1. Dnes je 29.04.2008 a plán služeb na měsíc květen není ještě jako každý předchozí měsíc vyhotoven.
2. Odměny hlídkařů nejsou, protože podle velitele na to mají nárok, jen úsekáři, kterých je málo...
3. Všichni hlídkaři z OOP mají hodnocení DOBRÉ - utéci se nedá
4. Za 6. měsíců na tomto OOP nemám žádnou odměnu, jakožto všichni další hlídkaři.

Připadá Vám to normální za takových podmínek pracovat?

SERIÁL O BILINKÁCH

Sedmikráska chudobka
Bellis perennis


20011103

Výskyt:
Roste na loukách, trávnících, na mezích a pastvinách.



Popis:
Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, až 15 cm vysoká, s přízemní růžicí podlouhlých listů a jednoúborovým stvolem. Úbory mají kuželovité lůžko, žluté trubkovité květy v terči a bílé jazykové květy obvodové.



Sbíráme:
Sbíráme květní úbory se stopkou do 2 cm (duben - říjen).



Účinné látky:
Úbory obsahují hořčiny, sliz, silici a saponiny. Droga má příjemnou vůni s ostrou chutí. Podporuje odkašlávání a působí protizánětlivě.



Použití:
Doporučuje se

ke zvýšení výměny látkové v játrech ,

žlučníku

a slezině,

proti zimničné horečce,

chřipce,

jako prostředek močopudný, při vodnatelnosti

a otocích,

při chronických onemocněních dýchacích cest

a kašli.



Zevně se užívá

při kožních chorobách,

na hnisavé záněty,

vředy

a otoky.



Čaj (odvar):
Odvar: 3 lžičky drogy vhodíme do ½ l vařící vody a necháme přejít varem. Na 15 minut odstavíme a potom pijeme po doušcích 2 šálky denně

při zánětu průdušek (kombinujeme s jitrocelem a podbělem)

a při výše uvedených potížích.

Při onemocnění dýchacích cest pijeme teplý, jinak vlažný nebo studený.

Odvar můžeme použít (s příměsí řepíku) na koupel při kožních chorobách.



Sirup:
Sirup: hrst květů vhodíme do 1/2 vařící vody a necháme 12 hodin stát. Scedíme, prolisujeme přes plátno a šťávu dále vaříme s 1/2 kg cukru až do zhoustnutí.



Užíváme 2 - 4 lžičky denně proti kašli.



Tinktura:
1 lžíci drogy zalijeme 5 lžícemi destilátu a necháme 14 dní stát v uzavřené sklenici.

Užíváme 3krát denně 10 kapek na lžíci vody.

Zevně používáme tinkturu ve stejném poměru při kožních vyrážkách.

Aloe léčivé
Aloe arborascens
Aloe Vera


2000; 20010106


V mnoha minulých civilizacích byla oslavována jako bůh. Ve starém Egyptě byla rostlinou, jejíž ”krev” dávala krásu, zdraví a nesmrtelnost. Bývala součástí balzamovacích obřadů a doprovázela faraóny na onen svět. Od Egypťanů ji převzali Řekové a Římané, střední a severní Evropa ji poznala až v 10. století. Císaři mystické Číny považovali její trny za ”posvátné nehty nesmrtelnosti”. Mezi kmeny amerických indiánů patřila k šestnácti posvátným rostlinám. V rozsáhlých afrických pouštích ji Nomádi pojmenovali ”pouštní lilie”, v Severní Americe je dodnes nazývána ”tichým léčitelem” a ”doktorem Aloe”, v Rusku ”elixírem dlouhověkosti”. Patrně nejstarší léčivka světa, které člověk po staletích užívání přisoudil punc legendárnosti, se jmenuje ALOE VERA.

Výskyt:
Pochází z Afriky. Rostlina Aloe roste divoce v polopouštních oblastech s horkým podnebím. Nejlépe se jí daří v suché, písčitovápenité půdě. V dnešní době je rostlina pěstována komerčně v mnoha zemích světa. Objevy nových léčivých vlastností rostliny (jiné něž projímavé) a objev stabilizace gelu rostliny vyústily v neuvěřitelnou poptávku po výrobcích z Aloe vera. Je všeobecně známo, že nejefektivnější léčbu poskytuje gel přímo z čerstvého listu.


