Odpovědi na otázky týkající se mediálního zákona

PRO: Jakub Unger (Týden)

Fax: 02/684 64 36

OD: Ivan Langer

Věc: Odpovědi na otázky

1. ) Síla médií v moderní demokratické společnosti je neoddiskutovatelná. Nicméně velmi bych se divil, kdyby TV Nova, která je nyní velmi silně napojena na zahraniční vlastníky se značnými ambicemi v celém evropském prostoru, učinila takto razantní krok proti integraci ČR do evropských struktur. Na druhé straně nelze přehlédnout, že pan ředitel Železný chce svými vyjádřeními upozornit na četné problémy, které provázejí vznik nového mediálního zákona a v tomto smyslu jeho aktivitám rozumím.

2. ) Přirozeně že ODS má vypracovanou ucelenou koncepci. Má tři základní roviny: obecně hodnotovou, obecně mediální a v neposlední řadě zcela konkrétní zaměřenou na jednotlivé problémy.

a) Obecně hodnotovou tvoří liberálně-konzervativní náhled na podobu a fungování moderní společnosti. Tento náhled je zaměřen především na svrchovanost jedince a jeho práv. K dalším významným hodnotám, které ODS v této souvislosti vyznává, patří ochrana národních zájmů ČR spolu s rozšiřováním prostoru svobody, demokracie a tržního hospodářství, vzájemné otevírání a propojování trhů bez zbytečných překážek kladených konkurenci. Požadavky vznesené ze strany ODS vůči připravované normě tedy logicky vycházejí ze zmíněných tezí.

b) Obecně mediální koncepce přitom vychází ze skutečnosti, že v tuto chvíli objektivně existují technicky omezené možnosti prostředků k rozhlasovému a televiznímu vysílání. Z tohoto faktu pak vyplývá nutnost jistých zásahů do práv jednotlivých subjektů, pohybujících se na mediálním trhu. ODS ovšem velmi důsledně sleduje po míru zmíněných zásahů nebo chcete-li po míře regulace mediální krajiny a dbá na to, aby nepřekročila přijatelnou mez..

c) Jednotlivé problémy:

Z hlediska budoucího postavení a složení všech rad vidíme jednu z hlavních priorit v důrazu na střet zájmů jejích členů, tedy jinými slovy žádný z členů nesmí mít vztah k jakémukoli provozovateli vysílání. V návrhu zákona není právě tato otázka řešena důsledně (viz. krátké období, kdy člen Rady po svém odchodu nesmí mít žádný zájem na provozování vysílání nebo nedořešená otázka postupu v případě, že by byly porušeny podmínky neslučitelnosti). I do budoucna předpokládáme "zavěšení" jednotlivých rad pod Poslaneckou sněmovnu (volby členů, předkládání zrpáv o činnosti). Jedinou změnou oproti stávajícímu stavu jsou úvahy o možné přímé volbě předsedů těchto rad Poslaneckou sněmovnou.

Partii o kvótách považuji za zřejmě nejméně podařenou část celého návrhu. Za prvé je nabíledni, že se jedná o veskrze neliberální opatření. Za druhé platí, že i v Evropské unii se živě diskutuje o důsledcích, které toto opatření přineslo. Tyto důsledky jsou často v rozporu s původním záměrem tvůrců (např. tvorba brakových rodinných seriálů či thrillerů namísto originální domácí produkce nebo dnešní naprostá nekonkurenceschopnost většiny západoevropských producentů ve střetu s americkým filmovým a televizním průmyslem). Za třetí je třeba vycházet z faktu, že mediální trh v ČR se teprve rozvíjí a opatření v navrhované podobě, která dle mého názoru jde nad rámec evropských směrnic, by jeho rozvoj značně zbrzdilo, ne-li úplně zastavilo. Za čtvrté platí, že poměrně liberální mediální prostředí v ČR je samo o sobě hodnotou hodnou ochrany vůči nesmyslům vnucovaným socialisticky a byrokraticky podbarvenou bruselskou exekutivou.

