Zmatek v hodnostním označení bezpečnostních sborů pokračuje
Ministr vnitra navrhl policejního prezidenta původně na
generálmajora a podle médií návrh zřejmě prošel vládou. Přesněji
řečeno, média informovala, že kvůli opravnému návrhu na
brigádního generála se musela mimořádně přímo ve sněmovně na
chvíli sejít vláda, jejíž ministři tam byli ten den v práci.
Legislativci asi ministrům vysvětlili, že vyrobit nového
generála je poněkud složitější, než obejít zákon a zařídit např.
raketový vzestup řadového vyšetřovatele na policejní Olymp. Měli
panu ministrovi, vládě, i prezidentovi ale také prozradit, že
policie nemá žádné brigády. Policejní brigádní generál ,
jmenovaný v úterý prezidentem, je tedy jakýmsi generálem bez
vojska. Připočteme-li podstav policie o několik tisíc míst, jde
o dvojnásob černý humor. Nebo že by se výklad generálské
hodnosti opíral o stav de lege ferenda (podle práva budoucího) a
za brigády už jsou považovány budoucí krajské policejní celky ?
To by byl skutečně výklad hodný kouzelíka. Prvotní chyba ovšem
nastala již v zákonu č.361/2003 Sb. o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů, který Ivan Langer ještě jako
stínový ministr vnitra pomohl prosadit tehdejšímu ministru
Stanislavu Grossovi. Zákon v podstatě obnovil v § 7
prvorepublikový systém policejních služební ch hodností (funkcí)
od asistenta po vrchního radu. Vojenské hodnosti v
bezpečnostních sborech proto správně v § 218 zrušil, ovšem s
nepochopitelnou výjimkou hodností generálských. Ty by měly
logicky náležet pouze armádě, kde mají navazovat na základní
systém hodností vojenských (nikoliv jen nějakého hodnostního
označení, viz nadpis § 8 ZSP). Měly tedy v přechodných
ustanoveních nového zákona zůstat zachovány pro bezpečnostní
sbory pouze generálům, kteří již byli prezidentem jmenováni a
společně s jejich ukončením kariéry měly z těchto sborů vymizet.
K novému systému služebních hodností zákon navíc naprosto
nesmyslně přiřadil v § 8 opět kompletní vojenské hodnostní
označení od rotného po plukovníka a aby zmatků nebylo dost, celý
tento doprovodný nesystém posunul výrazně dolů. Tím 90 %
příslušníků bezpečnostních sborů úbytkem hvězdiček na rameni
hrubě degradoval. Největší nehorázností, kterou od r. 1989 mohlo
vedení resortu vyslovit, bylo tvrzení, že vojenské označení
nových služebních hodností bylo zachováno na základě požadavku
většiny příslušníků bezpečnostních sborů. Proti tomu se tenkrát
OSH ostře ohradil s odůvodněním, že hasiči nebyli nikdy
masochistickými hlupáky a že šlo zjevně o dílo plukovnické
lobby,která jediná s vidinou maršálské (pardon, generálské) hole
mohla mít na zachování když ne vojenských hodností, tedy aspoň
vojenského označení zájem. Veřejnost samozřejmě mezi služební
hodností a jejím vojenským označením nerozlišuje a nikdo proto
mladým managerům neříká pane rado, nýbrž pane plukovníku. Nebo
jste snad už někdy slyšeli, že by se někdo proti takovému
oslovení ohradil a řekl „já nejsem plukovník, to není
hodnost, to je jen označení mé funkce, říkejte mi pane
rado“? Rozhořčení z degradace mezi mužstvem, a to nejen u
těch, kteří byli původně povýšeni za hrdinské činy, zůstává
možná i silnější, než rozčarování z propadu reálného platu.
Příslušníci to hodnotí jako podraz, který byl jedním z hlavních
důvodů loňské i letošní demonstrace několika tisíc policistů a
hasičů. A nelze vyloučit, že budou demonstrovat do třetice.
Novela, rušící nesystémové, hloupé a nadbytečné vojenské
označení služebních funkcí, je totiž v nedohlednu. A pro
ministra vnitra i pro prezidenta republiky, jak vidno, je
pokušení využívat úmyslně vložené nesystémové chyby v zákonu
větším lákadlem, než pocit odpovědnosti za spoluautorství
právního paskvilu z r. 2003. Ostatně soudím, že hasiči patří do
nejvyšší skupiny rizikového (v HZS ČR vskutku zvláštního)
příplatku…
JUDr. Vladimír Mühlfeit, předseda Krajské organizace OSH
ústeckého kraje.
31.10.2008
|