Popis:
Vytrvalá sukulentní rostlina z čeledi liliovitých s růžicí dužnatých ostnitých listů a až 2 m vysokým stvolem zakončeným nenápadným hroznovitým květenstvím.


Sbíraná část:
Ve věku 4-5 let dosahují listy dospělosti, měří 50-60 cm a váží 1-1,5 kg. Sbíráme listy těsně před použitím.


Účinné látky:
Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny, minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, glykosidy, aloin, pryskyřice a další ještě neprozkoumané látky.

Proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.





Léčivé schopnosti Aloe vera
Aloe vera však dokáže pronikat dermální vrstvou a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti

hojí řezné rány,

spáleniny,

oděrky

a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí.

Aloe vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny) a díky přítomnosti ligninu prochází tkání. V místech, kde je aplikována působí jako anestetikum.

Zmírňuje bolesti i hluboko pod povrchem těla,

např. ve svalech,

kloubních spojeních apod.

Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní za stejných podmínek, jako je uvedeno výše.

Je protisvědivý,

redukuje krvácení,

sráží teplotu zanícených částí těla.

Působí jako přírodní zvlhčovač pokožky, dodává vlhkost všem vrstvám kůže.

Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu.

Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru),

rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň.

Je výživný pro tělo a kůži,

poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin.

Je velmi efektivní při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád.

Jednotlivé uvedené účinky mohou být dosaženy pomocí jednoho či více léků. Většina z nich je na lékařský předpis, je drahá a má mnoho vedlejších příznaků. Aloe vera poskytuje tyto účinky bez jakýchkoli známých vedlejších příznaků.


gel:
Běžně se aloe používá zevně ve formě gelu na

řezné i tržné rány,

odřeniny,

mozoly,

na suchou a rozedřenou kůži,

při svědění,

na plísňová onemocnění kůže,

na pásový opar,

dermatomykózy,

horečnaté puchýře,

při migrénách,

na akné,

opary,

bolesti zubů,

zubní problémy,

zanícené propíchnuté ucho,

čištění skalpu,

na holohlavost,

lupy,

zánět pochvy,

hemeroidy,

na úplavice,

proleženiny,

vyrážku z plen,

kuří oka,

kousnutí a štípance od hmyzu,

spáleniny,

sluneční popáleniny,

výrony,

křeče,

bércové vředy,

osvěžení kůže,

léčení vlasů,

pro krásu pleti a těla.


Čaj (odvar):

Užíváme při:

bolesti zubů,

zubní problémy,

infekce ucha,

zanícené propíchnuté ucho,

zánětu středního ucha,

rýmě,

bolestech v krku i při dalších problémech.



Rakovina zažívacího traktu:
V poslední době se objevila řada zpráv o úspěšném léčení rakoviny zažívacího traktu upravenou šťávu z aloe:

Rozmixujeme 300g listů, přidáme ½ kg domácího včelího medu, ¾ l kvalitního červeného vína, 1 dcl čistého lihu (vodka nebo jiný destilát). Vše dobře promícháme, uzavřeme do skleněné láhve a uschováme na tmavém a chladném místě po dobu 5-6 dní. Potom se tekutina přecedí, ale vždy jen tolik, kolik je potřeba k užíváni na 1 týden. Zbytek zůstává v původní láhvi nepřecezený. Po 14 dnech můžeme začít užívat. Bereme 1. až 5. den celkem 5x denně asi hodinu před jídlem 1 lžičku, druhý týden můžeme zvýšit na polévkovou lžíci.

! Pozor nepoužívat vnitřně více než 2 měsíce v jednom roce a neužívat při vysokém krevním tlaku !


K pokrytí obrovské poptávky se v současné době Aloe vera pěstuje na rozsáhlých plantážích v jižním Texasu, Mexiku a karibské oblasti. Opatrně se ručně odřezávají od spodu rostliny a převážejí se okamžitě do blízké továrny k ručnímu zpracování, kde se rostliny zbavují zelené slupky spolu se žlutočervenou mízou, která obsahuje aloin vyvolávající u některých lidí kožní alergii a při vnitřním použití průjem. Nejcennější je pod těmito vrstvami obsažený bělavý průhledný gel, který se musí do 12 hodin stabilizovat, aby si zachoval stejné vlastnosti jako čerstvý gel z listu.

