1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Ach ty odbory! Jestli valorizují platovou tabulku, tak si pomůžeme o pár stovek, ale nezapomínejme, že v této době, kdy není nouze o nábor se to v konečném důsledku otočí proti nám a to nejméně redukcí výsl. příspěvku a zdanění. Ono si spočítejte kolik je daň z příjmu renty a ubohá 3% přidání na platě a to ještě v zákl. tarifu. Hraje se podivná hra, aby odbory ukázali, že něco dojednali. Přemýšlejte, že v ekonom. recesi, kdy stát čeká propad příjmů se bude rozhazovat a zrovna bezp. složkám. Aź budete po letech odcházet naprosto vyhořelí do civilního sektoru pochopíte!!!

,že na tom něco bude.

Známe přeci, jak to chodí.

Ing.Burda-1.místopředseda NOS

Ještě poznámka k výsluhám. Nikdo nenavrhuje a ani nepřipravuje změny ve výsluhových nárocích příslušníků. Nikdo s poslanců, který trochu přemýšlí to v současné době nenavrhe a ani nepodpoří. Ing. Burda. Byl jen záměr ministra financí ohledeně zdanění výsluh, ale v pracovním materiálu se jednalo o zdanění až od 24.000,-Kč a to si myslím, že žádný občejný polda nemá.

Tak jestli nás chceš tímto uklidnit, tak se ti to moc nepovedlo. Takovejch řečí již bylo a jak to nakonec dopadlo!!!

Já jsem ty materiálu ministra financí viděl. akže zatím se nic neděje, ale člověk u našich poslanců nikdy neví co udělají. Teď ale mají uplně jiné starosti, jde o nedůvěru vlády a potažmo o jejich koryta.

dnes na noc a těším se, tak 4 hodinky chrupka někde v lesíku, zapneme bufík atd.........

to je o vás všeobecně známé,že polovinu služby prochrápete a druhou jen tak projezdíte,ale od 1.7. bude pro vás rozhodně hůř.

nazdar debile :-), tak jsem Ti dostal u ciziny 23000,- odměnu, sl. byt a sl. auto včetně řidiče. Snad se konečně udusíš závistí když Ti řeknu, že Ti ještě v pracovní době šukám starou :-). Tak se měj a pěkný den.

to je vidět, že máš plnej pytel a leze ti to na mozek. Máš mindrák, že tě žádná nechce, ale to nevadí, i s malým kašpárkem si můžeš hrát na policajta. Kup si igráčka a můžeš začít. Jestli nezvládáš psychologii prásknem tě, aby se na tebe někdo podíval, protože jestli sloužíš, musíš být hodně zakomplexovanej. Jo v životě se musíš snažit a ne jen čekat, že ti kurvu někdo přivede pod čumák!

U nás to máme podobný a ti, co ti oponují jenom závidí, ale to je jejich problém. Mají opravdu velký strach z civilu a tak se drží zuby nehty.

CIZINU JE TŘEBA ROZPRÁŠIT A POHODIT DO VLTAVY.

službu nebo nick? Jinak bude TO.

Chci pochválit pana Langera jak šikovně dokázal převést ozdravovny MV na svoji manželku.

Můžeš tady napsat, o jaký lázeňský dům jde, v jaké že společnosti Langerová je a jak že k tomu převedení došlo? Chci podat trestní oznámení, ale nemám dost ověřitelných informací. Jak vidím z tvého příspěvku, ty zřejmě máš informace přesné, tak je zveřejni. Díky!

Jde o min. o Luhačovice a K. Vary- vypráno přes slovenskou společnost.

chci pochválit ty co venku šlapou chodníky a makaj,ti co ryskují život a zdraví,hanba padá spíše na ty lemply v kanclech, ty co koukají v kolik je svačinka a obídek

Neboj oni i ty svačinky a obědy už nejsou co bývaly.

