Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi"

Jan Vidím: Nejlepší náborovou kampaní bude hospodářská krize
30.01.2009,

Policie má za sebou rok masivní náborové kampaně za tři desítky milionů korun. Považujete ji za úspěšnou?
Ano. Mně sice ta kampaň přišla mdlá, ale na mém subjektivním pocitu nezáleží. Důležitý je vždy jen výsledek, a ten jasně říká, že kampaň úspěšná byla, protože přinesla nárůst policistů. I vzhledem k objemu veřejných prostředků do ní vložených bych ale řekl, že byla úspěšná relativně.

Policistů je přesto nedostatek, a to ve všech regionech. Kvůli tomu připravuje policie další kampaň. Měla by být jiná než loni?
Nejsem odborník na reklamu, ale předpokládám, že si na to policejní prezidium najme odborníky, kteří vědí, jak kampaň udělat.

Potřebuje vůbec novou kampaň?
Náborové kampaně se dělat musí. Nejen u policie, ale také u hasičů a armády. Jakkoliv to ale zní hnusně, je pro policii v současnosti nejlepší náborovou kampaní hospodářská krize. To je realita a obecné pravidlo, které stále platí. Vždycky, když je krize, mají lidé snahu hledat práci u státu. Pokud je někdo státem placený policista, má větší jistotu, že příští měsíc dostane výplatu.

Policii přesto stále chybí téměř pět tisíc policistů, opravdu si myslíte, že ten nedostatek vyřeší krize?
Krize stoprocentně přinese skokové řešení a velký počet nových policistů, o tom jsem přesvědčen.

Nikdo neví jak ty mladé tady udrží a jak dlouho u sboru vydrží až procitnou.

kam se poděla idea, že práce policisty je celoživotní práce ? Zatím to vypadá (vystudovat nějakou ZOP - čili se naučit prostředky zločinu, uniforma, další školení ... náklady jak "prase" a potom odejít ze zkušenostmi za lepším, pokud se nejedná vysloveně o "lempla". Pokud to takto chce společnost tak je to asi dobře.

http://www.novinky.cz/clanek/159728-chybi-vojaci-ale-obrana-naro ky-snizovat-nechce.html

sojka for sojka...stále ti sami lodé, stéjne kecy a to jen v době kdy máte šichtu...nuda co?

Máš gramatické chyby, dále překlepy a koneckonců máš mezery v interpunkci ( pro tebe zvlášť vysvětlení - t.j. psaní čárek ve větách). Až se to naučíš, pak se ozvi, ale to já zde už zřejmě nebudu.

Tvůj výrok zní:Je to v tom, že vedoucí fce. jsou politické, a jak známo oponovat tomu kdo má moc se nevyplácí, takže je mnoho způsobů jak někomu zavřít s prominutím hubu ! Takže je to tatáž situace, jako zde byla před rokem 1989, avšak o to horší, že dnes přijdeš o práci a nikoho nebude zajímat, jak se uživíš. Tehdy však " vyhození" příslušníci SNB se dostali na místa, o kterých by se vám dnes ani nesnilo, a po revoluci jim započetli celou dobu let jakoby to odsloužili u policie. Přitom byli v pohodě, v klídku, nestresovali se a dnes mají odslouženo i 40 let, což běžný policista nemůže nikdy zvládnout. To jen na okraj, aby zde bylo o něco jasněji...

opravdu neschopní. Odbory mají k hovnu, UBS nepodpořili, ale kecat o větších penězích u piva uměj. Jestli někdo v téhle době spadne do civilu, může si podepsat ortel.

podepsat ortel si může ten kdo je neschopný, ale né ten kdo odejde od PČR. Pravdou však je, že stejně tak jako většina managerských fcí. u PČR je dnes politických, stejně jako posr. odbory

Lidé z PČR
nejsou nechopní. Projevuje se u nás jen ta naše "připosranost" když se máme ozvat tam, kde se děje bezpráví nebo nějaká nespravedlnost. Pořád je v nás ještě ten strach vypěstovaný v dobách vlády komunistů. Všichni se bojíme o všechno. Samozřejmě jsou i světlé vyjímky.

Co se týká práce odborů, tak není možno říci že jsou k hovnu. To je hloupost. Mám za to, že jak NOSP, tak UBS dělají co se dá a na co mají sílu - a jsme zase u té naší připosranosti. Problém je v tom, že naše odbory mají fakt velmi malou členskou základnu a tím malou sílu něco prosadit. Je málo platné, že mají tichou podporu skoro všech policistů, ale to je k ničemu, protože o takovou podporu se odbory nemohou opřít.