Stalo se zřejmým, že rostlina, která může být snadno pěstována v poušti, na poli, na zahradě nebo na balkóně a má schopnost hojit nesčetná zranění a nemoci, může způsobit zmatek v kontrolovaném světě velkého mezinárodního lékařského byznysu! Připomeňme si, že ve většině tzv. vyspělých zemí jsou nové léky a produkty založené na rostlinných výtažcích schváleny oficiálními úřady pouze v případě, že je známo jejich přesné chemické složení. Proto i staletími osvědčená aloe, která byla nedílnou součástí lékárny tradičních léčitelů a bylinkářů, nebude oficiálně uznána, dokud nesplní veškeré podmínky příslušných úřadů. A když k tomu přidáme konkurenční válku vedenou farmaceutickými laboratořemi, lépe porozumíme proč velké finanční zájmy často s úspěchem brzdí nebo zastavují volný prodej vynikajících přírodních produktů.

Smetánka lékařská
Pampeliška lékařská
Taraxacum offcinale


20011103

Výskyt:
Roste hojně na loukách, mezích, pastvinách a v zahradách jako obtížný plevel.



Popis:
Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých 5 - 40 cm vysoká, s přízemní růžicí kracovitých listů a zářivě žlutými květními úbory na dutých stvolech. Plody jsou bílé ochmýřené nažky. Rostlina je celá prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu. V lidovém názvosloví je známa jako pampeliška.



Sbíráme:
Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen - duben), listy (květen - září, nať s kořenem (březen - duben).



Účinné látky:
Kořen smetanky je prostoupen mléčnou lepivou tekutinou (latex); jejími hlavními složkami jsou hořčina taraxacin, dále inulin, cukry a bílkoviny. Droga je bez

zápachu a má mírně nahořklou chuť.



Použití:
příznivě se projevuje

při zánětech močových cest

a ledvinových kamenech,

zvyšuje tvorbu a vylučování žluči,

při žaludečních poruchách zlepšuje chuť k jídlu,

působí na tvorbu žaludečních kyselin

a příznivě ovlivňuje činnost jater a ledvin.

Kromě užití v léčitelství má smetanka důležité místo v jídelníčku, neboť se z mladých listů - zvlášť bohatých na vitamín C - připravuje zdravý jarní salát.



Čaj (nálev):
Pijeme vlažný, 2 šálky denně

při zánětu ledvin,

ledvinových kaméncích,

při onemocnění jater

a sleziny,

při zvýšené kyselosti žaludku,

pálení žáhy,

při horečnatém střevním kataru,

při zácpě

a při nechutenství.



2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene na 1/4 l vody. Necháme přejít varem, 15 minut vyluhovat a přecedíme.



Čaj na pročištění krve:
Odvar: po 4 lžících smetanky (kořen), čekanky (kořen), pýru (oddenek) a 1 lžíce fenyklu (semeno).

2 lžičky směsi na 1/2 l vody. 15 minut povaříme, necháme stát do vychladnutí a užíváme 2 šálky denně.



Jarní salát:
mladé listy smetanky nakrájíme nadrobno, přidáme trochu mladé pokrájené cibule, špetku soli, cukru, trochu octa a oleje, a dolijeme vodou (zálivku stejnou jako na hlávkový salát – si můžeme připravit zvlášť).

Pampeliškový salát je výborným prostředkem proti jarní únavě a na pročištění organizmu.

Vaginální infekce, chlamydie: Může za ně muž?
Nemoci těla 14.5.2010
3 Nepříjemné pálení, štípání, svědění. A vy proti tomu nemůžete nic udělat. Svědí vás totiž na místě, kde by se jednoduché jednorázové řešení stalo velkým společenským faux-pas.

Reklama

Hledáte práci? Vybírejte z aktuálních nabídek práce ze všech regionů i oborů.
Související články
Nebezpečná chlamydie – možná ji máte i vy!
Kdy jsou ženy nejvíc sexy? Ve 34 letech
Kateřina Kristelová: Silikonová prsa? Nikdy!
Jak zamaskovat nevěru
Mykóza - letní hrozba
Přečtěte si články na téma
Chlamydie, Nemoc, Sex, Žena
Infekce, plísně či dokonce chlamydie, trápí téměř každou ženu. Má za následek přerušení milostného života, což s nelibostí nese partner. Bohužel právě on za ni nejčastěji může!

