Ministr kultury má do 31. 3. 1999 předložit věcný záměr zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Mezi nejdiskutovanější body návrhu bude jistě patřit zapracování směrnice, kterou v roce 1989 přijala Rada ministrů ES a která zavádí kontroverzní kvóty týkající se evropských děl a nezávislé produkce - zavazuje provozovatele televizního vysílání, aby evropská díla tvořila většinu a nezávislá produkce 10 % vysílacího času provozovaných stanic. Že jde o opatření neliberální omezující působení tržních podmínek na evropské producenty je nabíledni. Jeho hlavní pohnutkou byla ochrana západoevropské filmové tvorby proti americké produkci. Šlo o střet amerického systému se zhýčkaným, protekcionistickým evropským filmovým průmyslem. Autory k vytvoření tohoto nesmyslného opatření vedl populistický antiamerikanismus a falešná starost o uchování tzv. evropských kulturních hodnot. Tedy atributy, se kterými se v jiné podobě denně setkáváme u nejvyšších představitelů českých socialistů. Také oni při každé příležitosti z rukávu vytahují falešné trumfy ochrany národních hodnot, "rodinného stříbra" apod. Stačí se porozhlédnout, jaký účinek opatření přineslo západní Evropě: nezdařilo se dosáhnout konkurenceschopnosti evropské produkce, místo toho vznikla účelová seskupení, která využívají ochranářských opatření, ovládají domácí trhy a znemožňují nástup konkurence. Kvóty se staly prostředkem k ochraně uměle vzniklé elity, a ne podporou perspektivních tvůrců. Zvláště odstrašujícím příkladem je Francie. Důsledkem francouzské státní filmové politiky je paradoxně rychlá amerikanizace ve stylu tzv. mýdlových oper, thrillerů apod., které ovšem mají nižší úroveň než řemeslná americká produkce. Vzorem ministra kultury Pavla Dostála je jeho bývalý francouzský protějšek Jack Lang, který byl architektem nejen kvót, ale i opatrovatelské státní kulturní politiky. Lze se tedy obávat, že připravovaný zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání bude směrnici striktně aplikovat. Je na místě ptát se, co by zavedení kvót přineslo českému divákovi. Obě soukromé celoplošné televize (Nova, Prima) by asi musely nakoupit levné brakové francouzské rodinné seriály, které by vysílaly v pozdních nočních hodinách, čímž by nesmyslné normě bylo činěno zadost. Přes den by se dál vysílaly oblíbené americké seriály nebo thrillery. To by ale vysílací čas paradoxně ještě zahustilo brakovými žánry. Největší háček opatření však vězí v tom, že evropská produkce je dražší. Proto by soukromé TV zřejmě začaly oklešovat vlastní produkce, případně zpravodajství, které je nejnákladnější typ pořadu; jednoduše by jim na ně nezbylo. Ještě víc by kvóty pocítili diváci kabelových a placených televizí, které by zavedení kvót fakticky likvidovalo. A bylo by nehorázné diktovat těm, kdo za příjem platí, na co se budou dívat. Kvóty by tedy přinesly omezení výběru programů, ale i TV stanic. Politika podobné deformace tržního prostředí a omezování volby je doufám nejen pro mne - nepřijatelná, potvrzuje, že dnešní česká vláda je v zajetí myšlení, které se snaží jedinci nadiktovat, jak bude vypadat jeho život. Přejímáním nesmyslů, které bruselští byrokrati a socialisticky ladění politici prosadili, vláda prokazuje evropské orientaci české společnosti službu medvědí.