1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

dasf

Vážený pane doktore, mohl byste dát jako poslanec návrh na novelu zákona o zbraních v tom smyslu, aby i lidé s epilepsií, kteří berou léky a nemají záchvaty, mohli vlastnit zbrojní průkaz? Děkuji za pochopení a odpověď.

Za kterým bodem svého volebního programu si nejvíce stojíte? Kdybyste měl jeden jediný upřednostnit,který by to byl?
Lucie

Ondro,
ještě bych chtěl dodat, že postoj Hradu vůbec vůči ODS se zhoršil a naklání se spíše k US.Osobně se domnívám, že Hrad až příliš svými názory a podněty ovlivňuje myšlenky běžných voličů.Postoj Ivana Langera v tomto směru pak považuji za více než nutný, protože pan prezident až příliš některé své názory a rozhodnutí dělá ukvapeně a nedůsledně s ohledem na společenský a politický dopad.

Martine, ukvapeně, to jsi sám řekl ukvapeně. Ukvapené věci nemusejí vždy projít a promyšlené věci procházejí. Ty věci nejsou ukvapené, to ne. A naklání, to rozhodně není asi také promyšlený význam. Zakladatel zmrzlinářství se naklání k propagaci prodeje zmrzliny? No tak já myslím, že v globále jsem tě podráždil dost, a bylo by dobré, kdybychom si navzájem neupřesňovali výrazy, ale také s námi někdo diskutoval. Začínám mít pocit, že více štěstí v rozhovoru, mají Ti co znají více nadávek. Nám zatím zůstalo zadostiučiněním , možnost presentace našich monologů.

Ondro,
pokud mám na mysl unáhlené závěry pana prezidenta, pak to jsou především jeho amnestie.Domnívám se, že pokud pan prezident považuje Senát jako pojistku proti špatnému rozhodnutí Poslanecké směmovky, pak společný podpis předsedy vlády a ministra spravedlnosti na takové amnestii by byla obdobná pojistka proti jeho udělování až skutečně velkého množství milostí.

Martine, v tom s Tebou plně nesouhlasím.
Souhlasím s kritikou typu amnestijí jako demokratickým názorem na fakt konkrétní udělené amnestie(-í).
Nesouhlasím s tím , aby president neměl možnost v případě svého rozhodnutí udělit amnestii okamžitě a impulsivně byť uznávám právo na následnou kritiku. President je (principem) nepolitická jediná osoba ve státě se stranicky nevyhraněným názorem s logickou pravomocí nejvyššího voleného představitele země, udělit amnestii!
Shodně nekritizuji počet amnestií ale konkrétnost daných rozhodnutí klidně kritizujte. Tresty mladých, dlouhá vyšetřování polozločinů , politikou zavánějící kauzy a podobně jsou mnohdy v rámci takových demokracii nevonících postupů, že si myslím, že by měl president daleko více zasahovat do tohoto dění, právě udělováním milosti takovým způsobem, aby byl demokratický princip dodržen i za cenu nepotrestání pár osob. Myslím, že president by měl po své minulosti jednoznačně omilostnit, Železné, Štrejbry a podobně, ne proto zda čin spáchali či nespáchali, ale proto, aby byl dodržen princim, že za žádných okolností nedojde k omylu a politické nástraze. Je to stejné jak zrušení trestu smrti. Nežijeme ve státě kde se nedá zločin vykonstruovat nebo zmanipulovat a president by měl sporné případy posoudit a zastavit následky z nich i za cenu, že by se měli dovyšetřit. Nevidím mnohdy po vyšetřování smyšleného zločinu, kdy někdo skončil na vazbě, nebo v mezičase
přišel o firmu, jako vítězné, shledal-li ho soud neviným. Měl by jednoznačně v zájmu lidských práv a člověka zasahnout president, ve chvíli, kdy selže běžný demokratický postup a udělit milost, byť za cenu omylu. Víš já myslím, že omyl s nepostrestáním viníka je omluvitelnější než omyl potlačující práva občana. Proto si myslím, že instituce milosti by měla mít větší pravomoc jinou a volby naznačí , že i jiného "amnestologa", a to myslím je skutečně pravím důvodem souhlasu s počtem , a jednoznačností amnestii, ale nikoliv s konkrétností dnešních .
Přesto tot právo bych rád pro příští další presidenty zachoval tak jak je.
Politika v zemi by mohla způsobit nepodepsání amnestie presidentovi v politicky motivovaném příběhu a toto risiko si s minulostí naší země nemůžeme odsouhlasit.