Infekce
Infekce vagíny, tzv. bakteriální vaginóza, je zapříčiněná bakterií Gardenella a skutečně se často přenáší pohlavním stykem. Sex potom také může bolet. Typický je bílý nebo nažloutlý výkal, který je cítit po rybách. Problém je v tom, že muži vůbec nepoznají, zda jsou nositeli této bakterie. Nemají totiž žádné obtíže. Když už ale infekce propukne, měli by ji léčit oba dva partneři!

Co dělat: Proti bakteriím pomáhají antibiotika. Těhotné ženy by ale měly zvolit jiné léky – vždy po poradě s lékařem. Nenoste také příliš upnuté prádlo ze syntetických materiálů.

Plíseň
Dalším důvodem nepříjemného svědění může být plíseň. Ta se ovšem sexem nepřenáší. Muži tedy za nic nemohou. Příčinou mohou být hormonální změny nebo antibiotika. Riziko zvyšují například hormonální výkyvy během těhotenství. Na plísně proto trpí každá třetí těhotná žena.

Co dělat: Svědění a výtok jsou nejčastějšími příznaky plísně neboli kvasinek. Z množství přípravků, které se dá zakoupit v lékárně, jsou nejúčinnější antimykotika. Ještě předtím ale navštivte lékaře. Noste výhradně bavlněné spodní prádlo a perte je nejlépe na 60 stupňů. A pak ještě přežehlit!

Pohlavně přenosné choroby
Mnohem nebezpečnější jsou chlamydie, kapavka či syfilis. Jedná se o choroby, které se přenášejí sexem, stejně jako HIV nebo genitální opar, které nejsou léčitelné. A za ty muž často může!

Co dělat: Ihned navštivte lékaře.

KAFE.cz se ptalo odborníka:
Mudr. Ondřej Křenek, Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Kroměříž
Co jsou to chlamydie?
Chlamydie jsou bakterie z rodu Chlamyda, kam patří čtyři druhy bakterií, z nich pak tři druhy dokážou vyvolat u člověka onemocnění. Nejznámější z nich je Chlamydia trachomatis, která je zároveň považována za nejčastějšího sexuálně přenosného původce onemocnění ve vyspělých zemích.

Jak nebezpečné mohou být chlamydie?
Chlamydie jsou velmi častým původcem onemocnění močové a pohlavní soustavy postihujícím především mladé sexuálně aktivní lidi. Často bývají příčinou hlubokého pánevního zánětu a následné neplodnosti, chronické pánevní bolesti, mimoděložního těhotenství. Tyto komplikace se mohou rozvinout i u jinak zcela skrytě, asymptomaticky, probíhajícího onemocnění. Velké nebezpečí pak představuje chlamydiová infekce děložního čípku během porodu, kdy může způsobit onemocnění novorozence jako například onemocnění rohovky a sítnice, nebo i zánětlivé onemocnění plic, pneumonii. Dále se také předpokládá vliv chlamydiové infekce na rozvoj rakoviny děložního čípku.

Jak se chlamydie léčí?
Léčba spočívá v antibiotické terapii, při které je důležité zaléčit všechny sexuální partnery. Jako prevenci, vzhledem k charakteru sexuálně přenosného onemocnění je vhodné používat bariérové formy antikoncepce, třeba kondom, pomineme-li tu nejúčinnější formu prevence, kterou je sexuální abstinence .

Dobrý den,tento vzkaz jsem původně chtěla poslat panu Kalouskovi, ale nenašla jsem jeho int.stránku.Byl jste ale také dlouho ve vládě,takže i vás může následující báseň oslovit.
Krize
Proč o životě dneška psát mám lež,
proč šířit veršem lživé vize,
když celým světem přec,
zmítá krutá krize.
Ne, nelze být optimisticky naladění,
když skutečnost je jiná.
Hladový národ nezajímá
to, co není realita
a bodoucí pokolení,
nepravdu také neocení.
Bude se ale ptát -
kdo zadlužil náš stát ?
Kdo měl tu šanci
rozhodovat o financích ?
Jediné, čemu lid dnes věří,
že z krize vzchopíme se stěží.

