Odchod generálního ředitele ČT je věcí významnou, a je proto logické, když jej provázejí komentáře o příčinách takového kroku. Bohužel se stalo módou, že v případě selhání vedoucího pracovníka či politika se dotyčný rozhlíží kolem sebe a hledá viníky všude jinde než sám v sobě. Nejinak se chová bývalý generální ředitel Puchalský, viz jeho článek "Politický tlak na ČT: nic než fakta". Místo aby klidně přiznal profesní selhání, kope kolem sebe, uráží, ukazuje na jiné. Místo důstojného odchodu dokazuje, že roli nezvládl profesně ani lidsky. Až příliš připomíná malé dítě, které se zlobí na dospělé proto, že si samo rozbilo oblíbenou hračku. A již si myslím o počínání bývalého generálního ředitele ČT cokoliv, lze je s dávkou tolerance pochopit. Nikomu se nesestupuje dobře ze společenského žebříčku, ne každý to lidsky unese. Co pochopit nedokážu, je skutečnost, že se módního poklesku hledání viníků dopouštějí ti, kteří by měli být schopni prezentovat profesionální a objektivní pohled. Mám na mysli ty, kteří událost komentují na stránkách (mimo jiné) i tohoto deníku. Je ztráta času provádět výčet těch, kteří po více než ročním působení žádali odchod ředitele pro zjevnou neschopnost kvalifikovaně řídit ČT (stovky zaměstnanců reprezentovaných Nezávislou odborovou organizací, Asociace produkčních, Asociace českých kameramanů, Asociace filmových a televizních střihačů, Asociace pracovníků se zvukem i osobnosti filmové a televizní tvorby zastoupené ve FITES). Politici reprezentují jen malinkou část. Podstatně kratší je výčet těch, kteří mají jiný názor a možná si stále myslí, že Puchalský řídil ČT dobře. Jsou to zřejmě čtyři členové Rady ČT, kteří nepodpořili jeho odvolání, a skupina těch, kterým řízení-neřízení ČT vyhovovalo. Proto mne překvapují soudy některých velmi vzdálených pozorovatelů, že příčinou odchodu Puchalského nebyla jeho neschopnost, ale politické tlaky, politici, a obzvláště jeden z nich - Ivan Langer. V drtivé většině jde o povrchní soudy, čerpající z informací zprostředkovaných jinými pozorovateli a z komentářů odvíjejících se od podobných informací. Vzniká virtuální realita, v níž se hovoří o politickém tlaku na veřejnoprávní televizi jako o nezpochybnitelném faktu, aniž by někdo definoval, co je a co není politický tlak. Politickým tlakem může být nejen cosi nemravného a nepřípustného, ale izcela legitimní působení voleného zástupce veřejnosti. Diskuse o kvalitě působení bývalého generálního ředitele vedle toho zůstává vědomě či nevědomě opomenuta. Má-li být nepřípustným politickým tlakem jeden telefonát s otázkou k obsahu pojmu veřejnoprávní instituce a dotaz na příčinu nepřítomnosti štábu veřejnoprávního média na tiskové konferenci k důležitému tématu, kladu si otázku, zda poslanec může, či nemůže telefonovat generálnímu řediteli ČT. Má být nepřípustným politickým tlakem protest proti vysílání normalizačního seriálu oslavujícího komunistickou policii, podpořený Konfederací politických vězňů? Má-li být nepřípustným politickým tlakem postup přesně podle zákona o ČT, který dává poslancům možnost vyjádřit hlasováním názor na to, zda veřejnoprávní televize plní své zákonné poslání, musím to odmítnout. Má-li být nepřípustným politickým tlakem vyjádření názoru na kvalitu práce určitého člověka, říkám jasné NE. Rada ČT ani generální ředitel ČT nejsou posvátná kráva, kterou je třeba nekriticky uctívat, nejsou ani zlaté tele, před kterým je povinnost se bezmyšlenkovitě klanět. ČT, generální ředitel, Rada ČT, Poslanecká sněmovna jsou ve vzájemném vztahu určeném zákonem. Jeho podstatou je delegace pravomoci a odpovědnosti. "Rada ČT je orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů ČT. Členy rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní proudy," praví zákon o ČT a dodává: "Do působnosti Rady náleží jmenovat a odvolávat generálního ředitele... Poslanecká sněmovna může odvolat Radu, neplní-li opakovaně své povinnosti dle zákona anebo konstatuje-li Poslanecká sněmovna v průběhu šesti měsíců svými usneseními opakovaně, že ČT neplní své zákonem stanovené poslání." Je tedy logicky předpokládán střet názorů mezi těmi, kdo volí, a těmi, kdož jsou voleni. Tím, kdo vykonává kontrolu nad činností Rady ČT, je tedy Poslanecká sněmovna, a Rada ČT vykonává kontrolu nad činností ČT a jejího vedení. Tvrdí-li někdo, například Puchalský, že nějaký poslanec, poslanci nebo celá mediální komise jednali nad rámec zákona, a tím prováděli politický tlak na televizi, je to jeho subjektivní soud a je povinností tvrzení prokázat. Zpochybňování výsledků veřejného většinového hlasování poslanců je buď nepochopením principů parlamentní demokracie, nebo projevem nadutosti a přesvědčení o vlastní neomylnosti. Uráží-li Puchalský některé poslance poukazováním na jejich údajnou neodbornost, dává si vlastní branku (své "odborné předpoklady" ukázal přinejmenším zaměstnancům ČT) a je to především sprosáctví. Jeden z názorů publikovaných na těchto stránkách byl nazván "Nejasná hra s Českou televizí". S tezí souhlasím, na rozdíl od autora ale tvrdím, že nejasnou hru s ČT napsala Rada ČT zvolením osoby bez zkušenosti s televizí, s absencí jakýchkoliv řídících zkušeností. ČT se tehdy vydala na cestu experimentu, s jehož tragickým výsledkem jsem dnes konfrontován. Nejasnou hru s ČT zahájil sám Puchalský. Proto by namísto urážek a obviňování druhých měl v tichosti pohlédnout do zrcadla a odpovědět si, zda vinu za svůj konec nenese výhradně on sám!