Ondřeji, docela bych s Tebou na názor smyslu a podstaty amnestie souhlasil.Ale jak sám vidíš, za úřadu Václava Havla jeho amestie překročily určitou hranici, která pak sama vyvolala diskusy, zda by nebylo vhodné provést revizi jeho pravomocí.Ani Masaryk či Beneš nebyli ve svých amnestiích tak velkorysí, aby se tím musel někdo zabývat.Otázku omezení pravomoci prezidenta si vyvolal sám Václav Havel.
Snad jediná amnestie, která ještě ani nebyla právoplatná, byla milost Protivínskému faráři, ale nemohu souhlasit třeba s klasickými vraždami či finančními delikty.To pak vrhá špatní stín na práci Policie ČR, které hledá, vyšetřuje, dokazuje a pak příjde pak prezident a udělí milost.

Jen tak naokraj, když už jsi zmínil Šrejbra a Železného.Starého Grebeníčka není nikdo schopen odsoudit a oni sami dokázali obsouzeného donést na nosítkách k šibenici a popravit.Mladý Grebeníček si v klidu chodí po Parlamentu a není mu hanba.

Ale to jsem odbočil, amnestie ano, ale ne v takovém rozsahu jak činí Václav Havel.I demokracie má své hranice.

Martine, nedokazuje ten případ Šrejbra, že na policii lze i nelze vrhat špatné světlo? Znova opakuji, jsem pro amnestii v rozsahu shodném a je chybou demokratické volby a zaslepenosti z původní porevoluční euforie, že došlo k konečnému provádícímu prvku amnestie ne takovou měrou, ale takovým směrem. Myslím, že právě pro evidentní možnou politizovanost policejních a soudních úředníků, musí být institut amnestie ještě absurdněji volnomyšlenkářský, kdykoliv zaslechne o možné politizaci případu. Ano není to v pořádku, ale dokud se nenahradí tato demokratická možnost zabránění křivdám i za cenu nepotrestání některého konkrétního zločinu, stoprocentně politicky neovlivnitelným mechanismem vyšetřování a soudnictví, je tu ta možnost nutná. SOuhlasím s Tebou, že se zdá nade vše jasné, že nedochází k využívání této možnosti právě tímto směrem a proto se zdá ta možnost nesprávnou. Přesto to není obecná chyba demokratického procesu, kterou je nutné odstranit, není to způsobeno danností úřadu presidenta. Proto, že jeden soudce udělal chybu a to ještě ne chybu životadárnou, nerušíme pravomoc soudce a neměníme jejich strukturu v zákonné části. Radou a dobrovolnou radou s jmenovanými, diskuzí s politickou elitou, musí a může být ovlivněno nepolitické rozhodnutí presidenta (obecně) o udělení milosti. Nechť je ta rada morální povinností a hrdým právem presidenta a jeho křesla do kterého bude zvolen, ale nezabraňme pro konkrétní případ demokratickému principielnímu standardu. Já osobně myslím, že pouze konkrétní období, konkrétní osoby, konkrétní milosti a konkrétní nekomunikace v tomto ohledu mezi Hradem CSSD a ODS zpusobila vyhroceni nazoru na pravomoc presidenta o udelovani milosti. Prave Tvuj příklad jiných presidentů, kdy vše fungovalo nikoliv bezchybně ale snesitelně a neteatrálně, dokazuje, že presidentský úřad tu pravomoc unese. Přiznejme ale také, že situace nejen na hradě, ale i hradu byla tehdy jiná a že Ti jmenovaní presidenti byli v jiné době v jiné pozici i na jiném místě s jiným významem, pouze ve stejně se jmenující funkci s pravomocí a právem udělení amnestie v duchu tradice udělování milostí českým králem. Ta situace celkově nutí k zamyšlení o volbách a to na všech úrovních. Na všech úrovních k tomu nutí Šrejbrové a podobně, já prostě nesouhlasím s nástupem trestu nikoliv po operaci, to v žádném případě, ale také ne v příopadě spornosti ovlivněnosti případu politickou situací a demonstrací moci jakékoliv strany stejně tak, múže-li to přinést dalekosáhlejší škody na jedinci či společnosti, místo efektu výchovného a celospolečensky prospěšného. Viz mladí a jednorázové jejich první chyby a nebo okamžité vazby, které mnohdy bezdalších následků pro ty kteří rozhodli, ničí manželství a firmy v době, kdy ještě není rozhodnuto a lze zvolit celospolečensky méně škodlivou a ničící formu.