Vitaminy rozpustné v tucích
Vitamin A (retinol - název odvozen od slova retina=sítnice)

Struktura vitaminu A je odvozena od beta-karotenu. Zdrojem vitaminu A u býložravých živočichů jsou především rostlinné pigmenty zvané karoteny, čili provitaminy A, které jsou syntetizovány téměř všemi rostlinami. V lidské potravě je nejvíce zastoupen beta-karoten. Karoteny jsou účinné jen v případě, pokud se přemění na alkohol vitaminu A neboli retinol, což je vlastní vitamin A. K této přeměně dochází u člověka pravděpodobně jen v játrech. Vitamin A v lidské stravě pochází z retinolu a karotenů. Karoteny se ovšem ze střeva vstřebávají podstatně hůře než retinol. Celkové využití beta-karotenu je rovno jedné šestině využití retinolu. Zdrojem retinolu jsou pouze potraviny živočišného původu.

Důležitou funkcí vitaminu A je zachování neporušené funkce epitelových tkání. Je-li vitamin A nepřítomen, je normální sekreční epitel nahrazován suchým, keratinizovaným epitelem, který je citlivější k napadení infekčními organismy. Např. u oka je pozdním následkem nedostatku vitaminu A xeroftalmie neboli keratinizace oční tkáně, která může vést až ke slepotě.

Vitamin A má specifickou úlohu ve fysiologických mechanismech vidění. Sítnicový pigment rhodopsin se po dopadu světla štěpí na bílkovinnou složku opsin a na nebílkovinný karotenoid retinal, který se redukcí přeměňuje na vlastní vitamin A neboli retinol. Regenerace rhodopsinu probíhá ve tmě. Při nedostatku vitaminu A je tato regenerace zpomalena.

Dalším projevem nedostatku vitaminu A je šeroslepost (nyktalopie, hemeralopie).

Vitamin A není ovšem důležitý jen pro činnost zrakového analyzátoru, ale účastní se v těle látkové přeměny (metabolismu) mnohem obecnějším způsobem. Experimentální zvířata, která byla krmena stravou bez vitaminu A, netrpěla pouze poruchami vidění a poškozením oka, nýbrž jejich růst nepokračoval normálně. Nejdříve byla postižena kostra a potom měkké tkáně a nakonec došlo k úhynu.

Vitamin A je důležitý pro kolagenové tkáně, mukopolysacharidy, syntézu proteinů, stabilitu buněčných membrán i subcelulárních částic.

Nové poznatky o karotenech prokazují, že nejsou jen provitaminem A, nýbrž plní i další důležitou funkci: vychytávají volné radikály. Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se vytvářejí z kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony, které stále čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu došlo k elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají buňkám elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v tisícinách sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže dochází k poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až tehdy, pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá vzít elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při metabolismu v lidském těle vznikají volné radikály jen v malém množství, se kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné množství těchto radikálů přichází z vnějšího prostředí. Přijímáme je potravou i vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety člověk přijme miliardu volných radikálů. Volné radikály se rovněž tvoří účinkem UV záření, výfukových plynů, nitrosaminů, halogenovaných uhlovodíků (jako pohonný prostředek ve sprejích, v čistících prostředcích), léků (hormonální antikoncepce, antiepileptika), alkoholu.

Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému, čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých imunitních onemocnění jako je např. alergie. Proti volným radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž patří beta-karoten, vitamin C a E.

Zdroje provitaminu A (karotenu): veškerá barevná (zejména žlutá, oranžová a červená) zelenina a plody (např. sladké brambory neboli batáty, mrkev, tykev, papaje, rajčata, meruňky, broskve) a listová zelenina,z obilovin kukuřice.

Zdroje retinolu: pouze potraviny živočišného původu: játra, mléko, máslo, vejce, v menší míře též maso a některé ryby (např. úhoř, méně makrela).

Denní potřeba vitaminu A pro člověka - velmi těžká otázka, která patří do rukou velmi zkušeného lékaře. Na tomto místě důrazně varuji před samoléčitelstvím vitaminem A, protože každý organismus (každý člověk je jiný) potřebuje vitaminu A právě tolik, kolik ho potřebuje. Předávkování nebo poddávkování způsobuje problémy. Beta-karoten se nepovažuje za toxický. Při nadměrném příjmu beta-karotenu dochází jen k ukládání žlutého pigmentu do kůže, který po snížení přívodu beta-karotenu opět mizí. Pokud dojde k tzv. předávkování požitím nadměrného množství vitaminu A (retinolu) ve formě koncentrátu, než daný člověk potřebuje, vzniká hypervitaminóza A, která se projevuje nevolností, zvracením, poruchami vidění, bolestivostí kloubů, vypadáváním vlasů, ospalostí, změnami kostí.