Co se týká padání do civili a podpisování ortelu, tak to je taky hloupost. Každý je strůjcem svého osudu a když už někdo od policie odejde, tak musí počítat, že když je "lempl", tak v civilu na něj nikde nečekají s otevřenou náručí. Kdo umí a nemá levé obě ruce, tak problémy mít nebude.

děkuji Ti za Tvůj názor. Určitě máš v mnohém pravdu, včetně naší "připosranosti" ovšem bych v tomto případě neoperoval názorem "vypěstovaná z dob komunismu". To je opravdu směšné, jelikož většina mladých již "onu" dobu nepamatuje. Je to v tom, že vedoucí fce. jsou politické, a jak známo oponovat tomu kdo má moc se nevyplácí, takže je mnoho způsobů jak někomu zavřít s prominutím hubu ! Podívejte se na vedení NOSP (krom pana Burdy) a pokud sledujete děj událostí tak Vám to dojde. Takže opravdu vzpomínat dobu totalitní je směšné :-)

Drahý neznámý, nevímm jak tě oslovit.
Naše připosranost vypěstovaná za dob komunismu není a ještě dlouho nebude minulostí. Dnes je toto stále velmi aktuální. Nemáš pravdu, že není možno se neustále odvolávat na komunistické doby vlády jedné strany (tedy tří stran v národní frontě abych byl přesný). My co teď vychováváme svoje děti ať chceme nebo ne předáváme tuto tzv. připosranost i svým dětem a nevymluvíš mi, že ne. Jak a v čem jsme byli vychováni my starší, tak vychováváme svoje děti. Bude ještě dlouho trvat, než se tohoto problému celkově jako národ, nejen policisté, zbavíme. A garantuji ti, že dnes je daleko jednodušší někomu zavřít hubu, než tomu bylo dříve, tedy před rokem 1989. Sloužím již 30 let,tak už něco pamatuji. Tehdy když se ti něco nelíbilo a měl jsi pravdu, tak jsi zašel za politrukem a ten udělal takový vítr, že i vysoké funkce byly v pozoru. Strana jako taková si navenek nemohla dovolit aby se někde dostalo ven, že se nezastala obyčejných lidí. Zapřemýšlej a poptej se starších, pokud nepamatuješ sám, a uvidíš, že mám pravdu. Přeji pěkný večer.

For Sojka
Málo kdo se tak hrdinně přizná, že je obyčejnej posera. Ale Sojka je nejen posera, ale korunovanej. I sám před sebou si nalhává že je jen malej posera. Ale bojí se přiznat, že je ten nejpřiposranější, proto se vymlouvá na komunisty. Kdyby nebyli tak by si je musel vymyslet. Jako malej kluk, když rozbije okno. To já ne to komunisti. To ti komunisti to v minulosti měli lehké, když všichni ostatní byli poserové. Ale proč ti bývalí poserové jsou i dnes poserové? Je vidět, že poserové byli poserové vždycky. Za fašistů, komunistů nebo demokratů. Posera je poserou za každého režimu. Ale ti nejpřiposranější, ze strachu si to přiznat, se budou vymlouvat na komunisty.

4 Dan
Nezlob se na mě Dane, ale jsi obyčejný tele, Kolik máš odslouženo, že tak rychle soudíš. Rád bych poznal jaký jsi hrdina. Nejjednodušší je naplivat na kolegu, který něco vysvětluje někomu jinému, Takových hrdinů za jakého se zde vydáváš jsem za těch 30 let už viděl hodně a vězšina z nich odtáhla se staženým ocasem mezi nohama. Vůbec jsi nepochopil co jsem napsal. Přeji pěkný večer.

...proboha Sojko... probuď se ! Nepiš jen své subjektivní pocity (potom to opravdu vypadá, že problém je v jen v Tobě). Na co se budeme stále vymlouvat ? Copak jsi nepochopil jak vlastně rok 89 probíhal ? Co bylo v pozadí této společenské změny ?

Rozhodně to co jsem napsal nejsou jen moje subjektivní pocity a problém není jen ve mě, ale je to problém celé naší společnosti. Co se týká roku 1989, tak já jsem velmi dobře pochopil co bylo v pozadí celých změn a rozhodně se nehodlám na nic vymlouvat. Něco podobného zde již bylo v roce 1968, ale tenkrát zasáhly naši "přátelé a spojenci". To sem ale nepatří. Pěkný den.

Poznámka k NOSP
V roce 2007 byla NOSPU ze strany EUROCOPU nabídnuta právní pomoc při řešení 150 hodin zdarma a dalších jobovek v 361, ale NOSP tuto pomoc odmítl. Tak souhlasím s kolegy, že NOSP je k ničemu, protože každý normální člověk řídící se selským rozumem si na prstech jedné ruky spočítal, že v ČR není politická vůle cokoliv na 361 měnit k lepšímu. Holt závist je typicky česká vlastnost a pan nemistr PČR svými výroky o výhodách služby u PČR tak navnadil veřejnost, že tato už nechce slyšet skutečnou realitu.

vycházej z objektivního a né ze subjektivního pocitu. Tvůj neempirický průzkum je opravdu jen Tvůj osobní pocit. Opravdu si myslíš, že Ti co byli před rokem 89 u koryt tam již nejsou ? Proč sem pleteš navíc minulost a rok 89 a 69 x let poté? Ty nechápeš vůbec kdo řídil chartu před listopadem 89 ? Ty nechápeš odkud se okopíroval nápis "pomáhat a chránit" . Tak Ti doporučím raději zůstat šlapkou na OOP a řešit max. kapesní krádeže než řešit něco jako Čunek, protože takový fenomén asi nejsi

