Surový násilník z pražského Jižního Města Miroslav Tóth je paradoxně mužem, který se významnou měrou "zasloužil" o výraznou změnu v oblasti trestního práva. Byla to právě jeho brutalita, s níž loni v létě přistupoval ke svým obětem ve výtazích panelových domů, která pro zákonodárce znamenala "poslední kapku". Teprve po Tóthových útocích vyslyšeli tlak právníků a sexuologů a řekli - je třeba překvalifikovat definici znásilnění a rozšířit ji i na orální a anální sex. Kromě toho už je dnes podle novely, kterou minulý týden definitivně schválil Senát, možné trestat za znásilnění i ženy. To, že se o změnu zákona významnou měrou "přičinil" právě Tóth, připustil i navrhovatel novely "zákona o znásilnění" Ivan Langer. "Tím spouštěcím momentem pro mé úvahy, zda novelizovat zákon, byla série znásilnění na Jižním Městě. O tomto problému jsem věděl už dříve, ale stále jsem si říkal, že zásahy do zákona mají být činěny vládou, a ne poslaneckou iniciativou. To, co se stalo na Jižním Městě, pro mne však bylo poslední kapkou," potvrdil včera LN Langer.

V době, kdy podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 Tóth spáchal devět sexuálně motivovaných přepadení, žila celá Praha ve strachu. Všichni mluvili o způsobech, kterými sexuální deviant Tóth své oběti ponižoval a týral. "Přepadení měla prakticky stejný průběh. Muž dobrého vystupování dal ženě přednost do výtahu a tam se jeho chování rázem změnilo - začal je bít, vyhrožovat jim a nakonec je pod pohrůžkami násilí donutil k různým sexuálním praktikám," shrnula včera soudkyně Marie Korbařová. "Různými praktikami" měla na mysli brutálně vynucený orální a anální sex. Šok poté způsobila zpráva, že ač přepadl devět dívek, dopustil se bezcitný deviant z Jižního Města jen jednoho znásilnění. Tím totiž podle tehdejších zákonů byla pouze soulož. Anální či orální znásilnění se dalo kvalifikovat pouze jako vydírání či omezování osobní svobody, za které jsou nižší tresty než za znásilnění. A to přesto, že většina sexuologů upozorňovala, že ženám takové brutální praktiky způsobí "nepochybně větší trauma než klasická soulož do pochvy", jak před časem prohlásil například Radim Uzel. Na vině byl zastaralý zákon z roku 1961, který byl v podstatě převzatý z dob Rakouska-Uherska. S možností praktikování uvedených podob vynuceného sexu vůbec nepočítal. Paradoxní je, že právě Miroslava Tótha se změna právní definice znásilnění, a tím i zvýšení trestů pro sexuální útočníky, vůbec nedotkla. Nic na tom nemůže změnit ani Městský soud v Praze, ke kterému se včera odvolal. Přitom kdyby jeho činy byly podle nové úpravy brány jako znásilnění, a ne "jen" jako vydírání, mohl jít podle Langra do vězení na delší dobu, než je osm a půl roku. "Nikoho nelze soudit podle zákona, který v době, kdy byl trestný čin spáchán, neplatil," podotkl právník Tomáš Sokol.

Lidové noviny, 10. dubna 2001