V současné době se uvádí jako hodnota vitaminu A v potravinách váhový ekvivalent retinolu. Jeden retinolový ekvivalent se rovná 1 mikrogramu retinolu nebo 6 mikogramům beta-karotenu nebo 12 mikorogramům ostatních karotenoidových provitaminů. Minimální denní množství vitaminu A potřebné k tomu, aby dospělí jedinci měli trvale přiměřenou koncentraci vitaminu A v krvi a aby se zabránilo všem příznakům karence, je v ČR 800 mikrogramů retinolu. Údaje z USA ze 70. let hovoří o čísle 500 - 600 mikrogramů retinolu. Na těchto rozdílech je zcela patrné, jak se poznatky o vitaminu A neustále vyvíjejí a jak vědci mají různé názory. Další problém spočívá v obsahu vitaminu A v potravinách, který může vykazovat značné rozdíly. Např. vepřová játra - záleží na tom, čím bylo prase krmeno. Knižní údaje uvádějí ve 100 gramech jater obsah 39 000 mikrogramů retinolu. A další problém spočívá ve vstřebávání střevní sliznicí a v přeměně provitaminu A na retinol při onemocnění jater. A dále je třeba k udržení hladiny vitaminu A v krvi zinek, který mobilizuje vitamin A z jater. Takže při nedostatku zinku může dojít k nedostatku vitaminu A. Beta-karoten i další karotenoidy jsou nedostatečně vstřebávány u osob s dietou chudou na tuky. Nejen vitamin A, ale i ostatní vitaminy rozpustné v tucích se špatně resorbují v nepřítomnosti žluči. Z tohoto důvodu může jakákoliv porucha v resorpci tuků způsobit nedostatek vitaminů rozpustných v tucích. Vstřebávání vitaminu A rovněž blokují střevní onemocnění, jako např. úplavice nebo celiakie (alergie na lepek v mouce). V léčbě se vitamin A či spíše jeho deriváty (retinoidy) používají např. na akné, psoriasis, úspěšné byly i u rakoviny prsu apod. (vitamin A je totiž nezbytný pro správnou diferenciaci buněk). Léčba patří do rukou lékaře.

Vitamin D

Ve skutečnosti se jedná o skupiny látek a jsou to všechno steroly. Nejdůležitější jsou dva vitaminy D: D2 neboli ergosterol, který se aktivací ultrafialovým zářením mění na ergokalciferol a D3 neboli 7-dehydrocholesterol, který se aktivací ultrafialovým zářením mění na cholekalciferol. Struktura vitaminu D3 je stejná jako vitaminu D2, až na postranní cholesterolový řetězec. Vitamin D3 se může tvořit v těle, takže technicky vzato není vitaminem, protože nemusí být dodáván potravou. Po ozáření ultrafialovým zářením je vitamin D transportován do různých tělesných orgánů, kde se budˇvyužije, anebo je skladován v játrech. Jediným výtečným zdrojem vitaminu D je rybí olej. Normálně nemusí být vitamin D dodáván potravou, ovšem zvýšená potřeba vitaminu D v těhotenství a při růstu dětí vyžaduje dodávání potravou.

Hlavním účinkem vitaminu D je zvyšování resorpce vápníku a fosforu ze střeva a má také přímý vliv na kalcifikační proces, kterým se zpevňují kosti a zuby.

Cholekalciferol ovšem není aktivní formou vitaminu D - metabolicky aktivní formou vitaminu D, která indukuje přenos kalcia přes střevní membránu, je 1,25-dihydroxycholekalciferol. Tento derivát je také zodpovědný za schopnost vitaminu D mobilizovat vápník z kostí. Tato látka se tvoří v ledvině. Dalším aktivním metabolitem vitaminu D je 21,25-dihydroxycholekalciferol, který je rovněž tvořený v ledvině a působí na renální tubulární mechanismy vylučování vápníku a fosforečnanů. Vitamin D je steroidní derivát a vyvolává syntézu proteinů transportujících vápník. Zdá se tedy, že vitamin D má spíše funkci hormonu než vitaminu.

Předpokládá se, že působení vitaminu D na metabolismus vápníku není omezeno jen na některé orgány, ale je spíše obecného charakteru, a dále, že vitamin D řídí přesuny dvojmocných kationtů v řadě tkání a zvláště zasahuje do obratu (distribuce a transportu) těchto kationtů. Vyskytuje se v játrech, v buňkách sliznicie tenkého střeva, v membránách srdečního a kosterního svalu, v proliferujících chondrocytech a v epifysárních ploténkách dlouhých kostí. V homogenátech jater, ledvin a tenkého střeva byl zjištěn v mikrosomální frakci.