Mohu být rád, že s takovejma pitomcema, co tady píšou, již nesloužím. Prošel jsem téměř všemi složkami od SNB po PČR, ale takovej póvl jsem nepotkal. Jen tak dál a pomáhejte si navzájem.

nazdar póvle, docela se Ti divím, že se zahazuješ takovým psát, možná, že Ti již také modrá pták hochu

Možná kolegové, možná jen provokatéři. Končím tuto "plodnou diskuzi", protože jste nic nepochopili a už vůbec ne z to co se děje v republice a u policie. "Je těžké se bavit s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku".

je to semeniště policejních lopat a nemehel.

až takto bych to neviděl . Občas tu zavane myšlenkově čerstvý vzduch , ale pravdou je, že ho hned vzápětí někteří otráví. Na tyto stránky si s největší pravděpodobností zoufalí jedinci chodí odříhnout popř. jinak ulevit. Otázkou je zda si vůbec , vzhledem k osobě jejich provozovatele, něco jiného zaslouží.

máš provdu..vždyť Ty nejmoudřejší a nejchytřejší, nejhezčí a největší vůl na tomhle netu. Možná Ti již také modrá pták chlapče...

Konečně se trefená husa ozvala

ovšem opakovaný vtip není vtipem dítě :-(, tak se snaž svoji inteligenci nahnat jinak

UŽ NA TO KÁLÍM ETŘ JDE POMALU, NIC NEFUNGUJE JAK MÁ. NEHODOVKY SE ROZPADAJÍ NENÍ NAČ ČEKAT.

Jenom kecáš. ETŘ sice jde někdy hodně pomalu, ale jde. A jestli chceš za současný situace jít do C, tak se na mě nezlob, ale jsi trdlo. Není šance v C v současné době sehnat práci ale spoň trochu adekvátní náročností a i výdělkem prom bývalýho policistu. Nadarmo se neříká "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše". Ony ty platy u PČR sice nejsou až tak závratně vysoký, ale jsou pravidelný a i když pomalu, tak rostou. Zhodnoť situaci reálně a kriticky a uvidíš, že dojdeš ke stejnému závěru. Nějakévelké bářky v současné době nejsou vůbec na místě.

Pro Sojka: Pokud jste, pane, u PČR pouze kvůli penězům, jak lze z vašeho příspěvku dovodit, tak jste dalším neštěstím pro PČR, a to vedle hrobaře Langera. Policie pro mě vždy byla službou veřejnosti, peníze mě zajímaly až na druhém místě - to není legrace, to je skutečnost. A když už jsem to, co se u PČR děje, neunesl, tak jsem odešel. Pro "nadávací automaty" je podotýkám, že jsem odešel po 27 letech služby, takže jsem zažil poměry u PČR před i po převratu.

jsi u PČR kvůli přesvědčení a né penězům je pěkná kravina a hloupost.

4 jarda
Jardo nezlob se na mě, ale já jsem nikde nenapsal, že práci policisty dělám jen pro peníze. Rozhodně nepatřím mezi Langerovy hrobaře a policejní práci jsem vždy považoval za službu veřejnosti taky. Mysli si co chceš, samozřejmě pocit z dobře vykonané práce je nádherný, ale v současné době jsou peníze až na prvním místě vždycky. Dávno jsou pryč doby brigád soc.práce a soc.závazků kolik udělá kdo hodin zadarmo. I já sloužím již 30 let, tak že taky už něco pamatuju. Mimochodem práci ať ji děláš z přesvědčení nebo z donucení děláš VŽDYCKY jen pro peníze,protože bez těch se na tomto světě nic nepohne a jsou tedy vždy na PRVNÍM MÍSTĚ. Přeji ti v civilu hodně štěstí v práci pokud již jsi v důchodu tak hlavně zdraví.

Já jsem možná chytráček, ale nejsem takový debil jako ty.

...jsi pouze duševně kastrovaný, alespoň dle příspěvků, které zde čtu. Proto mohu dát za pravdu těm, kteří Tě napadají. Neplakej, až se příště narodíš tak v Angole

hmmmm - rozený psycholog a věříš v posmrtný život - kde jsi načerpal takové moudro ?

konečně jsi napsal něco rozumného

FOR: Dan

Nevím proč reaguješ na na příspěvek, který je určen jardovi a kde bereš tu drzost nazývat mě blbem. Pokud jsi policista a chováš se takto k občanům (každý je blb a Ty jsi ten nejchytřejší)tak to raději zabal.

Dana se musím zastat, ale jsi trapný. Vlastně se nedivím, že takto vznikají vtipy o policajtech

někdo je trapný a někdo je hlupák, stím se asi nedá nic dělat.

oportunista mě přesvědčil, že je opravdu blbcem. Respektive takový ten chytráček s IQ na bodu mrazu