Jestli mohu, vstoupím do vaší diskuse jenom s tím, že se mi zdá, že pan prezident Havel se příliš zasedl na osobu Václava Klause a jeho spolupracovníků v ODS. Nevím proč to dělá. Nemohu pochopit, proč se dva z nejvyšších ústavních činitelů, prezident a předseda Poslanecké sněmovny, tak dlouho nesešli, vždyť to není normální stav. Řekl bych ale, že na tomto stavu má nejvyšší zásluhu pan prezident Havel, ale tím nechci říct,že na tom nemá vinu pan předseda Klaus. Děkuji za pozornost a nezlobte se, že jsem vám vlezl do diskuse a že jsem možná trochu od ní odbočil. Milan

Reakce na smysluplnost vysvětlování významu opoziční smlouvy-výzvva k dalším opakováním!


A proto, že stokrát opakovaný klam přináší víru, je třeba zauvažovat i nad
tím, že možná lidé tak často slyší právě od pana profesora Klause větu,
vysvětloval jsem to již tolikrát, že již to snad ani nemá cenu, že si
nakonec právě toto vysvětlení, nepamatují.

Proti opakování klamu, jsou jen dva způsoby záchrany, které jsou stejně
nebezpečné.

Spomeňme si na čas čarodějnic, kdy napadená osoba se buď po mučení přiznala,
že je čarodějnicky propojena a po mučení ji upálili, takže ji to nic
nepřineslo, nebo se nepřiznala a na to místo toho zase pasuje slavný Mistr
Jan Hus, který si sprominutím "mlel" svou až ho za to upálili.

To byly dva případy beznadějnosti.

Dějiny a historie především ale v době všech StB a KgB nepřinesly většinu
případů, že někdo byl tak dlouho mučen až se přiznal a pak jej pustili, ale
že v drtivé většině pokud opakoval pravdu dostatečně dlouho nakonec jej
pustili, jelikož té pravdě a pravda bývá přesvědčivější než lež , uvěřili.

Nedomnívám se, že se pan Profesor Klaus, úplně nemýlí, když reaguje větou,
že to již tak často vysvětloval, že to nemá dál ....

Není to úplně pravda. Pro člověka sledujívšího politiku, to ani moc
vysvětlovat nemusel, ten si ji přečetl a do dnešního dne mu je jasné, že to
bylo jedno z mála možných řešení a že v politice, je mnohdy nutné takový
krok učinit, aby nenastal jiný horší. Jsou zde teorie o tom , co kdyby byla
ODS, neuzavřela opoziční smlouvu. Jenže ta co kdyby jsou co kdyby a politika
není o tom dva ze čtyřech let riskovat i tak dobrou pozici byť ne vítěznou a
dávat všanc totální radikální leviciový převrat, po mnoha letech pravicové
práce.

Takže jedno z těch co kdyby, mohl být také totální kolabs pravice ve státě.

Jednou z otázek dnešních lidí tehdy volících ODS, by se také dnes mohlo
zeptat, proč pan profesor Klaus nenesl odpovědnost téměř nejvíce lístků,
které pro něj odevzdali ve volbách a vyhodil je.

Pan profesor KLAUS, neměl právo vyhodit hlasy které dostal a mimo jiné to
práva neměl ani pan Zeman. A proto v podstatě nastala pravo levá varianta,
která jediná odpovídala výsledku voleb.

