Asi nejprestižnějším klientem agentury 6P - Petr Novotný s.r.o. je ministr vnitra Ivan Langer. Ocitl se ve stejné produkční stáji jako Václav Faltus, Travesti show Butterflies a Jan Rosák. Petr Novotný se na podzim chystá zorganizovat Langerovi výstavu jeho kreseb.

Ačkoli není Ivan Langer prvním členem vlády, pro kterého Novotný pracoval (pomáhal i někdejšímu ministru kultury Pavlu Dostálovi), o zakázku stát se galeristou talentovaného politikakreslíře známý bavič hodně stál. „Přišel jsem k tomu trochu jako slepý k houslím,“ vzpomíná Novotný, kterému se Langerovy kresby zalíbily na první pohled. „Moc se mi to líbilo. Tak jsem ho oslovil, že uděláme výstavu. Trošku se styděl, ale pak na to přistoupil.“ Ivan Langer považuje Novotného za kamaráda. „Mám ho rád, je to umělec, který má pochopení pro nadsázku a ironii. Tak jsem se nechal umluvit, ale samozřejmě to neberu smrtelně vážně,“ vysvětluje Ivan Langer a dodává, že pracovní název výstavy je Čáry nejsou čáry. „Má to dva významy. Ten prvoplánový je, že výsledkem obyčejné čáry nemusí být jen ta čára. Ten druhý význam je, že to není žádné kouzlo takhle kreslit.“

Automatická Petra Buzková

A co vlastně ministr vnitra kreslí? Přestože má vybavení i pro barevné malování olejem, nejraději vytváří jednoduché perokresby. Přiznává, že práce s olejem je velmi složitá, a hlavně - nedá se praktikovat všude. Své kresbičky totiž vytváří hlavně během jednání, která jsou občas nudná k uzoufání. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že většina kreseb vznikla v parlamentu. Langer tam zpodobil třeba Zdeňka Škromacha, Vlastimila Tlustého, Petru Buzkovou i Václava Klause. Zmínění politikové by se ale na obrázcích možná nepoznali - Langer kreslí s vysokou mírou abstrakce, která vystihuje jen ty nejvýraznější rysy. „Je to automatická kresba a sám se někdy divím, co je jejím výsledkem. Při prvním tahu pera vůbec nepřemýšlím, kam čára směřuje. Někdy se povede hezký obrázek, který zachycuje atmosféru situace, jindy je to čára, která nic neznamená, a tak skončí v koši.“
Podíváte-li se na obrázky z Langerova působení v křesle místopředsedy Poslanecké sněmovny, máte před sebou svéráznou kroniku jednání sněmovny. Langerova uměleckého vyjádření ale nebyla ušetřena ani jednání vlády. Kolik kreseb vytvořil, neví ani autor sám. Pravda je, že mu téměř zaplnily kancelář. „Jsou jich možná už stovky, ale ne všechny si zaslouží zarámování,“ říká kreslíř a malíř samouk, který je vděčný rodičům, že ho v lidové škole umění dali nejen na housle, ale i na kreslení a malování. „Tím mi umožnili nahlédnout do světa umění. Ale zdůrazňuji - své kresby za umění nepovažuji, spíš za způsob uvolnění.“

Jsem strýček skrblík

Zájmem o své kresby je podle svých slov dost překvapený. „Myslím, že jsou spíš intimní výpovědí člověka, a kdyby s tím přišel někdo neznámý, asi by zůstaly nepovšimnuty. Ani jsem je zatím neukazoval žádnému odborníkovi k posouzení,“ vysvětluje nadšený obdivovatel českého výtvarného umění 60. let minulého století, který má ale rád i kubismus.
Historicky první Langerova výstava nebude prodejní. „V tomhle jsem strýček skrblík. Je to projev mého nitra a moje vlastní kronika toho, co jsem prožil. Nejen že neprodávám, ale i když dávám, tak jen těm, kteří si to podle mě zaslouží, a mnohdy těm, kteří byli pro kresby inspirací.“ Některé jeho obrázky byly ale prodány na dobročinných akcích.

Lidové noviny, 23. června 2007