Přísnější evidenci a kontrolu odposlechů, tedy přepisů legálně odposlechnutých telefonních i prostorových hovorů, bude nyní chtít ministr vnitra Ivan Langer (ODS). Bude ale také požadovat novou zákonnou úpravu, která by posunula onu obtížně stanovitelnou hranici mezi dvěma oprávněnými zájmy – zájmem státu předcházet zločinnosti a zločince odhalit či usvědčit a ústavně zaručenou ochranou soukromého života před neoprávněným zasahováním do něho.
Posunutí této hranice ve prospěch občana – při zachování svobody slova – je vždy žádoucí. Upevní to i právní stát.

Ministr Langer řekl, že se s prezidentem republiky shodli i na nutnosti zákonné úpravy odposlechů, které obstarávají soukromé bezpečnostní agentury. Do konce roku by tak měl být připraven zákon, který tyto odposlechy postaví mimo zákon.
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už takovou předlohu připravuje. Má přinést důležitou změnu: každý by se měl o odposlechu svých telefonních hovorů dodatečně dozvědět.

S návrhem, aby policie musela odposlouchávaného informovat, pokud do tří měsíců nezahájí stíhání, ale rozhodně nesouhlasí stínový ministr vnitra ČSSD František Bublan. „To je něco, co by policii ochromilo, protože jsou případy, které se táhnou třeba několik let,“ řekl. Pro něho není asi Orwellova románová fikce 1984 dostatečným varováním, nebo nedbá článků 10 a 13 české Listiny základních práv a svobod.

O prodloužení tříměsíční lhůty v odůvodněných, složitých případech by přece mohl podle zákona rozhodovat soud na návrh státního zástupce. Zákon a soud – to je podstata ochrany lidských práv. Patří do ní i odstraňování policejní svévole.

Mezi – naštěstí nikoliv četnými – dluhy, které český stát má vůči svému ústavnímu pořádku, který si sám vytvořil, je i zákonná úprava ochrany písemností či zvukových a obrazových záznamů, uchovávaných v soukromí a již dopravených zpráv. Ochrana hovorů vedených po telefonu nebo i v místnosti či na ulici jako hovorů soukromých k tomu patří. Mohou to být hovory odposlechnuté přístroji nebo i prostým uchem. Nebylo by jistě účelné trestně postihovat každý takový případ.
Pokud se ale dnes někde na ulici, v cizím bytě či jinde zmocním písemnosti a zveřejním ji, nebo pokud někomu zpřístupním obsah cizího telefonického hovoru či jiného rozhovoru, nemohu být v zásadě postižen ani v přestupkovém řízení. Ani pro krádež, ani pro neoprávněný zásah do soukromí. Pokud ovšem nejsem policista, státní zástupce apod., to by mi pak hrozil postih pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele a neoprávněného nakládání s osobními údaji

U nás existuje trestný čin porušování tajemství dopravovaných zpráv. Tajemství již dopravených zpráv je ale možno porušovat beztrestně, i když společenská nebezpečnost takového porušování je jistě nižší než u zpráv dopravovaných.

Jsme ale jednou z mála zemí EU, kde je taková beztrestnost možná. Nejvíce škody nyní dělá právě takové trestné jednání veřejných činitelů, kteří za peníze či ve snaze někoho poškodit zveřejňují různé osobní údaje včetně záznamů z odposlechnutých hovorů, údajů z archívů StB apod. Proto opatření, nad nimiž se zamýšlí ministr Langer, budou potřebná ještě dříve, než parlament přijme novou zákonnou úpravu.

Právo, 14. února 2007