Koncentrace a křížení vlastnictví představuje mimořádně obtížný problém. Jejich regulace je důsledkem požadavku plurality vysílání. Byl bych ovšem rád, kdybychom si nepletli pluralitu vlastnickou a pluralitou názorovou. Chci současně upozornit, že i na mediální oblast se vztahují obecná antimonopolní opatření a při pohledu na média není možné zastírat, že základní pohnutkou podnikatele, který se rozhodne vstoupit na mediální trh, je efektivita a profit jeho aktivit. Mediální podnikatel jde přitom do rizika značných investic a provozních nákladů (především provozovatelé televizí). Omezování jeho podnikatelské expanze, zvláště pak v navrhované - zcela striktní - podobě, vyvolává otázku, zda bude podnikání v mediální sféře ještě vůbec zajímavé.

Licenční řízení je z výše uvedených důvodů v tuto chvíli nezbytné. Důležité je zajištění jeho transparentnosti. Osobně bych se nebránil zákonné podobě možnosti prodloužení licence tomu, kdo plní své licenční podmínky, ovšem při určitém zpoplatnění takového prodloužení. Tento princip může přispět ke kultivaci naší mediální scény - provozovatelé budou více motivováni k dodržování pravidel.

Kontrolní instituce (rady) by podle našich představ měly zůstat nadále vázány pouze na Poslaneckou sněmovnu.

Postoj ke směrnici EU "Televize bez hranic" vyplývá z mé odpovědi na problematiku kvót, tj. ODS s jejím obsahem nesouhlasí, její koncept ideově odmítá. Uvědomujeme si však, že "cesta do Evropy" bude muset být dlážděna kompromisy, takže s velkým sebezapřením jsme připraveni o ní diskutovat..

3) Návrh zákona v podobě, v jaké se s ním mohla doposud seznámit, nemůže ODS beze zbytku akceptovat. Návrh totiž nepřekračuje stín socialistického vidění světa. Je v něm řada prvků směřujících ke znatelnému omezování podnikatelských aktivit v mediální sféře. Návrh je také protknut falešnou vírou ve státní kulturní politiku, servilitou vůči bruselské byrokracii apod. Obsahuje celou řadu nejasných ustanovení (např. podstatný vliv na řízení vysílající společnosti, faktická odpovědnost za obsah ) Na druhé straně návrh nedostatečně řeší problematiku obstaravatelských společností, o které se po řadu let v souvislosti se stávající podobou zákona mluví jako o nevyhovující. Je samozřejmě otázkou kam posune tento návrh jeho projednávání v parlamentu. Obecně ale platí, že pokud by byl tvůrcem já, zákon by vypadal podstatně jinak.

4) Snaha ovlivnit výslednou podobu zákona je do jisté míry přirozená a nemusí být vždy škodlivá. Současně se ale domnívám, že pokud selže osobní kvalita jednotlivých zákonodárců, stále ještě existují mechanismy (při konečném projednávání na plénu), jak zabránit lobbyistům prosazení jejich partikulárních zájmů.

5) Zákony by podle našeho názoru neměly existovat ve sterilním prostředí bez využití zkušeností a zohlednění zájmů provozovatelů vysílání a dalších zúčastněných odborníků. Domnívám se, že deklarace pana ministra Dostála ve smyslu ukončení spolupráce s mediálním panelem je poněkud ukvapená a neuvážená. Pravděpodobně také signalizuje jeho obavy z konfrontace s často přesvědčivými argumenty zástupců médií. Relevantními názory účastníků mediálního panelu jsou zejména výtky vůči zavádění řady nových pravidel uprostřed hry, konkrétně např. vůči striktnímu vyžadování dodržování kvót na evropskou a nezávislou produkci, které znamená značné omezování podnikatelských aktivit vyvolávající legitimní obavy provozovatelů.

6) Přiznávám, že jako velmi svůdná se leckomu může jevit představa, že vezmu cizí zákon, přeložím jej do češtiny, bez připomínek jej schválím a tím si ušetřím spoustu problémů. Takový postup ale není reálně možný, jelikož jakýkoli přijímaný zákon musí zohledňovat aktuální stav a potřeby české společnosti, v tomto případě české mediální sféry, která se nachází v poněkud jiném postavení než mediální sféra ve členských zemích EU. Nemohu nezmínit také skutečnost, že s řadou ustanovení evropské legislativy se ODS jako liberálně-konzervativní strana absolutně nemůže ztotožnit.