Tváří v tvář vládnímu "reformnímu batohu" si řada z nás klade řadu otázek: je reforma veřejných financí konec, či teprve začátek vládní koalice? Plní ODS skutečně to, co slibovala? Není to jen polovičaté řešení? Máme již odpracováno?

Politika je jako hokejový zápas. Jsme teprve na konci první třetiny a celý vládní, stejně jako hokejový zápas bychom měli hodnotit až po závěrečné siréně. Je ještě řada šancí, které můžeme proměnit - penzijní reforma, pokračování reformy sociálního systému, reforma daní, justice a policie a dvě třetiny jsou ještě před námi.

Máme na vybranou dvě alternativy - buď se rvát a pokusit se dotáhnout zápas do vítězného konce, nebo utkání skrečovat. V tom případě však po nás přichází paroubkovsko-filipovský výběr, a ten si šanci, jak jsme již mnohokrát viděli, nenechá vzít.

Stavím se za první řešení. Politika, stejně jako sport, je týmovou záležitostí. Vláda rozhoduje v kolektivu, ve sportu záleží na výkonu všech řad, jaký se podaří uhrát výsledek a chyba či absence jednoho postu může znamenat pád celého mužstva. V obou oblastech dochází ke střídání podmínek - chvíli vedete, za okamžik musíte dohánět ztrátu a rozhodnout může i ten, od kterého jste to předtím nečekali.

Není v sázce málo, o co bojujeme - znovuzvolení Václava Klause prezidentem, přijatelná podoba evropské ústavy, americká radarová základna, úspěch v krajských volbách. Vzdát se znamená vládu a rozhodování o těchto záležitostech předat na hokejky socialisticko-komunistického týmu, který rozhodně nebude hrát podle našeho tempa. Může se dokonce stát, že uprostřed hry bude měnit její pravidla.

Tak jako tým, který předčasně opustí hřiště, by náš předčasný skreč znamenal předčasné a trochu zbabělé opouštění bitevního pole. Zodpovědnějším řešením je hrát do poslední minuty a snažit se dosáhnout co nejlepšího výsledku. Jen tak nás mohou lidé vnímat jako zodpovědnou politickou sílu.