Připadá mi korektní a spravedlivé, že vítěz voleb sestavil vládu a druhý v
pořadí zasedl jako předseda poslanecké sněmovny. Nepřipadá mi to obecně
šťastné, neboť bych byl rád viděl jiný výsledek.

Chápal bych kdyby dnes běhali voliči ČSSD s heslem "Zeman nás sklamal"
protože z pohledu vítěze voleb to byl on , levice a nejsilnější levice v té
době ve státě, kdo zklamal své voliče nesestavením přísně levicového vedení
státu. Pravděpodobně, ale v tomto ohledu nutno jemu přisoudit díl čestnosti
v této záležitosti , protože za danných okolností nemohl přísně levicovou
vládu sestavit.

Dokonce se domnívám, že kdyby byl vyšel jeho , dnes se zdá směšný ústupek a
byl by přišel o křeslo předsedy strany, byl by podrazil voliče kteří ho
volili a to asi dost zásadním způsobem. Neboť tak jako já stál na jiné
straně a představoval si jiné věci, tak voliči pana Zemana si zase
představovali jistě vše jen ne to, že zcela jiná, nevítězná strana bude
zastupovat je , většinové voliče v jednáních stěžejního politického i
reprezentačního charakteru , po celém světě.

Takže berme to tak, že naštěstí tento tah nevyšel a proto myslím si pan
Zeman zachoval čistý štít před svými voliči.

A díky tomu i pan profesor Klaus mohl zastoupit zájmy voličů, dohodnout k
tomu pár zásad a nastoupit na velice stěžejní pozici z hlediska řízení
státu. Předseda poslaneckíé sněmovny není vrátný pana předsedy vlády a ani
není ten kdo tam plní funkci hezkého obrázku v nejvyšší řadě parlamentního
obýváku, ale je stěžejní osoba zastupující zájmy své strany a v rámci
opozičních možností minimálně dělá vše pro zablokování prosazení zájmů,
které jsou v ostrém kontrastu s jeho ideovou náplní strany a tedy hájí v
rámci regulí a možností zájem svých voličů.

Ale abych se vrátil k původnímu tématu.
Byla zde uzavřena opoziční smlouva , jejíž význam byl a myslím, že rozhodně
původně nikoliv ze stran ODS a ČSSD přetočen, několikrát posunut a zveličen.

A pan profesor Klaus se domnívá, že to již dostkrát vysvětlil. Nevysvětlil!
Bývalí voliči ODS nejsou v přímé palbě deního čtení tisku, nehledají ta
vysvětlení , ale jsou pod přímou palbu zneužitého významu opoziční smlouvy.
A tito lidé, tito lidé dnes váhají o znovuvolení ODS, protože ta stokrát
opakovaná skoro pravda, se stala pro ně pravdou.

Tito lidé vypráví o zklamání nad tím,že pan Klaus je zradil podpisem
opoziční smlouvy a tak neví zda to má smysl jej volit zas.

Tito lidé jsou pravicoví a jsou pro ODS a cítí křivdu. A jen stokrát
opakoval pravdu jim pomůže uvěřit, že čtyřiroky mediální kampaně není vždy
důvod věřit v pravdivost této kampaně.

Pane profesore, pro mnohé lidi, jste to neřekl dostkrát, je nutné to
opakovat, nelze nad tím mávat rukou jako nad věcí, kterou kdo nepochopil ten
ji nepochopí, není to tak. Ale někdo z pravicově smíšlejících lidí si koupil
jen jednou za měsíc jen jedny noviny a tam se dozvěděl pouze plné znění
demagogie a Vaši reakci, že na demagogii jste již pravdou reagoval dostkrát!

A to jim nestačí! Je třeba jako konkurence na veletrhu svou pravdu o výrobku
opakovat stále a stále, protože největší neštěstí nastane ve chvíli, kdy
bude po volbách exponovanost demagogie o zklamání z Vás utichne a pak noviny
již otisknou jen, že s opoziční smlouvou to balo tak jak říkáte, opozici již
to zajímat nebude tak k tomu neřekne nic a najednou začnou říkat pravicoví
voliči, to kdybychom byli věděli před volbami!!!!