A ty´s práci v kanclu, třeba práci na úseku vyšetřování, někdy dělal, že si zde osobuješ právo posuzovat, kdo je pracovitý a kdo líný? Když si tedy myslíš, že se v kanceláři žije od svačinky do oběda, tak si to můžeš zkusit. Pokud tedy na to máš vzdělání, chuť naučit se něco, co´s nikdy nedělal, jezdit na výslechy do věznic, jezdit na místo činu a hrabat se tam v mrtvolách. A psát ohledačky, provádět a zapisovat výslechy podezřelých, obviněných, svědků, kdy kolikrát je jen těžko poznatelné, kdo z nich je větší lump, plnit nejrůznější evidence a vypisovat nejrůznější hlášení, dohadovat se s mnohdy zkostnatělými státními zástupci, kteří jsou nereformovatelní jako kapitalizmus, čelit nesmyslným stížnostem šílených stěžovatelů... Uf, a teď mi řekni, kdy ti zbyde čas na tu svačinku? Víš, jen primitiv tleská práci, kterou dělá, a klepe si na rameno, jak je dobrej, přičemž není ochoten uznat, že také jiná práce se musí dělat poctivě. Bohužel, u dnešní PČR je takových primitivů čím dál tím více, což, samozřejmě, mnohým velitelům nadmíru vyhovuje. Když totiž příslušníci policejního sboru jsou rozhádaní, neochotní spolupracovat, tak toho někteří tupější velitelé dokáží velice rychle zneužít ve svůj prospěch - sbírají drby a jakékoliv informace o svých podřízených, což v takovém ovzduší není žádný problém. A tyto informace pak využívají k tomu, aby bylo u sboru ještě dusněji. Pamatuji doby, kdy se běžní policajti dokázali na lecčemž domluvit mezi sebou. Dnes je to velký problém, primitivové házejí špínu (viz tvůj příspěvek) a škodí a škodí. MOžná to vše zní pesimisticky, ale pesimista je, jak známo, poučený optimista.

Aby jsi se z těch ohledaček nepos... ty colombo.Kolik jich máš za měsíc? Když jedna,tak je to zázrak.

dělat na vyšetřovačce není žádní sranda. Navíc nic proti základnímu útvaru, ale kolika klukům tam činí problém napsat obyčejný ÚZ, ale vystudovat VŠ, kurz vyšetřovatelů může každý :-)

kapitalizmus určitě ne, chtěl bych vidět tvoje spisy, možná že nováček na zákl. útvaru je píše lépe. Nebo, že by jsi vystudoval Bc. na hnojárně či nějakým podvodem. To se mě nechce ani věřit.

Celkově je ve státním sektoru malá produktivita práce a u policie tuplem... V pracovním čase si vyřizují vše potřebné a většina policajtů na to sere, ale jsou i poctiví a pracovití. Těch je potřeba si vážit - zaplatit.

oblékneme všechny občany ČR (včetně politiků) do uniforem a pak budeme srovnávat kdo jak využívá pracovní dobu.

tou produktivitou to je pravda, kdyby byla policie živnostník, dávno by skrachovala na produktivitě práce a neschopnosti.

vloudilo se-to zase bude narážek.

Srovnávat policii se společností, která něco vyrábí je takový nesmysl, že je to až k pousmání.
1. policie je nevýrobní činnost, není to tedy šroubkárna s předem naplánovaným množstvím provedené práce za časový úsek ( není to tedy úkolová práce ), tedy těžko lze naplánovat počet zadržených pachatelů a pod.
2. Na druhé straně V cilvilním sektoru je velká spousta nevýrobních činností - různé údržby ( kde není stálý pracovní výkon ), obsluha např. elektráren, vodní díla, čističky odpadních vod a je zkrátka těchto činností mnoho a mnoho.
Jako příklad - bratr pracuje v nejmenovaném velkém podniku, který má vlastní pohonný zdroj el. energie. Pracuje na směny, jako udržba v tomto provozu a jeho pracovní vytížení je směšné ve srovnání se mnou, jako poldy s každodením příjímáním množství různých oznámení od A do Z. Tak to je a pokud to někdo nechce chápat, tak chápat nebude.
3. Když jsem viděl pracovní morálku firmy, která na oddělení policie prováděla rekonstrukci, tak to byl zážitek. Na pracoviště dorazili kolem 9.00 hod., aby zjistili, že nemají nějaké potřebné šrouby, ktere šli koupit pěšky do cca 2 km vzdáleného hypermarketu. Dělat začali kolem oběda - poučné. Je to samozřejmě všude jiné a jen tím podotýkám, že není třeba házet na poldy špínu, že je to zaměstnání jen o flákání se. Běžný řadový polda pořádkové policie ve městě, kde je problémů mezi lidmi a parchantů všeho druhu dost, má službu většinou vyplněnou dost a dost a určitě i mnohdy více než je u jiných zaměstnání, jak jsem nahoře dal příklad svého bratra. Takových míst je dost. Na druhé straně jsou úkolovky, kde není co závidět - v tomto procesu pracuje má manželka, takže vím o čem je řeč. To jen pro rejpavce.