Ve své aktivní formě není v přírodě vitamin D vhodně distribuován a jediným bohatým zdrojem jsou játra a vnitřnosti ryb a játra živočichů živících se rybami. Voítamin D je rovněž obsažen ve vejcích a másle. Mléko je slabým zdrojem vitaminu D, není-li fortifikováno přídavkem vitaminu D nebo ozářeno ultrafialovým světlem.

Hlavním projevem nedostatku vitaminu D je u dětí rachitis (křivice), projevující se odvápněním kostí, které vede k trvalému poškození, a u dospělých osteomalácie, projevující se měknutím kostí. Dále se může objevit slabost svalů, zvýšená náchylnost k infekcím. Příčina nedostatku vitaminu D spočívá např. v nedostatku slunečního záření, v onemocnění žaludku a střev (nedostatečná resoprce vitaminu D), ve špatné snášenlivosti tuků kvůli onemocnění žlučníku, resp. slinivky břišní. U starších lidí je tvorba vitaminu D snížena, takže potřebují větší exposici slunečního záření, což ale zase způsobuje tvorbu vrásek (ultrafialové záření totiž způsobuje apoptózu fibroblastů) a rakoviny kůže (ultrafialové záření způsobije snížení počtu Langerhansových buněk v kůži). Starší lidé ale na druhé straně mívají větší hladinu cholesterolu, ze kterého se vitamin D tvoří, takže tato otázka je velmi složitá.

Užívání vitaminu D v množství převyšujícím potřebu daného organismu (každý člověk je jiný, takže se dá jen velmi těžko stanovit obecně doporučené množství vitaminu D) nemá význam a dokonce může vést k vážným a někdy fatálním následkům. Množství vitaminu D, které by vyvolalo toxický stav hypervitaminosy, nelze získat z přirozených zdrojů. Riziko předávkování je jenom při nesprávném užívání farmaceutických vitaminových přípravků.

Léčba vitaminem D patří do rukou lékaře. Vitamin D například zabraňuje osteoporóze, která má např. u žen po klimaktériu vliv na častější zlomeniny kostí (především krčku stehenní kosti).

Vitamin E

Jedná se o tokoferoly a tokotrienoly. Největší účinek má alfa-tokoferol, ostatní látky mají minimálně 2x až 10x menší účinnost než alfa-tokoferol.

Nejnápadnější chemickou vlastností vitaminu E jsou jeho antioxidační vlastnosti neboli vychytávání volných radikálů. Volné radikály jsou produkty metabolismu, které se vytvářejí z kyslíku a mají na svém povrchu nepárové elektrony, které stále čekají na to, aby se spojily do páru a tím znovu došlo k elektrickému vyrovnání. Volné radikály tedy vytrhávají buňkám elektrony, čímž je poškozují. Tyto reakce probíhají v tisícinách sekundy a mají bohužel řetězový charakter, takže dochází k poškození velkého množství buněk. Tyto reakce končí až tehdy, pokud volný radikál narazí na částici, která si buď nedá vzít elektrony, nebo alespoň reaguje velmi pomalu. Při metabolismu v lidském těle vznikají volné radikály jen v malém množství, se kterým se tělo dokáže vyrovnat. Ovšem ohromné množství těchto radikálů přichází z vnějšího prostředí. Přijímáme je potravou i vzduchem. Jediným potáhnutím cigarety člověk přijme miliardu volných radikálů. Volné radikály se rovněž tvoří účinkem UV záření, výfukových plynů, nitrosaminů, halogenovaných uhlovodíků (jako pohonný prostředek ve sprejích, v čistících prostředcích), léků (hormonální antikoncepce, antiepileptika), alkoholu. Přebytek volných radikálů poškozuje buňky imunitního systému, čímž se vysvětluje vyšší výskyt zhoubných nádorů a různých imunitních onemocnění jako je např. alergie.

Proti volným radikálům jsou účinné tzv. antioxidanty, mezi něž dále patří beta-karoten a vitamin C.