Proto ten článek je plno hodnotnou reakcí nad předvolební období a je třeba
jej neúnavně opakovat.

Věřím to že proti strana také opakuje!!!
Opakování je přeci matka moudrosti.

A nezapomeňme, že minulé volby nedopadli tak jak dopadli pro nic jiného ,
než špatnou návštěvnost volební místnosti. A nebude-li se vysvětlovat
opoziční smlouva je třeba připustit možnost , že zase velké lidí nepůjde k
volbám a neuvědomí si, že tím volí více než když tam půjdou!

Nesmí se nechávat v lidech pochybnosti, které způsobí jejich nečinnost a
netečnost, která ohrozí výsledek voleb.

Nejde o to, že by nemohli vyhrát třeba komunisti, ať vyhrají, ale ať vyhrají
z většinového přesvědčení lidu ve státě v rámci demokratického přístupu k
volbám. A´t nevyhrají například oni pro nízkou návštěvnost všech
spekulujících a uraženě se cítících spoluobčanů, kteří ale budou ve většině
pro něco jiného, jen to nepůjdou oznámit do volební místnosti.

A´t se nestane, že vyhraje volby strana , proti které bude většina obyvatel
této země, ale ať vyhraje strana, pro kterou bude většina ne jen voličů,
ale většina obyvatel České republiky zastoupená shodným procentem
voličů.

Vznik opoziční smlouvy byl důsledek výsledku voleb a domnívám se, že v tehdejší situaci nebylo lepší řešení.Každý jej ale chápe po svém, jinak voliči ODS či ČSSD.

Jestli je to výtah z mého článku, tak OK. Jinak děkuji za tuto konstataci, ale raději napiš, že jsem idiot, protože jinak ta diskuze stojí.
Stav, že pokud za dvěma souhlasnými názory na ODS, nepřijde sprostá nadávka, pak jsme diskuzi zastavili, je již měřitelný Martine.

Ondro, i já se domnívám, že není zájem o diskuse pokud na sebe nehážeme špínu.

Vážený pane poslanče Langře. Reaguji na Váš dnešní článek v LN. Z tohoto článku, ale nejen z něj (stačí trochu zalistovat na Vaší webové stránce) vyplývá, že kritizujete vše, co se Vám a Vaší straně nehodí do krámu. A všechno takové automaticky a pušálně přiřazujete tzv. Hradu a jeho politice. Netvrdím, že se náš pan prezident nedopustil a nedopuští chyb (ostatně, kdo jsme bez chyb), ale z projevů Vás a Vašich kamarádů čiší bezbřehá nenávist (a řekl bych současně i závist) vůči všemu, co nějak souvisí s Václavem Havlem. Děsí mne, že po předpokládaném vítězství v letošních volbách, se stanete ministrem vnitra. Vy, takový vyhlášený demokrat. Vaše demokratické postupy a postoje ostatně vyplývají ze všeho, co činíte. Stačí se jen tu a tam podívat na telvizní přenos z parlamentu, jak tam dirigujete své ovečky "nenápadnými" gesty. Musím, bohužel, přiznat, že jsem Váš bývalý, ale hořce zklamaný, volič. Doteď lituji toho, že jsem Vám kdysi uvěřil. A prosím, abych nebyl špatně pochopen. V žádném případě nevzpomínám v dobrém a s nostalgií na doby minulé před rokem 1989. Ale lidé jako Vy, Váš pan profesor, který všemu na světě rozumí, a další Vaši kamarádi, mne opravdu děsí. Omlouvám se za poněkud příkrá slova, nerad jich používám, ale nemohu jinak.
J. Slavíček

Postoje prezidenta v některých otázkách si až příliž odporují tomu, jak Václav Havel vystupoval po roce 1989.Mám dojem, jako by zapomenul, jaká předcházela doba před listopadem 1989 a svými až velkými, milosrdnými amnestiemi nepomohl věci, ale spíše přitížil.Co to muselo stát prostředků, které on hmatem ruky znehodnotil, když propustil nebo omilostnil lidi, které porušili zákon.Tak se rozhodně nechoval Beneš či Masaryk ke kterým se hlásí.

