1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Zajímalo by mě,jestli opravdu je to tak tragické u policie když tady rozebíráte stravenky.Chápu,že někteří z Vás co slouží u PČR to v dnešní době nemáte lehké,sloužíme o víkendu,svátku atd..Co slychám od policistů odchází hodně nových přijatých lidí k PČR hlavně ze škol,pak hlavně od psychotestů.Že se znižuji fyzické zkoušky,které musí udělat(snad)každý je asi taky proto,aby to všichni zvládli bez problému,nebo to tak není?Tak se tu mějte

ne, ale jsou vyhořelí a byli zvyklí, že měli vždy vše.

Vždy vše ? Co se pod tím " vždy vše " vlastně ukrývá ? Co jsem si zatím všimnul, tak jistý " solidní servis " zaměstnancům, jsem vždy viděl mimo Policii ČR. Co se týká Městských policií, tam se to řídí úrovní na jejich úřadě, což je vždy lepší než u PČR, protože úředníci se neošidí a tak na této lajně jedou i MP - vím o čem mluvím. Rovněž i AČR či HZS mají servis na jiné úrovni, než PČR - povodně to již dostatečně ukázaly, jak se kdo umí o své lidi postarat a zabezpečit základní věci k " fungování člověka ".
Např. ve vyhlášených dnech, jako tropické mají kam se člověk podívá zkrácenou prac. dobu a pokud to nejde, tak minimálně zajištěné tekutiny, jak je dána povinnost zaměstnavatele, přičemž u PČR je na toto předpis a přes to pošlou poldu přes poledne na rozpálený asfalt stavět řidiče na dopravní akci, horko jak v peci, člověk je propocený, jak dobytek a že by někoho s těmi vysěděnými prdelemi napadlo zajistit lidem to co je třeba ? To jsem dal jen příklad přístupu a nebudu rozebírat, že u malých soukromníčků je často těžké vůbec něco chtít.
Je to tedy u PČR v nižších řadách trochu jinak, než " vždy vše ".

for vůbec
Co to tady meleš za nesmysly ? Dříve to bylo u PČR po materiální stránce lepší jak dnes ? To si děláš legraci ne ? Před 10 lety neexistoval ani příděl propisek a o dalších věcech ani nemluvě. U nás na oddělení bylo v tu dobu součásti vybavení na DS 2 reflexní vesty, 2 neprůstřelné vesty a 2 velké služební svítilny a 5 funkčních RDST a dneska je to pomalu na celou A4. V době mého nástupu za Rumla byl limit PHM 30 Km na jedno vozidlo a na směnu, kdy zbylé hlídky měly pěší. Do vozidla jsem se dostal tak maximálně třikráte za měsíc a jinak samé pěší hlídky. Jako okrskář jsem jako další kolegové chodil o ranní a odpolední směnu sám a běžně jsi byl DS poslán ve svém okrsku sám na zákrok s tím, že k tobě míří další kolega z druhé strany města. Chtělo by to, aby se tato doba vrátila, a to by pak bylo nářku na tomto DF.

co jsem prožil já, vrátil bych to do let 1993-2000. To byla pohoda a dobré vztahy.

ono totiž ve společnosti, kde neplatí pravidla jako za současného stavu v ČR snad ani policajta dělat nelze. Proto mi s prominutím dovolte nazvat ČR "Banánovou republikou". Pokud se Ti dole hádají, tak Ti nahoře se mají dobře. Proto opět připomenu jen to co jsem dříve napsal : Každý policista vzejde z civilu, takže mi promintě ten "Švejkovský" výraz jen neznalý blbec, který nesloužil může porovnávat, proto to tak vypadá i s naší politikou plnou odborníků v resortech.

for TAK. Taky to tak vydím. Není nic horšího než ubrečenej nováček ženoucí se za kariérou. Vztahy na pracovišti jsou děsné. Tedy myslím déle sloužící versus nováčci. Nováčkům ještě ani nezaschlo razítko ve služebáku a už chytračí.Ten kdo odslouženo víc jak 10 let je pro ně dědek , kterej by měl odejít. A to už vůbec nemluvím o ,,výběrovém řízení,,. Místa vedoucích oddělení a víš vyhrávají kluci ve věku okolo 25 let s roční praxí . Hlavně ,že mají VŠ. Bravo. Národe nedívím se ,že koukáte na policii tak jak koukáte asi bych dělal totéž.

Zdravím,
děkuji za všechny odpovědi.Mám v rodině už bývalého policistu, který odešel po 11letech,ale spíše slyším negativní věci než pozitiva.Takže se určitě pozeptám zda jsou volná místa po ČR nebo NE.Mockrát děkuji.Mějte se M.

je stop u většiny krajů.

