Na poslední lednovou sobotu připadl v kalendáři Den památky obětí holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Shodou okolností několik dní předtím oznámila německá ministryně spravedlnosti Brigitte Zypriesová plán své země na celounijní zákaz propagace nacistických symbolů a zákaz popírání holocaustu. Odmítla jej ovšem vztáhnout na symboly komunistické s argumentem, že "chce jít krok za krokem". Tento krok dle mého soudu není správný. Popírá řadu historických faktů, které podobný verdikt problematizují.

Možná málo se u nás připomíná, že nacismus je nacionalistickou variantou socialismu a levicové ideje jako odpor ke klasickému liberalismu a elitismu patří k jeho základní ideové výbavě. Stejně tak si tato ideologie zakládá na principu vůdcovství, který je stejně tak komunistickým principem. Z pohledu idejí tak pro postoj německé ministryně neexistuje opora.

Idea se však s ohledem na fakt primární zkaženosti člověka dá vyložit mnoha způsoby a záleží na jejich nositelích, jakým způsobem ji využijí. Německá politoložka Hannah Arendtová upozornila na skutečnost, že to, co obě ideologie spojuje, je teror. Obě tragické zkušenosti dvacátého století jí daly za pravdu. Zprvu krásné principy síly národa, resp. lidské svobody se v myslích svých držitelů zvrhly v nepředstavitelné násilí, které stálo životy miliony lidí.

Jiný politický filosof liberálního ražení, John Stuart Mill, řekl: svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Stejně tak i svoboda projevu, po které volají v tomto případě Britové. Je jen otázkou definice a snad i času, kdy nacismus a komunismus přestanou být ve veřejné debatě vnímány odlišně a začnou být zdůrazňovány jejich shodné rysy. Poté již bude zřejmé, že obě tyto myšlenky popírají základní lidská práva a snaží se nastolit režim vlády jedněch nad druhými. Nacismus a komunismus jsem jen rozdílné metody, jak dospět k témuž. Zvrácenost těchto ideologií se již prokázala, neměli bychom proto, jako svobodymilovní občané, dopustit, aby svými hesly blouznily hlavy těm, co přijdou po nás.