for Michal
Doporučuji si přečíst nějaké statisktiky a pak tady lhát o nízké produktivitě ve státní správě, samosprávě a Policii. V ČR je velká administrativní zatíženost úředníků a poldů oproti EU a i zbytečná práce je také činnost.

No, proč si tedy v pracovní době vyřizuješ své soukromé věci? Dělej to, co máš v náplni práce a neflákej se po svých kšeftíčkách. Nebo snad nejsi policajt a jen usuzuješ, že to tak policajti dělají, a to podle toho, jak to děláš sám?

ale ty dostaneš krásný prachy, ale tvůj bratr je na tom určitě hůř!

u tebe stále komplexi

vůbec ne, já su spokojený, protože mám na cizině pohodičku a tuplem neřeknu, kde to je. Vidím u tebe spíše závist a nebo nevyzrálost.

jo a minulý měsíc jsem dostal 5000Kč odměnu no prostě pohodička!

Cizina je nemocný člověk, kterého nevzali k policii, pro jeho emoční labilitu a tak se snaží stát policistou na těchto stránkách

Vrtá Vám to hlavou co? Jo závist to je věc!

u nás je stále pohodička!

to je slušný, ale teď jsem dostal na našem obvodě 15t tak jsem teda koukal jak blázen

cizino blbečku,žádné odměny se na cizinecké nedávaly,jedině,že jsi protekční blb co hulí šéfa.Jsem taky na cizině a děláš nám ostudu,všude narazíš na blbce a ty jsi jeden u nás

no nevím jak ty, ale zřejmě jsi ve špatným oddíle a jestli chceš brečet, tal běž dojit krávy, tam to dostaneš v naturáliích.

Nechci nic říkat,ale pan Kalousek by mohl začít redukovat stavy na Finančních úřadech, je tam lidí jako much a nic se neděje od roku 1995. Bylo by dobré se postarat i o jiné státní úředníky a nebrat furt do huby celní správu. Už je to trapné!!!

jsou největší vyžírky u ozbrojené složky. berou daleko víc jako policajti a hasiči a dělají nebo spíš nedělají nic....jízda po dálnici, kontrola pálenic, no prostě pohodička. Rizikový větší jako hasiči, ale není se čemu divit. bordel je prostě bordel.

naprostej souhlas ještě lepší než na cizině

Tak jsem právě vyhořel na psychu. Inteligence nadprůměrná, ale prý jsem moc ovlivnitelný citem. Po devíti letech služby u MP si to nemyslím, ale psycholog má asi vždy pravdu.

Zdravím,
je mi líto,že jste u psycho.vyletěl já bohužel taky,ale mezi náma je rozdíl ten,že mi psycholog řekl,že jsem psychotesty udělala a je vš OK a pak mi přišel dopis,že jsem je neudělala tak nevím zda má psycholog vždy pravdu.Tak hodně štěstí v životě a at se vám ve všem daří.M.

Tak to jste dopadla ještě hůř, než já. To Vám nezávidím, ale nic s tím nenaděláme.

si nic nedělejte. Já jsem zase vyletěl z marxismu-leninismu.

jací psychopati dnes dělají u policie

Já opravdu nelžu. Prý jsem moc hodný a to je špatné. Asi musím být větší hajzl a pak bude vše OK. Kdyby mi to někdo říkal, tak tomu nebudu věřit.