Za vše se omlouvám a beru zpět a omlouvám se Cizině.

to xxx pochopil

trapná, ale na víc nemáš než zkopírovat nick

je dobrá diagnóza

u nás je pohodička a xxx nám závidí - hlupáček!!! maličkej !!!

je mi Tě líto, že jsi tak flustrovaný díky tomu, že jsi neuspěl na příjmacím pohovoru k cizinecké policii. Pokud Tvůj písemný projev je psychickou terapií tak promiň, ale lepší je napsat na psbohnicetvujkamarad@centrum.cz tam Ti opravdu pomohou

xxx se musíš bát hrozně civilu a nebo se ti stýská po rodině, která tě opustila pro tvou pokročilou demenci a vyhořelost. Jo to, že se máme lépe jak ty značí tvou neschopnost prosadit se!

PANE ÍČKO JAK TO BUDE DO BUDOUCNA Z OZDRAVOVNAMI MV ČR, KOLIK JICH VLSTNÍ VAŠE ŽENA?

pouze je má v pronájmu pod zástěrkou Bardejovských kúpelí. Ovšem tipuji to pouze na dobu, dokud to bude ziskový "tunel", a dokud nebudou nutné rozsáhlé investice.

Zdravím všechny.Mám na Vás otázku.Po přečtení pár vzkazů nevím kdo má pravdu a kdo ne.Určitě není lehké pracovat u policie,ale i tak by mě zajímalo zda jsou plné stavy např.u cizinecké nebo dopravní policie.Práci mám,ale chtěla bych to zkusit.Díky předem za odpověd.Zatím.

Váž. paní (slečno). Zkuste se obrátit s uvedeným dotazem (jaké to u PČR dnes je, jak to funguje a co chci tam vlastně dělat) nejlépe na policisty, který má nejméně 5-ti letou praxi a poctivě začal svůj služební životopis na základním útvaru. Na těchto stránkách plné provokatérů se pravdu opravdu nedozvíte, tedy alespoň pokud neumíte číst mezi řádky...

jsou z řad policie, protože tady lžou a nemají srovnání s civilem.

děkuji za článek nad. Typická ukázka, která už nepotřebuje další komentář :-)

objektivně ti poradí pouze člověk,který okusil oboje a to v posledních letech.

vzhledem k tomu, že každý policista byl dříve civilista tak zkuste oslovit někoho kdo za současného stavu slouží a má za sebou alespoň nějaký rok v první řadě

tak toto je velký omyl. Ten kdo byl v civilu před rokem 2000 či dokonce 1989 nemůže srovnávat dnešní situaci a to i před krizí. Vše je dnes v civilu daleko jinak !!!!!!!

POZOR dnes je to jinak i u PČR než dříve bylo. Nelze srovnávat !

Pro všechny pode mnou 15 a 16.03.2009

Je to hloupost. Výsluhové náležitosti byly vždycky i když trochu jiné. Co se týká stravenek, tak příspěvek na stravu od zaměstnavatele dostává i ten poslední zaměstnanec v civilu. Pouze na naše stravenky nám přestal zaměstnavatel přispívat. U nás třeba máme stravenky v hodnotě 50,-Kč a platím za ni teď 30,-Kč. Na městských úřadech mají stravenky v hodnotě 100,-Kč a platí za ně 10,-Kč, ano to není překlep.Je pravda, že nikdo se policistou nenarodí. Každý z civilu přijde a taky se tam vrátí, jde ale o to v jakém stavu a za jak dlouho. Ono přátelé u té policie to není zase až takový med jak si někteří chytráci myslí. Dnes když policista něco udělá, tak je to špatně, když neudělá nic, je to taky špatně. Nedivte se proto, že se snaží tím současným politickým a právním svinstvem proplouvat jak se dá, aby nepřišli k úhoně. Ani s tím platem to u té policie není zase až tak růžový. Neříkám, já jsem spokojený, ale to mám již odslouženo 29 let, ale co ti mladí kluci, kteří nastupují, z čeho mají živit rodiny. Ministr píše že platy jsou v průměru 32 tisíc Kč. Ano v průměru možná ano. Ale to je jako s tím kuřetem, které měli dva kamarádi. Jeden snědl celé a druhý nic, ale v průměru měli každý polovinu. To co se tady píše to jsou opravdu někdy bláboly, ale je tu i podstata celého problému, je jen třeba umět číst i mezi řádky. Co se týká náboru nových policistů, tak nejlepší náborovou kampaní je současná krize, kdy se do státní služby opravdu hlásí skoro každý a není divu, že jich většina vyletí i když podmínky jsou opravdu velmi měké a bere se každý kdo má ruky a nohy.