Příliš mi není jasná logika, všech těch bývalých voličů. Ano samozřejmě chápu, že určitý podíl na nevítězství ve volbách má i každá konkrétní strana. Z druhé strany se domnívám, že v celkově pravicově orientovaném státě za okolností, které proběhly v ODS před vznikem US ( já jsem si prostě pro ten pokus o rozvrat a zničení ODS našel jiný výraz), udělala tato strana maximum pro volební vítězství. Nevyšlo to. Ale nevyšlo to ne pro odlišně orientovanou část národa, ale pro malou návštěvnost volebních místností. Jsem dále skálopevně přesvědčen, že byla v minulých volbách a je i v těchto volbách myšlenková převaha pravicově a to především ODS-pravicově orientovaných voličů. Mezi tímto faktem a výsledkem voleb je ale ohromná propast cesty k volební urně.
Já plně chápu voliče ODS před dejme tomu 8-mi lety (fakt nechci hledat kdy byli předchozí volby), který ji zvolil a ODS jej během své vlády chápala. Takového voliče chápu, že v minulých volbách se vyjádřil jako bývalý volič a k volbám nešel nebo volil jinak. Pokud ta strana vládla, mohla svého voliče zklamat. Chápu i voliče z minulých voleb, který volil CSSD a je to bývalý volič CSSD , protože dnes prohlásí, že jej ta strana sklamala. Je to přirozené.(podle mě i rozumné, když ji již nerozumě volil minule). Ale nechápu ty zástupy sklamaných voličů , kteří jsou zklamaní od minulých voleb do těchto, když strana kterou volili nebyla stranou vládní. A souvislost s hradem to má snad právě z období před volbami. Prostě se jeví jako pravděpodobné, že že rozvrat v ODS, vyplodil Hrad, díky němu nedošlo ke změně orientace v národě, ale k nedůvěře, která část voličů nepřivedla do volebních místností a tedy k vítězství přednášek o sociálním cítění. NA ŠTĚSTÍ hlavní přednášející, i přes můj nesouhlas s jeho politikou a hlavně s jeho ekonomikou, neměl tendenci se spojit s Hradem a tak nakonec oba hlavní soupeři, zůstali na scéně sami. Buď mohli oba zklamat voliče a odpískat to, neboť vláda byla nevytvořitelná a destabilizovat zemi ještě více než ji destabilizoval rozkol podle mě uměle vytvořený v ODS jinými zájmy a nebo se museli nějak dohodnout. A tak se dohodli. Oba dva tito politici oslabili své další možnosti, ale vytvořili stabilní systém , který z mezinárodního pohledu fungoval bez nutnosti předčasných voleb a podobně po celé funkční období. Že nefungoval tak jak jsem si přál já, je důsledkem vítězství opozice ve volbách, že nefungoval tak jak si přáli voliči opozice, je důsledkem nejen vlády CSSD, ale samozřejmě i opoziční smlouvy a samozřejmě i podle mě charakterovým klademp Zemana, že se nedokázal domluvit s hradem na povolebním postupu bez jakékoliv moci ODS. Proč je ale zklamaný bývalý volič ODS, za dobu po kterou nevládla a za dobu kdy tato strana pouze uzavřela dohodu o tom, že nás nevystaví světovému pohledu na jakousi nestabilitu v zemi, tím, že ji nepodepíše, nevytvoří se vláda a dojde k dalším předčasným volbám. Sklamala snad ODS tím, že zůstala v pozici, kde mohla být alespoň nadále připravená k dalším volbám, než aby se úplně zničila?

Jenom několik poznámek na margo reakce pana O. Suchomela na můj příspěvek:
1) Řekněte mi, prosím,v čem spočívá pravicovost ODS. Podle mne jde o klasický příklad totálního rozporu mezi slovy a činy. A navíc, pravicová politika pro mne znamená vyznávat a tvořit řád, pořádek a dodržovat tradice. A jaký je řád např. v případě vytunelovaných bank a podniků? Myslím, že marná je lamentace pana profesora nad očerňováním a zpochybňováním "poctivých" podnikatelů.
2) A jak lze ještě uvěřit straně, která před volbami vyhlašuje mobilizaci proti politickému protivníkovi a pak se s ním mírnixtírnix ihned po volbách spojí a vytvoří s ní koalici-nekoalici.
3) A kdy se ODS konečně zbaví mindráku z toho tzv. sarajvského atentátu?