Hlavními zdroji vitaminu E jsou vejce, libová masa, játra, ryby, ovesná mouka, kukuřičný, sójový a bavlníkový olej a výrobky z těchto olejů, jako ztužené tuky a majonéza, dále syrová paprika, lněná semena a celerová hlíza. Smažením a zmrazováním potravin dochází k výrazným ztrátám vitaminu E. Koncentráty vitaminu E se připravují např. destilací oleje z obilných klíčků, které jsou zvlášť bohaté na vitamin E.

Potřeba vitaminu E je závislá mimo jiné (viz např. antioxidační účinky) na příjmu nenasycených mastných kyselin (např. kyselina linolenová), neboť se od toho odvíjí složení tukové tkáně člověka, a tím i nároky na potřebu vitaminu E. Uvádí se, že na jeden gram nenasycených mastných kyselin je třeba přijmout 0,4 až 0,6 mg alfa-tokoferolu.

Vitamin E se dále podílí na stabilizaci buněčných membrán a zvyšuje odolnost arterií před usazováním kalciových solí, a tím brání vzniku arteriosklerózy. Dále napomáhá procesu hojení.

Projevy avitaminózy se u zdravých lidí neprojevují, protože vitamin E je obsažen v dostatečném množství ve všech základních potravinách a navíc je deponován v tukové tkáni. Ve vzácných případech (jako např. u porušeného vstřebávání tuků, žloutence, onemocnění slinivky břišní či žlučníku) se tedy nedostatek vitaminu E může projevit snížením libida, nedostatečnou pohyblivostí spermií, spontánními potraty či neplodností, dále např. hemolýzou erythrocytů a anemií.

Léčebně se vitamin E využívá např. při léčbě ran, vředů, přidává se do kosmetických přípravků. Vitamin E dále zabraňuje znehodnocení rostlinných olejů, které je třeba uchovávat v nepřítomnosti světla, protože světlo vitamin E rozkládá.

Vitamin K

Jedná se o řadu látek odvozených od methyl-naftochinonu. Nejlépe známou funkcí vitaminu K je katalýza syntéza prothrombinu v játrech i ostatních faktorů srážení krve, závislých na vitaminu K (faktory VII, IX a X). Nedostatek vitamin K se tedy projevu poruchou srážení krve. V této souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že účinek vitaminu K na tuto tvorbu je závislý na schopnosti jaterního parenchymu. Pokročilé poškození jater, jako např. u karcinomu nebo cirhóze, může bát provázeno sníženou srážlivostí krve, kterou nemůže vitamin K zmírnit.

Nedostatek vitaminu K se v potravě nevyskytuje, protože je v potravinách hojně obsažen, a navíc ho produkují střevní bakterie. Nedostatek vitaminu K se může projevit jako následek dlouhodobého podávání perorálních antibiotik, zvláště širokospektrých, která mohou výrazně potlačit střevní bakterie produkující vitamin K. Dále pak, stejně jako u ostatních vitaminů rozpustných v tucích, resorpce vitaminu K ze střeva závisí na přítomnosti žluče. Pro tyto situace byly vyrobeny formy vitaminu K rozpustné ve vodě, které se mohou rezorbovat i bez žluče.

Zdroje vitaminu K v potravě: špenát, kapusta, květák, hrách, obiloviny, kiwi, avokádo, méně kravské mléko. Důležitým terapeutickým uplatněním vitaminu K je jeho použití jako antidota antikoagulancií, jako je např. dikumarol. Megadávky vitaminu A a E působí antagonisticky k účinkům vitaminu K.

konečně něco užitečného pro zdraví

pochybuju o zdravem rozumu pana Langera po vzhlednuti virtuani demonstrace na internetu

Nečas představil svůj tým, Langer chybí

Volební lídr ODS Petr Nečas představil v úterý "kompetenční tým" pro volby. Jde o jména, která by se mohla objevit v případném kabinetu ODS. Vedle známých jmen typu Alexandra Vondry či Jiřího Pospíšila se v něm objevují i méně známí Martin Kocourek či Pavel Drobil. Chybí naopak šéf kampaně a místopředseda strany Ivan Langer.

Že by pan Nečas konečně prozřel? Tomu se mi ani nechce věřit.

Kompetenční tým pro volby nejsou jména předpokládaných ministrů. Jsou to jména, která by se mohla, ale také nemusela objevit v případném kabinetu ODS. Dají se nehradit jinými, ale Až po volbách. A potom co naděláme?

íčko ještě něco o čaji,prosím.

napiš, ať se trochu zasmějeme.