Předseda vlády České republiky Stanislav Gross je lhář. Tedy -
ne že bych z toho měl radost. Spíš s poděšením než s potěšením
pozoruji, jak se šéf ČSSD a Strakovy akademie dusí ve vlastní
šťávě, má-li odpovědět na jednoduchou otázku, kde vzal v roce
1999 milion dvě stě tisíc na nákup luxusního bytu, když naspořit
si tu sumu z platu nemohl a původní báchorka o bankovním úvěru
se ukázala být pustým výmyslem. Bohatý strejček Vik posléze také
neprošel, neb se provalilo, že tento před třiceti lety
penzionovaný lampasák měl sám co dělat, aby schrastil 87 tisíc
na svůj sídlištní byt 2+1 v Jihlavě. Teď zase máme uvěřit tomu,
že obětavý příbuzný se z lásky k chudému synovci zadlužil v
cizině. U koho? Nepoví. Tomu lze koneckonců rozumět. Chtějte po
zeleném mozku, aby vymyslel bajku, která by se záhy neobrátila v
další lež.
I premiér se rozhodl držet bobříka mlčení. Nevraživě odstrkuje
novináře: dejte mně pokoj, slídilové, nemáte nic lepšího na
práci než se mi přehrabovat v soukromí? Ptám se snad já vás, kde
jste vzali na to či ono? Můj byt, moje dluhy, moje věc.
Jenže právě v tom se ve vysokého ústavního činitele proměněný
strojvůdce hrubě mýlí. Tím, že vzal na svá bedra tíhu veřejné
služby, přestal být řadovým občanem a lidé, kteří se mu skládají
na mocnářský plat, mají právo vědět, nejsou-li jejich berně v
Grossově šrajtofli promíchány s penězi nečistého původu. Svým
střídavým lhaním a mlčením si předseda vlády sám koleduje o
spekulace, že se vydal všanc mecenášům z podezřelých kruhů,
kteří ho teď mohou vydírat. To je věc navýsost veřejná všude v
civilizovaném světě, a kdo to nechápe, nemá v nejvyšších patrech
politiky co pohledávat.
Nedůvěryhodnost politicky nedospělého klacka v čele české vlády
má ještě mezinárodní rozměr. Co si o nás asi tak mohou pomyslet
západní partneři, reprezentanti zemí, v nichž je samozřejmostí
skládat funkce za mnohem menší prohřešky? Jako bych to slyšel:
to v tom vašem postkomunistickém chlívku vážně nemáte k
dispozici nic lepšího než skrz naskrz prolhanou a v podfucích si
libující »elitu«? Nejdřív sklerotický Klaus, který si
za boha nemohl vzpomenout na skutečné sponzory své
švindlpartaje, a teď zase tohle? Co vlastně Česko pohledává mezi
Staroevropany, když z jednoho podvodníka učinilo všemi
milovaného prezidenta a s dalším sedmilhářem si očividně neví
rady?
Však také prvně jmenovaný velikán dělá všechno pro to, abychom
se vrátili tam, odkud jsme přišli, chce se na to odpovědět. Co
se současného premiéra týče, všechny trumfy má v ruce růžová
partaj. V situaci, kdy zoufale a zatím marně hledá téma, které
by jí pomohlo získat byť jen špetku důvěryhodnosti, měla by ve
vlastním zájmu udělat nad Grossem kříž a sáhnout do kádrových
rezerv. Jistěže vím, že je v tom rezervoáru bezútěšné pusto
prázdno, ale to už je jiný příběh.
|