Pane Slavíček, 1) sám ¨jste si odpověděl. Pravice uznává tradice. ODS se zastává podle Vás tunelování! No tak je to pravice, vždy´t tunely jsou v Čechách tradice, a dost zlepšují dopravní situaci......
Omlouvám se za žert, ale jestli nejsou postoje ODS tradičními v pravicovém slova smyslu, pak zde neexistuje pravice a je tedy jen možnost připojit se k co nejméně levicové straně a jsem zase u ODS. Nebudu-li spekulovat o malých a podobně.
2)znal jste jiné řešení, proč jste jej nenabídl?
3)Já mám pro to jiný název a jen doufám, že člověk , který se něčeho dopustil , neodpustí sám sobě a tak ušetří ODS mnohdy podle mě oprávněného vandrování. Já zažít takovou věc, budu také doufat, že viník , pro své nepotrestání, neodpustí sám sobě. Někdy je kratší trápení, dostat za podraz po tlamě, než s ním žít. Pro Vás toto ale není podraz, což jsou naše rozdílné názory na demokracii. Pro mě je to názor většiny a pro Vás ať si každý řekne svůj názor, byť si předtím demokraticky zvolil vedení a ještě pokud možno, když není vedení obrany a reakce schopné. Jsem přítel scelování nikoliv destrukce. Ten proces "atentát" byl pro velkou stranu destruktivní, následně pro volby a pak 4 roky pro všechny. Mám jen strach z lidí, co milují, když se boří čerstvě dostvěný dům. Domnívám se , že není v pořádku, bořit naděje, a nebo je rozrušovat.

Ještě jedna poznámka k poslední rakci pana Suchomela:
Pane Suchomele, nebudu a nechci přesvědčovat přesvědčené. Vy jste přesvědčeným sympatizantem ODS; a díky bohu nikoli militantním (mám svou, bohužel, zkušenost z pracoviště). Musím však opakovat, že stranu ODS pokládám za pravicovou jen v slovech nikoli v činech. Že jsem z toho nešťastný, to teda jsem. Zvláště proto, že se volby tak rychle blíží. Měl jsem v úmyslu, a musím přiznat, že s nijak velkým nadšením, volit čtyřkoalici. Teď je to fakt otázka. Asi zůstanu u té nyní již jen koalice, ale s nadšením jen minimálním. Na ODS mne však mrzí, že její politika je naprosto bezzásadová (ne že by zásadovost byla výsadou některé relevantní politické strany). Ten její poslední povolební veleobrat, jímž došlo k mafiánskému propojení dříve neslučitelných stran, je toho klasickou ukázkou. A můžete mi tady stokrát opakovat otázku, jaká byla tehdy jiná možnost. Já, být ještě tenkrát voličem ODS (volil jsem US - přes všechny výhrady a pochybnosti s jejím vznikem spojené), bych se cítil velice uražen a podveden. A myslím si opravu a upřímně, že pan profesor je v současné době neštěstím této kdysi tak nadějné strany. A bohužel, když slyším mluvit kohokoli z vedení nebo poslanců ODS (s čestnými výjimkami např. p. Payneho), je to jakoby mluvil sám pan šéf. Omlouvám se, ale opravdu s Vámi souhlasit nemohu. Pan poslanec Langer, i přesto, že stojí v (zdánlivé) vnitřní opozici, je jeden z těch, kterých si v žádném případě vážit nemohu.

Pane Slavíček, pokud dovolíte, přidám se k Vaší diskusi.Nepovažoval bych za zlo, že došlo k povolební spolupráci mezi ODS a ČSSD.Osobně jsem volil ODS a nemám žádné velké sympatie k ČSSD, ale v daném okamžiku vzájemná spolupráce byla tím nejvhodnějším řešením, i když před volbami by mě to nenapadlo, že by k tomu mohlo dojít.Vystupování US, Koalice či KDU-ČSL je spíše jen otázkou, jak se dostal k moci či jak si prosadit obsazení křešel ve vládě, což se jim nepodařilo.Jinak se odehrává politika na úrovní Poslanecké směmovny a jinak na úrovni komunální.Zde jsou i velmi paradoxní spojení mezi stranami.