nech už ty stravenky na pokoji, u nás již v roce 2006 byly stravenky v ceně 40,- Kč a platili jsme za ně 31,- Kč, přitom v restauraci kde jsme se mohli (pokud nebyl nápad TČ) v poledne stravovat stál oběd v průměru 60,- Kč bez polévky. O noční službě nebyla možnost stravování žádná, tedy pokud Ti manželka (či maminka) nedala do práce "kastrůlek". Pokud jak píšeš dostáváš dnes stravenku v hodnotě 50,- Kř a platíš za ni 30,- Kč, tak jsi na tom lépe, než já v roce 2006. Tak buď rád a neporovnávej policii s MěÚ. A ne na každém Městském úřadě mají stravenky v hodnotě 100,-Kč a platí za ně 10,-Kč.... No tak asi tak aby byl Tvůj příspěvek objektivnější,....

děkuji Ti za příspěvek. Objektivně tyto skutečnosti může posoudit jen ten kdo je v procesu. Sám neznám (až na nějakou vyjímku)spokojeného policisty, který má vytvořen za současného vedení policie tak dobré pracovní zázemí a podmínky pro službu, že by mohl současný stav pochvalovat. Ti pisálci, kteří se snaží o opačný argument jsou spíše provokatéři, nebo fantasti.

a ty si myslíš, že jsou podmínky někde lepší, už toho nech, dobře už bylo a to všude a zamysli se, jestli celou pracovní dobu využíváš pro zaměstnavatele.

Sojka uhodil hřebíček na hlavičku, protože kritici tady stále zdůrazňují, že v civilu žádné stravenky nejsou, ale to možná u soukromníků a malých firem. V každé lepší firmě nebo samosprávě stravenky mají a přesně tak jak píše Sojka.

bohužel převážná většina firem, podniků a státních organizací má daleko větší firemní kulturu než organizace s názvem PČR. Pořád tvrdím, že dnes si to může opravdu zkusit každý pokud žadatel umí základní prvky gramotnosti. Dokonce i nesplnění nástupní školy tzv. ZOP není důvodem k propuštění ze sl. poměru, ale neúspěšný studující může opakovat tak dlouho až uvedenou nástupní školu z vůle boží úspěšně ukončí...

to taky zkouší a už , aby Vás vypráskali, nemáte ponětí a jste zaujatí!!!

ahoj, pošlu Ti odkaz na kamarádku s lehkou mozkovou disfunkcí jestli si chceš dopisovat

Nevím tedy kde sloužíš, ale to co popisuješ u nás v Sm.kraji nikdy nebylo a kastrůlky jsem nenosil do práce ani za komoušů v roce 1980. Máš pravdu, že ne všichni zam.Měst.úřadů mají stravenky v hodnotě 100,-Kč a platí za ně 10,-Kč. Někde mají stravenky jen v hodnotě 80,-Kč a platí za ně 8,-Kč a někde je mají v hodnotě 120,-Kč a platí pouze 12,-Kč. Dále stravenky dostávají všichni zaměstnanci i v těch malých firmičkách. Když ne, tak svým zaměstnancům platí obědy přímo jejich šefik. Doplňuji to tedy jen pro objektivnost celého mého příspěvku.

Ty řeči o tom nahrazení může vyslovit jenom hlupák, který o práci poldy nic neví. Naše oddělení jako každé druhé zažilo značnou generační obměnu, ale to co dneska chodí ke sboru je tragédie. Rozdíly mezi nováčky jsou tak propastné, protože co jeden se dokázal naučit za měsíc jsme druhého nenaučili ani za tři roky. Ono totiž platí, že komu není z hůry dáno v apatice nekoupí. Doplnění početních stavů za cenu náboru nekvalitních lidí je už do nebe volající. Například přijmutí dívčiny dětského vzhledu, která nedokáže natáhnout služební zbraň nebo příjmutí poldy, který nesnese pohled na krev a další extrémy.

každej nováček je hlupák.Chtěl bych vidět tebe, když si nastupoval, nechápu tyto názory. U nás jsou taky nováčci a zas taková tragédie to není. Zaučit a budou šlapat.

pro ach
Je vidět, že buď neumíš číst nebo nechápeš psaný text, protože jsem nepsal, že všichni nováčci jsou špatní, ale jenom jejich poměrná část. To tady přizná i mnoho z nich a tento problém je vizitka náborářů. Nováček může v krátké době nahradit déle sloužícího poldu, ale to tak na OHS nebo SDH, ale určitě ne na obvodě nebo SKPV.

zřejmě po 20 ti letech?

Po 20 letech 15%......a strop rent,jak to bylo před paskvilem 361 a dva odchodné platy,jako v civilu.Lépe už bylo

jo,jo je to na spadnutí z 99% letos!!!

taky jsem to slyšel

výsluha nebude žádná. Jen 6 x hrubých platů.

další nepřijatý k policii, a to je co říct. Dnes berou opravdu jen bez ruk... tak nevím, kde je chyba

chceš-li opisovat na psychotestech tak vynech to příjmení vpravo nahoře :-)

Pane ÍČKO to má policie pravdu tolik peněz, že dokáže vyhazovat za nábory a jěště zřizovat nové protikorupční oddělení?