Zdravím Tomáše,
tak asi normální hodný lidi nepotřebuji a pak do vypadá u Policie že?Nic s tím nezmůžeme jsme jen obyč.lidi takže hold máme smůlu mi hodní co chceme pomáhat a chránit!!!

zpětná vazba...vzpomíná si někdo když byly občanky, pasy, řidičáky, přepisy aut pod policajty ? Vzpomene si někdo kolik úředníků (na na jedné ruce spočítáno) a v jakém útulném prostředí zde pracovalo ? Porovnal někdo (když už se na ty policajty nadává) kolik úředníků dnes na magistrátech v uvedených odborech pracuje ? V jakých počtech a podmínkách (viz. stravenky) tam pracují narozdíl... od Těch blbejch policajtů i tehdy ? Uvědomuje si těch pár rejpalů do policajtů o kolik se jim zvedly daně jen díky tomu, že to nedělají Ti zkourumpovaní a "blbí" policajti pod přísahou, pochopitelně narozdíl od nezkorumpovaných úředníků na magistrátu ?

jde dělat to, co chce a co umí. Jestli se Vám to nelíbí, máte přeci svobodnou volbu. V době ještě tak před rokem a to se každý může podívat to tu bylo jako hromadný úprk. Ejhle, doba se změnila a ten kdo odešel se tluče do hlavy a je možná bez práce a i ta renta ho nezachrání. Všude je chleba o dvou kůrkách, ale když vidím náplň práce Policie u nás ve městě, není mě veselo a ještě se k tomu přiznají. Viz. cizina a píchnutí do mapy.

co ještě smrdíš u policajtů, když ti je tak zle!

jako bývalý policista pracuji právě na magistrátu a tak mohu srovnávat. Stejně to zaplatí občan na daních. Co se týče některých přispěvků jde poznat kdo přispívá a je poznat, že policisté jsou alespoň slušní, ovšem na modrých stránkách se nelze divit ničemu

proč jsi odešel? Když ti tam bylo tak dobře!

nechápu, on kritizuje vlastně sám sebe. Bohužel jen na těchto stránkách, židličku a bačkůrky má rád.

Nechápou ti co nechtějí chápat. Je to jen o tom, že pracovní " klima " ( různého směru ), za jakého se pracovalo ve správních činnostech pod " hlavičkou " Policie ČR, bylo odlišné ( pro vysvětlení nikoliv lepší ) než na Magistrátech a pod. Vybavením, přístupem ke svým lidem se PČR nikdy nemohla chlubit a chlubit se nemůže ani dnes, kdo vidí pod pokličku. Pohled z venčí je jako pohled nezkušeného kupce vozidla, který se spokojí s novým lakem, ale neprověří si vozidlo jízdou. Ano, jede to, ale tak nějak divně. Jak říkám, kdo nechce chápat, tak chápat nebude a bude mluvit o blahobytu u PČR. Kdo ale ví, jak je polda v dnešní době blízko situaci s vyšetřováním inspekcí MV - pro např. podanou stížnost hajzlem co má za sebou kolem 50-100 skutků naplňujících nějaký tr. čin a jak jsou schopni poldu na vlně takové stížnosti " usmažit ", tak to nemusí být tak jisté, jak se zdá. Zase kdo o tom nic neví chápat asi nebude a zřejmě asi ani nebude chtít, jak je to nastaveno ve společnosti. To že to bude kritizováno, je mi jasné - víc člověk nemůže čekat.

Děkuji Ti za pochopení mého přesto si myslím, že nejen pro zasvěceného zcela pochopitelného článku. Vysloveně se bavím z některých příspěvků, protože ty náklady, které každý na tuto agendu zaplatí v současnosti všichni z daní jsou naprosto nesrovnatelné s náklady, když tato služba byla pod hlavičkou PČR. Dále je zbytečné cokoliv psát ...