Pane Doktore Slavíčku,
neznám trauma, které máte na pracovišti vyvolané svými militantisticky pro ODS založenými kolegy, nebo jak jste to napsal.

Jste pro pravici-píšete!
ODS podle Vás není pravice-píšete.
Jiná strana není pravicovější-píši já.
Pak logika, jste proti levici-dedukce.
Která strana je nejméně levicová? ODS.
Logika-jste tedy volič ODS! A jejdno, že jdete ten hlas pro pravici, tedy pro ODS odevzdat koalici.

mimo jiné: principově jste volič pravice.
Jdete volit, zož samo o sobě je dost stěžejní a důležité mimo jiné.

je ale pravdou, že se schováváte za pravici a jdete volit stranu...do počtu!

koukám, že šikovně měníte datumy otázek a odpovědí... moje vážná kritická slova na nich zmizela... to něco dokazuje o vaší čestnosti....a tenhle člověk chce stá v předsednictvu naší republiky ?

hlavně že vy jste náramně čestný. Jak můžete někoho takhle křivě obviňovat? Za toto bych na vás podal trestní oznámení, kdybych byl panem Langerem.

a co kdyz ma ten clovek pravdu??? u p. Langera by me neco podobneho vubec neprekvapilo...

Jaké když, ten člověk evidentně pravdu nemá. Já nechápu, jak někdo může tak nefér někoho obvinit.

Langer, Klaus a spol. snizi dane... Skvele, jen kdyby nam mili populisti prozradili, kde sezenou penize, na zaplneni diry ve statnim rozpoctu. Pripadne kde snizi vydaje... Desim se toho, ze by ods vladla, uz to tu jednou bylo a zeme se z toho neustale vzpamatovava.

Ad1. Rovnou dan jste asi nepochopil, nebo jste se ji poradne nevenoval
Ad2. Myslim, ze je treba se bat tech kdo ten dluh zpusobili :-)

Vřele s Vámi souhlasím. Nechápu, jak někdo může kritizovat ODS, když si ani neověří fakta a vůbec tomu nerozumí.

Hello!
My name is Csaba Langer, I'm living in Romania, 38 years old, with two children
(Eniko (14), Matyi (12)), employed in Tamasi Aron Theatre from Sf.Gheorghe as
sound engineer, playing on piano and other noisy keyboards.
Glad to hear about You.

be glad you don't know this man more, then from this web page...

No a co

Pane mediální radní,vy by jste měl sledovat vše co hýbe naší mediální sférou,nečekat na to co vám řekne RRTV,ale udělat si vlastní úsudek,případně z peněz,placených vám PSPČR, zaplatit si asistenta,či poradce,který vás upozorní například na pořad Volejte řediteli.V tomto případě jste ušetřil peníze daňových poplatníků,upozornil vás jeden diskutující občan.
Kteroukoli následující sobotu před polednem usedněte k prostřenému stolu,do pravé ruky vezměte..ne lžíci,dálkový ovladač,stiskněte předvolbu č.1/kde jinde by jse mohl mít Novu,že?/ a v televizoru to lupne,ve zvuku to škytne a..objeví se Rákosníček..ale né..Železný?.. taky né,nejprve znělka.A potom.."Dobré poledne,dobrou chuť,pokud právě obědváte..."/teď je to Železný/a to už takřka celý televizní národ,kromě vás ovšem,ví,že má vyměnit ovladač za lžíci a pustit se do polévky.A na obrazovce se začnou dít věci.Dobrou chuť,a nezapomeňte pořádně zapíjet.Že nevíte čím?A co ta láhev minerálky na stole před panem ředitelem?Že se nedá přečíst značka?Vaše chyba,měl jste se dívat pravidelně.Musíte holt oběd zapít čajem.Apropó,vždyť ten Železný má před sebou hrnek,patrně s čajem.Není to skrytá reklama?